Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Arnošt  LUSTIG

* 21. 12. 1926, Praha  
† 26. 2. 2011, Praha 
 
Prozaik a scenárista
 Syn Josef L. (* 1952) je filmový režisér a asistent na Americké univerzitě ve Washingtonu. – Lustig pocházel z rodiny maloobchodníka postiženého hospodářskou krizí počátku 30. let. Roku 1941 byl z rasových důvodů vyloučen z měšťanky. Učil se krejčím, pracoval v ozdobnické dílně. V listopadu 1942 byl odsunut do terezínského ghetta, od roku 1944 prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. 13. dubna 1945 uprchl z transportu smrti do Dachau (na útěku byl třikrát odsouzen k trestu smrti – viz povídka Tma nemá stín). Po osvobození začal studovat obchodní akademii, na podzim 1945 však přešel na Vysokou školu politických a sociálních věd, kde studoval novinářství (abs. 1950, Ing. 1954). Souběžně se již od roku 1946 uplatnil jako novinář (Mladá fronta, Zemědělské noviny, Židovský věstník). Poprvé byl do Izraele vyslán Lidovými novinami, Židovským věstníkem Zemědělskými novinami jako dopisovatel z bojů izraelsko-arabské války na tři měsíce 1948, podruhé na půl roku 1949 z pověření Čs. rozhlasu. Tehdy se zde také oženil s Věrou Weislitzovou, kterou znal z koncentračního tábora a která odjela bojovat do Izraele z Čech s brigádou majora Sochora. V letech 1950–1958 pracoval v Čs. rozhlasu jako reportér a režisér (1952–1953 vojenská prezenční služba v Mariánských Lázních a Podbořanech). V době procesu se Slánským byl vyšetřován policií (pomoc uprchlíkům do Izraele). V letech 1959–1961 působil jako vedoucí kulturní redakce týdeníku Mladý svět, 1961–1968 jako scenárista Čs. filmu. Roku 1968 odešel přes Itálii, Izrael (1968–1969) a Jugoslávii (kde pracoval v záhřebském filmovém studiu) do USA (1970). Na univerzitě Iowa získal nejprve roční tvůrčí pobyt v rámci mezinárodního spisovatelského programu dr. Engela a od roku 1971 učil scénář, skladbu divadelní hry a krátkou povídku. Poté byl asistentem na University of Nebrasca (Demoin). Roku 1973 přešel na American University Washington D. C. (profesor 1978), kde přednášel film a literaturu. V letech 1995–1997 byl šéfredaktorem české mutace časopisu Playboy a i nadále žil převážně v Praze.
 Debutoval roku 1946. Přispíval do periodik Zemědělské noviny, Lidové noviny, Mladá fronta, Věstník Židovských náboženských obcí, Ročenka Židovských náboženských obcí, Národní osvobození, Partyzán, Kultura, Kulturní tvorba, Plamen, Rudé právo, Host do domu, Orientace, Nové knihy, Literární noviny (1952–1967), Literární listy, Literární noviny (od 1990) aj.; v USA přispíval mj. do Kenyon Rewiev (Gambier, Ohio), World and I (Washington), Formations (Chicago), New England Review (Vermont), Argo (Oxford), Delos (Washington). Jeho prózy se staly předlohou televizních inscenací: Modrý den (1960, režie Eva Sadková, scénář + A. L.; 1965, r. + sc. Eva Sadková; 1995, r. + sc. Eva Sadková), Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965, r. Antonín Moskalyk, spolupráce na scénáři Václav Čejchan). Sám (případně s režiséry) napsal scénáře k filmům Transport z ráje (1962, r. Zbyněk Brynych), Démanty noci (1964, r. Jan Němec) a Dita Saxová (1967, r. Antonín Moskalyk). Je rovněž spoluautorem scénáře krátkého filmu Sousto (1960, r. Jan Němec, sc. + Eva Passerová). Čs. rozhlas uvedl hry Pražské křižovatky (1966) a Člověk ve velikosti poštovní známky (1968). Roku 1985 napsal scénář k filmu Vzácné dědictví (režie D. Weismann, scénář + M. E. Brenn a D. Altschuler, USA). Je autorem námětu a spoluautorem scénáře celovečerního česko-amerického dokumentárního filmu o Thomasi Haslerovi, nemanželském synovi Kala Hašlera Písničkář, který ještě nezemřel (2007, r. Josef Lustig a Marek Jícha, sc. + Thomas Hasler a Josef Lustig). Svou pozdní hereckou premiéru si odbyl ve filmové komedii Líbáš jako Bůh (2009, režie Marie Poledňáková). Dokument o Arnoštu Lustigovi natočil Jan Němec pro televizní cyklus GEN (1993). – V roce 1959 složil Otmar Mácha symfonickou báseň Noc a naděje s Lustigovým textem (prem. 1960, LP 1962, CD 1997). – Používal pseudonym Alus (v Partyzánu).
