Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
Boje


sborník pro svazácké soubory


Kolumbus (60. léta)


Kolumbus (70. léta)


Máj (60. léta)


Mladé cesty


Bílá řada soudobé prózy


Náklad knihy byl zničen


Náklad knihy byl zničen


Eva


Ypsilon


Smaragd


Máj (80. léta)


Alfa


Omega


Archiv


Květy poezie

 MLADÁ FRONTA 

 1945 - (dosud)  
 
 Nakladatelství zaměřené na českou i světovou beletrii, literaturu pro děti a mládež, odbornou literaturu a praktické příručky pro mládežnické organizace; vydavatel významných časopisů pro mládež
 

Nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta (MF) vzniklo bezprostředně po Květnovém povstání v roce 1945, kdy ilegální odbojová skupina Ústřední národní výbor mládeže (mj. Ivo Fleischmann, Jaromír Hořec, Jaroslav Morák) obsadila německý vydavatelský podnik Böhmisch-Mährische Verlags und Druckerei, GmbH, v Panské ulici v Praze a namísto deníku Der Neue Tag, který zde dosud vycházel, vydala již 9. května první číslo deníku Mladá fronta. Tiskárna byla rozhodnutím České národní rady pověřena tiskem časopisů vznikajícího Svazu české mládeže (SČM), do jehož pravomoci bylo původní vydavatelství a nakladatelství Böhmisch-Mährische Verlags und Druckerei převedeno. V červnu 1945 vzniklo na popud mj. Jaromíra Hořce, Ivo Fleischmanna, Jiřího Cirkla a výtvarníka Zdenka Seydla nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta, jemuž byla nakladatelská koncese udělena v březnu 1946 změnou původní německé koncese Böhmisch-Mährische Verlags. Národním správcem a vedoucím Mladé fronty, vydavatelských, tiskařských, nakladatelských a knihkupeckých podniků, s. r. o., byl jmenován Vladimír Vácha (1906–??, před úřední změnou jména v roce 1945 pův. jm. Leopold Kleindienst), jako ředitel nakladatelství působil v letech 1945–1946 Jindřich F. Isoz (1916–2004) a prvním šéfredaktorem se stal Ivo Fleischmann. Na vydavatelskou produkci dohlížela ediční rada, jejímž předsedou byl zpočátku František Halas a místopředsedou Jaromír Hořec, který na přelomu let 1945/1946 do nakladatelství na krátký čas přešel z deníku Mladá fronta. Po Fleischmannově odchodu do diplomatických služeb v dubnu 1946 se stal šéfredaktorem Jiří Cirkl (1920–1996) a na místo ředitele nakladatelství po Jindřichu F. Isozovi nastoupil Rudolf Smola (*1920), který v této funkci působil do roku 1952. Držitelem koncese byl od roku 1947 vedoucí obchodního oddělení Čestmír Mareš (1909–??).
Na podzim 1945 vznikla v Děčíně redakce deníku Severočeská Mladá fronta a posléze i další pracoviště, která zde až do roku 1951 zajišťovala administrativní a technické zázemí redakce a tisk severočeské mutace deníku i knih. Od roku 1946 MF postupně převzala pod národní správu několik pohraničních nakladatelství a knihkupectví (mj. Paul Sollors v Liberci nebo Otto Hüller v Mostě). Po únoru 1948 připadla pod její správu též pražská nakladatelství a knihkupectví Leopolda Mazáče a Vojtěcha Šeby a několik podniků regionálních (např. Karel Vybulka v Kladně nebo A. Klemens v Chřibské). Tiskárny MF v Panské a Legerově ulici v Praze byly v roce 1948 znárodněny a v březnu 1950 vytvořily společný národní podnik Mladá fronta, tiskařské závody, který byl podřízen Československým závodům polygrafickým; v dubnu 1958 se tiskárny MF staly součástí novinářských závodů Mír jako jejich závod 02.
V roce 1948 byl šéfredaktorem jmenován dosavadní Cirklův zástupce Jindřich Hilčr, kterého o rok později vystřídal Jaroslav Bouček (1923–2001). Od roku 1951 byla MF účelovým (od 1964 hospodářským) zařízením Československého svazu mládeže (ČSM), pod jehož správu nicméně de facto spadala již od roku 1949, kdy ČSM vznikl sloučením několika mládežnických svazů včetně původního SČM. Ředitelem koncernu MF se stal po Vladimíru Váchovi na počátku padesátých let Karel Hanžl (1921–1991); funkce ředitele nakladatelství nebyla po odchodu Rudolfa Smoly obsazena. V roce 1956 byl šéfredaktorem jmenován kritik Jiří Hájek, který roku 1959 odešel do nově založeného měsíčníku Plamen. Jeho funkci převzal prozaik a funkcionář ČSM Čestmír Vejdělek, který již od roku 1949 vykonával funkci předsedy lektorské rady MF. Po odchodu Karla Hanžla v roce 1963 byl Čestmír Vejdělek jmenován ředitelem podniku a ve funkci šéfredaktora ho nahradil básník Karel Šiktanc. V roce 1967 odešel ředitel Vejdělek do SNDK a jeho nástupcem se stal básník a stranický publicista Ivan Skála, který však byl již na počátku roku 1968 odvolán, a funkci převzal Karel Červinka, někdejší tajemník ÚV ČSM.
Od poloviny padesátých let se redakce MF členila na redakci původní české tvorby, kterou řídil Karel Šiktanc, redakci překladové tvorby, již vedla Zora Wolfová, redakci odborných publikací řízenou Jiřím Sixtou a redakci účelových a politických tisků ČSM, kterou řídil Václav Kocourek. Ve vedení redakcí docházelo během následujících desetiletí k personálním změnám (v čele redakce původní tvorby působili po Karlu Šiktancovi postupně Vladimír Novák, Václav Erben, Irena Zítková, Dita HajnáJaroslava Jiskrová), struktura však zůstala víceméně zachována až do roku 1989.
V roce 1970 se MF stala hospodářským zařízením nové jednotné mládežnické organizace, Socialistického svazu mládeže (SSM). Do funkce šéfredaktora nastoupil Svatoslav Svoboda (1922–1976), jeden z někdejších spoluzakladatelů deníku Mladá fronta. O rok později jmenoval ÚV SSM ředitelem podniku dosavadního normalizačního šéfredaktora deníku Mladá fronta Libora Batrlu (*1933), který však již v roce 1972 odešel do stranického aparátu a ve funkci jej nahradil Karel Horák. Jeho nástupcem se stal roku 1976 Kornel Vavrinčík (*1932) a po jeho odchodu do Lidového nakladatelství byla v roce 1987 ředitelkou jmenována Marie Košková. Po odchodu Svatoslava Svobody do redakce Literárního měsíčníku převzal v listopadu 1975 funkci šéfredaktora Václav Falada (*1933) a posledním předlistopadovým šéfredaktorem byl v roce 1986 jmenován básník Jaromír Pelc.
Na počátku devadesátých let byla MF jako součást majetku zanikajícího SSM převedena do správy státu, kterou od února 1992 vykonávalo Ministerstvo hospodářství. Již v roce 1990 se však z MF vydělily deník Mladá fronta a komerčně úspěšný týdeník Mladý svět (v roce 1994 též časopis ABC). Do funkce šéfredaktora nakladatelství nastoupil v dubnu 1990 Vladimír Pistorius (*1951). V květnu 1993 se MF stala akciovou společností, jejímž jediným akcionářem byl státní Fond dětí a mládeže (FDM), a Vladimír Pistorius byl jmenován ředitelem nakladatelství (funkce šéfredaktora již nebyla obsazena). Organizační struktura celého podniku se od počátku devadesátých let měnila; nakladatelská redakce byla v tomto období rozčleněna na redakce české literatury, světové literatury a literatury faktu. Generálním ředitelem se stal v lednu 1994 ekonom Jan Macháček (*1955) a dosavadní generální ředitelka Marie Košková přijala funkci ředitelky vydavatelství časopisů, které dosud řídil Vlado Ríša. Poslaneckou sněmovnou nově zvolená rada FDM v srpnu 1999 odvolala všechny členy statutárních orgánů MF. Nově jmenované představenstvo pak v říjnu 1999 odvolalo generálního ředitele Jana Macháčka, jehož v lednu 2000 nahradila Hana Brajanoski (*1969). V březnu 2000 byl z funkce ředitele nakladatelství odvolán Vladimír Pistorius a na jeho místo nastoupil Jiří Zbořil (*1960), který po odvolání Hany Brajanoski v září 2000 převzal funkci generálního ředitele. Ředitelkou nakladatelství se stala dosavadní vedoucí odbytu Renata Kricnerová (*1967).
V roce 2001 prodal FDM v dražbě Mladou frontu, a. s., českobudějovické investiční skupině Efraim Cohen, a. s., která jednala v zastoupení vydavatelské firmy Adore. V dalších letech jako oficiální vlastník MF vystupovala společnost European Financial Services, registrovaná v Oregonu (USA); v roce 2012 se k vlastnictví společnosti, a tedy i MF přihlásil podnikatel František Savov (*1972).
Generálním ředitelem byl po prodeji MF do soukromých rukou v roce 2001 jmenován Jaroslav Pecka (*1948). Roku 2003 byla funkce generálního ředitele zrušena a ředitelem MF se stal René Decastelo (*1973), který posléze převzal funkci tzv. kreativního ředitele s odpovědností za divizi časopisů. Ředitelem pro finance a obchod byl jmenován Lukáš Polák (*1971) a ředitelkou divize knih Martina Hartová-Boledovičová (*1973), která v této funkci působila do roku 2005. Funkci šéfredaktora vykonával Vlastimil Fiala. Redakce divize knih byla rozčleněna na oblast světové a české literatury, literatury pro děti a mládež a oblast odborných edic. Generální ředitelkou vydavatelského domu byla v roce 2005 jmenována Markéta Nováková (*1974), kterou v roce 2009 vystřídal Karel Polcar (*1976), a strukturu podniku rozšířily další divize (mj. Divize klientských titulů či Divize Medical Services). V redakci Divize knihy působil od roku 2005 nejprve jako "Senior Product Manager" Jiří Kolečko (*1944), který do MF přišel z Euromedia Group; divize byla rozdělena na redakci české a světové literatury, odborné literatury, dětské literatury a redakci obrazových publikací. Současným ředitelem celého podniku, zastřešeného tradičním názvem Mladá fronta, je od roku 2011 David Hurta (*1975), někdejší člen představenstva zodpovědný za periodický tisk. Jako vedoucí Divize knihy a de facto ředitel nakladatelství působí Tomáš Černý (*1976) s programovým ředitelem (tedy šéfredaktorem) Antonínem Kočím. Divize je rozdělena na redakci české a světové literatury, odborné literatury a dětské literatury.

Redakcí MF prošly během téměř sedmdesáti let její existence stovky redaktorů. Ve čtyřicátých letech to byli kromě výše jmenovaných např. Jaroslav Havelka, Miroslav Hladký, Zdenka Kesslerová, Vlasta Knajzlová, Jaroslav Máček, Sergej Machonin, Bohuslav Pěchoč, Eduard Petiška, Michal SedloňVáclav Stejskal, v padesátých letech nastoupili mj. Zora Bartošová-Wolfová, Zdeňka Bustová, František Černík, Jiřina Fleková, Taťjana Hašková, Věra Kružíková, Jaromíra Mazáková, Vladimír Novák, Květoslav Perutka, Alice Pláničková, Eva Sgallová, Jiří Sixta, Blanka Tarabová, Jaroslav Vaďura, Miroslav Vachule, Lubomír Valchář. V šedesátých letech zde pracovali Milan Daneš, Ivan Diviš, Ladislav Ducháček, Eva Formánková, Zdeněk Frýbort, Vladimír Kafka, Vojtěch Kantor, Alice Kantorová, Zdenka Koutenská, Jiří Navrátil, Tomáš Pěkný, Božena Pravdová, Libuše Rousková, Ladislav Smoljak, Jarmila Škodová, Miroslav Vachule, Klára Vachulová, Drahomíra Vejdělková, Irena Zítková či Hana Žantovská. V sedmdesátých a osmdesátých letech v redakci kromě řady předchozích působili např. Věra Amelová, Zuzana Bělinová, Jiří Binek, Václav Erben, Halka Filípková, Jan Halada, Jana Hamanová, Romana Hložánková, Jaroslava Jiskrová, Hanuš Karlach, Petr Kostka, Petr Křivský, Vladimíra Křižanová, Tomáš Kybal, Marcela Ondřejová, Růžena Steklačová, Zdeněk Storch, Jaroslav Veis, Přemysl VeverkaJiří Vrchota. V devadesátých letech v MF pracovali mj. Vlasta Dufková, Šárka Grauová, Michaela Jacobsenová, Robert Kubánek, Milan Macháček, Ewald Murrer, Allan Plzák, Ema Rozgonyiová, Jiří Rulf, Vladimír Šibrava, Miloš Urban, po roce 2000 Jana Budínská, Tomáš Dimter, Anežka Charvátová, Michal Janata, Romana Jarolínová, Šárka Kociánová, Zuzana Kupková, Ivana Mergerová, David Pazdera, Alena Pokorná, Lucie Šavlíková, Tomáš Vystrčil, Miroslav Žák ad.
O výtvarnou podobu knih MF se v prvním období staral Zdenek Seydl, později v technické a výtvarné redakci ve vedoucích funkcích působili Václav Sivko, od roku 1966 Josef Hochman, od roku 1974 Jiří Svoboda a od roku 1984 Josef Velčovský, jehož na počátku devadesátých let nahradil Pavel Sivko, který v MF setrval do roku 1997. Vedle nich zde pracovali např. Lydie Ambrožová, Michaela Blažejová, Jiří Brychta, Jiří Bursík, Petr Čížek, Silva Hofmanová, Bohuslav Holý, Milan Jaroš, Miloš Jirsa, Břetislav Klíma, Pavel Kolín, Ladislav Krám, Stanislava Laňková, Marie Melčová, Václav Rücker, Karel Schubert, Bedřich Skála, Jan Solpera, Jana Šilfertová, Renáta Šmatová, Jindřich Šturm, Josef Týfa, Vladimír Vácha ml., Jana Vysoká či Jan Wild.
Do konce roku 2013 vyšlo v MF celkem více než 7800 titulů. – O tisk publikací se starala zejména tiskárna MF, a to i po roce 1958, kdy byla začleněna do podniku Mír. V padesátých letech nakladatelství spolupracovalo též s tiskárnami Svoboda a Tisk Brno, v sedmdesátých a osmdesátých letech byla produkce tištěna též v dalších provozech Míru (Mír 3, Mír 5, Mír 6). Po roce 1990 využívala MF tiskáren v Praze (Imprima), Českém Těšíně (Těšínské tiskárny), Havlíčkově Brodě ad. – Nakladatelství a vydavatelství původně sídlilo v Panské ulici č. 8 v Praze, tiskárna v Legerově č. 22. V roce 1982 se většina redakcí vydavatelství časopisů přestěhovala do Radlické č. 61 v Praze 5. V roce 1992 prodala MF budovu v Panské ulici a nakladatelství se odstěhovalo do Chlumovy ul. č. 10 v Praze 3, kde dosud sídlilo distribuční pracoviště. Odtud se v roce 2001 nakladatelství přemístilo nejprve do budovy v Radlické ulici a v roce 2003 do svého nynějšího sídla v ulici Mezi Vodami č. 1952/9 v pražských Modřanech. Ústřední knihkupectví bylo roku 1948 otevřeno v bývalém Mazáčově nakladatelství ve Spálené ul. č. 53, kde v letech 1957–2004 působila též Výstavní síň Fronta. Síť filiálních prodejen zřídila MF postupně v celé republice.

