Ivan SKÁLA
Vlastním jménem Karel Hell. Syn zámečníka. Rané dětství prožil v Plánici u Klatov, kde také absolvoval první třídu obecné školy. Základní školní vzdělání dokončil v Praze a Brandýse nad Labem, kde po smrti matky pobýval tři roky u prarodičů. Maturoval na obchodní akademii v Praze-Smíchově (1941) a krátce pracoval jako účetní a korespondent. Od roku 1942 byl totálně nasazen v Berlíně. V roce 1945 se stal kulturním referentem v Ústředním výboru Svazu české mládeže, od roku 1946 pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. (V roce 1946 začal při zaměstnání studovat na Vysoké škole politické a sociální, studium však nedokončil.) 1959 přešel do aparátu Svazu československých spisovatelů (SČSS), kde působil ve funkci tajemníka a prvního tajemníka. V roce 1964 na vlastní žádost z SČSS odešel, neboť nesouhlasil s jeho novou orientací, ale chápal ji jako zradu věci socialismu. Po roční tvůrčí dovolené se 1965 vrátil do Rudého práva, tentokrát jako kulturněpolitický komentátor. V roce 1967 se stal ředitelem nakladatelství Mladá fronta, v březnu 1968 byl však z funkce odvolán. Od března 1969 krátce vykonával funkci tajemníka kulturního výboru České národní rady. V roce 1970 byl jmenován ředitelem nakladatelství Československý spisovatel a dal se cele do služeb nastupující tzv. normalizace. V letech 1982 až 1987 byl předsedou Svazu českých spisovatelů. Působil i ve funkcích politických, mj. byl 1960–71 poslancem Národního (od 1968 Federálního) shromáždění a 1962–71 členem ÚV KSČ.
Skálova raná sbírka Křesadlo, soustřeďující válečnou poezii, prostoupenou pocity zmaru a utrpení, ohrožení a žalu, ale i motivy milostnými, byla silně poplatná tvorbě Františka Halase. Obdobně tomu bylo i ve sbírce Přes práh, vystavěné na kontrapunktu mezi silami zla a zkázy a mezi láskou a životem. V tomto případě sbírku tvořily jak básně válečné, tak verše inspirované osvobozením a vizí šťastné budoucnosti.
Halasovskou dikci opustil Skála počátkem 50. let. Tehdy začal psát agitační, schematické verše, plné obdivu ke světu práce a propagující boj za vítězství socialismu (Máj země, poema Fronta je všude). Po šestiletém odmlčení si pak vytvořil vlastní poetiku sloučením vlivu několika vzorů: k
Františku Halasovi přibyli
Vítězslav Nezval, Stanislav Kostka Neumann, Josef Hora, Vilém Závada
i
Vladimír Holan (A cokoli se stane...). Pro Skálovy sbírky je však i nadále příznačná oddanost komunismu, frázovité opěvování hodnot, jako jsou každodenní život, prosté věci, mír, láska a práce. Základními opěrnými body mu jsou zejména politické a historické osobnosti, události a výročí. Široká škála jeho témat zahrnuje jak reflexi světové války a komunistických revolucí (1917, 1948), výzvy k solidaritě s bojujícími na celém světě a obžaloby západního imperialismu, tak i vzpomínky na dětství či přírodní lyriku. Autorovo politické stanovisko se promítlo také do oddílů básní inspirovaných cestami na jih Evropy ze sbírek Ranní vlak naděje a Zdravím vás, okna, které později vyšly samostatně (Blankytný kalendář). V 60. letech vznikají Skálovy verše v polemice se soudobým směřováním české literatury a s těmi, které považuje za zrádce a nepřátele socialismu. Jsou prostoupeny rozčarováním, hořkostí a úzkostí ze ztráty iluzí i přátel a také motivy stárnutí a smrti (Posel přichází pěšky, Čtyři básně o smrti a Strom). S tzv. normalizací se do Skálových veršů vracejí optimismus, nadšení a výzvy ke znovuzařazení se do „šiku budovatelů nové společnosti“. Již natrvalo se v nich však usídlují také motivy plynutí času a konečnosti života, potřeba životní rekapitulace a touha předat štafetu nastupující generaci (Co si beru na cestu, Oheň spěchá, Bermudský trojúhelník, Má Vysočina, Havran nepřilétá s květinou).
