Věra STIBOROVÁ

Po více než desetileté zkušenosti s novinářskou prací a publicistickými žánry vstoupila Stiborová do literárního života jako autorka komorních povídek. V prvním období své tvůrčí činnosti se její tvorba vyvíjela od psychologických etud s problematikou dospívání a lyrických beletrizovaných reportáží k nedějovým monologickým vyprávěním, usilujícím o plastické odstínění citové atmosféry, vizuální popisy a o důraz na mnohovýznamové podtexty příběhu (Modré lásky, Minuta na cestě, Ikariana). Od sedmdesátých let se Stiborová přiklání k větším prozaickým žánrům a v jejích textech sílí expresivní snové a fantaskní motivy, jakož i burleskní satirické polohy. V lyrizované novele Den dam aneb Čtyři jablka ze zahrady Hesperidek (dokončené již roku 1980) vylíčila prostřednictvím subtilní psychologické mozaiky pokřivené osudy lidí, poznamenaných posrpnovými společenskými traumaty. V baladickém rozhlasovém pásmu Vrať se zpátky do Sorrenta se pokusila o spojení polohy rytmizovaného prozaického vyprávění s nadčasovým emocionálním poselstvím příběhu. V pozdějších prózách se autorka znovu věnuje tématům dětství, dospívání, rodinné výchovy a vztahu dospělých k dětem. Román Zapomeň, řeko, téci sleduje v širokém časovém záběru (od konce dvacátých do začátku padesátých let dvacátého století) vztahy v rodině, již založili partneři vybavení nejen odlišnou mentalitou, ale také velmi odlišným původním rodinným zázemím, z něhož si odnesli vlastní výchovné představy; netrpělivý a distancovaný, na vnějším mínění založený vztah k dětem, který zosobňuje matka, kontrastuje s otcovým intuitivním rodičovstvím, které spoléhá na lásku a nepodléhá výchovným trendům. V jiné vyprávěcí poloze, humornější a akcentující dětskou perspektivu pohledu, se téma objevuje také v souboru Deset povídek aneb na vině jsou prakoně a ve vyprávění o partě holešovických kluků, kteří jdou za svým muzikantským snem, My nic, my muzikanti. Příběhy hrdinky povídkového souboru Otavín, situované do autorčina rodného Písku, jsou spojeny s tématy stárnutí, stáří a postupného mizení světa, do kterého jsme kdysi patřili a který nezadržitelně zaniká.