Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Norbert FRÝD

* 21. 4. 1913, České Budějovice 
† 18. 3. 1976, Praha 
 
Prozaik
 Původním jménem Norbert Fried, 1946 úřední změna na jméno Frýd. Rodiče byli drobní obchodníci, otec z české a matka z německé židovské rodiny. V rodišti Frýd navštěvoval českou obecnou školu a německé reálné gymnázium (mat. 1932). Po absolvování Právnické fakulty UK (1937) začal studovat moderní literatury na FF UK (práce Geneze českého surrealismu předložena již 1939, doktorát až 1945). V polovině 30. let, kdy se účastnil kulturního a politického života Levé fronty, úzce spolupracoval s E. F. Burianem, pro jehož divadlo napsal texty písní do her Mistr Pleticha (1935) a Žebrácká opera (1935). Udržoval četná přátelství s židovskými umělci (Hanuš Bonn, Robert Guttmannn, Jindřich Heisler, Jiří Orten, Josef Taussig aj.). Od 1936 pracoval jako textař, redaktor a dramaturg u filmových společností Metro–Goldwyn–Mayer a RKO Radiofilm (do 1939). Po vyloučení Židů z veřejných institucí se v září 1939 stal archivářem a později pomocným dělníkem u pražské židovské obce. Od listopadu 1942 do září 1944 byl vězněn v Terezíně, potom v Osvětimi a v Dachau-Kauferingu, odkud v dubnu 1945 utekl. (Jeho otec, bratr a žena zahynuli.) V terezínském ghettu působil mj. jako vychovatel v táborových domovech mládeže. Připravil pásmo říkadel a písňových textů pro děti Abeceda květovaného koně (společně s hudebním skladatelem Karlem Reinerem) a režíroval uvedení lidové hry Ester podle libreta E. F. Buriana. V květnu 1945 byl tlumočníkem vyšetřovací komise americké armády v Bavorsku a na podzim 1945 svědčil proti dachauským SS, po návratu pracoval jako funkcionář KSČ a jako novinář. 1947 se stal kulturním atašé na velvyslanectví v Mexiku, na přelomu 1948–49 v USA. 1951–53 byl redaktorem v Čs. rozhlase, potom žil jako spisovatel z povolání. Od 1951 až do počátku 70. let působil jako delegát UNESCO. Hojně cestoval (poprvé 1937 do Itálie a Jugoslávie), zejména po Evropě a Střední i Jižní Americe (opět v 60. letech).
 Publikovat začal 1929 v časopise Tramp. Ve 30. letech přispíval do periodik Kulturní večerník D 34, Prager Tagblatt a zejména Haló noviny (v nichž 1934–35 redigoval dětskou přílohu Holahej), po 1945 zejména do časopisů: Literární noviny, Kultura, Impuls, Plamen, Tvorba. 1957 vyšla v časopise Divadlo komedie Noc kotrmelců, v roce 1965 v Plameni televizní hra Horko. Od poloviny 30. let spolupracoval s Čs. rozhlasem (mj. dramatizace povídky Druhá smrt Dicka Garzy, 1952) a od konce 50. let i s Čs. televizí (např. spoluautor inscenace Lidé na prodej /1957, sc. + r. Jiří Jungwirth/, či inscenace autorského scénáře podle povídky Kat nepočká, r. František Filip, 1971). Několik Frýdových námětů realizoval Čs. film (dva kreslené filmy pro děti: Proč sedají ptáci na telegrafní drátyBasa tvrdí muziku, 1948, r. Zdenek Seydl, dva krátké hrané filmy pro děti: Pionýrská abecedaKouzelný míč podle knížky Pusťte basu do rozhlasu, 1949, r. Karel Baroch). Fotografiemi přispěl do knihy Václava Kašíka Guatemala (1967). Do 1946 se podepisoval svým původním jménem a jeho variantou Nora Fried; používal pseudonymů kamarád Franta (Tramp) a Emil Junek (za protektorátu).
 Frýdova tvorba se profilovala pozvolna, poznamenána extenzitou zájmů i životních osudů. Knižně debutoval německy psanou poezií o Praze, až do počátku 40. let pak psal česky osobní lyriku a verše pro děti (po válce část v knihách Bratr JanKvětovaný kůň). V této době se také pokusil nejen o žánr pohádky (Pusťte basu do rozhlasu), ale i o romány, které byly historickým podobenstvím a existenciální analýzou dobové atmosféry a životní zkušenosti lidí na prahu války (Divná píseň, Don Juan jde do divadla). Rovněž po válce převládala ve Frýdově díle žánrová různorodost. V cestopisných reportážích (Mexiko je v Americe, Úsměvavá Quatemala), v dobrodružných románech (Prales, Císařovna), v komediální perzifláži Noc kotrmelců i v odborné publikaci Mexická grafika těžil zejména z pobytů na americkém kontinentě. Snažil se však vyhovět též dobovým ideologickým požadavkům (Studna supů, Meč archandělů) a normám budovatelské literatury (beletrizovaná reportáž Havíř Gavlas). Později psal také psychologické, do cyklů se sdružující prózy o morálních konfliktech v životě drobného člověka (Tři malé ženy, Tři nepatrní muži). Nejvlastnější tvůrčí oblastí se mu stala autobiograficky motivovaná próza o údělu českých Židů. Zkušenost z koncentračního tábora zachytil v románu Krabice živých (plánované pokračování zůstalo v rukopisném torzu). Historii asimilačních snah tří generací své rodiny i jejího zániku pak věnoval kronikářskou trilogii, jež potvrzuje jeho vypravěčský talent a schopnost propojit autentičnost životních osudů s obecnějším obrazem doby (Vzorek bez ceny a pan biskup, Hedvábné starosti, Lahvová pošta, volné pokračování v anekdotických příbězích Almara plná povídaček).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Prag spricht dich an (BB 1933, pod jm. Norbert Fried); Pusťte basu do rozhlasu (pohádky, 1937, pod jm. Nora Fried; s tit. Pohádky o nových věcech, 1947; přeprac. s tit. Basa tvrdí muziku, 1972); Don Juan jde do divadla (R 1942, pod pseud. Emil Junek); Bratr Jan (B 1945, pod jm. Nora Fried); Divná píseň (R 1946, 1940 cenzurováno); Mexiko je v Americe (RpRp 1952; přeprac. pro ml. s tit. Mexické obrázky, 1958); Případ majora Hogana, Druhá smrt Dicka Garzy (PP 1952); Studna supů (R 1953); Havíř Gavlas (Rp 1953); Meč archandělů (PP 1954, zde též PP Případ majora Hogana a Druhá smrt Dicka Garzy); Usměvavá Guatemala (RpRp 1955); Krabice živých (R 1956); Ztracená stuha (P 1957; poté in Tři malé ženy); Kat nepočká (P 1958; poté in Tři malé ženy); S pimprlaty do Kalkaty (RpRp 1960); Živá socha (P 1961; poté in Tři malé ženy); Tři malé ženy (PP 1963, obsahuje: Ztracená stuha, Kat nepočká, Živá socha); Pan Lučavka (P 1963; poté in Tři nepatrní muži); Sloup vody (R 1964; poté in Tři nepatrní muži); Prales (R 1965); Vzorek bez ceny a pan biskup aneb Začátek posledních sto let (R 1966, 1. díl trilogie); Hedvábné starosti aneb Uprostřed posledních sto let (R 1968, 2. díl trilogie); Lahvová pošta aneb Konec posledních sto let (R 1971, 3. díl trilogie); Císařovna (R 1972); Almara plná povídaček (PP 1973); Rukama nevinnosti (P 1974; poté in Tři nepatrní muži); Květovaný kůň (BB pro děti, 1975); Oživení v sále (P 1976); Tři nepatrní muži (PP 1978, obsahuje: Pan Lučavka, Sloup vody, Rukama nevinnosti).
Scénicky: Noc kotrmelců (1962).
Ostatní práce: Mexická grafika (1955).

