Jan LUKEŠ

* 12. 9. 1950, Praha

Literární a filmový historik a kritik, editor a publicista

Narodil se v rodině zeměměřičského inženýra a astronoma, matka, původním povoláním švadlena, byla v domácnosti. Absolvoval SVVŠ (maturita 1969) a poté studoval na FF UK češtinu a historii (absolutorium 1976, PhDr. 1981 diplomovou prací Význam Rozhledů pro formování Moderny). V letech 1975–1987 pracoval jako čistič oken v pražském Úklidu. 1987–1989 byl výzkumným pracovníkem Čs. filmového ústavu, 1988–1991 externím pedagogem dějin a estetiky filmu na Pedagogické fakultě v Plzni, 1989–1998 šéfredaktorem Filmových listů, zpravodaje Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kde je dodnes dramaturgem, lektorem a moderátorem. V roce 1990 byl komentátorem Lidových novin, v letech 1991–1994 vedoucím kulturní rubriky Lidových novin, současně v letech 1990–1992 pracoval jako redaktor nakladatelství Scéna. Do filmového ústavu (od 1992 Národní filmový archiv) se vrátil v roce 1994 jako vedoucí edice, řídí odbornou řadu filmových titulů Knihovna Iluminace.

Lukeš debutoval 30. 11. 1972 medailonkem Franty Sauera ve Svobodném slově, v těchto novinách také v letech 1982–1990 soustavně recenzoval současnou literaturu. Dále publikoval především v Tvorbě (1978–1981), epizodicky v Mladé frontě, Literárním měsíčníku, Průboji, Slovenských pohľadech (Bratislava), Mladém světě, Brněnském večerníku, Nice, Portýru, Zpravodaji Valašského špalíčku, Kulturním rozvoji, Dikobrazu, Zpravodaji Wolkerova Prostějova, Rockfestu 89, Slovu nejen pro muže, Sedmičce pionýrů, hojněji v Práci (1981–1982), Klubovém zpravodaji Českého fonoklubu Jonáš (později Echo, od 1991 Jonáš), G – Gramorevui, Melodii, Akcentu (1988 zde studie o Josefu Kainarovi), Záběru, Kinu, Scéně, Dramatickém umění aj. Po listopadu 1989 zejména v Lidových novinách (již dříve v samizdatu), Iluminaci, ... atd., Iniciálách (zde také próza), Rocku & Popu, Folku & Country, Semafóru, Nových knihách, Filmu a době, Kino revui, Literárních novinách, Divadelních novinách, Činu, ROKu, Týdnu, ve zpravodaji Letní filmové školy Filmové listy (i red., zpočátku s Janou Hádkovou), Zápisníku o Šaldovi, Tvaru, Uni, Kavárně A.F.F.A., Audio video revue, Moveastu (Maďarsko), Respektu, Právu, Novém domově (Kanada), Českém slově, Zemských novinách, El Mundu (Španělsko), Hostu, Otavínu, Xantypě, Synchronu, Dokořán aj.
Autorsky se podílel na slovníku osobností pražské kultury v monografii Tomáše Vlčka Praha 1900 (1986), prózou na samizdatovém sborníku Jablečné pyré (1988). Napsal doslovy k samizdatovým vydáním Textů /1982–1985/ (1985) Jana Buriana a Výběru z textů /1981–1985/ (1986) Jiřího Dědečka., je zastoupen v samizdatových souborech písňových textů písničkářů osmdesátých let. Je autorem řady časopiseckých rozhovorů s českými umělci (např. s Vladimírem Valentou v Divadelních novinách 2004, č. 16–22 aj., rozhovor se sochařem Vladimírem Preclíkem doprovází jeho knihu 54 týdnů dobrého roku, 2001).
V letech 1990–1993 psal pravidelné literární a filmové fejetony pro pořad Čs. rozhlasu Proměny. Od roku 1999 je spolu s Janem Schmidem scenáristou a moderátorem měsíční literární revue České televize Třistatřicettři (sto dílů do konce roku 2007). Spolupracoval na scénářích filmů Pavla Štingla Zaniklý svět Karla Pecky (2000) a Martina Šulíka Klíč k určování trpaslíků (2002). Je členem Obce spisovatelů, PEN klubu a Syndikátu novinářů, v letech 1994–1998 byl ředitelem Nadace Společnosti F. X. Šaldy.
Používal pseudonymu Tomáš Unzeitig (smz. Lidové noviny 1988–1989), dále šifer (luk) (zvláště Svobodné slovo a Lidové noviny), luk, (nš) (Svobodné slovo, řidčeji), JL, J. L.

Lukešův literárněkritický profil krystalizoval již na sklonku 70. let v bohaté recenzní činnosti, ve které na sebe upozornil výrazným hlasem, nevyhýbajícím se jednoznačnému a otevřenému soudu. Zvláštní pozornost věnoval zpočátku pracím svých generačních vrstevníků, jako jeden z mála literárních kritiků sledoval i tvorbu písňových textů. Svůj postoj k literatuře, který akcentoval mravní zodpovědnost tvorby, vyjádřil v souboru esejů Prozaická skutečnost. Demonstrativně v něm položil otázku míry reflexe dobového marasmu současnou, především mladou literaturou. Knížka se ve své době stala prubířským kamenem postojů českých spisovatelů v rámci „oficiální“ literatury. Postupně se Lukešův zájem rozšířil i na autory starší generace a na problematiku integrace „oficiální“ literatury a literatury samizdatové a exilové. Od konce 80. let přitahuje jeho pozornost rovněž film (Orgie střídmosti), zvláště vztah literatury a filmových adaptací. Soustavný Lukešův zájem o českou vězeňskou prózu vyvrcholil v souboru portrétů Jiřího Hejdy, Jiřího Muchy, Karla Pecky, Jiřího Stránského a Jana Beneše Stalinské spirituály a knižními rozhovory s Karlem Peckou (Hry doopravdy) a Jiřím Stránským (Srdcerváč).