 

Ačkoliv primárním vydavatelským zájmem zakladatelů Mladé fronty byly vedle stejnojmenného deníku zejména časopisy pro mladé čtenáře, již v roce 1945 vyšly též první knižní publikace orientované na nastupující generaci tehdejších dvacátníků. Základní beletristickou knižnicí se stala edice Boje (1945–1949, 32 sv.), zahájená svazkem sovětské válečné poezie Bránili svou zem, k němuž ještě v roce 1945 přibyla podobně zaměřená antologie povídek Na vlastní oči. Vedle několika dalších titulů soudobé sovětské prózy edice nabídla původní básnickou tvorbu skupiny autorů generačně i osobně blízkých redakci deníku a nakladatelství (Ladislav Fikar, Ivo Fleischmann, Jaromír Hořec, Oldřich Kryštofek, František Listopad, Miloš Vacík), jednotlivé prozaické tituly (exilový román Adolfa Hoffmeistera Turistou proti své vůli) a kromě překladů děl tzv. pokrokových západních autorů (Howard Fast) zde vyšel i sborník soudobé anglické poezie Mezi dvěma plameny, redakčně připravený Jiřím Kárnetem a Josefem Nesvadbou. Zejména čtenářům dobrodružné literatury se zájmem o příběhy mladých hrdinů soudobé sovětské společnosti, tedy pionýrů a komsomolců, byla zprvu určena edice Nástup (1945–1959, 132 sv.). Jejím prvním svazkem byl Gajdarův Timur a jeho parta a vyšla zde i další díla rychle se formujícího nového kánonu, např. Katajevův Syn pluku, Fadějevova Mladá garda či Gladkovův Cement. V menší míře byla zařazována ruská klasika (Anton Pavlovič Čechov) a díla představitelů západních literatur (Jack London, John Steinbeck, Charles Vildrac), zastoupeni byli i domácí tvůrci (Jiří Cirkl, Jan Hostáň, Antonín Zhoř). V roce 1949 redakce upřesnila záběr knižnice a Nástup koncipovala jako edici současné světové literatury, v níž však nadále převažovala sovětská próza, popř. tvorba autorů východoevropských a asijských zemí. Nerozvinula se básnická knižnice První svazky (1946), kde vyšla pouze prvotina Ivana Skály, zatímco k vydání dalších titulů (připravovaný debut Jana Skácela) nedošlo. Jen krátce existovala edice Dramata (1946–1947, 4 sv.), v níž vedle původních her (Jiří Kárnet, Jaroslav Pokorný, Václav Vaňátko) vyšla též Katajevova autorská dramatizace Syna pluku. Mimo edice v tomto prvním nakladatelském období MF vydala mj. slovenský Revolučný almanach, antiutopii Arnošta Vaněčka Atomové město či překlad humoristického románu Leonharda Huizingy Adrián a Olivér a ojediněle se objevovaly bibliofilské tisky (novoročenka Paula Eluarda Dvě básně). Nejmladším čtenářům byly určeny edice Bu-bu. Pohádky pro nejmenší (1947–1949, 20 sv.) a Živá voda (1946–1949, 7 sv.), které nabízely původní i převyprávěné pohádky klasiků žánru (Hans Christian Andersen, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Alexander Sergejevič Puškin) i nových autorů (Jan Dolina, Pavel Kohout, Oldřich Kryštofek, Josef Spilka). Čtenářům týdeníku pro chlapce, řízeného v předúnorovém období Jaroslavem Foglarem, byly adresovány svazky Edice časopisu Vpřed (1947–1948, 4 sv.); pod hlavičkou Knižnice Rychlých šípů (1947) vycházely beletristické tituly jako příloha týdeníku.
Již od čtyřicátých let měla v edičních plánech MF významné postavení beletrie klasiků 19. a první poloviny 20. století. Českým autorům byla vyhrazena edice Národní klasikové (1950–1956, 28 sv., mj. Jakub Arbes, Karel Havlíček Borovský, Svatopluk Čech, Božena Němcová, Jan Neruda) a překladům nejen ze slovanských literatur edice Květnice (1947–1959, 37 sv.), kam byla po zániku knižnice Národních klasiků zařazována i díla české literatury. Edice Květy české poesie (1950–1957, 51 sv., red. František Nečásek, od 1954 František Buriánek) přinášela základní sbírky i útlé výbory z děl klasiků domácí literatury od Karla Hynka Máchy po Jaroslava Seiferta, edice Květy světové poesie (1951–1955, 12 sv.) omezovala svůj výběr především na klasickou literaturu slovanských zemí; ze soudobé tvorby patřil ke čtenářsky úspěšným titulům Fikarův překlad sbírky Stěpana Ščipačeva Sloky lásky.
V roce 1949 zahájila MF s novým číslováním novou řadu edice Boje (1949–1969, 157 sv.), v níž až do konce šedesátých let vycházela původní česká tvorba a překlady ze slovenské literatury. Zejména v první polovině padesátých let převažovaly budovatelské prózy z průmyslové i zemědělské oblasti (mj. Marie Dušková, Lenka Hašková, Jiří Svetozar Kupka, Alexej Pludek, Anna Šmejcová, Vladimír Vávra, ze slovenských autorů Katarína Lazarová, Vladimír Mináč), reportáže (Vojtěch Cach, Lenka Hašková, Ladislav Mňačko) a romány líčící sociální rozpory první republiky (Otakar Černoch, Karel Konrád, Karel Nový, Božena Rotterová, T. Svatopluk, v přepracované verzi znovu vyšla Kavárna na hlavní třídě Gézy Včeličky, ze slovenské literatury např. Fraňo Král). Objevovaly se též příběhy s válečnou či protektorátní tematikou (Emil František Burian, Arnošt Lustig, Bohumír Polách, ze slovenských autorů Hela Volanská; poprvé zde vyšel román Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen) a později přibyla různorodá historická témata (Bohumír Četyna, Zdeněk Pluhař). Skladbami či sbírkami, které málokdy překročily rámec veršované stranické propagandy, v tomto období do edice přispěli Ilja Bart, Miroslav Červenka, Stanislav Neumann, Ivan Skála, Jaromír Šavrda, Karel Šiktanc, Jan Štern a zejména Pavel Kohout (kromě několika sbírek též veršovaná lyrická hra Dobrá píseň); vedle toho edice poskytla publikační příležitost dělnickým autorům, účastníkům akce "Pracující do literatury" (Jiří Havel, Otto Ježek, Františka Semeráková aj.). Od konce padesátých let začaly do Bojů pronikat romány, novely a povídky, jejichž autoři již dobová společenská témata nenahlíželi prostřednictvím budujících kolektivů, kriticky se stavěli k maloměstskému způsobu života a více se zabývali problematikou citového zrání mladých lidí (Rudolf Černý, Ivan Kříž, Alexej Pludek, Vladimír Přibský, Naděžda Sochová, Luděk Šnepp, Vladimír Vávra). Posléze se edice otevřela veškeré moderní české a slovenské próze šedesátých let. K jejímu autorskému okruhu patřili Jiří Brdečka (Faunovo značně pokročilé odpoledne), Ladislav Grosman, Bohumil Hrabal (Pábitelé; Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet), Eva Kantůrková (Smuteční slavnost), Alexandr Kliment, Věra Linhartová (Rozprava o zdviži; Přestořeč), Arnošt Lustig, Vladimír Páral (Katapult), Karel Pecka (Horečka) či Ivan Vyskočil, ze slovenských autorů mj. Peter Balgha či Jaroslava Blažková. Básnické svazky v edici vycházely jen do poloviny padesátých let, kdy vznikla knižnice poezie Setba (1955–1956, 9 sv.), v níž své sbírky, tematicky i esteticky zcela spjaté s dobou svého vzniku, publikovali např. Pavel Kohout, Jan Noha, Jan Štern či Ivo Štuka.
Edice Vpřed (1949–1967, 164 sv.) zprvu přejala původní charakter knižnice Nástup a přinášela takřka výhradně dobrodružné a chlapecké romány sovětských autorů tematicky soustředěné na válečné boje (opět Katajevův Syn pluku), na budování socialismu v mládežnickém prostředí (Valentina Osejevová: Vaska Trubačov a jeho kamarádi, dále Anatolij Rybakov) či na příběhy situované do exotické přírody. Postupně sice redakce zařazovala i překlady z jiných národních literatur, většinou však šlo o díla podobných ideových východisek či o tituly vydávané s podobným posláním (Jack London, Alex Weddingová). Od poloviny padesátých let tematická omezení postupně mizela a v edici vyšly dobrodružné romány Roberta Louise Stevensona či Jula Verna, vědecko-fantastický román Arkadije a Borise Strugackých Planeta nachových mračen a ojediněle se objevila též próza s dívčí hrdinkou. Z českých autorů zde publikovali Jiří Brdečka, Eduard Fiker, Norbert Frýd, František Langer, Rudolf Luskač, Mirko Pašek, Vladimír Pazourek, Olga Scheinpflugová či Donát Šajner. Především původní románové tvorbě 20. století byla věnována knižnice Prameny (1955–1957, 8 sv.). V polovině desetiletí vznikla edice Úsměvy (1954–1959, 40 sv., red. Václav Lacina), v níž se komunální satira (Achille Gregor, Radovan Krátký, Václav Lacina) mísila s novými vydáními klasických humoristických knih (Jiří Brdečka, Jaroslav Hašek, Zdeněk Jirotka, Jindřich Plachta) i s knihami autorů mladší generace (Jiří Robert Pick).
Řady autorských spisů připravovala redakce jen výjimečně: u jediného svazku zůstal zamýšlený soubor Dílo Jiřího Haussmanna (1948) a třemi svazky přispěla MF do rozsáhlé řady Aloise Jiráska Odkaz národu (1949–1953, sv. č. 1, 12 a 30), na jejímž vydávání se podílela i další nakladatelství. S opatrným rozvojem zájmu MF o světový dobrodružný román souvisel vznik edice Spisů Julese Verna (1953–1967, 11 sv.). Mimo edice vyšly v polovině padesátých let vědecko-fantastické romány Vladimíra Babuly Signály z vesmíruPlaneta tří sluncí.
V oblasti politické a společenskovědní literatury chtěla MF zpočátku vytvářet „most“ mezi Západem a Východem a své spontánní levicové směřování se pokoušela propojovat s masarykovskou tradicí: v Knižnici TGM (1946) několikrát vyšla Herbenova biografie Chudý chlapec, který se proslavil a odkazu prvního československého prezidenta byl věnován i první svazek edice Otázky dneška (1945–1963, 68 sv.). Tato řada se však dále zabývala zejména světovým mládežnickým hnutím a podílem mládeže na rozvoji různých profesních i společenských oblastí; v padesátých letech se stala zprostředkovatelem ryzí politické propagandy (publikace Jiřího Hochmana a kol. Emigranti proti národu či Aloise Poledňáka Skauting ve službách podněcovatelů války). První svazek kulturně-politické knižnice Studie (1945–1949, 9 sv.), publikace Alexandra Vasiljeviče Karaganova a Alexandra Michajloviče Jegolina Vítězná kultura, byl v červenci 1945 zároveň prvním svazkem nakladatelství MF. Dále se edice soustředila především na osobnosti sovětské kultury (Vladimir Majakovskij, Dmitrij Šostakovič) a vyšla zde také kniha statí a úvah Jiřího Hájka Generace na rozhraní.
Biografie osobností světové politiky (Lenin, Mao Ce-tung), vědy (Frédéric Joliot-Curie) a literatury (Jack London, Nikolaj Ostrovskij, A. S. Puškin) vycházely v edici Životy (1949–1956, 17 sv.), do níž redakce zařadila i publikace zaměřené na české dějiny (práce věnované Janu Husovi či Zdeňku Nejedlému). Informace o vědeckém rozvoji měla přinášet "série dobrodružně vědeckých knížek" Radar (1948–1950, 12 sv.), která seznamovala čtenáře zejména s výsledky sovětské poválečné vědy a techniky. V edici Věda mládeži (1949–1959, 62 sv., red. Milan Hašek a Jarmila Škodová, jeden svazek v koedici s Orbisem) vycházely knihy o historii země, geologii, původu člověka či o sluneční soustavě a vesmíru (mj. práce sovětského chemika a autora řady popularizačních prací pro mládež Michaila Iljina Putování do nitra atomu; Sto tisíc proč; Jak se stal člověk vládcem přírody ad.). Nemalá část produkce se věnovala nejnovějším poznatkům sovětských vědců z oblasti agrobiologie, mičurinské vědy či sovchozního hospodářství (mj. Země v květu; Země laboratoř; Tvůrce rostlin aj.). V polovině padesátých let se objevily i původní práce českých vědců, mj. chemika Ivana Klimeše Tajemství chemie či paleontologa Josefa Augusty Hlubinami pravěkuLovci jeskynních medvědů s ilustracemi Zdeňka Buriana; zařazena byla též reedice beletrizovaných literárních rozprav Bedřicha Václavka určená mladým čtenářům Deset týdnů. Obdobně koncipovaná knižnice Technika mládeži (1954–1959, 23 sv., red. Jarmila Škodová) měla prostřednictvím čtivého textu a bohatého ilustračního doprovodu zájemcům přiblížit široké uplatnění vědy a techniky ve strojírenství, zemědělství, hutnictví a hornictví, dopravě či radiotechnice (počátky televizního vysílání v Československu v roce 1953 reflektovala Kniha o televisi Arnošta Lavanta). Originální výtvarnou podobu oběma knižnicím vtiskl výtvarný redaktor Teodor Rotrekl. Edice Mladý technik (1950–1957, 28 sv.) byla zaměřena na praktické příručky o radiotechnice, fotografování či leteckém a železničním modelářství; vyšly zde též povídky Vladimíra Škutiny o českých vynálezcích Bez vavřínů. Cestopisná literatura vycházela v edici Globus (1951–1960, 37 sv.), která zprvu přinášela zejména překlady z ruštiny, posléze i původní práce (Ludvík Aškenazy, Rudolf Luskač, Jiří Marek, zařazen byl též výbor cestopisných črt Karla Čapka). Koncem padesátých let zde vyšly překlady prací Thora Heyerdahla (mj. Ve znamení Kon-tiki).
Zřetelné politickovýchovné cíle si kladla edice Učit se (1949–1956, 16 sv.) s mnohokrát reeditovanými příručkami Klement Gottwald mládeži, Mládí Klementa Gottwalda, O komunistické výchově apod. Další výchovné a metodické publikace přinášely mj. edice Knihovna vedoucího pionýrů; Komsomol náš vzor; Materiál na pomoc politickým kroužkům ČSM; Na pomoc funkcionářům, propagandistům a agitátorům ČSM; Na pomoc Soutěži tvořivosti mládeže; Práce mladých či Rukověť funkcionáře. Repertoárové sborníky pro pionýrské a svazácké kulturní a vzdělávací programy soustředily např. řady Pionýr, Pionýrská estrádaEdice kulturního materiálu SČM. Politickovýchovné a propagandistické publikace vycházely též mimo ediční řady (Sjezd mladých budovatelů socialismu, Kniha vedoucího pionýrů aj.).