 

Lustigova celoživotní tvorba má „empirický základ“, vychází z autorovy zásadní životní zkušenosti a dominuje v ní židovská tematika. V jednotlivých povídkách prvních sbírek Noc a nadějeDémanty noci se zaměřil na zobrazení zdánlivě nehrdinských charakterů dětí a starých lidí a postihl všednodennost ghetta i mezní situace, jimž byli tito lidé vystaveni v koncentračních táborech. Námětem rozsáhlejších psychologických próz s výraznou ústřední postavou Dita SaxováMůj známý Vili Feld se stala vykořeněná existence, jejíž adaptační schopnosti na „normální“ život byly trvale poznamenány válkou; nemožnost včlenit se do nových poměrů vede posléze k tragickému vyústění jejich osudu. Krutý svět degradované lidské důstojnosti zachytil Lustig v próze z prostředí pracovních vojenských táborů (Bílé břízy na podzim). Syžet klamné hry, již hrají nacističtí věznitelé se svými obětmi, a motiv zoufalé pomsty za lidské ponížení dominují v novele Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Zkušenost reportéra z bojů o samostatnost státu Izrael inspirovala autora k románovému příběhu lásky ohrožované válkou s názvem Miláček. Po letech se Lustig k tomuto tématu vrátil a dopsal jisté intermezzo příběhu, dějově koncentrované do jednoho zdánlivě všedního dne na izraelském letišti, vrcholící dramatickou akcí židovského pilota, který se rozhodne pomstít smrt dvou izraelských pilotů násilně zabitých v arabské vesnici (novela Na letišti, později nazvaná Nemáne na vybranou).
Lustigovy texty opakovaně kladou otázky života a smrti, mravnosti, možnosti odolávat zlu, sledují lidské reakce ve chvílích beznaděje, v hraničních životních podmínkách, v nichž se navzdory všemu mohou zrodit i křehké, v paměti však trvalé přátelské a milostné vztahy. Jednotlivé Lustigovy knihy spojuje nejen tvůrčí meta, ale především permanentně se navracející motivy i některé postavy, jimž často autor nejprve věnuje povídku a později rozepíše jejich příběh do podoby románu (Můj známý Vili Feld, původně stejnojmenná povídka; Zloděj kufrů vycházející z povídky Ludvíček, der Virteljude; Krásné zelené oči vycházející z povídky Kůstka). Vedle postavy Viliho Felda, jemuž je věnována nejen samostatná próza, ale objevuje se i v řadě próz dalších (Potopa, Colette. Dívka z Antverp, Lea z Leeuwardenu) jsou pro Lustigovy texty charakteristické postavy mladých židovských dívek, které si prodlužují život nebo alespoň získávají výhody díky své kráse, tím, že dávají, s větší či menší mírou dobrovolnosti, k dispozici své tělo ostatním vězňům i nacistickým vojákům. Jsou vystavené utrpení a ponížení, zlu, které atakuje jejich ženství, krásu, něhu, bezbrannost, připravuje je postupně o všechny jejich blízké, většinou nakonec i o jejich vlastní život. Lustigovi mladí hrdinové existují prostřednictvím řeči a těla, a to v podobě sexu či jídla (ať už je to zoufalý boj o jídlo, např. v povídkách Sousto či Druhé koloDémantů noci, či poválečné „opájení se“ dostatkem jídla, nejpatrnější v povídce Enzo); život či aspoň čest jim zachraňuje jejich vnitřní síla a vůle žít. Ta je relativizována v poválečných letech, kdy existenci Lustigových hrdinů tragicky poznamenává nemožnost úniku před minulostí, před sebou samými, nemožností sdělit válečné trauma.
