Sergej MACHONIN
Od 1930 studoval na ruském reálném gymnáziu v Moravské Třebové, od 1931 pak na Zemské vyšší reálce v Prostějově. V roce 1938 maturoval a začal studovat češtinu a němčinu na FF UK. Pro účast na studentských akcích v listopadu 1939 byl do 1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu pracoval jako úředník v Prostějově a od 1944 jako redaktor nakladatelství Dědourek v Třebechovicích pod Orebem (1944–1945). Po válce pokračoval ve studiu oboru srovnávací literatury na FF UK, dokončil je 1951 doktorskou prací Současná sovětská literatura v boji za přechod od socialismu ke komunismu. Současně byl 1945–1947 redaktorem nakladatelství Mladá fronta, 1947–1951 tajemníkem odboru pro kulturní styky s cizinou ministerstva informací. 1948–1949 působil jako dramaturg Čs. státního filmu, 1950–1953 jako dramaturg Realistického divadla v Praze. 1954–1969 byl redaktorem Literárních novin (Literárních listů, Listů), současně spolupracoval s Filmovým studiem Barrandov jako dramaturg a scenárista (1966–1969). Od 50. let se soustavně věnoval divadelní kritice, 1969 se stal redaktorem Divadelních novin. 1970–1973 pracoval jako noční hlídač v Národní galerii, poté odešel do důchodu. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Od poloviny 70. let se aktivně se svou manželkou podílel na opisování a šíření samizdatu. 1990 se vrátil do redakce Literárních novin.
Těžiště
Machoninova působení v české kultuře leží v literární, a zejména divadelní kritice. Od 50. let soustavně sledoval soudobou dramatickou a divadelní tvorbu, činnost českých i slovenských divadel. Názorově přitom prošel vývojem od bojovného ortodoxního marxismu přes víru v možnost jeho reformy až po rozchod s dogmatismem normalizačního režimu a jeho kultury. Stálá je jeho snaha o konkrétnost, o přesnou a věcnou analýzu literárního textu nebo divadelní inscenace, časté je také jeho úsilí o překročení zvoleného tématu směrem k obecným problémům umělecké tvorby a všelidským filozofickým otázkám osobní, společenské a mravní odpovědnosti umělce. Zřetelný byl naopak posun v hodnocení významu jednotlivých složek díla. Jestliže v počátcích, například v knižním vydání referátu předneseného 3. června 1955 na celostátní konferenci
Svazu čs. spisovatelů (Slovo k naší současné poezii), byl kritikovi obvyklým východiskem k úvahám požadavek „správné“ ideovosti posuzovaného díla, důraz na komunisticky pojatou společenskou angažovanost umění, postupně Machonin věnoval čím dál větší pozornost výrazovým prostředkům a postupům. Podstatou působivosti jeho časopiseckých recenzí literárních, divadelních i výtvarných je nejen schopnost hodnotit dílo v souvislostech, ve kterých vzniklo a je vnímateli předkládáno, ale mnohdy i záměrně vyhrocená subjektivizace kritického soudu, metaforičnost a jazyková expresivita. Esejistická vytříbenost je i podstatným rysem knihy vzpomínek a úvah Příběh se závorkami, naznačující – zejména tam, kde se autor dotýká nejpodstatnějších okamžiků svého života (dětství a studentská léta v prvorepublikovém Prostějově, okupace, koncentrační tábor, budovatelské nadšení, disent) – úsilí přesáhnout hranice tradiční memoárové literatury, formulovat vlastní vinu a vyjádřit celoživotní pocit spoluzodpovědnosti za ni.
Významnou součástí Machoninovy práce jsou překlady z ruštiny, slovenštiny (Peter Karvaš), francouzštiny, srbochorvatštiny a němčiny. Překládal především literaturu dramatickou (Alexandr Nikolajevič Ostrovskij, Vsevolod Vitaljevič Višněvskij, Viktor Sergejevič Rozov, Alexej Nikolajevič Arbuzov, Nikolaj Fjodorovič Pogodin, Maxim Gorkij, Michail Bulgakov aj.). Mnohé přeložené hry upravil pro česká jeviště a opatřil poznámkami a doslovy.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře a divadle: Slovo k naší současné poezii (referát, 1955); Petřínská romance (muzikál, rozmnož., 1961, prem. 1960, podle komedie V. Petrova, texty P. Kopta, hudba V. Vodička); Příběh se závorkami (vzpomínky, 1995); Šance divadla (2005, výbor studií a článků, edd. B. Topolová a T. Pokorná); scénicky: Náš člověk (hříčka, 1968, s M. Schulzem).Ostatní práce: Jan Bauch: Čím jsem žil (memoáry malíře, 1980, spolupráce S. M. neuvedena).