Po příchodu Jiřího Hájka do funkce šéfredaktora došlo k několika změnám v koncepci edičních řad. Zastaveny byly Setba, PramenyNárodní klasikové, posléze i Květnice, NástupÚsměvy. Sloučením původních Květů české poesieKvětů světové poesie vznikla reprezentativní knižnice Květy poezie (1958–2009, 241 sv., red. 1958–1959 František Götz, 1960–1971 Jiří Hájek a Jiřina Fleková, od 1965 též Miroslav ČervenkaLadislav Fikar, 1969–1971 namísto Jiřího Hájka František Vrba, od 1971 red. neuváděn, 1986–1988 Hanuš Karlach, 1989 Jaromír Pelc, od 1990 red. neuváděn, 2003–2006 Robert Kubánek). V charakteristické grafické úpravě Sylvie Vodákové a s doslovy editorů a překladatelů v ní vycházely jednak výbory z díla básníků českých (Viktor Dyk, František Halas, Josef Svatopluk Machar, Vítězslav Nezval, Antonín Sova) i světových (William Blake, Gaius Valerius Catullus, Federico García Lorca, Johann Wolfgang Goethe, Hermann Hesse, Langston Hughes, Edgar Allan Poe, Miklós Radnóti, Jean Arthur Rimbaud, William Shakespeare, Percy Bysshe Shelley, Taras Ševčenko, Po Ťü-i), jednak původní sbírky a skladby (mj. Charles Baudelaire: Květy zla; Bertolt Brecht: Domácí postila; Vladimír Holan: Terezka Planetová; Jindřich Hořejší: Hudba na náměstí; František Hrubín: Jobova noc; Robinson Jeffers: Hřebec grošák; Christian Morgenstern: Palmström a Palma Kunkel). K objevným svazkům patřily verše Josefa Friče či Richarda Weinera, z překladů básně Andreje Bělého, Dina Campany, Cypriana Norwida, Novalise, Dylana Thomase, Paula Valéryho, Franze Werfela, výbor ze starožidovské poezie Píseň o luku ad. Na překladech a ediční přípravě jednotlivých svazků spolupracovali mj. Kamil Bednář, Milan Blahynka, Jiří Brabec, Miroslav Červenka, Lumír Čivrný, Eduard Goldstücker, František Götz, Jiří Hájek, Jiří Konůpek, Ludvík Kundera, Vladimír Mikeš, Zdeněk Pešat, Ivan Slavík, Zina Trochová či Jan Vladislav. Na počátku sedmdesátých let vyšlo několik svazků připravených ještě koncem předchozího desetiletí (Michelangelo Buonarroti, Marina Cvetajevová, T. S. Eliot, José Martí aj.), avšak v dalších letech se profil edice mírně proměnil. Více byla zastoupena sovětská literatura i ruská klasika (Sergej Jesenin, Vladimir Majakovskij, Nikolaj Alexejevič Někrasov, A. S. Puškin, Alexandr Tvardovskij), objevila se díla proletářských básníků (Stanislav Kostka Neumann, Jiří Wolker). K poněkud širší škále výběru se redakce vracela od konce sedmdesátých let (Emily Dickinsonová v překladu Jiřiny Haukové, později sbírka Sylvie Plathové Ariel v překladu Jana Zábrany). Současně byli představováni básníci z překladatelsky méně frekventovaných literatur (arménští, estonští, lotyšští, rumunští), výborů se dočkali i představitelé soudobé oficiální poezie (Miroslav Florian, Jan Pilař) a nadále vycházely nově sestavované výbory klasiků 19. a 20. století (Viktor Dyk, František Gellner, Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Antonín Sova ad.), na nichž se jako editoři podíleli např. Vladimír Binar, Vladimír Křivánek, Jaromír PelcEduard Petiška. Slovenskou poezii zastupovali Ľubomír Feldek či Milan Rúfus.
Mimo edice vyšlo od poloviny padesátých let několik básnických almanachů (Rozlet 1955, Almanach Květen 1957 a 1958). V téže době vznikla "edice současné poezie" Cesty (1957–1968, 100 sv., red. Ivan SkálaJiří Šotola, od 1964 též Jiří BrabecIvan Diviš), v níž vedle básníků starší a střední generace Ivo Fleischmanna, Josefa Kainara, Karla Kapouna, Ludvíka Kundery či Jana Pilaře od počátku šedesátých let publikovali autoři z okruhu kolem zastaveného časopisu Květen (Miroslav Červenka, Vlasta Dvořáčková, Miroslav Florian, Miroslav Holub, Jiří Václav Svoboda, Karel Šiktanc, Jiří Šotola). Objevovala se díla autorů, jejichž publikační možnosti byly po roce 1948 více či méně omezeny politickou situací (Antonín Bartušek, Kamil Bednář, Ladislav Dvořák, František Gottlieb, Zdeněk Lorenc, Oldřich Nouza, Ivan Slavík, Vladimír Vokolek) a od počátku byla edice otevřena debutantům (Josef Brukner, Josef Hanzlík, Jana Štroblová) a posléze nastupující generaci šedesátých let (Jiří Gold, Emil Juliš, Petr Kabeš, Josef Peterka, Jiří Pištora, Ivan Wernisch). Ke stálým autorům Cest patřili také Ivan Diviš, Ladislav Novák či Oldřich Wenzl (pozdní debut Yehudi Menuhin). V menší míře redakce zařazovala překlady: koncem padesátých let antologii americké radikální poezie Pátároční doba, většinou však knihy sovětských básníků (Vladimir Lugovskoj, Alexandr Tvardovskij, Jevgenij Vinokurov) a tvůrců z ostatních východoevropských zemí (Peter Huchel, Tadeusz Różewicz). Výrazněji se překladová větev edice profilovala ve druhé polovině šedesátých let, kdy se objevily verše básníků beat-generation (Lawrence Ferlinghetti) a knihy moderní evropské lyriky (Sidney Keyes, Erik Lindegren, Edoardo Sanguineti, Wisława Szymborska ad.); jako překladatel se často uplatnil Josef Hiršal (Hans Magnus Enzensberger, Helmut Heissenbüttel). Průběžně edice pokračovala v tradici překladů ze slovenštiny (Ladislav Novomeský, Miroslav Válek).
Počátkem šedesátých let vyhradila MF novou básnickou edici debutantům. V knižnici Mladé cesty (1961–1969, 33 sv., red. Vladimír Dostál, Miroslav Holub, Jan Řezáč, do 1964 též Josef Brukner, Oldřich Nouza, od 1964 Miroslav ČervenkaIvan Diviš, 1969 red. neuvedeni) publikovali mj. Dušan Cvek, Jiří Gruša, Zbyněk Hejda, Václav Hons, Josef Hrubý, Petr Chvojka, Petr Kabeš, Zeno Kaprál, Rudolf Matys, Josef Peterka, Ludvík Středa, Miloš Vodička, Ivan Wernisch, Jan Zábrana (Utkvělé černé ikony) či Vladislav Zadrobílek, posmrtně vyšel Stop-time Václava Hraběte a k autorům edice patřili i budoucí prozaikové Alexandr Kliment, Hana ProškováLubomír Vaculík. Na sklonku desetiletí zde první knížky uveřejnili autoři generace nadcházejících sedmdesátých let (Petr Skarlant, Karel Sýs). Vedle básnické řady redakce založila i paralelní edici Mladé cesty. Prozaická řada (v prvních svazcích s názvem Mladé cesty prózy, 1963–1969, 25 sv., red. ed. rada), která přinesla knihy Karla Eichlera, Ladislava Grosmana (Obchod na korze), Evy Kantůrkové, Věry Linhartové (Prostor k rozlišení), Stanislava Mareše, Karla Misaře, Bohumila Nusky, Karla Pecky, Vladimíra Párala (Veletrh splněných přání), Věry Stiborové, Miroslava Stoniše, Stanislava Váchy, Josefa Vohryzka či Ivana Vyskočila (Vždyť přece létat je snadné) a zařazen byl i svazek divadelních her, typogramů a esejů Václava Havla Protokoly. Poslední dva svazky edice – povídky Jiřího Stránského Štěstí a novela Pavla Hajného Kde teče Tennessee – již koncem šedesátých let nebyly distribuovány.
Postupně svou tvář formovala prozaická "knihovna pro každého" Kapka (1957–1992, 231 sv., red. od 1963 Zora Wolfová, 1989–1991 Jaroslav Veis, 1992 Růžena Steklačová), přinášející levné knihy kapesního formátu. Vycházela zde beletrie 19. a první poloviny 20. století (Emily Brontëová, Maxim Gorkij, Victor Hugo, Sinclair Lewis, Mark Twain), vedle toho však Kapka představovala tvorbu soudobých zahraničních spisovatelů (Ernest Hemingway, Raymond Chandler, John Cheever, Irwin Shaw, David Storey, ale také Jean-Paul Sartre, poprvé zde vyšel román Kůže Curzia Malaparta, objevovaly se překlady z polštiny či maďarštiny) nebo skupin (německou Skupinu 47 zastupovalo dílo Heinricha Bölla, britský okruh Rozhněvaných mladých mužů novely Johna Braina). Výrazně se Kapka orientovala na populární žánry – sci-fi (Ray Bradbury, Ivan Antonovič Jefremov, Stanisław Lem, Josef Nesvadba, Čestmír Vejdělek, Jan Weiss), detektivní prózu (Eduard Fiker, Fred Kassak, Ellis Petersová, Hana Prošková, Georges Simenon, Arthur Upfield, Emil Vachek, Jan Zábrana), špionážní román (Arkadij Adamov, Karel Fabián, Graham Greene) a humoristickou literaturu (Alarich, Manfred Bieler, Jiří Brdečka, Achille Gregor, Stephen Leacock, C. Northcote Parkinson, Vojtěch Rakous, William Saroyan). Z českých autorů byli dále zastoupeni mj. Karel Josef Beneš, Benjamin Klička, Marie Majerová či Jiří Weil a ke konci šedesátých let začala Kapka zařazovat reedice titulů soudobé prózy (Bohumil Hrabal, Arnošt Lustig, Karel Pecka); po roce 1969 již nebyly do distribuce uvedeny romány Egona Hostovského Půlnoční pacientJaroslava Putíka Smrtelná neděle. Čtenářsky atraktivní tituly tvořily náplň edice i v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nejčastěji zde vycházela humoristická próza (Tibor Dévényi, Richard Gordon, Bel Kaufmanová, Stephen Leacock, Anita Loosová, George Mikes, Jerzy Wittlin, z českých autorů Miloslav Švandrlík), detektivky (Sébastien Japrisot, z českých autorů Eva Kačírková, Jan Klíma, Čestmír Kubík) a vědecko-fantastická próza (Stanisław Lem, Arkadij a Boris Strugačtí, Kurt Vonnegut, John Wyndham, Janusz A. Zajdel, z českých autorů Ondřej Neff, Jaroslav Veis, Jaroslav Zýka). Od konce sedmdesátých let přibývaly překlady světových bestsellerů (Roald Dahl, Arthur Hailey, John Updike, Kurt Vonnegut), v roce 1987 vyšel "příběh narkomanky" Christiane Felscherinowové My děti ze stanice ZOO. Z původní české prózy v tomto období v Kapce dále publikovali např. Jaroslav Čejka, Pavel Frýbort (Vekslák), Petr Hájek, Josef Klíma, Jarmila Loukotková či Ludmila Vaňková, roku 1983 se Kapka postarala o druhé vydání Fuksova Spalovače mrtvol. Do programu edice se vešly i historické a životopisné romány (Ilona Borská, Antonín Dvořák, František Kožík), beletrizované vzpomínky (Olga Scheinpflugová) a v roce 1986 zde vyšlo doplněné vydání Rozhovorů s Janem Werichem, které vedl tehdejší redaktor Mladého světa Jiří Janoušek (poprvé 1982 mimo edice). Počátkem devadesátých let se objevilo několik titulů exilové beletrie (Pavel Kohout: Nápady svaté Kláry; Jan Novák: Striptease Chicago).
Počátkem šedesátých let se z brožované Kapky vydělila její vázaná ilustrovaná řada (1960–1970, 45 sv.), která vedle klasických děl české literatury (Jakub Arbes, Ivan Olbracht, Růžena Svobodová) připomněla expresionistické povídky Karla Čapka a Fráni Šrámka, meziválečnou psychologickou prózu (Jaroslav Havlíček, Václav Řezáč) či dílo Richarda Weinera. V prvních vydáních či nových překladech vyšly knihy Míra Ammana, Isaaka Babela, Ivana Bunina, Alberta Camuse, Williama Faulknera, Alexandra Grina, Nathaniela Hawthorna, Dezsö Kosztolányiho, Andreje Platonova, Rainera Marii Rilka, Antoina de Saint-Exupéryho, Fjodora Sologuba; do diskuse o znovuobjevovaném díle Franze Kafky přispěla edice vydáním románu Zámek. Koncem šedesátých let vznikla též nebeletristická větev Kapka 3 – Volná řada – Literatura faktu (1967–1970, 16 sv.), v níž vycházely práce věnované politickým dějinám 20. století, především válečným událostem a vojenským konfliktům (vylodění v Normandii, norimberský proces, kubánská krize). Část produkce tvořily životopisné portréty výrazných osobností světa politiky (Adolf Hitler, Winston Churchill), sportu (Enzo Ferrari) a umění (Louis Armstrong, Franz Kafka, Pablo Picasso).
Vedle pokračujících Spisů Julese Verna zahájila MF již koncem padesátých let několik řad vybraných spisů autorů dobrodružné literatury. Původní záměry redakce svým rozsahem naplnila řada Vybrané spisy Arkady Fiedlera (1958–1963, 6 sv.), avšak řady Vybrané spisy Herberta Georga Wellse (1959, 1 sv.), Vybrané spisy Jamese Olivera Curwooda (1959–1960, 2 sv.) ani Spisy Alexandra Romanoviče Beljajeva (1960, 1 sv.) se dále nerozvíjely.
Na detektivní prózu a v menší míře na špionážní romány se soustředila knižnice Smaragd (1958–1993, 132 sv., v šedesátých letech red. Miroslav Vachule /neuváděn/, od 1981 Vojtěch Kantor), přinášející díla klasiků žánru (Emile Gaboriau, Erle Stanley Gardner, Agatha Christie, Robert Louis Stevenson), soudobých tvůrců střední a mladší generace (Ed McBain, Dick Francis, James Hadley Chase, Harry Kemelman, Ross Macdonald, Sébastien Japrisot, Patricia Moyesová, Robert L. Pike, Maj Sjöwallová a Per Wahlöö, Rex Stout) a představitelů východoevropských literatur (Arkadij Adamov, Dominik Damian, Edmund Niziurski, Lev Ovalov). Českou literaturu reprezentovaly knihy Eduarda Fikera či Emila Vachka, z mladších generací zde v šedesátých letech publikovali Pavel Hanuš, Václav Nývlt, Mirko Pašek, Pavel Šoltész, Josef ŠkvoreckýJan Zábrana, později Václav Erben, Pavel Hejcman (pod. jm. Miroslava Neumanna), Břetislav Hodek, Eva Kačírková, Josef Klíma, Josef Nesvadba, Hana Prošková, Vladimír Přibský a bývalý ředitel Čestmír Vejdělek (román Každý ve svém sklepě pod jm. Reného Ditmara).
Na počátku šedesátých let MF iniciovala vznik knihovny československé mládeže Máj (1961–1991, celkem 558 sv., z toho v MF přibližně 250 sv. včetně prémiových), na níž se dále podílely Naše vojsko, bratislavská Smena a postupně se připojily Svět sovětů (později Lidové nakladatelství) a bratislavský Šport. Edice byla zřízena na principu rozsahem mimořádného čtenářského klubu a jejím záměrem bylo vydávat v masových nákladech důležitá díla světové a v menší míře i české literatury. Do edičního programu jednotliví nakladatelé přispívali určeným počtem svazků většinou podle své specializace (Lidové nakladatelství překlady z ruštiny, Naše vojsko knihami s vojensko-historickou, sci-fi nebo detektivní tematikou a Smena zejména překlady světové literatury do slovenštiny); odběratelé stanoveného počtu titulů měli nárok na výroční prémiovou publikaci. MF v prvních letech přispívala literaturou klasickou (Anton Pavlovič Čechov, Charles Dickens, Ilja Erenburg, Gustave Flaubert, Johann Wolfgang Goethe, Ernest Hemingway, Guy de Maupassant, Edgar Allan Poe, Romain Rolland, William Shakespeare, Stendhal, Lev Nikolajevič Tolstoj, Mark Twain, Oscar Wilde) i soudobou (Vitaliano Brancati, Basil Davidson, Richard Gordon, Daniil Granin, Graham Greene, Hammond Innes, Stanisław Lem), popř. původními antologiemi (výběr z české poezie 20. století A co básník sestavený Jiřím Brabcem, Karlem ŠiktancemJiřím Šotolou, antologie poezie evropského baroka Kéž hoří popel můj uspořádaná Václavem Černým nebo soubor hrůzostrašných povídek Stráž u mrtvého sestavený Marií Švestkovou). Méně často v Máji vycházela původní česká a slovenská próza (Bohumil Hrabal, Jan Procházka, Jaroslav Putík, Dominik Tatarka).
V normalizačním období se koncepce Máje nezměnila. Nadále vycházela klasická literatura světová (mj. Joseph Conrad, Friedrich Dürrenmatt, Heinrich von Kleist, Jack London, Raymond Radiguet) i česká (Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský, Karel Hynek Mácha, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek, Vladislav Vančura). Ze soudobé světové prózy zde poprvé vyšel bestseller Arthura Haileyho Letiště, dále Francouzova milenka Johna Fowlese, Fanny a Alexandr Ingmara Bergmana či román Avery Cormana Kramerová versus Kramer a v několika svazcích sebrané povídky Arthura Conana Doyla o Sherlocku Holmesovi; z domácí tvorby např. soubory povídek Oty Pavla a romány Jiřího Šotoly. Příležitostně nabídku edice rozšířily životopisné romány či vzpomínky (herců Bohumila Šmídy a Zdeňka Štěpánka, režiséra Luise Buñuela, gymnastky Věry Čáslavské ad.).
Součástí edičního programu Máje byly i populárně-naučné publikace: v šedesátých letech mj. stručné dějiny filmu Krzysztofa Teodora Toeplitze Chaplinovo království, později kniha Luboše Bartoška o české předválečné a protektorátní kinematografii, publikace Lubomíra Dorůžky Panoráma populární hudby 1918/1978Panoráma jazzu, dialogická studie Vladimíra Justa Proměny malých scén či Příběh fotografie Daniely Mrázkové. Zařazeny byly práce historiků Miroslava Hrocha či Vojtěcha Zamarovského a literárních historiků Vladimíra Kováříka či Radko Pytlíka, z oblasti přírodních věd např. publikace etologa a dlouholetého ředitele pražské ZOO Zdeňka Veselovského.
Od poloviny šedesátých let se ve stále pestřejší nabídce objevovaly aktuálně pořizované překlady zahraničních titulů, které nyní vycházely nikoli s odstupem desetiletí, ale často pouhý rok po prvním vydání v jazyce originálu. Ke zpřístupnění řady soudobých světových románů a novel napomáhaly nepojmenované, avšak graficky charakteristické edice, jež byly ve své době označovány jako "černá řada soudobé světové prózy" (1964–1969, pravděpodobně 24 sv.) a "bílá řada soudobé světové prózy" (později pojmenovaná jako Bílá řada moderní prózy; 1965–1970, pravděpodobně 27 sv.); o výtvarnou podobu obou se staral Václav Sivko. Dominovaly v nich literatury německá (Johannes Bobrowski, Heimito von Doderer, Max Frisch, Martin Walser), francouzská (Georges Bernanos, Jean Cayrol, Jean Dutourd, Raymond Queneau) a anglosaská (Saul Bellow, William Faulkner, Patrick O'Hara), redakce však vybírala i z méně frekventovaných jazykových oblastí, např. z italštiny (Carlo Emilio Gadda), maďarštiny (Tibor Déry, Ferenc Sánta, Magda Szabó), polštiny (Tadeusz Konwicki, Wilhelm Mach), slovinštiny (Beno Zupančič) či švédštiny (Tage Aurell). Poprvé zde česky vyšel román Güntera Grasse Plechový bubínek, novela Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse, soubory povídek Ingeborg Bachmannové či Borise Pilňaka a knihy Nathalie Sarrautové a Petera Weisse. V "bílé řadě" se ojediněle objevovala i díla českých autorů (Bohumil Hrabal, Věra Linhartová, Vladimír Páral, Jaroslav Putík).
Nepojmenovanou volnou řadu věnovala MF písňovým textům a průhledům do repertoáru malých divadel. Ve druhé polovině šedesátých let v ní vyšly mj. sbírky Pavla Fialy, Jaroslava Jakoubka, Josefa Kainara, Pavla KoptyJana Vodňanského, vytištěn již nebyl připravovaný sborník textů Miloslava ŠimkaJiřího Grossmanna Čtení pro otrlé ani sbírka Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka (v upravené podobě ji pod názvem Kníška Karla Kryla vydal roku 1972 exilový Index a roku 1990 i Mladá fronta).
V roce 1967 vypravila MF čtyřsvazkovou kolekci "knih revolučního dobrodružství" Zlatá pečeť, jejíž součástí byla vedle ruských a sovětských románů též kniha Johna Reeda Deset dnů, které otřásly světem; do padesáti exemplářů z dvanáctitisícového nákladu byla vložena pečeť, jejíž nálezce se mohl zdarma zúčastnit dvanáctidenního zájezdu do SSSR. V roce 1968 stejnojmenná kolekce obsáhla pětici významných děl meziválečné prózy (zastoupeni jsou Karel Čapek, Jaroslav Kratochvíl, Marie Majerová, Ivan Olbracht a Vladislav Vančura). Roku 1971 vyšla pod značkou Zlaté pečeti třísvazková sada k 50. výročí vzniku KSČ; samostatně či souborně byla zařazena díla Konstantina Biebla, Josefa Hory, Vítězslava Nezvala a Jiřího Wolkera, jeden ze svazků přinesl výbor z levicové publicistiky období první republiky.
Koncem šedesátých let zahájila MF několik řad populární literatury, např. Sešitové romány (1968–1969, 4 sv.) a Dobrodružné romány (1967–1968, 2 sv.). K tradiční Knihovničce Mateřídoušky (1961–1971, 42 sv.), určené nejmladším čtenářům, přibyly nyní knižnice dalších časopisů vydavatelství MF: Knihovnička Větrníku (1969–1970, 3 sv.) a edice Věda a technika mládeži (1969, 1 sv.) připomněly klasické hrdiny populární literatury Tarzana a Bigglese, Knihovnička Ohníčku (1968–1971, 7 sv.) nabídla mj. několik komiksových svazků (Sek a Zula Jiřího Wintera-Neprakty a Miloslava Švandrlíka). Kreslenému humoru byla věnována edice Polylegran (1968–1970, 3 sv.).
Mimo ediční řady v šedesátých letech v MF publikovali Ludvík Aškenazy (Černá bedýnka), Jiří Kolář, Jiří Robert Pick, Jiří Suchý, Karel Šiktanc, Jiří Šotola, Pavel Šrut, Miloslav Topinka či Jan Zábrana, po dvaceti letech mohla vyjít sbírka Josefa Palivce Síta a objevily se výbory z české milostné poezie (Mým snem jsi prošla, ed. Vladimír Karfík) a z prací českých naivistů (Bosé nožky, ed. Arsén Pohribný). Ze světové poezie vyšly překlady děl Roberta Duncana, Robinsona Jefferse a Saint-John Perseho nebo výbor makedonské poezie (Zelený host). Z prozaiků kromě výše uvedených mimo edice publikovali Bohuslav Březovský, Jana Červenková, Miroslav Holub, Hana Klenková, František Křelina, Zdeněk Lorenc, Jiří Marek, Jiří Mucha, František Rachlík, Josef Sekera, Čestmír Vejdělek ad. K podstatným edičním počinům patřily reedice knih Jaroslava Foglara a "čítanka" Bohumil Hrabal uvádí… s texty Jakuba Demla či Ladislava Klímy. Z významnějších překladů vyšel v MF poprvé román Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže.
Trvalou pozornost, nikoli však samostatnou ediční řadu věnovala MF sportovním tématům, často pojednaným na hranici beletrie a publicistiky (vzpomínky jednoho ze zakladatelů české sportovní žurnalistiky Josefa Laufera 50 let v našem sportu, několikrát reeditovaná publikace Když chytal Plánička). Mimo edice vycházely i memoáry osobností ze světa umění (autobiografie francouzského šansoniéra Yvese Montanda, první kniha vzpomínek herce Zdeňka Štěpánka, kniha Aleny Ladové Můj táta Josef Lada) či z oblasti válečných politických dějin (paměti Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy). Mimo edice vyšla v roce 1968 i tehdy populární publikace prozaika Jana Procházky Politika pro každého.
Během šedesátých let MF omezila masové náklady politicko-propagačních brožur. Do roku 1989 zůstaly zachovány v zásadě jen dvě takto zaměřené edice, které měly z velké části charakter populárně-naučných, osvětových a politických příruček. Edice Svazácká knihovna (1960–1989, 53 sv., red. Václav Kocourek, Vladimíra Křižanová, Blanka Tarabová) byla v prvních letech koncipována jako série reportáží, mj. ze života amerických černochů (Ivan Vávra: Neworleanské blues) či ze života hrdinů socialistické práce (Arnošt Lustig: První stanice štěstí; Karel Štorkán: Proč píská veronika). Brzy však převážily příručky o soudobé sociologii, kultuře či politice a úvahy reflektující problematiku volného času a postavení mladého člověka v rámci socialistické společnosti (Gianni Toti: Právo na lenost?; Jiří Cvekl: Hledání jistot; Zygmunt Bauman: Kariéra). V sedmdesátých a osmdesátých letech tvořily náplň edice zejména metodické a pedagogické příručky pro potřeby SSM. Od roku 1970 pravidelně vycházela ročenka Mladí ČSSR s přehledem všech domácích mládežnických organizací, včetně kalendária akcí za uplynulý rok. Oproti tomu Knihovnička vedoucího (1961–1989, 120 sv., red. Helena Benešová ad.) byla od počátku koncipována jako soubor metodických a praktických příruček pro práci pionýrských vedoucích a funkcionářů SSM.
Populárně-naučná edice Jak (1957–1989, 78 sv., red. Libuše Rousková) nabízela příručky a návody pro bohatou škálu aktivit (modelářství, výtvarné techniky, ruční práce, táboření, chovatelství, sběratelství, stolní hry ad.). Značné rozpětí od návrhů uspořádání bytu přes manželskou a psychologickou poradnu až po pravidla vkusného oblékání postihovala knižnice Dobrý vítr (1958–1979, 43 sv., red. Ladislav Smoljak /neuveden/); ve třech reedicích zde vyšla příručka společenského chování Mileny Majorové Člověk mezi lidmi. Knižnice Škola mladých matematiků (1961–1989, 61 sv., red. Milan Daneš, akademik Jan Novák ad.) poskytovala zájemcům o matematiku a řešitelům matematických olympiád soubory úloh, hlavolamů i teoretických statí.
Jedním z edičních projektů, který dlouhodobě charakterizuje celé nakladatelství, byla populárně-naučná knižnice Kolumbus (1960–dosud, do konce roku 2012 celkem 198 sv., red. Jiří Sixta, později Božena Pravdová /uváděni nedůsledně/), jedna z mála edic, které přetrvaly všechny změny politických i ekonomických podmínek. Od svého založení se snažila ve čtivých překladech i původních textech postihnout rozmanitost vědeckého poznávání světa a předat čtenářům zážitek z "dobrodružství vědy". Do jisté míry navazovala na již zaniklé populární edice Věda mládežiTechnika mládeži, avšak její záběr byl pestřejší. Zahrnoval širokou oblast přírodních věd (Jacques Yves Cousteau, Konrad Lorenz, Zdeněk Michalec, George B. Schaller, Zdeněk Veselovský), archeologie, historie a politiky (Holger Erik Arbman, Raymond A. Dart, Jiří Hochman, Josef Janáček, Henri Lhote, Josef Petráň, Karel Sklenář, Zdeněk Smetánka, Haroun Tazieff, Vojtěch Zamarovský), techniky a vynálezů (Stephen W. Hawking, Robert Jungk, J. S. Sklovskij, Lev Teplov), poznávání vesmíru (Jiří Grygar, Ralph Izzard, Karel Pacner) a zařazovány byly i cestopisy (Jans Bjerre, I. A. Jefremov, Laurens van der Post). Několik svazků bylo věnováno též literární historii (Alois Bejblík, Miroslav Ivanov, Vladimír Karbusický, Oldřich Králík, Radko Pytlík).
V polovině šedesátých let přinesl filozof Ladislav Hejdánek námět na vydávání útlých svazků, které by širšímu čtenářskému okruhu přiblížily nemarxistické filozofické myšlení. Prosadit vznik edice Váhy (1969–1970, 8 sv., ed. Eva Formánková) se však podařilo až v závěru roku 1968. Prvním svazkem, který ediční rada (Eva Formánková, Ladislav Hejdánek, Karel Kosík, Jan PatočkaJosef Zumr) připravila k vydání, byla Útěcha z filozofie Emanuela Rádla. Do roku 1970, kdy bylo vydávání edice ukončeno zničením převážné části nákladu knihy Jana Patočky O smysl dneška, vyšly dále filozofické texty Martina Bubera, Karla Jasperse, Sørena Kierkegaarda a Josého Ortegy y Gasseta. Edice Ypsilon (1967–1971, 13 sv.) byla zaměřena na studie reflektující nejnovější sociologické a psychologické výzkumy. Vyšel zde mj. esej amerického sociologa a psychologa Edgara Friedenberga Dospělost bez dospívání, který byl do češtiny přeložen krátce po svém americkém vydání, nebo studie Howarda Jonese Zločin v měnící se společnosti věnovaná problematice kriminality mladistvých. Vedle sociologických prací byly do edice zařazovány rovněž studie zabývající se teorií kultury a literatury. V roce 1968 tak vyšla v českém překladu poprvé Mimesis Ericha Auerbacha, dále např. soubor esejů o starší české literatuře Václava Černého či soubor studií Vratislava Effenbergera Realita a poesie. Posledním svazkem edice byla práce holandského kulturního historika a filozofa Johana Huizingy Homo ludens, jež se věnovala fenoménu hry a její úloze v dějinách lidské společnosti. V roce 1969 vydala MF mimo edice sbírku Dokumenty o lidských právech, která soustředila překlady závazných právních dokumentů OSN.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zasáhl do edičních záměrů MF nástup normalizace. Před distribucí byly zničeny knihy Karla Eichlera (Hosté od svatého Diviše), Bohumila Hrabala (Domácí úkolyPoupata), Karla Šiktance (Mariášky), Miloslava Topinky (Krysí hnízdo) a dalších autorů; naopak vyjít ještě stačila díla Miroslava Holuba, Karla Maryska, Miloše Vodičky, Oldřicha Wenzla a také sborník Jára /da/ Cimrman. Nuceně zanikly některé tradiční ediční řady, především básnické knižnice CestyMladé cesty, podobně jako prozaická řada Mladých cest či "černá""bílá" řada soudobé světové prózy. Kritéria normalizační ediční politiky v různé míře poznamenala pokračující edice Květy poezie, Kapka, SmaragdMáj, stejně jako některé další knižnice založené ještě v relativně příznivé atmosféře konce šedesátých let.
Po dvouleté přestávce vyšel v roce 1972 nový svazek tradiční edice Boje (1972–1987, 38 sv., č. 159–196), která sice navázala na původní číslování, zásadně však proměnila svou koncepci. Nyní již nešlo o novinky české prózy, nýbrž o ideově-výchovnou řadu adresovanou dospívajícím čtenářům. Na počátku sedmdesátých let do ní redakce soustředila nová vydání základních děl sovětského socialistického realismu (Alexandr Fadějev: Mladá garda; Nikolaj Alexejevič Ostrovskij: Jak se kalila ocel; životopisná trilogie Maxima Gorkého), část produkce se zaměřila na témata druhé světové války a protifašistického odboje (Svědectví. Příběhy českých studentů z akce 17. listopad; Lidé z Reportáže; zápisky Marušky Kudeříkové Zlomky života), vycházely zde vzpomínky (Boris Polevoj, ale také Zuzana Kočová či Karla Mahenová), výbory z publicistiky osobností komunistického hnutí (Julius Fučík, Ivan Olbracht). Z beletrie redakce vybírala romány s tematikou tzv. třídního boje a prózu životopisnou a historickou (Ilona Borská, František Kafka, František Neužil); v osmdesátých letech se edice orientovala též na německou literaturu (soubory dramat Bertolta Brechta a Volkera Brauna, vzpomínky Stephana Hermlina a Ruth Wernerové).
Dvěma svazky přispěla MF do mezinárodní edice socialistických států Knižnice Vítězství (1977–1978). Autorům ze socialistických zemí a tzv. pokrokové literatuře západního světa byla vyhrazena knižnice Proud (1980–1988, 25 sv.), která však vedle knih naplňujících deklarovanou ideovou koncepci ojediněle přinesla i díla klasiků světové literatury 20. století (Alfred Döblin, Thomas Mann, Kurt Vonnegut). S označením Četba pro školy (1982–1989, 14 sv.) vycházela klasická díla české i světové literatury (Ivan Olbracht, Marie Pujmanová, Ladislav Stroupežnický, Josef Kajetán Tyl; William Shakespeare, Edgar Allan Poe).
V edici Alfa (1969–1988, 119 sv., red. Jiří Navrátil a Irena Zítková /neuvedeni/) vyšly koncem šedesátých let romány Evy Kantůrkové, Vladimíra Párala (Milenci & vrazi), Jaroslava PutíkaJiřího Šotoly (Tovaryšstvo Ježíšovo), avšak připravované knihy Bohuslava Blažka (Spasitelé / Tři předmluvy) a Ladislava Grosmana (reedice NevěstyObchodu na korze) již byly zničeny. V sedmdesátých letech se Alfa stala základní řadou původní české a slovenské beletrie, v níž publikovali Václav Erben, Pavel Hajný, Jan Kostrhun, Jiří Marek, Kamil Mařík, Jiří Navrátil, Petr Skarlant či František Stavinoha, v osmdesátých letech Antonín Bajaja, Martin Bezouška, Zeno Dostál, Petr Hájek, Věra Sládková (románový triptych Malý muž a velká žena) a Zdeněk Zapletal. Kromě slovenské prózy (Vincent Šikula, Milan Šútovec) se v edici ojediněle objevily překlady i z jiných národních literatur a v osmdesátých letech zde začaly vycházet i básnické sbírky a výbory (Jaroslav Čejka, Jaroslav Holoubek, Miroslav Holub, Kamil Mařík, Markéta Procházková, později též Oldřich MikulášekJan Skácel). V uspořádání Ludvíka Kundery byl do edice zařazen soubor díla Oldřicha Wenzla Veškerá poezie a Zdeněk Ornest připravil publikaci Sám u stmívání, sestavenou z básní, deníkových zápisků a rodinné korespondence Jiřího Ortena.
Debutujícím básníkům i prozaikům byla určena "edice prvních knížek" Omega (1972–1988, 64 sv., red. Jiří Navrátil a Irena Zítková /uváděni nedůsledně/), která však svým autorům zpočátku poskytovala pouze úzký prostor prostřednictvím tematicky volně koncipovaných sborníků (básnické soubory Zelené světlušky; Jaká radost, jaké štěstí; Pozvání do krajiny; prozaické Mně se tu líbí; Mláďátka z herbáře; Prsten s kamejí; Přijď ke mně, když prší; Dnes ráno poprvé), v nichž publikovali mj. písničkář Jan Burian, básníci Jaroslav Čejka, Michal Černík, Jaroslav Holoubek a prozaici Sylva Daníčková, Petr Hájek, Karel Hvížďala, Jan Kostrhun, Jiří Medek, Karel Milota, Jiří Navrátil, Ladislav Szalai, Alžběta Šerberová, Přemysl Veverka a Zdeněk Zapletal. V roce 1977 redakce od koncepce sborníků ustoupila a začínajícím autorům napříště umožňovala samostatné knižní debuty. Z básníků této příležitosti využili mj. Zdena Bratršovská, Lubomír Brožek, Sylva Fischerová, Miroslav Huptych, Jan Rejžek, Přemysl Rut, Dagmar Sedlická, Naděžda Slunská a Zuzana Trojanová, z prozaiků např. Jan Adam, Petr Bartůněk, Zeno Dostál, Vladimír Macura, Karel Milota, Aleš Presler, Vít Stuchlý, Zdeněk Šťastný a Petr Ritter. Ojediněle se v edici objevily překlady (sborníky mladé ruské a slovenské literatury) a publikace generační kritické reflexe: vedle knihy Jaromíra Pelce Nový obsah tu měl koncem sedmdesátých let vyjít soubor statí Vladimíra Novotného o nové sovětské literatuře Odpovědnost tvorby, jehož téměř celý náklad byl ovšem ještě před distribucí zničen a kniha vyšla v upravené podobě až v roce 1983. Mimořádného ohlasu dosáhla publikace Jana Lukeše Prozaická skutečnost (1982), kriticky nahlížející realitu původní literární tvorby normalizačního období. Koncem osmdesátých let byl do edice zařazen i sborník básníků z autorského okruhu nonkonformních klubových programů Miroslava Kováříka Zelené peří.
Vedle edice Omega našli začínající autoři zázemí též v knižnici Kroky (1976–1979, 12 sv.), v níž samostatnými publikacemi debutovali Jaroslav Čejka, Eva Frantinová, Jaroslav Holoubek, Miroslav Hule či Miloslav Uličný. O jedenáct let později vznikla edice Ladění (1987–1994, 43 sv., red. do 1989 Jaromír Pelc, Karel Sýs, Josef Velčovský a Jiří Žáček, od 1990 Vojtěch Kantor /neuveden/, od 1992 Jiří Rulf), jejímž prostřednictvím se v literárním prostředí etablovali básníci Svatava Antošová, Norbert Holub, Lubor Kasal či Zdeněk Lebl, v devadesátých letech Petr Borkovec, Martin Langer, Petr Motýl, Ewald Murrer, Božena Správcová, Jaromír Typlt aj. Méně často redakce zařazovala první knihy prozaiků (Ivan Matoušek, Martin Vopěnka); Michal Ajvaz v edici debutoval jako básník i jako prozaik. Specifickou řadou ediční struktury MF byla bibliofilská knižnice Blíženci (1969–1987, 9 sv.) s různorodým výběrem textů (Ezopovy bajky, František Hrubín, Karel Toman, Konstantin Paustovskij); na jednotlivých svazcích se podíleli výtvarníci Ota Janeček, Zdeněk Sklenář, Miloslav Troup aj. V samostatné volné řadě vycházely komentované edice textů starší literatury (Tristram a Izalda; Kniha o Faustovi; soubor kramářských písní Poslyšte písničku hezkou).
Různorodý ediční program orientovaný na dospívající mládež charakterizuje populární řadu Edice 13 (ozn. též jako Třináctka, 1967–1992, 197 sv., red. do 1989 Zdeněk Storch, od 1992 Ema Rozgonyiová). Vycházely v ní dobrodružné příběhy (Filip Jánský, Jarmila Loukotková, James Oliver Curwood, Marjorie Kinnan Rawlingsová, Ernest Thompson Seton, Jules Verne), detektivky (Joe Alex, Wacław Gołembowicz, Edgar Allan Poe, Panoptikum starých kriminálních příběhů Jiřího Marka a první příběhy detektivní série Jaroslava Velinského), romány dívčí (Jana Červenková, Hermína Franková, Helena Hodačová, Vojtěch Vacke, Vlasta Váňová) i chlapecké (v roce 1970 ještě Jaroslav Foglar, dále Svatopluk Hrnčíř či Knoflíková válka Louise Pergauda), rodinné příběhy (přepisy televizních scénářů Marie Poledňákové), příběhy pro maturanty (Miep Diekmannová, Růžena Lukášová, Karel Štorkán), příběhy sportovců (Niki Lauda, Josef Masopust), vědecko-fantastická próza (Isaac Asimov, Alexandr Beljajev, Ivan Jefremov, Ludvík Souček, Jaroslav Veis a několik antologií domácí i světové sci-fi) a westerny (Francis Parkman, výběr povídek z amerického západu Dostavník do Lordsburgu). Románem Haváriena sklonku dne se po třinácti letech do veřejného literárního života vrátil někdejší šéfredaktor Literárních listů Dušan Hamšík. Kromě častých překladů z polské, maďarské a sovětské literatury ve Třináctce vyšel román Geralda Durrella Ptáci, zvířata a moji příbuzní a značného čtenářského úspěchu dosáhl bestseller Sue Townsendové Tajný deník Adriana Molea. Na počátku devadesátých let redakce využila původně ineditního překladu Stanislavy Pošustové a do programu edice zařadila fantasy ságu J. R. R. Tolkiena Pán prstenů.
Edice Eva (1969–1979, 33 sv.) byla zaměřena na prózu určenou dívčím či ženským čtenářkám, tedy především na romány s výraznou hrdinkou (Charlotte Brontëová: Jana Eyrová), objevovaly se však i detektivky (Eduard Fiker: Zinková cesta) a společenské romány. Ve výběru titulů převažovaly překlady, z českých autorů v edici publikovali mj. Iva Hercíková, Josef Nesvadba, Vladimír Páral či Alžběta Šerberová, román Evy Kantůrkové Pozůstalost pana Ábela již v roce 1971 nebyl uveden do distribuce. Populární literaturu různých žánrů (detektivky, dobrodružné romány, humoristickou prózu i romány pro dívky), vydávanou ve vysokých nákladech v edici Čtení pro zábavu (1982–1990, pravděpodobně 13 sv.), distribuovala MF mimo knihkupeckou síť prostřednictvím Poštovní novinové služby. Jediný titul stihl vyjít v zamýšlené knižnici Fantazie a science fiction v MF (1989). Publikace Programu Start (1988–1990) byly součástí širšího nakladatelského záměru, který měl prostupovat různé edice MF, a za cíl si kladly připravit mladou generaci na život ve 21. století. Na poli beletrie program zahrnoval vědecko-fantastickou prózu (tři antologie české sci-fi), v populárně-naučných publikacích se soustředil především na postupně objevovanou a rychle se rozvíjející výpočetní techniku a součástí původního záměru byly i knihy věnované ekologickým tématům.
Ačkoli i v tomto období byla převážná většina produkce MF soustředěna do edičních řad, pozoruhodné i dobově příznačné tituly vycházely též mimo edice. Ze světové literatury vedle děl klasiků (Alexandre Dumas, Jack London, Stendhal, Jules Verne, Emile Zola) vyšel např. román Andreje Bělého Stříbrný holub (1971) a řada překladů ze slovenské prózy (Rudolf Jašík, Jozef Leikert, Rudolf Sloboda, Vincent Šikula, Milka Zimková) či poezie (Pavel Koyš). Z české poezie byli zastoupeni autoři válečné generace (Kamil Bednář, Oldřich Nouza, Zdeněk Šeřík) i skupina "pětatřicátníků" (Petr Cincibuch, Petr Skarlant, Karel Sýs); několik konjunkturálních publikací zde publikoval básník Václav Hons (Lenin; Únor; Byl tenkrát v zemi máj atd.). Soustavně MF vydávala básnické antologie a sborníky sestavené jak z původní tvorby (Dopisy Černému moři; Žeň '80; Bránit svůj květ; Lidé, kteří otevírají ráno; Klíčení; Zrychlený tep ad.), tak z překladů (sborník sovětské, ukrajinské a maďarské poezie, ale též kniha australské lidové poezie Oheň z dříví eukalyptu). Poprvé zde vyšel soubor povídek Oty Pavla Jak jsem potkal ryby či beletrizované vzpomínky Jiřího Muchy Podivné lásky. Z oblasti dětské literatury vydala MF počátkem sedmdesátých let dvoudílný román Cécile Aubryové Bella a Sebastián a mimo edice vycházela i populární literatura (humoristický soubor Zdeňka Galušky Slovácko sa súdíSlovácko sa nesúdí, beletrizovaná podoba televizního scénáře Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města, kreslené anekdoty Vladimíra Jiránka aj.).
V oblasti společenskovědní literatury pokračovala od konce šedesátých let knižnice Most (1968–1978, 17 sv., řídila ed. rada: Jiří Černý, Jiří Fér, Jiřina Popelová-Otáhalová, Jan Sedláček, Václav Šedivec, Miroslav Wenzl), v níž vycházely především překlady prací z dějin filozofie, sociologie a historie. Přestože se zaměření edice s nástupem normalizace zaměřilo na problematiku socialistické výchovy a marxistickou filozofii, vyšlo zde několik důležitých příspěvků pro utváření daného vědního oboru: v roce 1975 byl uveřejněn překlad knihy německého filozofa Georga Klause Síla slova pojednávající o společenské funkci jazyka a jeho uplatňování v propagandě a v roce 1978 vyšla v překladu Jaroslava Kolára práce ruského historika Arona Gureviče Kategorie středověké kultury, ve které autor prostřednictvím dílčích sond do období středověku analyzoval, jakým způsobem tehdejší člověk vnímal prostor, čas, právo, práci atp.
Na začátku sedmdesátých let vznikla edice Prameny. ABC marxismu-leninismu (1971–1989, 72 sv., řídila red. rada: Jiří Černý, Marián Grígel, Jiřina Popelová-Otáhalová, Jan Sedláček, Václav Šedivec, v osmdesátých letech dále Rudolf Steindl a Ľudovít Tonhauser), do níž redakce zpočátku zařazovala svazky, které v intencích normalizační politiky reflektovaly události roku 1968 (Od revizionismu ke zradě; Vědecký komunismus a dnešek), převážně zde však vycházely práce z oblasti dějin filozofie a volná řada klasických sociálních utopií (Francis Bacon, Bernard Bolzano, Tommaso Campanella či Thomas More).
Pochopitelným omezením podléhaly populárně-naučné edice. K tradiční knižnici Kolumbus se na počátku dekády přiřadila edice Archiv (1970–2004, 86 sv., red. Jan Halada, 1988–1993 Petr Křivský, od 2003 Michal Janata), zaměřená zejména na literaturu faktu. Hned druhý svazek této řady (Miloš Čapský [= Richard Seemann]: Poločas války) skončil ve stoupě, edice však nezanikla a během prvních let se její profil ustálil na tématech druhé světové války (Samuel B. Griffith, Miroslav Moulis, Vilém Nejtek), sociálních bouří a stávek (Dagmar Steinová: Komuna neboli Obec pařížská; Marie Čutková: Mostecké drama), popř. knižnice přinášela kritické obrazy západního světa (A. A. Fursenko o dynastii Rockefellerů). Postupně převážily původní práce českých historiků, které vycházely z archivního výzkumu a čtenáři předkládaly neotřelý pohled na dějiny 19. a 20. století (mj. František Mainuš: Totálně nasazení; Robert Kvaček: Historie jednoho roku; Jaroslav Opatrný: Průplav dvou oceánů; Aleš Skřivan: Opožděná expanze ad.).
Čeští autoři populárněvědné literatury se v osmdesátých letech soustředili především na čtyřsvazkový encyklopedický projekt Orbis pictus (1979–1994, 4 sv.), který měl představit dosavadní výzkum vesmíru (Jiří Grygar), Země (Petr Jakeš), života (Jan Buchar) a člověka (Jan Beneš). Poznání světa dále doplňovaly historické knižnice Klasické cestopisy (1970–1977, 7 sv., mj. Václav Vratislav z Mitrovic, Emil Holub) a Velké epochy kultury (1975–1979, 3 sv.), zahrnující původní práce o starověkém Egyptě, Předním východě a předkolumbovské Americe. Řada Malé encyklopedie (1976–1989, 21 sv.) v jednotné grafické úpravě Josefa Týfy nabízela praktické příručky a slovníky z nejrůznějších oborů (mj. slovník osobností české hudby, etymologický slovník jmen zemí, měst a přírodních útvarů, slovníky historických událostí, cizích slov, přírodních věd či sportu; značný čtenářský ohlas vyvolal výkladový slovník Dobravy Moldanové Naše příjmení).
Po celou dobu normalizace vyvíjela činnost také redakce účelových a politických tisků SSM. V edici Odznaky odbornosti (1976–1989, 49 sv.) vycházely příručky a praktické návody k získání odznaků udělovaných pionýrskými a svazáckými organizacemi. Knižnice Volný čas (1989–1991, 6 sv.) přinášela návody pro herní aktivity mládeže. Kromě toho MF vydávala a jednotlivým organizacím většinou zdarma distribuovala metodické listy a tisky určené pro pionýrské a svazácké funkcionáře (např. sešitové série Argumenty, fakta, zajímavosti; Politické vzdělávání SSM či Metodické listy pro lektory svazáckého vzdělávání).

Zásadní změna podmínek nakladatelské a vydavatelské činnosti, kterou přinesl rok 1989, produkci nakladatelství i vydavatelství MF výrazně ovlivnila. K proměně její struktury se nicméně schylovalo již v letech 1987–1988, kdy nenápadně zanikly některé beletristické edice (Boje, Alfa, Omega), a další tradiční řady byly zastaveny postupně do poloviny devadesátých let (Máj, Edice 13, Kapka, Smaragd, Ladění).
Na čtenářskou poptávku po prohibitních autorech a titulech zareagovala redakce posílením mimoediční produkce. Mnohé tituly převzala ze samizdatových a exilových edic (Egon Bondy, Ivan Diviš, Jiří Gruša, Jiří Hochman, Karel Kryl, Karel Šiktanc, Ludvík Vaculík, Jaroslav Vejvoda; povídkový soubor Ivana Klímy Moje první lásky byl k vydání připravován již od léta 1989), v některých případech přikročila k reedici knih vydaných již v šedesátých letech (Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou; Miloslav Švandrlík: Černí baroni) a ojediněle využila původní sazbu zničeného vydání z roku 1971 (Eva Kantůrková: Pozůstalost pana Ábela; Miloslav Topinka: Krysí hnízdo). Po více než padesáti letech v MF znovu vyšel román Jiřího Weila Moskva – hranice a poprvé i Dřevěná lžíce. Další knihy z exilových edic zařadila redakce do končících řad Kapka (Jan Drábek, Pavel Kohout, Eda Kriseová, Jan Novák) a Smaragd (Josef Škvorecký). V nepojmenované, pouze graficky sjednocené edici české i světové prózy (graf. úprava Milan Jaroš) vyšel v roce 1992 poprvé úplný text prózy Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí. Z nakladatelství Rozmluvy převzala MF vydávání série vzpomínkových knih Bohumily GrögerovéJosefa Hiršala Let let. Mimo edice příležitostně publikovali i autoři blízcí nakladatelství v šedesátých letech (Miroslav Holub, Jana Štroblová) či někteří básníci generace let osmdesátých (Svatava Antošová, Sylva Fischerová, Zdeněk Lebl).
Novou ústřední beletristickou řadou MF se měla stát Moderní česká próza (1991–1994, 12 sv., red. Jiří Navrátil), v níž vedle novinek (Michal Ajvaz, Zeno Dostál, Vladimír Macura, Karel Milota, Karol Sidon) vycházely též reedice titulů z šedesátých let (Karel Eichler, Věra Linhartová, Ivan Vyskočil). Po zániku čtenářského klubu Československého spisovatele (ČS) zahájila MF novou řadu Klubu přátel poezie (1998–2000, 18 sv.), ve které se mj. objevily nové sbírky Petra Borkovce, Jiřího Rulfa, Karla Šiktance nebo Pavla Šruta; po odchodu z MF přenesl Vladimír Pistorius tuto edici do nakladatelství Paseka. Tradiční edice Květy poezie nadále přinášela výbory a sbírky českých autorů různých generací (mj. Jaroslav Durych, Ladislav Fikar, Bohumil Hrabal, Josef Kostohryz, Jiří Orten, Jiří Pištora, Jan Skácel, zařazeny byly též písňové texty Jaroslava HutkyKarla Kryla a jako prémie k jubileu edice vyšel sešit "básnických nápodob" Josefa Hiršala Párkař). Z překladů vycházely reedice úspěšných titulů (Robert Graves, Christian Morgenstern) i výbory z děl do češtiny dosud nepřekládaných básníků (korejský autor Ko Un, chilský básník Nicanor Parra či vietnamský autor Nguyen Binh).
Od zanikajících nakladatelství převzala MF rozpracované řady sebraných spisů Dílo Jiřího Koláře (pův. v Odeonu 1992–1993 sv. č. 1 a 3; dále v ČS 1994–1995, 2 sv. č. 6 a v koedici s OdeonemMF sv. č. 4; dále v MF 1997–1999 sv. č. 2, 7 a sv. chybně znovu ozn. č. 6; poté v Pasece 2000–2002 sv. č. 5, 8, 9 a 11), Spisy Jiřího Ortena (pův. v ČS 1992–1997 5 sv.; v MF 1999 sv. č. 6; poté v Pasece 2002, sv. č. 7 a v Torstu 2012, sv. č. 9) a Spisy Arnošta Lustiga (pův. v nakl. Hynek 1995–2003, sv. č. 1–9; v MF 2005–2006, sv. č. 10–11); poté MF založila již nepojmenovanou a nečíslovanou volnou řadu "díla Arnošta Lustiga" (2007–dosud, do konce roku 2013 celkem 13 sv.). Jedním svazkem MF přispěla do řady Spisů Vladimíra Vokolka (1994–1999 v nakl. Atlantis, sv. č. 1, 3–6, v MF 1995 sv. č. 2) a samostatně zahájila soubor Romány (později též Díla) Pavla Kohouta (v MF 1995–2000, 6 sv.), který již bez označení, ale v charakteristické grafické úpravě pokračoval v nakladatelstvích Paseka (2000–2005), Větrné mlýny (dramatické dílo, od 2005) a Pistorius – Olšanská (prozaické dílo, od 2008). Ve volné řadě vydává MF též výběr z "díla Bohumila Hrabala" (od 2000, do konce roku 2013 zjištěno 18 sv.).
Poválečnou a současnou světovou literaturu soustřeďuje MF do řady Moderní světová próza (1992–2013, zjištěno 92 sv., do 2005 čísl. sv. 1–49, red. Milan Macháček, Tomáš Dimter). Zpočátku zde vycházely knihy autorů, jejichž dílo nemohlo být před rokem 1989 oficiálně vydáváno (Danilo Kiš, Czesław Miłosz, Alexandr Solženicyn). V dalších letech se objevovaly překlady prózy angloamerické (John Banville, Julian Barnes, Saul Below, Ian McEwan, Salman Rushdie, I. B. Singer, Rupert Thomson) i středoevropské (Ingeborg Bachmannová, Thomas Bernhard, Péter Esterházy, Elfriede Jelineková, László Krasznahorkai), byla představena nová jména (Jean Echenoz, Herta Müllerová, Colm Tóibín) i autoři exotických a menších literatur (Ahmadou Kourouma, Harry Mulisch, Cees Nooteboom, Milorad Pavić, Džuničiró Tanizaki, Zoé Valdésová, Feridun Zaimoglu). Vrcholným dílům světové epiky byla vyhrazena Klasická knihovna (1996–2000, 13 sv.), v níž vyšla mj. díla Josepha Conrada (Srdce temnoty), Gustava Flauberta (Bouvard a Pécuchet) či Marcela Prousta (Swannova láska). Světové historické romány převažovaly v edici Prsten (1995–2001, 17 sv.), kde z domácích autorů publikovali Bohuš Balajka či Jarmila Loukotková. V samostatnou volnou řadu se postupně proměnila série detektivek Ellis Petersové Případy bratra Cadfaela (1993–2010, 20 sv.). Soustavně MF již od konce osmdesátých let vydává stále se rozrůstající sérii příběhů Sue Townsendové o Adrianu Moleovi.
Zřejmě nejpopulárnější nebeletristickou edicí zůstávala knižnice Kolumbus, v níž po roce 1990 publikovali své první práce mladší čeští historikové, mj. Ivana Čornejová, Milena Lenderová či Vít Vlnas. Pouze tři svazky nakonec vyšly v edici výpravných obrazových publikací Obrazy ze života doby (1990–1992, 3 sv.), zaměřené na zaniklé starověké civilizace. Knižnice Osudy (1992–2001, 22 sv.; nová řada 2002–2003, 3 sv.) nabízela historické monografie či memoáry významných osobností světových dějin; z původních prací přinesla monografii Roberta Saka a Zdeňka Bezecného o baronce Sidonii Nádherné, dále životopis Zdenky Braunerové od historičky Mileny Lenderové a biografii kněžny Kateřiny Zaháňské od Heleny Sobkové. Životopisem Olgy Havlové, publikovaným v edici Osudy, zahájil volnou řadu svých biografických studií Pavel Kosatík (později již mimo edice vyšly práce věnované mj. Věře Čáslavské, Janu Masarykovi či Pavlu Tigridovi). Od Středočeského nakladatelství a knihkupectví (SNK) převzala MF podobně zaměřenou, avšak skromnější edici Kdo je… (v SNK 1990–1991, 3 sv.; v MF 1992–1994, 4 sv. č. 4–7), která představovala předchozím režimem opomíjené osobnosti československých dějin (Edvard Beneš, Alois Rašín ad.). Vedle obnovené filozofické edice Váhy (1991–1998, 17 sv.), v níž byly publikovány mj. texty Gastona Bachelarda, Martina Heideggera, Karla Jasperse, Friedricha Nietzscheho či Ludwiga Wittgensteina, vznikla nová edice Souvislosti (1993–2001, 23 sv.), přibližující moderní myšlenkové proudy v různých společenskovědních oblastech (studie Hannah Arendtové, Karla R. Poppera, Neila Postmana, Susan Sontagové či Tzvetana Todorova).

Po odchodu ředitele Vladimíra Pistoria v roce 2000 zanikla většina dosavadních knižnic; zachovány zůstaly pouze Květy poezie, Moderní světová prózaKolumbus. Prozaická produkce byla rozčleněna do žánrově přehledných řad. Nové překlady i reedice světové literatury vycházely v edicích Román (2001–2007, 38 sv.) a Povídky (2003–2005, 7 sv.); specifickou volnou řadu vytvořily romány Philipa Rotha (od 2007 dosud, do konce roku 2013 16 sv.). Edici Historický román (2002–2009, 20 sv.) dominovaly knihy Roberta Merleho a Mary Stewartové, napínavé romány vycházely v řadách 380 V (2003–2004, 9 sv.) a Detektivka (2002–2005, 15 sv., red. Anežka Charvátová). Původní tvorba byla náplní edic Česká próza (2002–2005, 13 sv., red. Robert Kubánek), v níž publikovali mj. Jaromír Červenka, Karel Kuna či Kateřina Sidonová, a Česká poezie (2002–2006, 14 sv.), kde vyšly sbírky Václava Babuly, Natálie Kocábové, Zdeňka Kotrlého či písničkáře Jakuba Nohy. Edice Ikaros (2001–2010, 28 sv., red. Vlastimil Fiala), spojená s časopisem Ikarie, přinášela kromě překladů také původní antologie vědecko-fantastických, fantasy nebo hororových povídek, sestavených spolupracovníky nebo redaktory časopisu (Ivan Adamovič, Jaroslav Jiran, Antonín K. K. Kudláč, Vlado Ríša ad.). Z široce koncipovaných Sebraných spisů Vladimíra Neffa vyšel v roce 2006 jediný svazek (č. 7).
Nejmladším čtenářům je určena edice Sluníčko (2001–dosud, 16 sv.), spojená s tradičním časopisem téhož názvu. Původní pohádky Ivana Binara, Davida Jana Novotného či Kateřiny Sidonové vycházely v knižnici Jednorožec (2001–2006, 8 sv.), dospívajícím dívkám byla určena řada Klukům nepřístupno (2003–2010, 22 sv.), knihy Karin Müllerové vycházejí v sérii Detektivní kancelář Podkova (od 2004 dosud, do roku 2013 celkem 13 sv.) a dobrodružné a fantasy romány v edici Hodina duchů (2005–2009, 11 sv.).
Ke změnám v ediční struktuře došlo po roce 2000 také v oblasti odborných a populárně-naučných řad. V knižnici Myšlenky (2001–2006, 25 sv., red. Tomáš Vystrčil) vycházely aktuální filozofické, politologické či sociologické úvahy Raymonda Arona, Zygmunta Baumana, Jorgeho Luise Borgese, Jacquese Derridy ad. Na vojenskou historii se soustředila edice Arma & musae (od 2005 dosud, do konce roku 2013 celkem 16 sv.) a do utajovaných souvislostí a okolností historických epoch i okamžiků pronikaly publikace knižnice Tajný archiv (2005–2012, 9 sv.). Původní cestopisy převažovaly v edici Lidé a Země (2002–2010, 31 sv., red. Tomáš Vystrčil). Prakticky byly zaměřeny řady Žijeme s dětmi (2003–2006, 16 sv.) a Kuchařky (2003–2005, 3 sv.).
V současnosti vychází většina publikací MF mimo ediční řady.

Informace o výši nákladu jednotlivých publikací se začaly v tirážích pravidelněji objevovat až po roce 1948. V beletristických edicích BojeNástup se v padesátých letech náklady pohybovaly kolem 10 000 výtisků u prózy a 2000–5000 u poezie. Ve specializovaných básnických knižnicích (Květy české poesie nebo Květy světové poesie) dosahovaly 5000–15 000 výtisků. Klasická díla české i světové literatury v edicích Národní klasikovéKvětnice vycházela v nákladu 10 000–20 000, ojediněle až 50 000 výtisků. V edicích pro děti a mládež byly náklady v padesátých a šedesátých letech poměrně vysoké: v edici Vpřed sice obvyklý náklad činil 5000–20 000 výtisků, některé tituly však přesáhly 80 000, Knihovnička Mateřídoušky se pohybovala v rozpětí 20 000–50 000 výtisků. Odborné a populárně-naučné publikace v padesátých letech vycházely v přibližně 10 000 výtisků (edice Otázky dneška, Věda mládeži, Technika mládeži, Životy), mimořádně i výše než 20 000. Nově založené knižnice JakDobrý vítr zpočátku dosahovaly 15 000–20 000 výtisků.
V šedesátých letech se náklady beletrie postupně blížily k 20 000 výtisků (nicméně experimentální próza nebo překlady z menších jazykových oblastí setrvávaly v nákladech podstatně nižších – např. Dům daleko Věry Linhartové vyšel v nákladu 3000 výtisků). Původní tvorba debutantů, vycházející v obou podobách edice Mladé cesty, se pohybovala kolem 800 výtisků (poezie) a 2000–6000 výtisků (próza). Básnické sbírky v edici Cesty vycházely v rozmezí 700–4000 kusů. Vyšších nákladů dosahovaly Květy poezie (2000–8000), v pozdějších letech některé svazky až 18 000 výtisků. Vysoké náklady si udržovala edice Kapka: pohybovaly se mezi 7000–20 000 výtisky (ilustrovaná řada) a 20 000–40 000 výtisky (brožovaná řada), u čtenářsky atraktivních titulů i výše. U 20 000–30 000 výtisků začínala edice Smaragd, po roce 1965 její svazky vycházely v rozpětí 50 000–80 000. Nákladů 60 000–90 000 běžně dosahovala klubová knižnice Máj. Výjimkou nebylo překročení hranice 100 000–125 000 výtisků, mimořádně žádané publikace přesáhly 150 000 i 200 000 výtisků. Náklad knih v edicích populární literatury z konce šedesátých let činil 50 000–80 000 výtisků. Edice Kolumbus dosahovala obvykle 20 000 výtisků, edice VáhyYpsilon 10 000 kusů.
V sedmdesátých a osmdesátých letech dosahovaly vysokých nákladů nadále zejména KapkaMáj: u překladových novinek se běžně pohybovaly v rozmezí 50 000–80 000 (knižnice Máj až 150 000), u reedic starších titulů kolem 20 000 výtisků (v Máji často 60 000–100 000 výtisků). Původní tvorba v těchto edicích vycházela v nákladech od 5000 do 15 000 (Kapka), resp. 60 000 výtisků (Máj); atraktivní tituly dosáhly až 100 000 (Janouškovy Rozhovory s Janem Werichem, Frýbortův Vekslák ad.). Knihy pro děti a mládež, soustředěné zejména do edice Třináct, měly náklady 20 000–40 000 výtisků, některé však i 60 000–100 000 (Jaroslav Foglar, Marie Poledňáková, Georges Simenon). Tituly populární literatury často přesáhly 50 000 výtisků (v Máji 100 000), detektivky z edice Smaragd vycházely v rozmezí 60 000–120 000 kusů. Náklady knih z ostatních beletristických edic byly výrazně nižší: u básnických sbírek v edici Ladění 500–3000 výtisků, v edici Omega 600–2000 (s výjimkami dosahujícími 9000 výtisků). Prózy v edicích AlfaOmega vycházely v nákladu 5000–15 000 výtisků (výjimečně až 40 000). Populárněvědné edice (Most) vydávaly své publikace většinou v nákladu do 10 000, knižnice Kolumbus 10 000–30 000 výtisků. Edice Archiv se obvykle pohybovala mezi 5000 a 20 000, v nemnoha případech přesáhla 40 000 výtisků. Encyklopedické řady Malé encyklopedie či Orbis pictus dosahovaly 15 000–70 000, svazácká edice Prameny. ABC marxismu-leninismu 2000–10 000 výtisků. Příručky a zápisníky věnované pionýrské činnosti vycházely v nákladu do 200 000 výtisků.
Původně prohibitní publikace dosahovaly v letech 1990–1991 nákladu až 150 000 výtisků, mimořádně (Švandrlíkovi Černí baroni) 300 000 výtisků. Po roce 1991 přestaly být náklady knih v tirážích uváděny.

První číslo deníku Mladá fronta vyšlo již 9. května 1945 a list ve stejnojmenném vydavatelství vycházel až do roku 1990. V bezprostředně poválečném období vydávala MF také kulturně-politický měsíčník Generace (odpovědným redaktorem byl František Vrba, v září 1946 převzal vydávání časopisu Svaz české mládeže a vzápětí vyměnil redakci), týdeník My (v roce 1951 byl zastaven, avšak k listu téhož názvu – byť pozměněné koncepce – se vydavatel znovu vrátil v letech 1964–1969 a 1990–1991), dále časopis Středoškolák, týdeník pro chlapce Vpřed (redakci brzy převzal Jaroslav Foglar, již bez jeho účasti byl časopis roku 1948 sloučen s Junákem a dále vycházel pod názvem Junáci, vpřed!, posléze opět jako Vpřed! a v ročníku 1950/51 pod názvem Vpřed, pionýři!) a nejmenším čtenářům byla určena Mateřídouška. Od padesátých let postupně vznikala další periodika, adresovaná různým věkovým skupinám mladé generace čtenářů: Ohníček, Pionýrské noviny (navázala Sedmička, resp. Sedmička pionýrů), Pionýr (v letech 1968–1970 s názvem Větrník a po roce 1990 Filip, resp. Filips), Mladý technik (od roku 1954 jako Věda a technika mládeži, od 1991 Věda, technika a my, od 2004 VTM science & technology, od 2010 jako příloha časopisu ForMen), ABC mladých techniků a přírodovědců (dlouholetým šéfredaktorem byl Vlastislav Toman), Sluníčko a od roku 1968 vycházel Skaut–Junák, nahrazený v roce 1971 Pionýrskou stezkou (od 1990 Stezka). Roku 1969 krátce vycházel týdeník Studentské listy, který navazoval na zastavený týdeník ÚV ČSM Student. K nejvýraznějším společenským týdeníkům patřil po celou dobu své existence Mladý svět (1959–1993), který se v podmínkách tiskové nesvobody pokoušel o progresivní žurnalistiku jak z hlediska témat, tak z hlediska žánrů. Po několika číslech v roce 1969 zanikla Revue Smaragd, přinášející překlady detektivních povídek a novel. Po roce 1990 MF vydávala časopis Ikarie zaměřený na vědecko-fantastickou literaturu. Ke čtenářsky atraktivním titulům patří měsíčník Lidé a Země (původně v Nakladatelství ČSAVAcademii, od 1991 v MF). – Interním zpravodajem podniku byl v letech 1945–1950 časopis Stachanovec, informace o edičních záměrech nakladatelství přinášely bulletiny Kruh (1958–1961, red. mj. Vladimír KafkaHana Žantovská), Knihy čtyř týdnů (1960–1969) a Maketa (1969); v sedmdesátých a osmdesátých letech vycházel leták Knihy – Co pro své mladé čtenáře chystá nakladatelství Mladá fronta.
Autorům a ilustrátorům nakladatelství od roku 1957 udílí pravidelné výroční ceny. V letech 1990–2008 zaštiťovala MF udílení Ceny Jiřího Ortena.

 
 Ediční řady
Edice Zdeňka Nejedlého (1945–1946); Boje (1945–1949); Studie (1945–1949); Nástup (1945–1959); Otázky dneška (1945–1963); Písně Mladé fronty (1946); První svazky (1946); Dramata (1946–1947); Knižnice TGM (1946–1947); Živá voda (1946–1949); Abeceda sportu (1947); Bu-bu. Pohádky pro nejmenší (1947–1949); Vpřed (1947–1949); Květnice (1947–1959); Funkcionářská rukověť (1948); Mladá fronta (1948); Radar (1948–1950); Edice kulturního materiálu SČM (1948–1956); Učit se (1949–1956); Životy (1949–1956); Věda mládeži (1949–1959); Vpřed (1949–1967); Boje (1949–1987); Dějiny (1950); Práce v kroužcích na táboře (1950); Knihy Fučíkova odznaku (1950–1954); Práce mladých (1950–1955); Květy české poesie (1950–1957); Národní klasikové (1950–1956); Mladý technik (1950–1957); Pionýr (1950–1963); Edice pracovního materiálu pro pionýry (1951); Komsomol náš vzor (1951–1952); Materiál na pomoc politickým kroužkům ČSM (1951–1952); Na pomoc čtenářským kroužkům ČSM (1951–1953); Květy světové poesie (1951–1955); Globus (1951–1960); Pionýrská estráda (1952–1954); Mladá garda (1953–1954); Rukověť funkcionáře ČSM (1954); Knihovna vedoucího pionýrů (též jako Knihovna pionýrského vedoucího, 1954–1955); Technika mládeži (1954–1959); Úsměvy (1954–1959); Pionýrská jitřenka (1955); Setba (1955–1956); Prameny (1955–1957); Učební rok (1956–1966); Metodické materiály pro večery zábavy a poučení (1957–1960); Na pomoc funkcionářům, propagandistům a agitátorům ČSM (různé varianty názvu, 1957–1967); Cesty (1957–1968); Jak (1957–1989); Kapka (1957–1992); Na pomoc Soutěži tvořivosti mládeže (1958–1964); Pionýři vpřed (1958–1973); Dobrý vítr (1958–1979); Smaragd (1958–1993); Květy poezie (1958–2009); Veselé kresby (1960); Kapka – ilustrovaná řada (1960–1970); Svazácká knihovna (1960–1989); Kolumbus (1960–dosud); Mladé cesty (1961–1969); Knihovnička Mateřídoušky (1961–1971); Knihovnička vedoucího (1961–1989); Škola mladých matematiků (1961–1989); Máj (1961–1991); Mladé cesty. Prozaická řada (1963–1969); Aktuality Mladého světa (1964–1966); "černá řada" soudobé světové prózy (1964–1969); "bílá řada" soudobé světové prózy (1965–1970, též jako Bílá řada moderní prózy); Dobrodružné romány (1967–1968); Fotografická řada (1967–1968); Kapka 3 – Volná řada – Literatura faktu (1967–1970); Ypsilon (1967–1971); Zlatá pečeť (1967–1971); Edice 13 (1967–1992); Boje. Malá řada (1968); Sešitové romány (1968–1969); Junácká edice (1968–1970); Polylegran (1968–1970); Knihovnička Ohníčku (1968–1971); Most (1968–1978); Knihovnička ABC (1969); Věda a technika mládeži (1969); Knihovnička Větrníku (1969–1970); Váhy (1969–1970); Eva (1969–1979); Blíženci (1969–1987); Alfa (1969–1988); Knihovna Mladého světa (1970); Klasické cestopisy (1970–1977); Archiv (1970–2004); Abeceda svazáckého funkcionáře (1971–1989, 1971 jako Rukověť svazáckého funkcionáře); Politické vzdělávání SSM (1971–1989); Prameny. ABC marxismu leninismu (1971–1989); Omega (1972–1988); Vychováváme svazácký aktiv (1974–1984); Argumenty, fakta, zajímavosti (1974–1987); Velké epochy kultury (1975–1979); Kroky (1976–1979); Malé encyklopedie (1976–1989); Odznaky odbornosti (1976–1989); Na pomoc Výchovnému systému PO SSM (1977); Životopisná řada (1977); Knižnice Vítězství (1977–1978); Zájmové odznaky (1977–1988); Orbis pictus (1979–1994); Proud (1980–1988); Četba pro školy (1982–1989); Čtení pro zábavu (1982–1990); Směr Moskva (1984–1985); Lidstvo na prahu 21. století (1984–1987); Ladění (1987–1994); Malá politická knihovna (1988, s nakl. Svoboda); Program Start (1988–1990); Fantazie a science fiction v MF (1989); Volný čas (1989–1991); Obrázkové seriály MF (1990); Obrazy ze života doby (1990–1992); Hobby (1991–1993); Moderní česká próza (1991–1994); Váhy (1991–1998); Kdo je… (1992–1994); Osudy (1992–2001, 2002–2003); Moderní světová próza (1992–2013); Souvislosti (1993–2001); Případy bratra Cadfaela (1993–2010); Ty & já (1995); Prsten (1995–2001); Klasická knihovna (1996–2000); Klub přátel poezie (1998–2000); Velký historický atlas (1999); Erotika (2001); Fakta (2001); Jednorožec (2001–2006); Myšlenky (2001–2006); Román (2001–2007); Ikaros (2001–2010); Sluníčko (2001–dosud); Česká próza (2002–2005); Detektivka (2002–2005); Svět J. R. R. Tolkiena (2002–2005); Česká poezie (2002–2006); Historický román (2002–2009); Lidé a Země (2002–2010); 380 V (2003–2004); Kuchařky (2003–2005); Povídky (2003–2005); Žijeme s dětmi (2003–2006); Klukům nepřístupno (2003–2010); Moje první encyklopedie Larousse (2004–2010); Detektivní kancelář Podkova (2004–dosud); Hodina duchů (2005–2009); Tajný archiv (2005–2012); Arma & musae (2005–dosud); Nejlepší detektivky (2006–2008, ed. časopisu MF plus); Aeskulap (2008–dosud); Lékař a pacient (2008–dosud); Maminka (2008–dosud); F. O. O. D. Klasik (2009–dosud); České květnové povstání ve fotografii (2010–dosud); Už umím číst (2010–dosud); F. O. O. D. Speciál (2011–dosud); Zítra v ZOO (2011–dosud); Historie ve fotografii (2012–dosud).
 Souborná vydání: 

Dílo Jiřího Haussmanna (1948); Aloise Jiráska Odkaz národu (1949–1953); Spisy Julese Verna (1953–1967); Vybrané spisy Arkady Fiedlera (1958–1963); Vybrané spisy H. G. Wellse (1959); Vybrané spisy J. O. Curwooda (1959–1960); Spisy Alexandra Romanoviče Beljajeva (1960); Spisy Vladimíra Vokolka (1995); Dílo Jiřího Koláře (1995–1999); Romány Pavla Kohouta (též jako Díla Pavla Kohouta, 1995–2000); Spisy Jiřího Ortena (1999); "dílo Bohumila Hrabala" (2000–dosud); Spisy Arnošta Lustiga (2005–2006); Sebrané spisy Vladimíra Neffa (2006); "dílo Arnošta Lustiga" (2007–dosud).

 Časopisy a informační bulletiny: Generace (1945–1947); Středoškolák (1945–1948); Stachanovec (1945–1950); My… (1945–1951); Severočeská Mladá fronta (1945–1951); Vpřed (1945–1951; 1948/49 s tit. Junáci, vpřed!, 1950/51 s tit. Vpřed, pionýři!); Mladá fronta (1945–1990); Vteřiny světa (1946–1952); Práce mladých (1946–1963); Mladý technik (1947–1953); Předvoj mladé inteligence (1948–1952; 1948 s tit. Studentský předvoj, 1948/49–1951 Předvoj); Činovník (1949, dále s tit. Vedoucí pionýrů, viz); Dopisovatel Mladé fronty (1950–1954); Vedoucí pionýrů (1950–1968, 1953/54 s tit. Vedoucí); Ohníček (1950–2001); Směna (1951–1953); Pionýrské noviny (1951–1968); Práce pionýrů (1952–1954, pův. samostatná příl. čas. Vedoucí pionýrů); Zpravodaj dopisovatelů Pionýrských novin (1953); Pionýr (1953–1989; 1968–1970 s tit. Větrník); Gazetka pioniera (1953–1990); Mateřídouška (1953–dosud); Veda a technika mládeži (1954–1959); Věda a technika mládeži (1954–1990); Mladým čtenářům (1955–1957); Vedúci pionerov (1955–1959); ABC mladých techniků a přírodovědců (1956–1994); Kruh (1958–1961); Mladý svět (1959–1993); Knihy čtyř týdnů (1960–1969); Plánky a návody (1960–1974); Magazín Mladého světa (1961); Magazín Mladé fronty (1961–1989); My… (1964–1969); Sluníčko (1967–dosud); Skauting (1968–1969); Skaut–Junák (1968–1970, 1970 s tit. Junák); ABC do kapsy (1968–1972); Sedmička (1968–1992, v letech 1971–1990 s tit. Sedmička pionýrů); Čtení pod lavicí (1969); Maketa (1969); Revue Smaragd (1969); Studentské listy (1969); Pionýrská štafeta (1969–1990); Junácký činovník (1970); Zápisník mladých (1970–1992); Pionýrská stezka (1971–1992, od 1990 s tit. Stezka); Kurs pionýrského pracovníka (1972–1974); Rok pionýrské práce (1972–1975); Čtení pro dívky a mladé muže (1973–1978); Rok pionierskej práce (1974–1976); Pionýrský rok (1975–1977); Impuls (1976–1989); Mír (1976–1990); Metodický bulletin pro organizace SSM na vysokých školách (1984–1990); Sbírka směrnic pro hospodaření v SSM (1985–1989); My… (1990–1991); Filip (1990–1992); Junák (1990–1992); UNESCO kurýr (1990–1992); Zrcadlo (1990–1992); Ty & já (1990–2001); Ikarie (1990–2010); Věda, technika a my (1991–2003); Lidé a Země (1991–dosud); Filips (1993–1995); PC Gamer (1999–2000); Profesionál (2001–2003); Developer (2002); Polygrafie revue (2002); Celebrity (2003–2005); VTM Science & Technology (2003–2009); Juicy (2003–2010); MF Plus (2003–2010); Obchodní týdeník (2004–2010); Dieta (2004–dosud); Strategie (2005–dosud); Zdravotnické noviny (2005–2011); Eva 35 (2006–2007); Sunny speaks English (2006–2009); Bydlení, stavby, reality (2006–dosud); ForMen (2006–dosud); Friseur professional (2006–dosud); Moje psychologie (2006–dosud); Sestra (2006–dosud); Můj domácí lékař (2007); E15 (2007–dosud); Kniha adresářů (2007–dosud); Maminka (2007–dosud); Moje zdraví (2007–dosud); Travel in Slovakia (2008); Zelený život (2008); F.O.O.D. (2008–dosud); Kaleidoskop Středočeského kraje (2008–dosud); Moje peníze (2008–dosud); My life (2009–2010); Domus aurea (2009–2011); Pacientské listy (2009–2011); Sedmička (různé regionální mutace, 2009–2011); ForWomen (2009–dosud); Computer (2010–dosud); Inspirace (2010–dosud); Obchod & finance (2010–dosud); Právo & byznys (2010–dosud); Zen magazín (2010–dosud); EURO (2012–dosud); Profit (2012–dosud). – Do soupisu nejsou zahrnuty odborné lékařské časopisy vydávané od roku 2012 Divizí Medical Services.
 Pořádané akce, výstavy, soutěže: 

Od roku 1957 do roku 2004 existovala v rámci knihkupectví ve Spálené ulici Galerie Fronta. V jejím vedení se vystřídali mj. Josef Hochman nebo Josef Velčovský.

 Udílená ocenění: Od roku 1956 se v MF udílela nakladatelská cena, určená knihám a jejich tvůrcům (vedle spisovatelů i výtvarníkům nebo grafikům). – V letech 1990 až 2008 převzala MF záštitu nad předáváním Ceny Jiřího Ortena.
 Členové řídících a poradních orgánů: 

Ředitelé: Jindřich F. Isoz (1945–1946); Rudolf Smola (1946–1952); Čestmír Vejdělek (1963–1967); Ivan Skála (1967–1968); Karel Červinka (1968–1970); Libor Batrla (1970–1972); Karel Horák (1972–1976); Kornel Vavrinčík (1976–1987); Marie Košková (1987–1993); Vladimír Pistorius (1993–2000); Jiří Zbořil (2000); Renata Kricnerová (2000–2001); Jaroslav Pecka (2001–2003); René Decastelo (2003); Martina Hartová-Boledovičová (2003–2005); Markéta Nováková (2005–2009); Karel Polcar (2005–2011); David Hurta (2011–dosud).
Šéfredaktoři: Ivo Fleischmann (1945–1946); Jiří Cirkl (1946–1948); Jindřich Hilčr (1948–1949); Jaroslav Bouček (1949–1956); Jiří Hájek (1956–1959); Čestmír Vejdělek (1959–1963); Karel Šiktanc (1963–1970); Svatoslav Svoboda (1970–1975); Václav Falada (1975–1986); Jaromír Pelc (1986–1990); Vladimír Pistorius (1990–1993); Vlastimil Fiala (2001–2005); Jiří Kolečko (2005–2011); Tomáš Černý (2011–dosud).

 Výtvarní spolupracovníci: Jiří Bursík, Petr Čížek, Silva Hofmanová, Josef Hochman, Bohuslav Holý, Milan Jaroš, Miloš Jirsa, Břetislav Klíma, Pavel Kolín, Ladislav Krám, Marie Melčová, Karel Schubert, Bedřich Skála, Pavel Sivko, Jan Solpera, Jiří Svoboda, Jana Šilfertová, Renáta Šmatová, Jindřich Šturm, Josef Týfa, Vladimír Vácha, Josef Velčovský, Jana Vysoká, Jan Wild.