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře a filmu: Prozaická skutečnost (EE 1982); Orgie střídmosti aneb Konec československé státní kinematografie (soubor článků a kritik, 1993); Stalinské spirituály. Zkušenost politických vězňů 50. let v české próze (studie, 1995); Hry doopravdy (1998, rozhovor s K. Peckou); Srdcerváč (rozhovor s J. Stránským, 2005).
Příspěvky ve sbornících: Spirála 86 (Dům kultury OKD Ostrava, 1986); Když se řekne Jiří Černý (1986); Film a literatura. Filmový sborník historický 1 (1988); Jiří Brdečka, Limonádový Joe aneb Koňská opera (1990); Smích v umění (1991); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); Le Cinéma Tchèque et Slovaque (Paris 1996); Pocta F. X. Šaldovi (1997, Literární archiv 29); Pražský kulturní průvodce (2000); Česká literatura na předělu století (2001); Knihy Aulos (2001); České filmy. Katalog 1991–2001 (2002); (Prvních) 10 let České televize (2002); Český filmový plakát 20. století (2004); 40 Letních filmových škol 1964–2004 ve vzpomínkách a dobových ohlasech (2004); Filmy pod specjalnym nadzorem (Warszawa 2004); Katalog 30. Letní filmové školy (2004); Katalog 31. Letní filmové školy (2005); Škvorecký 80 (2005); Lexikon světového filmu (2005); Katalog 19. Finále (2006); Katalog 32. Letní filmové školy (2006); Jan Schmid (2006); Katalog 20. Finále (2007), Katalog 33. Letní filmové školy (2007); Filmové dědictví (2007).
Uspořádal a vydal: Textempore (sb., Valašské Meziříčí 1990); J.-C. Carriere: Vyprávět příběh (1995); J. Doležal: Česká kultura za protektorátu (1996); Film a literatura (sb., 1997, též přisp.); V. Jasný: Život a film (1999, též literární úprava); A. J. Liehm: Ostře sledované filmy (2001); Knihy Aulos (2001); P. Juráček: Deník /1959–1974/ (2003); J. Šajmovič: Duch času. Mezi fotografií a filmem (2004, též rozhovor s autorem); Mlčenlivý host Evald Schorm (2008, s Ivanou Lukešovou, obsahuje DVD s výběrem krátkých Schormových filmů).

LITERATURA

Studie a články: M. Blahynka: doslov, in Prozaická skutečnost (1982); P. Janoušek: Spor o Lukeše, Normy normalizace (1996); R. Krumphanzl: Vítr v kapse, KP RR 2004, č. 29 + A. Haman, Poznámka k článku R. Krumphanzla Vítr v kapse, Tvar 2004, č. 15; J. Peňás: Kritika na hřbitově, Týden 2004, č. 25; M. Ezechel, Jan Lukeš: Po uši v literatuře, Praha 10, 2007, č. 20.
Recenze: Prozaická skutečnost: M. Blahynka, MF 14. 10. 1982; J. Peterka, Tvorba 1982, č. 44, příloha Kmen; V. Rzounek, RP 20. 11. 1982; V. Novotný, SvSl 23. 9. 1982; Š. Vlašín, NK 1982, č. 42; L. Soldán, Rovnost 26. 10. 1982; J. Rejžek, Melodie 1982, č. 10; H. Hrzalová + K. Sýs, LM 1983, č. 4; M. Jungmann, Listy (Řím) 1983, č. 2; výběr z ohlasů in Z dějin českého myšlení o literatuře 4 (2005) * Orgie střídmosti: A. Prokopová, NK 1994, č. 12; M. Spáčilová, MFD 24. 3. 1994 * Stalinské spirituály: J. Rejžek, Český týdeník 1995, č. 40; J. Nejedlý NK 1995, č. 23; P. Janáček, MFD 21. 6. 1995; V. Macura, Tvar 1995, č. 14 * Hry doopravdy: J. Rulf, Reflex 1999, č. 3; M. Jungmann, Týden 1999, č. 7; J. Peňás, Respekt 1999, č. 10; J. Hořec, Právo 16. 3. 1999; P. Janáček, Host 1999, č. 8 * Srdcerváč: jhv (J. H. Vitvar), Nedělní svět 2005, č. 44; J. Klement, LidN 19. 11. 2005; J. Kolář, Divadelní noviny 2005, č. 22; J. Zizler, A2 2006, č. 9; J. Chuchma, MFD 29. 4. 2006.
Rozhovory: A. Čort, MF 2. 9. 1982; P. Kovařík, SvSl 25. 9. 1982 (oba o Prozaické skutečnosti); P. Janáček, Tvar 1995, č. 11; červ (J. Červenková), Tvar 2000, č. 6 (o Hrách doopravdy a Zaniklém světu Karla Pecky); O. Vašková, Knihkupec a nakladatel 30. 11. 2001 (o pořadu Třistatřicettři); T. Tichák, Mosty 2002, č. 2 (s J. Schmidem o pořadu Třistatřicettři); M. Švagrová, LidN 23. 4. 2003 (o Deníku P. Juráčka); M. Balaštík, Host 2004, č. 3; A. Halada, Reflex 2005, č. 37 (o pořadu Třistatřicettři, zde); H. Josefová, Plzeňský deník 5. 4. 2006 (o Srdcerváči).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Vladimír Macura (1998)

Aktualizace hesla: 14. 10. 2007 (kb)

Aktualizace bibliografie: 14. 10. 2007 (kb)

zpět na hlavní stranu