Ivan SKÁLA

Skálova raná sbírka Křesadlo, soustřeďující válečnou poezii, prostoupenou pocity zmaru a utrpení, ohrožení a žalu, ale i motivy milostnými, byla silně poplatná tvorbě Františka Halase. Obdobně tomu bylo i ve sbírce Přes práh, vystavěné na kontrapunktu mezi silami zla a zkázy a mezi láskou a životem. V tomto případě sbírku tvořily jak básně válečné, tak verše inspirované osvobozením a vizí šťastné budoucnosti.
Halasovskou dikci opustil Skála počátkem 50. let. Tehdy začal psát agitační, schematické verše, plné obdivu ke světu práce a propagující boj za vítězství socialismu (Máj země, poema Fronta je všude). Po šestiletém odmlčení si pak vytvořil vlastní poetiku sloučením vlivu několika vzorů: k Františku Halasovi přibyli Vítězslav Nezval, Stanislav Kostka Neumann, Josef Hora, Vilém Závada i Vladimír Holan (A cokoli se stane...). Pro Skálovy sbírky je však i nadále příznačná oddanost komunismu, frázovité opěvování hodnot, jako jsou každodenní život, prosté věci, mír, láska a práce. Základními opěrnými body mu jsou zejména politické a historické osobnosti, události a výročí. Široká škála jeho témat zahrnuje jak reflexi světové války a komunistických revolucí (1917, 1948), výzvy k solidaritě s bojujícími na celém světě a obžaloby západního imperialismu, tak i vzpomínky na dětství či přírodní lyriku. Autorovo politické stanovisko se promítlo také do oddílů básní inspirovaných cestami na jih Evropy ze sbírek Ranní vlak naděje a Zdravím vás, okna, které později vyšly samostatně (Blankytný kalendář). V 60. letech vznikají Skálovy verše v polemice se soudobým směřováním české literatury a s těmi, které považuje za zrádce a nepřátele socialismu. Jsou prostoupeny rozčarováním, hořkostí a úzkostí ze ztráty iluzí i přátel a také motivy stárnutí a smrti (Posel přichází pěšky, Čtyři básně o smrti a Strom). S tzv. normalizací se do Skálových veršů vracejí optimismus, nadšení a výzvy ke znovuzařazení se do „šiku budovatelů nové společnosti“. Již natrvalo se v nich však usídlují také motivy plynutí času a konečnosti života, potřeba životní rekapitulace a touha předat štafetu nastupující generaci (Co si beru na cestu, Oheň spěchá, Bermudský trojúhelník, Má Vysočina, Havran nepřilétá s květinou).