Překlady: K. Simonov: Dni a noci (1945, s Vladimírem Machoninem) + Dobré jméno (1955); M. Gorkij: Zpověď (1946) + Děti slunce (1951; 1973 pod jm. spoluautora J. Huláka, i prem.) + Léto (1951) + Podivíni (1961) + Nepřátelé (rozmn. 1961, s F. Vrbou) + Vassa Železnovová (rozmn. 1970) + Poslední (rozmn. 1972, prem. 1972 pod jm. L. Kopáčové); A. Fadějev: Mladá garda (1947); A. I. Gercen: O tom, co bylo 1–3 (1947, 1949, 1951, souborně 1960); V. Někrasov: V stalingradských zákopech (1948); V. Ažajev: Daleko od Moskvy (1950); A. N. Ostrovskij: Z cizí viny kocovina (1950) + Les (1951) + Bouře (1970); Čao Šu-li: Vesnice Li mění tvář (1950); L. R. Šejnin: Milionové dědictví (1951); V. M. Inberová: Výbor z veršů (1952, s dalšími); G. Nikolajevová: Žatva (1952); N. Virta: Chléb náš vezdejší (1952); J. Čepurin: STalingradci (rozmn. 1952?, s T. Haškovou); K. Treněv: Ljubov Jarová (rozmn. 1953); L. N. Tolstoj: Plody vzdělanosti (rozmn. 1954, knižně 1956); P. Karvaš: Pacient sto třináct (1956) + Diplomati (1958) + Půlnoční mše (1960) + Lidé z naší ulice (1960) + Zmrtvýchvstání dědečka Kolomana (1960) + Antigona a ti druzí (rozmn., 1962); V. V. Višněvskij: Optimistická tragedie (1957 s F. Vrbou; 1972 pod jm. J. Huláka) + Nezapomenutelný rok 1919 (rozmn., b. d.); A. Sofronov: Moskevská povaha (rozmn. 1957?); L. Leonov: Zlatý kočár (příl. čas. Divadlo, 1957, rozmn. 1963); V. Rozov: Když hledáme radost (rozmn. 1958, knižně Člověk hledá radost, 1958); V. Petrov: Když tančí růže (rozmn. 1959; s tit. Petřínská romance rozmn., 1961); V. Mass a M. Červinskij: Kouzelný sad (rozmn. 1959); N. Pogodin: Aristokrati (rozmn. 1960, knižně 1961); V. Ivanov: Obrněný vlak 14-69 (1960); A. Arbuzov: Irkutská historie (1960; 1972 pod jm. J. Huláka, prem. 1973); B. Gorbatov: Polární slunce (rozmn. 1961; pod tit. Zákon zimního tábora in čas. Divadlo, 1956); A. Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče (1963; uprav. 1991, s A. Novákovou; rozšíř. 2000, s A. Novákovou); V. Korostyljov: Věřím ti (rozmn. 1963); M. A. Bulgakov: Útěk (1963) + Purpurový ostrov (1967); E. Radzinskij: 104 stránky o lásce (rozmn. 1965); J. Rozner: Davisté a jejich doba (1966); J. Copeau: Bratři Karamazovi (rozmn., 1967); J. N. Nestroy: Dva náměsíčníci aneb Nezbytné a nadbytečné (rozmn., 1968, i prem., též adaptace); G. Feydeau: Slečna od Maxima (1968); D. Ćosić: Legenda o noži (1968); L. Andrejev: Život člověka + Dny našeho života + Ten, který dostává políčky, in L. A., Hry (1968); J. Anouilh: Pekař, pekařka a jejich učedník (rozmn., 1969); G. Džagarov: Čisté ruce (rozmn., 1969); H. Charriere: Motýlek (1971); J. R. Becher: Loučení (1974, pod jm. V. Saudkové); W. Herzfelde: Paměti veselého sirotka (1975, pod jm. V. Saudkové); M. J. Saltykov-Sčedrin: Pošechonské staré časy (1976; s J. Hulákem, S. M. neuveden); H. Herlin: Přátelé (1977, pod jm. D. Martincové); F. J. Degenhardt: Doutnák (1977, pod jm. Z. Frýborta) + Spáleniště (1979, pod jm. D. Martincové) + Zanedbání povinné