Markéta PROCHÁZKOVÁ
Vyrůstala v rodině knihovnice-dokumentátorky a projektanta jaderných elektráren. Po absolvování pěti ročníků ZDŠ (v průběhu čtyř let) začala v roce 1974 studovat klavír u Vladimíra Topinky na Hudební a taneční škole při Konzervatoři v Praze. Sólový klavír a skladbu studovala od roku 1978 na Konzervatoři u Ilji Hurníka, varhanní improvizaci u Jaroslava Vodrážky; po maturitě (1982) pokračovala v následném vyšším odborném studiu a absolvovala roku 1984 jednak vlastní skladbou Koncert pro klavír a smyčcový orchestr (provedeno 1984 v Domě umělců, dirig. Přemysl Charvát), jednak teoretickou prací Výchova dítěte ke skladbě a všestranné tvořivosti. V letech 1982–1986 studovala na Hudební fakultě AMU skladbu u Josefa Ceremugy (absolutorium pracemi Ludwig van Beethoven: Fantazie a moll pro klavír, sbor a orchestr op. 80. Analýza díla a jeho srovnání s Ódou na radost a Varhanní sonáta Jiřího Dvořáčka. Rozbor skladby, jakož i vlastními skladbami Sextet pro flétnu, smyčcový kvartet a klavír a Concertino pro hoboj, anglický roh, klavír a orchestr). Roku 1990 získala na Hudební fakultě AMU pedagogickou aprobaci pro vyučování skladby na konzervatořích a hudebních školách. Vedle vlastní skladatelské tvorby se tak Procházková věnovala též soukromému vyučování žáků nejrůznějších věkových kategorií i pedagogické práci na pražských základních uměleckých školách; vyučovala hru na varhany a klavír, umění skladby zpřístupňovala netradičními pedagogickými postupy. – Jejím manželem byl od roku 2002 křesťansky orientovaný folkový písničkář Petr Maria Lutka (*1952).
První verše Markéty Procházkové byly uveřejněny již v předškolním věku (Mateřídouška), od poloviny sedmdesátých let přispívala verši i prozaickými pracemi do periodik Lidová demokracie, Mladá fronta, Svobodné slovo, Rudé právo, Večerní Praha, Vlasta, Květy, Sluníčko, Sedmička pionýrů, Svět práce, Československý rozhlas, Literární měsíčník, Mladý svět, Tvorba, Naše rodina, Anno Domini aj. – Od dětství se úspěšně zúčastňovala různých literárních soutěží (Strážnice Marušky Kudeříkové, Generace) a několikrát zvítězila v Soutěži skladatelských talentů. Zkomponovala řadu vokálních, komorních a symfonických skladeb, z nichž sama některé předvedla na koncertech. Řadu těchto veřejných hudebních produkcí rovněž vydala na CD nosičích ve vlastním hudebním vydavetelství ASGAR (Tajemství černého plátna, Klavírní dialogy, Rozdenívání, Romantické ozvěny), dosud neprovedeny a v rukopise zůstávají balety Stvoření světa a Goblénie. – Je autorkou hudby ke kreslenému filmu Kremnické pávi (1976, Bratislava, r. Vl. Kavčiak). – Spolupracovala s Československým rozhlasem a Československou televizí, její verše byly často uváděny v pořadech poetických divadelních scén (Viola, 1978 zde též samostatný pořad Zůstaň), v komponovaných pořadech hudby a poezie pro Památník národního písemnictví, pražské Planetárium (audiovizuální pořad Vesmír v nás, prem 1981) a zazněly i v inscenaci hry Alexandra Kutěrnického Jako bychom se ani neznali... v Národním divadle v Praze (prem. 1978, r. M. Macháček; původní název Nina, rozmn. 1976, překl. J. Klusáková). – Texty Markéty Procházkové zhudebnili mj. Zdeněk Lukáš (kantáta pro smíšený sbor, žesťový kvintet a klavír Jsem této země zpěv, prem 1985, 1986 uvedena na Pražském jaru v programovém bloku Hold českého pěvectva životu a míru), Milan Slavický (cyklus pro soprán, flétnu, klarinet, violu a klavír Zůstaň s námi, lásko, 1979) a Marek Kopelent (melodram Nářek ženy, skladba pro herečku, sedm žesťových nástrojů, čtrnáct ženských hlasů a dětský sbor na vlastní texty a verše M. P., prem. 1981). – Její básně inspirovaly řadu drobných výtvarných děl Karla Svolinského. – V rukopisu zůstaly sbírky Abeceda, Hry se slovy, Praze, Nekamenujte studánky a Zůstaň (částečně představeny ve výboru Podej mi ruku).