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Křesadlo (BB 1946); Přes práh (BB 1948); Máj země (BB 1950); Fronta je všude (B 1951); A cokoli se stane... (BB 1957); Ranní vlak naděje (BB 1958); Zdravím vás, okna (BB 1962); Blankytný kalendář (BB 1963, obsahuje i dříve otištěné verše); Posel přichází pěšky (BB 1968); Čtyři básně o smrti a Strom (BB 1969); Lomikámen (soubor sbírek z let 1957–1968, 1972); Co si beru na cestu (BB 1975); Žízeň (poema, 1975); Oheň spěchá (BB 1979, obsahuje i poemu Žízeň); Bermudský trojúhelník (BB 1982); Domov a svět (BB 1983, obsahuje dvě rozsáhlejší skladby ze sbírky Zdravím vás, okna); Má Vysočina (BB 1987); Havran nepřilétá s květinou (BB 1988); Ještě se mi líbí na zemi (BB, výbor z pozůstalosti, 1998).Výbory: Malé zázraky (BB 1974; 1. rozšíř. 1977; 2. rozšíř. 1981; 3. rozšíř. 1987); Čí je jaro (BB 1976, ed. M. Blahynka); Osudová (BB 1978, ed. V. Rzounek); Básně (1979, ed. V. Rzounek); Kontinuita 1, 2 (z publicistiky, 1980, ed. V. Rzounek); Héfaistova dílna (BB 1980); Triptych o životě a smrti (BB 1980); Okno dokořán (BB 1981); Kalendář (BB 1986).
Souborné vydání: Vybrané spisy I. S. (Čs. spisovatel, 1982–1986, 5 sv.).
Překlady: M. Isakovskij: Ty po své zemi jdeš (1955, s M. Sedloněm, též ed.); V. Mihálik: Nejen moje tvář (1963); M. Lajčiak: Listy sivovlásce (1975); Zásoba světla (sovětská poezie, 1973, s dalšími); Jitro přichází (poezie NDR, 1973, s dalšími); Jižní vítr (bulharská poezie, 1974, s dalšími); Tvar větru (ukrajinská poezie, 1975, s dalšími); M. Lajčiak: Soudržnost lidská (spolu s Jiřinou Kintnerovou, 1979); W. Whitman: Zpívám o sobě (jazyková spolupráce Mariany a Zdeňka Stříbrných, 1983).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Chvála slova (1940); Od slov k činům. Sjezd čs. spisovatelů 4.–6. 3. 1949 (1949); Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (1953); Umění a kritika (1961); Mírový hlas (1983); Slovo a hlas (podruhé) (1983); Nachový plamen (1984); A hory nemlčely (1984); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985); Malá galerie autorů Československého spisovatele (1989) aj.
LITERATURA
Knižně:
V. Rzounek: Ivan Skála (1980, s bibliografií); Ivan Skála (1982, k šedesátinám, nakladatelský tisk Čs. spisovatele, medailon M. Blahynka, bibliografie S. Mouchová).
Studie a články: M. Blahynka: úvod a kalendárium, in Hefaistova dílna (1980); V. Rzounek: doslovy in Vybrané spisy Ivana Skály, 1–5 (1982–1986); Š. Vlašín: Přínos poezie Ivana Skály, Zpravodaj Výboru národní kultury 2002, č. 1.
Recenze:
Křesadlo: V. Černý, KM 1947, s. 257; G. (= F. Götz), Národní osvobození 26. 1. 1947; I. S. (= I. Slavík), Vyšehrad 1947, č. 10–11 * Máj země: F. Kautman: LidN 5. 3. 1950 * A cokoli se stane...: V. Dostál, Kultura 1958, č. 22 * Ranní vlak naděje: J. Hájek, MF 20. 12. 1958; J. Petrmichl, Tvorba 1959, s. 101 * Zdravím vás, okna: J. Urbánková, Tvorba 1962, č. 49; J. Brabec, Kulturní tvorba 1963, č. 18 * Posel přichází pěšky: M. Petříček, Host do domu 1969, č. 15 * Co si beru na cestu: M. Blahynka, Tvorba 1976, č. 2 * Osudová: O. Rafaj, Literární měsíčník 1979, č. 3 * Oheň spěchá: Š. Vlašín, Brněnský večerník 1980, č. 5 * Bermudský trojúhelník: M. Pohorský, Tvorba 1983, č. 4, příloha Kmen; * Havran nepřilétá s květinou: J. Trávníček, Rovnost 22. 3. 1989; M. Blahynka, Rovnost 4. 4. 1989 * Ještě se mi líbí na zemi: O. Rafaj, Naše pravda 1998, č. 10.
Rozhovory: Z. Kufnerová, RP 13. 3. 1971; J. Adam, MF 6. 10. 1972.
Nekrolog:
A. Mikulášek, Obrys-Kmen 1997, č. 2.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963Bibliografická databáze ÚČL AV ČR