Autorovy návraty ke starším textům, jejich neustálé přepracovávání, přepisování, rozpracovávání či propojování lze vnímat jako součást jeho poetiky, jako výraz snahy o permanentní oživování paměti, obrany před zapomněním. V pozdních textech či přepracovaných verzích přibývá někdy až naturalistické líčení hrůz a utrpení koncentráčnických vězňů (Potopa, Propast); zároveň se od působivé strohosti, stručnosti a výrazové hutnosti prvních próz Lustigovo vyjádření posouvá k delším reflexivním pasážím, k rozsáhlejšímu popisu vnitřních stavů postav (přepracovaná verze Dity Saxové), prezentovaných formou dialogu (Porgess, Lea z Leeuwardenu) či vnitřního monologu (Propast).
Své pojetí lidské paměti, poslání a etiky spisovatele, mravní i tvůrčí principy a smysl svého psaní Lustig objasňuje také v esejích, vzpomínkách (Eseje, Okamžiky, Zpověď) a četných rozhovorech, vydaných i v knižní podobě (Dobrý den, pane Lustig, Odpovědi, Interview, 3 x 18, O ženách).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Noc a naděje (PP 1958; přeprac. 1992; doplněné vydání 1999 jako 6. sv. Spisů A. L.); Démanty noci (PP 1958; angl. s tit. Diamonds of the Night, Evanston 1986, místo P Tma nemá stín obsahuje: Chvíle hned po ránu ze souboru Hořká vůně mandlí; doplněné vydání jako 5. sv. Spisů A. L. 1998); Ulice ztracených bratří (PP 1959; 1. rozšíř. Kolín n. R. 1979; 2. rozšíř. angl. s tit. The Street of Lost Brothers, Evanston 1990, obsahuje PP: Od rána do večera, Nekonečnost, Muž ve velikosti poštovní známky, Červené oleandry, Noc a ze souboru Nikoho neponížíš P Hodiny jako větrný mlýn; přeprac. 1996 jako 2. sv. Spisů Arnošta Lustiga); Můj známý Vili Feld (P 1961; přeprac. povídka ze souboru Ulice ztracených bratří; další přeprac. verze v exilovém souboru Ulice ztracených 1973; přeprac. 2002 s názvem Tma a světlo světa. Můj známý Vili Feld; rozšířené vydání 2008); První stanice štěstí (RpRp 1961); Noc a den (PP 1962, obsahuje: doplněné verze knih Noc a naděje, Démanty noci, Můj známý Vili Feld); Dita Saxová (P 1962; angl. doplněné vydání Evanston 1994; přeprac. jako 4. sv. Spisů A. L. 1997; revidované vydání 2007); Nikoho neponížíš (PP 1963; poté přeprac. s tit. Indecent Dreams ve stejnojmenném souboru); Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (P 1964; mírně pozměněná a doplněná vydání 1967 a 1990; 1997 jako 3. sv. Spisů A. L.; revidované vydání 2003); Vlny v řece (PP 1964, doplněná verze knih Nikoho neponížíš, Ulice ztracených bratří, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Dita Saxová); Bílé břízy na podzim (P 1966; bez cenzurních zásahů a rozšíř. 1995; doplněné vydání s tit. Bílé břízy 2008); Hořká vůně mandlí (PP 1968; 1. přeprac. 1968); Miláček (R 1969, část nákladu zničena; Toronto 1973); Ulice ztracených (PP, Kolín n. R. 1973; obsahuje PP: Velká bílá cesta, Můj známý Vili Feld, Oleandrové keře); Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. (P, Toronto 1979; dále pod tit. Nemilovaná, 1991 jako 1. sv. Spisů A. L.v Odeonu; doplněné vydání 2001 jako 8. sv. Spisů A. L. v nakl. Hynek; revidované vydání 2007); Tma nemá stín (P 1991 a 2000 jako 7. sv. Spisů A. L.; původně v odlišné verzi in Démanty noci, angl. s tit. Darkness casts no Shadow, Washington D. C. 1976); Neslušné sny (PP 1995, angl., s tit. Indecent Dreams, obsahuje: Modrý den, Dívka s jizvou, Neslušné sny, Evanston 1988); Porgess (P, in Velká trojka, 1991, + J. Škvorecký + M. Kundera; rozšířené samostatné vydání 1995; doplněné vydání 2006 pro 11. sv. Spisů A. L.); Colette. Dívka z Antverp (P 1992, 2001 jako 3. díl Židovské trilogie, pozměněné vydání 2005 jako 2. díl Židovské trilogie); Tanga. Dívka z Hamburku (P 1992, 2000 jako 2. díl Židovské trilogie, pozměněné vydání 2006 jako 3. díl Židovské trilogie); Dům vrácené ozvěny (R 1994; přeprac. povídky Hořká vůně mandlí ze stejnojmenného souboru; přeprac. 