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Sny bez přístřeší (BB bibliof. 1975, oficiálně 1979); Vítání světla (BB 1981); Na prahu lásky (BB 1984); Abeceda pro mrňousky (předškoláčky i prvňáčky), oživlá písmenka (říkadla pro děti s notacemi, 2008, il. Z. Filip).
Výbory: Vzkáži vám po trávě (scénář dvoudílného pásma z veršů M. P. a Markéty Hejné, rozmnož., 1982, eds. A. Berková, Z. Šimanovský); Podej mi ruku (BB 2000, zde též BB z nevydaných sbírek Hry se slovy, Nekamenujte studánky, Praze).
Příspěvky v almanaších, sbornících a katalozích: Žeň Marušky Kudeříkové 1978 (1979); Marie Uchytilová: Plastiky (katalog 1979); Jasmínová noc (1983); Trvalé bydliště Praha (1986); Portrét ženy (1989); Karel Svolinský (1991); R. Lukavský: Moje nejmilejší verše (1996); Co si myslí andělíček (2004); M. Hudeček: Carpe diem (2005); Dámská jízda (2018).
Překlad: J. McDougall: Trávení a ne trápení (2018).
Partitury - vlastní skladby: Zasněný valčík (skladba pro klavír, in Mladí skladatelé dětem,1983); Procitla louka (písně pro dětský hlas a klavír na vlastní texty, 1987); Sny (písně pro vyšší ženský hlas, flétnu, hoboj, violoncello a klavír, 1987).
Partitury - skladby jiných autorů s texty M. P.: Milan Slavický: Zůstaň s námi, lásko (cyklus pro soprán, flétnu, klarinet, violu a klavír na texty M. P., 1979); Josef Ceremuga: Praze (skladba pro smíšený sbor, 1983); Ctirad Kohoutek: Jistoty nejprostší. Dva mužské sbory na slova Markéty Procházkové a Ivana Skály (1985); Zdeněk Lukáš: Poselství hudby – The message of music, op. 180 (ženské sbory na texty M. P. s doprovodem klavíru, Fish Creek 1998, Praha 2005).
LITERATURA
Studie a články: V. Justl: M. P., patnáctiletá básnířka, skladatelka, klavíristka, Československý svět, 1979, č. 12/13; A. Kopřivová: Básnická stylizace portrétu mladé ženy současnosti, Universitas, 1985, č. 5; V. Kubín: Karkulka, víly a vděčnost aneb pozlacené hřeby do rakve poezie, LM 1986, č. 1; Jd (= J. Štogrová): Básnické snahy M. P. a několika dalších, Možnost (smz.) 1986/87, č. 42; V. Píša: Nad mapou současné mladší české poezie, LM 1988, č. 8.
Recenze: Sny bez přístřeší: J. Kudrnáč, Rt 12. 6. 1979; Z. Heřman, MF 26. 7. 1979; J. Svoboda, Ostravský kulturní měsíčník 1979, č. 9; F. Moravová, Práce 25. 9. 1979; J. Peterka, LM 1980, č. 1 * Vítání světla: L. Falteisek, VP 28. 7. 1981; F. Schildberger, Rt 4. 8. 1981; J. Pavelka, Brněnský večerník 27. 8. 1981; V. Puhač, Nová svoboda 29. 12. 1981 * Na prahu lásky: im (= I. Matějka), VP 26. 3. 1985; F. Cinger, RP 28. 3. 1985; F. Schildberger, Rt 1. 8. 1985; M. Blahynka, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 23 (k tomu polemika I. Matějka, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 32); KO (= I. Kotrlá), Obsah (smz.) 1985, č. 5; V. Křivánek, LM 1986, č. 1; M. Chuda, Slovenské pohľady, 1985, č. 11 * Podej mi ruku: jas (= J. Slomek), LidN 17. 2. 2001.
Rozhovory: A. Ziegler, Naše rodina 1979, č. 34; D. Palacká, ZN 27. 7. 1979, příloha; P. Zvoníček, Záběr 1979, č. 18; V. Justl, Vlasta 1979, č. 17; P. Zvoníček, Amatérský film 1980, č. 10; S. Hrbotický, Čs. voják 1989, č. 3; -ček-, Anno Domini 1993, č. 9.
Nekrolog: J. Bronková, Vatican News, 25. 6. 2020 (on line).
Archiv: LA PNP: Osobní fond, 1 karton, zpracováno v 1. stupni evidence.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památník národního písemnictví
Osobní stránky