LITERATURA

Bibliografie: A. Žižlavská: Norbert Frýd (bibliografie, rozmnož., Otrokovice, knihovna SK ROH, 1988).
Knižně: Norbert Frýd (sborník, b. d., 1973, ed. Z. Černá); V. Menclová: Norbert Frýd (1981, zde též bibliografie).
Studie a články: hh (Hana Housková): Norberta Frýda... Židovská ročenka 1981/82, s. 57-58; V. Menclová: Doslov in Krabice živých (1985)
Recenze: Studna supů: F. Vrba, LitN 1953, č. 50 * Meč archandělů: V. Lacina, LitN 1954, č. 4 * Krabice živých: F. Buriánek, LitN 1956, č. 40; J. R. Pick, Květen 2, 1956/57, č. 3; J. Valja, Hlas revoluce 1956, č. 11 * Ztracená stuha: K. Hrách, LitN 1957, č. 51–52 * Kat nepočká: F. Benhart, Tvorba 1959, č. 4 * Živá socha: M. Petříček, Plamen 1961, č. 11; A. Haman: ref. Pan Lučavka, LD 31. 8. 1963 * Sloup vody: M. Blahynka, Rudé právo 8. 9. 1964 * Prales: M. Brousková, Host do domu 1966, č. 1 * Vzorek bez ceny a pan biskup: M. Petříček, LitN 1967, č. 10 * Hedvábné starosti: J. Marek, Impuls 1968, s. 578 * Lahvová pošta: (AJ) (A. Jelínek), Mladá fronta 12. 5. 1971 * Císařovna: Š. Vlašín, Tvorba 1973, č. 17 * Rukama nevinnosti: -ra (V. Macura), Zemědělské noviny 1. 11. 1974 * Květovaný kůň: A. K. (A. Kraus), Zlatý máj 1975, s. 568.
K životním jubileím: Z. Kožmín, Plamen 1963, č. 4.
Nekrology: Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 14; M. Pohorský, LM 1976, č. 6.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Petr Šisler (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu