Zdeněk JIROTKA
Autor humoristických próz a rozhlasových her, fejetonista
Zdeněk Jirotka studoval od roku 1925 nejprve reálné gymnázium v Ostravě. Poté, co byl z kvinty vyloučen (1929), učil se zedníkem a nakonec absolvoval Vyšší průmyslovou školu stavitelskou v Hradci Králové (maturita 1933). Do roku 1939 sloužil v Čs. armádě (jako důstojník pěchoty a později jako stavební dozor u vojenských staveb) v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Vyškově a Brně. V letech 1940–1942 byl úředníkem na ministerstvu veřejných prací. Po úspěchu své knižní prvotiny se stal spisovatelem z povolání. Již od roku 1940 úzce spolupracoval s
Lidovými novinami, v letech 1945–1951 byl jejich redaktorem (od května 1945 do 1948 vycházely s tit.
Svobodné noviny). Následně byl redaktorem
Dikobrazu
(do roku 1953).
V letech 1953–1962 působil v Čs. rozhlasu, kde vedl redakci humoru a satiry, poté redakci pro českou a slovenskou literaturu. Roku 1962 se vrátil opět do redakce
Dikobrazu, kde až do odchodu do penze v roce 1971 zastával místo zástupce šéfredaktora. Po událostech roku 1968 byl Jirotka vyloučen ze Svazu československých spisovatelů, v sedmdesátých a osmdesátých letech jej pak postihl zákaz publikování. – Syn Zdeněk Jirotka ml. (*1946), novinář a spisovatel, je především autorem početné řady detektivních próz. Publikuje pod pseudonymy Antonín Jirotka nebo Antonín Karous.
Jirotka uveřejňoval své práce, mj. sloupky, povídky, humoresky či causerie, v časopisech, které redigoval (v
Lidových novinách se např. čtenáři poprvé setkali s hlavním hrdinou prvního Jirotkova románu, a to ve fejetonu
Můj sluha Saturnin, otištěném 24. 8. 1940); dále publikoval v
Čs. novináři,
Světu práce a
Literárních novinách. Napsal řadu her pro
Čs. rozhlas (
Agentura pro všecko, 1940;
Zmizení Karla Poplety, 1941;
Hloupý milionář, 1942 a 1945;
Domácí dílna, 1943;
S Xaverem se musí něžně, 1943;
Hvězdy nad starým Vavrouchem, 1944 a 1945;
Přeháňka nad Mont Blancem, 1944;
Rodinná tradice, 1944;
Dobrá rada pana Bartoše, 1965 aj.). Ve druhé polovině šedesátých let se podílel na rozhlasovém a televizním pořadu
Sedmilháři (s
Vladimírem Kalinou, Ivanem Osvaldem, Jaroslavem Otčenáškem,
Jindřiškou Smetanovou a Františkem Vlčkem; pořad se stal podkladem i pro knižní vydání). Čs. televize uvedla jeho hry
Případ pro tři (1962, r.
Jaroslav Hužera, sc. +
Miroslav Kratochvíl) a
Věštec (1963, r. Ladislav Rychman, sc. + Josef Neuberg a František Vlček). Zfilmován byl jak jeho román
Muž se psem (Polsko 1961 pod názvem
Walet pikowy, sc. a r. Tadeusz Chmielewski, u nás uvedeno t. r. s tit.
Pikový svršek), tak
Saturnin (1994 jako čtyřdílný televizní seriál, sc. Jiří Věrčák + Magdalena Wagnerová, r. Jiří Věrčák; téhož roku sestříhán do podoby stejnojmenného celovečerního filmu). Na motivy románu
Saturnin vznikla rovněž řada amatérských i profesionálních divadelních představení (Slovácké divadlo Uherské Hradiště, sc. a r. Ladislav Pešek, 2001; Divadelní studio „V“ Brno, sc. a r. Jana Glozarová, 2002; Jihočeské divadlo České Budějovice, sc. Jan Jirků a Miroslav Oščatka, r. Jan Jirků, 2005; Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, sc. a r. Miroslav Oščatka, 2006; Divadlo Antonína Dvořáka Příbram – Velká scéna, sc. František Zborník, r. Milan Schejbal, 2009; Městská divadla pražská – Divadlo ABC Praha, sc. Martin Vačkář, r. Ondřej Havelka, 2010; Divadlo Šumperk, s. r. o., sc. a r. Ondřej Elbel, 2012; Národní divadlo Brno – Mahenovo divadlo, sc. Martin Vačkář + Ondřej Havelka, úprava Jakub Nvota + Martin Sládeček, r. Jakub Nvota, 2015; Městské divadlo Most, sc. František Zborník + Kateřina Fixová, r. Martin Vokoun, 2016; Městské divadlo Mladá Boleslav, sc. Adam Doležal + Lenka Smrčková, r. Adam Doležal, 2018; Divadlo Na Jezerce Praha, sc. a r. Petr Vacek, 2018 aj.); Pražský komorní balet vytvořil taneční představení (na hudbu Pabla de Sarasateho, choreografie Marika Hanušová, 2002). – V roce 2009 Jirotkův
Saturnin zvítězil v anketě České televize Kniha mého srdce. V roce 2017 na tento román navázal Miroslav Macek (*1944) prózou
Saturnin se vrací, v níž líčí další osudy hrdinů původního Jirotkova díla. – Zdeněk Jirotka užíval šifer: Ir, Z. J., Z.
Nabádavý humorista Jirotka pěstoval převážně malé formy rozhlasové (hry a hříčky, fejetony, vyprávění „ze života“ aj.) a beletristické. Největší popularitu však získal hned na začátku literární dráhy svými romány
Saturnin a
Muž se psem. Propojil v nich tradici žurnalistické beletrie tzv. školy
Lidových novin s inspirací anglosaskou humoristickou prózou (Jerome Klapka Jerome, P. G. Wodehouse). Obě prózy charakterizuje rozvolněná kompozice fejetonového románu, zcivilnění a zdůvěrnění tématu až na hranici idylizace, situační a slovní komika, opírající se o parodii módních literárních forem a žánrů: v
Saturninovi (příběhu o mladém zamilovaném muži a jeho výstředním sluhovi) o parodii románu pro ženy, kovbojky a přísloví, v
Muži se psem o parodii detektivek, novinových seriálů o stíhání zločinců a příruček, kterak zaručeně dosáhnout úspěchu.
Beletrie: Saturnin (R 1942); Muž se psem (R 1944; rozšíř. o čtyři PP, 1968); Hvězdy nad starým Vavrouchem (rozhlasové hříčky, 1946); Profesor biologie na žebříku (PP 1956); Pravidla se změnila (PP 2000).
Příspěvky ve sbornících a výborech: Dikobraz se směje. Výbor ze současných humoristických a satirických povídek (1953, ed. K. Bradáč); Ofsajd a jiné sportovní povídky (b. d., [1959]); 141 soudniček (1968, ed. M. Heřman); Sedmilháři (1969); Velká kniha Sedmilhářů (1994, ed. J. Kadlec).
Uspořádal a vydal: L. Khás: Druhá sebranka (výbor PP, 1970).
Studie a články: L. Soukup: doslov, in Hvězdy nad starým Vavrouchem (1946); F. Pilař: doslov, in Saturnin (1954); V. Lacina: doslov, in Muž se psem (1954); V. Kovářík in Hlasy a tváře (1965); B. Hemelíková: Detektivka podle všech pravidel, Práce 30. 11. 1988; G. Krch: Muž se psem ekonomicky trumfl Saturnina, LidN 10. 10. 1998, příl. Nedělní LidN; F. Všetička in Kroky Kalliopé (2003); R. Pytlík in Pomocná škola humoru (2005); jnov (= J. Nováková): Jirotka Zdeněk (slovníkové heslo) in E. Ješutová: 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů (2008); J. Čáp: Saturninův kostlivec ve skříni, Instinkt 2009, č. 43; I. Motýl: Švejk versus Saturnin, Týden 2018, č. 17.
Recenze:
Saturnin: J. Janoušek, Živá tvorba 1943/1944, č. 5; K. Milotová, Venkov 22. 5. 1943; V. T. (= V. Tichý), Národní práce 23. 6. 1943; fSt, LD 21. 3. 1954; J. Valja, O knihách a autorech 1968, podzim/zima * Muž se psem: V. Kolář, LidN 30. 9. 1944; V. T. (= V. Tichý), Národní práce 11. 10. 1944; F. Buriánek, ZN 9. 7. 1948 * Profesor biologie na žebříku: A. Hájková, HD 1957, č. 2; J. R. Pick, LitN 1957, č. 6.
Rozhovory: J. J. Vaněk, Signál 1990, č. 16; I. Štuka, Signál 1992, č. 22; R. Drechsler, Interview 1994, č. 6; M. Homolová, LidN 30. 9. 2000.
K životním jubileím: V. Škutina, LD 18. 1. 1951; A. Gregor, SvSl 7. 1. 1971; P. Kohout, Právo 5. 1. 2001; S. Kopecká, LitN 2011, č. 1; L. Vykoupil, Host 2011, č. 1.
Nekrology: F. Cinger, Právo 14. 4. 2003; J. Chuchma, MFD 14. 4. 2003; G. Krch, LidN 14. 4. 2003.
Vzpomínky: A. Jirotka in Laskavé vzpomínky (2011).
