Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ivan SKÁLA

* 6. 10. 1922, Brandýs nad Labem 
† 6. 2. 1997, Praha 
 
Básník, komunistický kritik a teoretik kultury, překladatel
 

Vlastním jménem Karel Hell. Syn zámečníka. Rané dětství prožil v Plánici u Klatov, kde také absolvoval první třídu obecné školy. Základní školní vzdělání dokončil v Praze a Brandýse nad Labem, kde po smrti matky pobýval tři roky u prarodičů. Maturoval na obchodní akademii v Praze-Smíchově (1941) a krátce pracoval jako účetní a korespondent. Od roku 1942 byl totálně nasazen v Berlíně. V roce 1945 se stal kulturním referentem v Ústředním výboru Svazu české mládeže, od roku 1946 pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. (V roce 1946 začal při zaměstnání studovat na Vysoké škole politické a sociální, studium však nedokončil.) 1959 přešel do aparátu Svazu československých spisovatelů (SČSS), kde působil ve funkci tajemníka a prvního tajemníka. V roce 1964 na vlastní žádost z SČSS odešel, neboť nesouhlasil s jeho novou orientací, ale chápal ji jako zradu věci socialismu. Po roční tvůrčí dovolené se 1965 vrátil do Rudého práva, tentokrát jako kulturněpolitický komentátor. V roce 1967 se stal ředitelem nakladatelství Mladá fronta, v březnu 1968 byl však z funkce odvolán. Od března 1969 krátce vykonával funkci tajemníka kulturního výboru České národní rady. V roce 1970 byl jmenován ředitelem nakladatelství Československý spisovatel a dal se cele do služeb nastupující tzv. normalizace. V letech 1982 až 1987 byl předsedou Svazu českých spisovatelů. Působil i ve funkcích politických, mj. byl 1960–71 poslancem Národního (od 1968 Federálního) shromáždění a 1962–71 členem ÚV KSČ.

 Poprvé publikoval ve Studentském časopise (1939, verše, poznámky). Od května 1945 do 1989 přispíval verši, politickými a kulturními komentáři, polemickými články, reportážemi, kritikami a recenzemi (zabývajícími se kromě literatury např. i filmem) zejména do Rudého práva a dále do periodik: Tvorba, Lidová kultura, Haló nedělní noviny, Mladá fronta, Svět v obrazech, Kytice, Nový život, Literární noviny, Plamen, Impuls, Kmen, Literární měsíčník, Tvorba, Květy aj.
 

Skálova raná sbírka Křesadlo, soustřeďující válečnou poezii, prostoupenou pocity zmaru a utrpení, ohrožení a žalu, ale i motivy milostnými, byla silně poplatná tvorbě Františka Halase. Obdobně tomu bylo i ve sbírce Přes práh, vystavěné na kontrapunktu mezi silami zla a zkázy a mezi láskou a životem. V tomto případě sbírku tvořily jak básně válečné, tak verše inspirované osvobozením a vizí šťastné budoucnosti.
Halasovskou dikci opustil Skála počátkem 50. let. Tehdy začal psát agitační, schematické verše, plné obdivu ke světu práce a propagující boj za vítězství socialismu (Máj země, poema Fronta je všude). Po šestiletém odmlčení si pak vytvořil vlastní poetiku sloučením vlivu několika vzorů: k Františku Halasovi přibyli Vítězslav Nezval, Stanislav Kostka Neumann, Josef Hora, Vilém Závada i Vladimír Holan (A cokoli se stane...). Pro Skálovy sbírky je však i nadále příznačná oddanost komunismu, frázovité opěvování hodnot, jako jsou každodenní život, prosté věci, mír, láska a práce. Základními opěrnými body mu jsou zejména politické a historické osobnosti, události a výročí. Široká škála jeho témat zahrnuje jak reflexi světové války a komunistických revolucí (1917, 1948), výzvy k solidaritě s bojujícími na celém světě a obžaloby západního imperialismu, tak i vzpomínky na dětství či přírodní lyriku. Autorovo politické stanovisko se promítlo také do oddílů básní inspirovaných cestami na jih Evropy ze sbírek Ranní vlak nadějeZdravím vás, okna, které později vyšly samostatně (Blankytný kalendář). V 60. letech vznikají Skálovy verše v polemice se soudobým směřováním české literatury a s těmi, které považuje za zrádce a nepřátele socialismu. Jsou prostoupeny rozčarováním, hořkostí a úzkostí ze ztráty iluzí i přátel a také motivy stárnutí a smrti (Posel přichází pěšky, Čtyři básně o smrti a Strom). S tzv. normalizací se do Skálových veršů vracejí optimismus, nadšení a výzvy ke znovuzařazení se do „šiku budovatelů nové společnosti“. Již natrvalo se v nich však usídlují také motivy plynutí času a konečnosti života, potřeba životní rekapitulace a touha předat štafetu nastupující generaci (Co si beru na cestu, Oheň spěchá, Bermudský trojúhelník, Má Vysočina, Havran nepřilétá s květinou).