péče (1984, pod jm. V. Saudkové); I. Seck: Blázen Jan (1978, pod jm. A. Kožíkové); V. V. Lipatov: Tři zimní dni (1979 pod jm. J. Huláka); M. Walser: Philippsburské svazky manželské (1980, pod jm. D. Martincové); G. Herburger: Let do srdce (1982, pod jm. Z. Krejčové); A. S. Tkačenko: Čtvrtá rychlost (1983, pod jm. Z. Krejčové); E. Ajar: Život s krajtou (1984, pod jm. D. Janderové); J. Anglade: Nemusí pršet, jen když kape (1984, pod jm. D. Janderové); S. Zweig: Opojení z proměny (1986, pod jm. V. Saudkové); M. Tournier: Král duchů (1988, pod jm. D. Janderové); R. Gary: Lady L (1990, pod jm. D. Janderové); O. Filip: Kavárna Slavia (1993); V. Šalamov: Kolymské povídky (1995); A. Kristofová: Velký sešit (1995, s J. Machoninem); R. M. Rilke: Příběhy o milém Pánubohu (1997); G. Perrault: V podzemí Třetí říše (1999).
Ostatní práce: Domluvíte se rusky? (učebnice, 1945).
Uspořádal a redigoval: Bránili svou zem: Válečná poezie SSSR (1945, s I. Fleischmannem; i přel.).
Příspěvky ve sbornících a katalozích výstav: Gottwaldovská konference divadel (1950); Umění a kritika (1961); Pro a proti ‘61; ‘62 (1962; 1963); Tři a půl podruhé (1969, zde část scénáře Návrat ztraceného syna); Eva Brýdlová (katalog výstavy 1971); Cyril Bouda (katalog výstavy 1971); Čára na zdi (Kolín n. R. 1977); Když se řekne Werich... (Kolín n. R. 1981, 1990); Sólo pro psací stroj (Kolín n. R. 1984); Jasan Zoubek (katalog výstavy, vyd. Ústav makromolekulární chemie ČSAV 1986); Pětadvacet (sb. k jubileu Studia Ypsilon 1988, ed. Jan Kolář, příspěvek pod šífrou Pozorný divák); About Theatre (výběr příspěvků ze smz. sb. O divadle, Scheinfeld – Stockholm 1989); Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1991) aj.
LITERATURA
Bibliografie: B. Topolová – T. Pokorná: Bibliografie S. M., in Šance divadla (2005, edd. B. Topolová a T. Pokorná).
Studie a články: Z. Bratršovská – F. Hrdlička: Poznámky ke stylu recenze S. M., Tvar 1992, č. 42; M. Jungmann: předmluva, in Příběh se závorkami (1995); J. Bolton: Střet paměti a dějin, Host 2000, č. 3; A. Kopřivová: Polozapomenuté příběhy: Osudy ruských emigrantů spjatých s Národním divadlem, Divadelní revue 2004, č. 1;
Recenze: Slovo k naší současné poezii: V. Stejskal, NŽ 1955, s. 756; M. Blahynka, NŽ 1956, s. 211; Z. Kožmín, Literatura ve škole 1956, s. 198 * Příběh se závorkami: J. Peňás: LidN 12. 8. 1995, příloha Nedělní noviny; J. Lukeš, LitN 1995, č. 32; V. Just, Divadelní noviny 1996, č. 3; M. Šašková-Pierce, Kosmas 2000, sv. 14, č. 1 (angl.) * Šance divadla: J. Machalická, LidN 12. 1. 2006, příl. Kulturní premiéry; R. Erml, Reflex 2006, č. 15; J. Mlejnek, Týdeník Rozhlas 2006, č. 23; V. Just, Divadelní revue 2006, č. 2.
Rozhovory: J. Opavský, RP 29. 12. 1968; Z. A. Tichý, MfD 25. 8. 1995; J. Peňás, LidN 2. 9. 1995, příloha Nedělní noviny.
Nekrology: J. Peňás, LidN 30. 11.1995; M. Jungmann, LidN 2. 12. 1995, příloha Nedělní noviny; J. Cieslar, LitN 1995, č. 51–52.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963