LITERATURA

Bibliografie: 15 let nakladatelství ČSM Mladá fronta (1960); 20 let nakladatelství Mladá fronta 1945–1965 (1965); Co vyšlo v nakladatelství Mladá fronta. Přehled knižní produkce MF z let 1945–1969 (b. d., 1970); 30 let nakladatelství Mladá fronta (b. d., 1975); Knihy nakladatelství Mladá fronta 1975–1980 (b. d., 1980); Knihy Mladé fronty 1980–1985 (b. d., 1985); Knihy nakladatelství Mladá fronta 1985–1990 (b. d., 1990).
Knižně: Deset let nakladatelství Československého svazu mládeže Mladá fronta 1945–1955 (b. d., 1956) [včetně soupisu produkce]; V. Kocourek a kol: 15 let Mladé fronty (1960); 15 let nakladatelství ČSM Mladá fronta (1960); 20 let nakladatelství Mladá fronta 1945–1965 (1965); 30 let nakladatelství Mladá fronta (b. d., 1975); Mladá fronta, nakladatelství a vydavatelství ÚV SSM (b. d., 1985); J. Hořec + M. Sígl: Generace 45 (1997); J. Hořec: Generace nadoraz (1998).
Zjištěné nakladatelské katalogy a propagační tisky: Seznam knih nakladatelství Mladá fronta – Vánoce 1946 (1946); Mladá fronta (1947, též rusky, anglicky a francouzsky); Seznam knih – Mladá fronta 1948 (b. d., 1948); Knižní katalog nakladatelství Mladá Fronta a Smena. Vánoce 1949 (1949); Nabídka běžného skladu – zimní období 1949. Seznam knih (1949); Pět let knih MF (1950); Knihy nakladatelství ČSM Mladá fronta (b. d., 1952); Květy české poesie (b. d., 1952); Chcete darovat knihu? (1953); Knihy nakladatelství ČSM Mladá fronta (b. d., 1953); Knihy Mladé fronty (1954); Návrh titulového edičního plánu nakladatelství Mladá fronta na rok 1956 (1955); Květy české poesie. Edice nakladatelství Mladá fronta (b. d., 1956); Catalogue des éditions Mladá Fronta (1957); Knihy Mladé fronty 1958 (1958); Cesty. Verše z básnických sbírek, které vydalo nakl. MF v květnu v knižnici Cesty (1959); Cesty. Proč jsme napsali své básně (1960); Co číst v roce… z knih Mladé fronty (zjištěno 1962, 1964–1968, 1970); PF 1964. Kresby z připravovaných knih ilustrované řady Kapky (1963); Mladá fronta zahraničním studentům: New Books Mladá fronta (zjištěno 1963, 1965, též německy); Beseda o poezii (b. d., 1965); Ilustrace a grafika knih MF. Výstava k dvacátému výročí založení nakladatelství Mladá fronta (b. d., 1965); Kolumbus – Dobrý vítr. Seznam knih nakladatelství MF (1965); Ruská a sovětská literatura, jak jsme ji poznali v knihách nakladatelství MF (1967); O nejkrásnější knihy v nakladatelství Mladá fronta (b. d., 1980); O nových tvářích české literatury v nakladatelství Mladá fronta (1980); O literatuře pro mládež v nakladatelství Mladá fronta (b. d., 1981); Bibliografie svazácké a pionýrské literatury vydané v letech 1970–1981 v nakladatelství Mladá fronta (1982); O poezii v nakladatelství Mladá fronta (b. d., 1982); Čeští autoři v nakladatelství Mladá fronta 1982–1984 (b. d., 1984); Autoři knih nakladatelství Mladá fronta 1985–1986 (b. d., 1985); Autoři knih nakladatelství Mladá fronta 1987–1988 (b. d., 1986); Autoři knih nakladatelství Mladá fronta 1989–1990 (b. d., 1988); Otevíráme nový prostor mladým tvůrcům. Edice Ladění (b. d., 1988); Otevíráme nové cesty do třetího tisíciletí. Program Start (b. d., 1988); Otevíráme nové pohledy do všedních dnů historie. Obrazy ze života doby (b. d., 1988); Mladá fronta, podzim–zima 1993 (b. d., 1993) ad.
Studie a články: J. Hořec: Za mladé a živé knihy, MF 7. 8. 1945; J. Hořec: Mladé knihy, náš jasný život, MF 8. 12. 1945; čmš (= Č. Mareš): Rok v nakladatelství, MF 16. 6. 1946; Z vašeho nakladatelství Mladá fronta, MF 15. 9. 1946; Č. Mareš: Rok nakladatelství Mladé fronty, Stachanovec 1946, č. 9; čka: Nakladatelství a dvouletka, Stachanovec 1946, č. 16/17; Č. Mareš: Z našeho nakladatelství, Stachanovec 1947, č. 11; Brk (= F. Buriánek): Nejkrásnější květy české poezie, ZN 11. 1. 1951; A. Jelínek – Z. Pochop: Nad Květy české poezie, MF 4. 3. 1951; Mladá fronta, in Kulturně politický kalendář 1954 (1953); O knihách nakladatelství Mladá fronta, MF 19. 2. 1954; Nová původní beletrie, satira a dobrodružná literatura v nakladatelství Mladá fronta, MF 28. 4. 1954; J. Bouček: 10 let nakladatelství Mladá fronta, Mladým čtenářům 1955, květen; J. Isoz: Mládežnickou literaturu mládeži, Mladým čtenářům 1955, září; Ediční plán nakladatelství Mladá fronta na rok 1956, LitN 1955, č. 53; I. Zítková: O literatuře úsměvné a žahavé, MF 27. 10. 1956 [edice Úsměvy]; J. Hájek: K otázkám tzv. specifičnosti literatury pro mládež, ZM 1956/57, č. 3; Velká kapka do malého moře, MF 9. 2. 1957 [edice Kapka]; Malá, ale nikoli nevýznamná, MF 23. 2. 1957; Těšíme se na slova básníků, MF 20. 4. 1957; al (= A. Linke): Literatura a svět v ní. Co připravují v nakladatelství MF, MF 4. 5. 1957; Květy poesie, Knižní novinky 1957, č. 26;
ft (= Z. Frýbort): Na co se můžeme těšit, MF 17. 8. 1957; Ediční plán Mladé fronty na rok 1958, Kultura 1957, č. 30–31; L. Valchař: Co vyjde v příštím roce. Publicistika v nakladatelství Mladá fronta, MF 18. 10. 1958; dš (= D. Šafaříková): Bilance nakladatelství mladých, Práce 2. 12. 1958; sv (= S. Svoboda): Výstava knih Mladé fronty, MF 2. 12. 1958; Malá nápověda ke zvědavým otázkám. O knihách nakladatelství Mladá fronta, Knižní novinky 1958, č. 51; js: Naději splňující, ZM 1959, č. 3 [edice Smaragd]; al: Mladá fronta zahájila vydávání nové edice…, Kultura 1959, č. 5 [edice Smaragd]; 1500. kniha MF…, Tvorba 1960, č. 3; Nakladatelství Mladé fronty…, Tvorba 1960, č. 8; Nakladatelství Mladá fronta…, Tvorba 1960, č. 11; Ceny nakladatelství Mladá fronta, Kultura 1960, č. 13; M. Petříček: Brána do zahrady poezie, Plamen 1960, č. 4 [edice Květy poezie]; J. Hájek: MF k patnáctým narozeninám, Kruh 1960, č. 2; K. Hanžl: Patnáct let Mladé fronty, Kruh 1960, č. 2; f (= Z. Fořt): Nové edice Mladé fronty, ZN 1. 7. 1960 [Svazácká knihovna a Kolumbus]; L. Valchář: O politické literatuře ze všech stran, Kruh 1960, č. 3; Č. Vejdělek: Co chceme v patnáctém roce a potom, Kruh 1960, č. 3; ABY (= Z. K. Slabý): Mladí čtenáři a Mladá fronta, ZM 1960, č. 7/8; J. Hořec: 15 let Mladé fronty, ZM 1960, č. 7/8; S. Svoboda: Pár řečí o jednom plánu, MF 25. 8. 1960; K. Dostál: O touze po poznání a jedné nové edici, LitN 1960, č. 35 [edice Kolumbus]; Z. Heřman: Dobrý vítr, Plamen 1961, č. 7; Č. Vejdělek: Knihovna naší mládeže, RP 30. 9. 1961 [edice Máj]; KM (= K. Mlčoch): Edice pro mladé, Čtenář 1961, č. 11 [edice Máj]; M. Janek: Adam a tí ďalší, Smena 4. 1. 1962 [edice Dobrý vítr]; D. Karpatský: Mládež a literatura – začátek nové etapy?, Plamen 1962, č. 4; J. Hilčr: Mladá fronta, ZM 1962, č. 6–7 [edice Mladé cesty]; dš (= D. Šafaříková): 50 kapek pro dobrou knihovnu, Práce 13. 7. 1962; kl (= V. Klevis): „Máj“ do druhého ročníku, ZN 14. 9. 1962; V. Novák: Próza v edici Mladé cesty, Knihy čtyř týdnů 1963, srpen; K. Šiktanc: MF mládeži každého věku, VP 7. 9. 1963; O. Chaloupka: Na okraj malé edice s velkými možnostmi, ZM 1963, č. 11 [knižnice Mateřídouška]; K. Šiktanc: Kolem jubilejního svazku, MF 17. 12. 1963; K. Tomášek: Po cestách Kolumbů, ZM 1964, č. 10; V. Kafka: Černá + bílá = needice, Knihy čtyř týdnů 1965, leden/únor; J. Cigánek: O jedné edici pro každý den, Knižní kultura 1965, č. 5 [edice Dobrý vítr]; Č. Vejdělek: MF je dvacet, MF 8. 5. 1965; J. Hofmeisterová: K 20. výročí nakladatelství Mladá fronta, MF 19. 5. 1965; L. Smoljak: Dobrý vítr Dobrému větru, Práce 3. 8. 1965; L. Smoljak: Edice Ypsilon, Knihy čtyř týdnů 1965, listopad; iml (= I. Malá): Bílé knížky z celého světa, Práce 9. 4. 1967; s (= S. Svoboda): Kolem výročních cen Mladé fronty, MF 22. 3. 1968; V. Novák: Zpověď nakladatelského redaktora MF, Orientace 1969, č. 3; D. Findová: Knížky pro děti v nakladatelství Mladá fronta, Čtenář 1970, č. 1; J. Hoffmeisterová: Blíženci, MF 19. 5. 1970; Slovo komunistů podniku Mladá fronta, MF 5. 3. 1971; R. Murat: Profil nakladatelství Mladá fronta, Typografia 1971, č. 3; Z. Kufnerová: Mladá fronta před novými úkoly, RP 16. 9. 1972; zh (= Z. Heřman): Vizitka třináctky, MF 22. 10. 1972; K. Horák: Mladá fronta v roce 1973, Čtenář 1973, č. 8/9; al (= M. Skalka): Třicet let Mladé fronty, Květy 1974, č. 49; hb (= H. Bažantová): 30 let Mladé fronty, Typografia 1975, č. 10; V. Falada: Nad prací mládežnického nakladatelství Mladá fronta, MF 28. 9. 1977; J. Navrátil: Mladá tvorba v Mladé frontě, ZN 28. 9. 1978; K. Vavrinčík – V. Falada: Knihy v nových souvislostech, MS 1978, č. 46; kjk (= J. Kazimír): Do rukou čtenářů, MF 6. 11. 1979; (č): Nová edice Mladé fronty, Pravda 9. 1. 1981 [edice Proud]; V. Falada: Zápas o talenty, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 26; V. Falada: Úspěchy, které zavazují, Výběr z nejzajímavějších knih 1983, č. 4; D. Hajná: Naše jubileum, Magazín Mladé fronty 1985; (vt): Mladým čtenářům, Pravda 12. 7. 1985; V. Falada: Literatura pro děti a mládež, NK 1986, č. 24; I. Zítková: Omega končí – Ladění začíná, Magazín Mladé fronty 1988; V. Kuldásková: Mladá fronta, Čtenář 1989, č. 6, příl.; P. Kostka: Kamenná tvář nakladatelství Mladá fronta, Tvar 1990, č. 5; (vo): Máj končí, Nová Pravda 20. 9. 1990; J. P. Kučera: Štěstí filozofických zahrad, MFD 3. 9. 1992 [edice Váhy]; I. Brezina: Pád gigantů, Reflex 1993, č. 49; P. Matoušek: Jubilující Mladá fronta chce zastoupit Odeon, LidN 5. 5. 1995; J. Chuchma: Nakladatelé se snaží vybudovat edice klasiků, MFD 29. 3. 1996 [edice Klasická knihovna]; V. Ševela: Jak krachuje nakladatelství, LidN 30. 3. 2000; J. Chuchma – D. Anýž: Nejen o krizi v jednom nakladatelství, MFD 1. 4. 2000; J. Macháček: Starý příběh Mladé fronty, Právo 18. 5. 2000, příl. Salon č. 168; uoaa (= L. Kasal): Jaké to bylo s Mladou frontou, Tvar 2000, č. 7; P. Sacher: Útok proti kultuře? Knihkupec a nakladatel 2000, č. 5; J. Macháček: Odpověď kulturního snílka, Knihkupec a nakladatel 2000, č. 6; J. Vančura: K výročí jedné privatizace, Listy 2000, č. 6; J. Hořec: Dvě kapitoly z dějin Mladé fronty, in Češi a svět (2000); P. Mandys: Mladá fronta v roce jedna, Týden 2001, č. 2; M. Jelínek – M. Košková: Ještě k privatizaci Mladé fronty, Listy 2001, č. 3; M. Jelínek – J. Macháček – V. Pistorius: Mladá fronta? Zapomeňte! Právo 13. 9. 2001, příl. Salon č. 234; P. Mandys: Privatizováno, nejasnosti zůstávají, Týden 2001, č. 40; M. J. Stránský: Je rozdíl vlastnit noviny a krám, LidN 23. 7. 2008; B. Doležal: Média na stopě „ruské stopy“, LidN 28. 7. 2008; K. Wanatowiczová: Stopy vedou k časopisům a na dráhy, MFD 23. 4. 2009.
Rozhovory: V. Vácha: Hovoříme s národním správcem (tazatel neuveden), Stachanovec 1946, č. 16/17; J. Cirkl – Č. Mareš: MF zve na kus řeči s nakladatelství MF (připr. J. Hulák), MF 25. 1. 1948; M. Vachule: Hovoříme o dobrodružné literatuře (připr. E. Hrych), MF 11. 10. 1956; K. Hanžl: K dalšímu rozvoji literatury pro mládež (tazatel neuveden), MF 21. 2. 1957; J. Hájek: Jak se to dělá aneb o tajnostech a těžkostech práce nakladatelské (připr. Z. Frýbort), MF 14. 9. 1957; J. Hájek: Co vydá Mladá fronta v roce 1959 (tazatel neuveden), MF 12. 7. 1958; M. Vachule: Nebojte se detektivek (tazatel neuveden), MF 29. 11. 1958; L. Valchář – J. Sixta: „Kolumbus“ a „Svazácká knihovna“ (tazatel neuveden), Práce mladých 1960, č. 15; K. Šiktanc: Co jsou „Mladé cesty“ (připr. S. Svoboda), MF 8. 7. 1961; Co přináší knihovna „Máj“ (tazatel neuveden), MF 16. 8. 1961; V. Pelíšek: Třikrát o „Máji“ (připr. M. Filip), Kultura 1961, č. 42; J. Fleková: Hovoříme k Měsíci knihy o knihovně „Máj“ (připr. A. Pilátová), Učitelské noviny 1962, č. 9; K. Šiktanc: O Máji s Karlem Šiktancem (připr. L. Tunys), Československý voják 1963, č. 20; J. Sixta: Vyznamenaný Kolumbus aneb o lásce světa k faktu (připr. E. Kriseová), Knihy čtyř týdnů 1965, duben; Rozhovor s Karlem Šiktancem (připr. V. Rzounek), Impuls 1967, č. 2; K. Šiktanc: Proč měnit směr (připr. V. Karfíková), Listy 1968, č. 2; E. Formánková: Co na misky Vah (připr. S. Svoboda), MF 27. 2. 1969; V. Novák: Kvalita – rozmanitost – otevřenost (připr. S. Svoboda), MF 22. 3. 1969; K. Šiktanc: Nejen o cenách (připr. S. Svoboda), MF 16. 4. 1969; L. Smoljak: První pětice Ypsilonu (připr. S. Svoboda), MF 17. 4. 1969; L. Batrla: Nad knihami Mladé fronty (připr. V. Falada), MF 11. 5. 1971; L. Bartla: Kniha a mládež (připr. V. Falada), MF 3. 9. 1971; V. Stejskal – J. Sixta: Dva rozhovory (připr. K. Mlčoch), Čtenář 1971, č. 9; L. Batrla: O Máji příštích ročníků (připr. V. Falada), MF 10. 12. 1971; Interview MS s ředitelem nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta Liborem Batrlou. Knihy, čtenáři, spisovatelé (připr. P. Prouza), MS 1972, č. 5; J. Navrátil: Víc než krásná slova (připr. P. Kovařík), SvSl 14. 3. 1972; K. Horák: Kniha – prostředek výchovy člověka (připr. L. Hrušková), VP 22. 12. 1972; K. Horák: Kniha přítelkyně (připr. J. Šroubek), Tribuna 1973, č. 11; Ptali jsme se telefonem Přemysla Veverky, redaktora nakladatelství Mladá fronta (tazatel neuveden), Tvorba 1974, č. 14; S. Svoboda: Nakladatelství Mladá fronta v roce 1974 (připr. J. Klempera), NK 1974, č. 18; K. Vavrinčík: Mládežnické nakladatelství do roku 1977 (připr. V. Falada), MF 31. 12. 1976; K. Vavričík: V jedné řadě s mladým pokolením (připr. V. Tikovský), Československý voják 1977, č. 7; J. Navrátil: Edice Omega (připr. H. Maixnerová), Práce 27. 7. 1977; V. Falada: O novém knižním profilu (připr. D. Ouřadová), MF 15. 12. 1979; D. Hajná: Kniha je zázrak i dar (připr. Z. Frýbová), Československý voják 1981, č. 3; J. Jiskrová: Literární recepty (připr. R. Křesťan), MS 1981, č. 51; V. Falada: Čtení pro příští měsíce (připr. D. Ouřadová), MF 27. 2. 1982; V. Falada: Aby kniha byla nejlepším přítelem (připr. K. Sýs), Tvorba 1982, příl. Kmen č. 7; J. Halada: Zelený strom minulosti (připr. K. Sýs), Tvorba 1984, příl. Kmen č. 9; V. Falada: Mladé frontě je čtyřicet (připr. M. Švagrová), SvSl 1. 5. 1985; V. Falada: Cílevědomě v mladé literatuře (připr. D. Sedlická), MF 14. 2. 1986; O mladé literatuře s Václavem Faladou (připr. J. Čejka), Tvorba 1986, příl. Kmen č. 29; Z. Storch – J. Vrchota: Jaké knížky pro mladé (připr. M. Novotný), Kulturní rozvoj 1988, č. 4; Z. Storch: I nakladatel je tvůrcem (připr. J. Frais), MF 3. 6. 1988; Z. Storch: Hledání nezaměnitelné tváře (připr. B. Lhotková), MF 31. 1. 1989; J. Pelc: Žádná tabu? (připr. M. Horáček), MS 1989, č. 38; V. Pistorius: Soumrak kultury. Přežijí česká nakladatelství dobu ledovou? (připr. J. Seydler), Reportér 1991, č. 12; V. Pistorius: Problémy byly, jsou a budou (připr. M. Rezková), Telegraf 10. 4. 1992; V. Pistorius: Tajemství úspěchu – čich na tituly (připr. P. Nový), MFD 18. 8. 1992; J. Navrátil: Odkud a kam míří Moderní česká próza (připr. P. Janáček), LidN 3. 12. 1993; V. Pistorius: Dobré tituly musí mít šanci, aby se o nich čtenáři dozvěděli (připr. I. Purš), HN 9. 6. 1995, příloha HN na víkend č. 23; V. Pistorius: Křižáci, Kryl a Hubbleův teleskop (připr. J. Mlejnek), LidN 19. 11. 1996; V. Pistorius: Recept na úspěch neexistuje (připr. P. Nový), Slovo 26. 10. 1998; Náš rozhovor s RNDr. Vladimírem Pistoriem, předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů a ředitelem nakladatelství Mladá fronta (připr. O. Vašková), Čtenář 1999, č. 7/8; A. Charvátová: Svislý úsměv po česku (připr. K. Schirová), Tvar 2001, č. 20; J. Kolečko: Ikaros má budoucnost (připr. V. Ríša), Ikarie 2005, č. 3.
Vzpomínky: J. Hořec: Poválečná léta (2010).
Zjištěné diplomové a disertační práce: M. Hladká: MF v boji za jednotu mládeže před Únorem 1948 (Praha, FF UK 1959); L. Soukupová: Původní próza v nakladatelství MF v letech 1958–1966 (Praha, Fakulta osvěty a novinářství UK 1967); J. Holá: Edice Kolumbus (Praha, FF UK 1973); Z. Heloňová: Nakladatelství Mladá fronta v letech 1945–1972. Podíl nakladatelství MF na formování myšlení mladé generace (Praha, FF UK 1974); M. Znišťalová: Pôvodná česká a slovenská próza v nakladateľstve Mladá fronta (Praha, FF UK 1976); A. Bonaventurová: Zhodnocení edice Květy poezie (Praha, FF UK 1979); J. Fürstová: Encyklopedická produkce nakladatelství Mladá fronta a Orbis v letech 1960 až 1990 (Praha, FSV UK 1993).

  Autor hesla: Michal Jareš a kol. (2013)
  Aktualizace textu hesla: 31. 3. 2015 (jar)
  Aktualizace bibliografie: 31. 3. 2015 (jar)
zpět na hlavní stranu