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Křesadlo (BB 1946); Přes práh (BB 1948); Máj země (BB 1950); Fronta je všude (B 1951); A cokoli se stane... (BB 1957); Ranní vlak naděje (BB 1958); Zdravím vás, okna (BB 1962); Blankytný kalendář (BB 1963, obsahuje i dříve otištěné verše); Posel přichází pěšky (BB 1968); Čtyři básně o smrti a Strom (BB 1969); Lomikámen (soubor sbírek z let 1957–1968, 1972); Co si beru na cestu (BB 1975); Žízeň (poema, 1975); Oheň spěchá (BB 1979, obsahuje i poemu Žízeň); Bermudský trojúhelník (BB 1982); Domov a svět (BB 1983, obsahuje dvě rozsáhlejší skladby ze sbírky Zdravím vás, okna); Má Vysočina (BB 1987); Havran nepřilétá s květinou (BB 1988); Ještě se mi líbí na zemi (BB, výbor z pozůstalosti, 1998).
Výbory: Malé zázraky (BB 1974; 1. rozšíř. 1977; 2. rozšíř. 1981; 3. rozšíř. 1987); Čí je jaro (BB 1976, ed. M. Blahynka); Osudová (BB 1978, ed. V. Rzounek); Básně (1979, ed. V. Rzounek); Kontinuita 1, 2 (z publicistiky, 1980, ed. V. Rzounek); Héfaistova dílna (BB 1980); Triptych o životě a smrti (BB 1980); Okno dokořán (BB 1981); Kalendář (BB 1986).
Souborné vydání: Vybrané spisy I. S. (Čs. spisovatel, 1982–1986, 5 sv.).
Překlady: M. Isakovskij: Ty po své zemi jdeš (1955, s M. Sedloněm, též ed.); V. Mihálik: Nejen moje tvář (1963); M. Lajčiak: Listy sivovlásce (1975); Zásoba světla (sovětská poezie, 1973, s dalšími); Jitro přichází (poezie NDR, 1973, s dalšími); Jižní vítr (bulharská poezie, 1974, s dalšími); Tvar větru (ukrajinská poezie, 1975, s dalšími); M. Lajčiak: Soudržnost lidská (spolu s Jiřinou Kintnerovou, 1979); W. Whitman: Zpívám o sobě (jazyková spolupráce Mariany a Zdeňka Stříbrných, 1983).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Chvála slova (1940); Od slov k činům. Sjezd čs. spisovatelů 4.–6. 3. 1949 (1949); Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (1953); Umění a kritika (1961); Mírový hlas (1983); Slovo a hlas (podruhé) (1983); Nachový plamen (1984); A hory nemlčely (1984); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985); Malá galerie autorů Československého spisovatele (1989) aj.

LITERATURA

Knižně: V. Rzounek: Ivan Skála (1980, s bibliografií); Ivan Skála (1982, k šedesátinám, nakladatelský tisk Čs. spisovatele, medailon M. Blahynka, bibliografie S. Mouchová).
Studie a články: M. Blahynka: úvod a kalendárium, in Hefaistova dílna (1980); V. Rzounek: doslovy in Vybrané spisy Ivana Skály, 1–5 (1982–1986); Š. Vlašín: Přínos poezie Ivana Skály, Zpravodaj Výboru národní kultury 2002, č. 1.
Recenze: Křesadlo: V. Černý, KM 1947, s. 257; G. (= F. Götz), Národní osvobození 26. 1. 1947; I. S. (= I. Slavík), Vyšehrad 1947, č. 10–11 * Máj země: F. Kautman: LidN 5. 3. 1950 * A cokoli se stane...: V. Dostál, Kultura 1958, č. 22 * Ranní vlak naděje: J. Hájek, MF 20. 12. 1958; J. Petrmichl, Tvorba 1959, s. 101 * Zdravím vás, okna: J. Urbánková, Tvorba 1962, č. 49; J. Brabec, Kulturní tvorba 1963, č. 18 * Posel přichází pěšky: M. Petříček, Host do domu 1969, č. 15 * Co si beru na cestu: M. Blahynka, Tvorba 1976, č. 2 * Osudová: O. Rafaj, Literární měsíčník 1979, č. 3 * Oheň spěchá: Š. Vlašín, Brněnský večerník 1980, č. 5 * Bermudský trojúhelník: M. Pohorský, Tvorba 1983, č. 4, příloha Kmen; * Havran nepřilétá s květinou: J. Trávníček, Rovnost 22. 3. 1989; M. Blahynka, Rovnost 4. 4. 1989 * Ještě se mi líbí na zemi: O. Rafaj, Naše pravda 1998, č. 10.
Rozhovory: Z. Kufnerová, RP 13. 3. 1971; J. Adam, MF 6. 10. 1972.
Nekrolog: A. Mikulášek, Obrys-Kmen 1997, č. 2.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Autor hesla: Božena Bacílková (1998)
Aktualizace hesla: 15. 1. 2007 (kk)
 
zpět na hlavní stranu