2003 jako 9. sv. Spisů A. L.); Kamarádi (R 1995; doplněné vydání 2008); Propast (P 1996; doplněno 2006 pro 11. sv. Spisů AL); Oheň na vodě (PP 1998; obsahuje PP: Potopa, Lea z Leuwardenu, Enzo –židovská povídka); Lea z Leeuwardenu (P 2000, pozměněné vydání 2005, v obou případech jako 1. díl Židovské trilogie; původně in Oheň na vodě); Krásné zelené oči (R 2000, revidované vydání 2003); Deštivé poledne (PP 2002; pozměněné vydání 2003; doplněné vydání 2005 jako 10. sv. Spisů A. L.); Zasvěcení (PP 2002, prozaický triptych, který vznikl vyjmutím a osamostatněním tří kapitol z románu Dům vrácené ozvěny, v jehož revidovaném vydání v rámci Spisů už nejsou tyto kapitoly přítomny); Na letišti (P 2003; 2007 pod názvem Nemáme na vybranou); Od rána do večera a jiné povídky (PP 2006, výbor z povídek); Nemáme na vybranou (P 2007; původně s tit. Na letišti, 2003); Modrý den a jiné povídky (PP 2008, výbor z povídek); Zloděj kufrů (R 2008); scénicky: The Beadle of Prague (angl., text ke kantátě H. Berlinského, Washington D. C. 1983).
Rozhovory, vzpomínky a úvahy: Dobrý den, pane Lustig (Myšlenky o životě) (1999; úvahy, vzpomínky, rozhovory); Odpovědi: rozhovory s Harry Jamesem Cargassem a Michalem Bauerem (2000; 2003 rozšířeno o esej Byrona Sherwina); Eseje (2001); Interview: vybrané rozhovory (2002; 2. doplněné vydání 2004); 3 x 18 (2002, 2. revidované vydání 2003, 3. doplněné vydání 2007; připravil F. Cinger); Okamžiky. Arnošt Lustig vzpomíná na Otu Pavla (2003); Esence (2004; mozaika citátů z Lustigových knih); O literatuře (2006; úvahy, doplněno českou, anglickou a francouzskou verzí povídky Štěpán a Anna ze souboru Noc a naděje); O ženách (2008; rozhovor + úryvek z románu Nemilovaná; připravila M. Mališová); Zpověď (2008; vzpomínky, úvahy).
Souborné vydání: Spisy A. L. (Odeon, 1991, 1 sv. Nemilovaná. Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.); Spisy A. L. (od r. 1995, Hynek, sv. 1–9, Mladá fronta, sv. 10–11; pro potřeby Spisů všechny texty opraveny či přepracovány): Sv. 1 Neslušné sny (1995); sv. 2 Ulice ztracených bratří (1996); sv. 3 Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1997); sv. 4 Dita Saxová: román (1997), sv. 5 Démanty noci (1998); sv. 6 Noc a naděje (1999); sv. 7 Tma nemá stín: román (2000); sv. 8 Nemilovaná. Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. (2001); sv. 9 Dům vrácené ozvěny: román (2003); sv. 10 Deštivé poledne (2005, obs. též Potopu, předtím in Oheň na vodě), sv. 11 Propast (2006, obs.: Propast, Porgess, Enzo – původně s podtitulem "židovská povídka" in Oheň na vodě, poté v 2. vydání souboru Deštivé poledne, 2003).
Ostatní práce: The Holocaust and the Film Arts (angl., Chicago 1978, s Josefem Lustigem); Izrael, zamurovaná kniha (1997, text k fotografiím); Praha = Prague = Prag (2003, text k fotografiím); Pevnost. Kamenná hvězda Terezín (2003, text k fotografiím); Pavel Dias: hlubiny paměti (2004, text v katalogu výstavy).
Příspěvky ve sbornících: 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů (2000).
Zvukové nosiče: CD Zpověď (2005).

LITERATURA

Knižně: A. Haman: Arnošt Lustig (1995); P. Totušková (ed.): Zloděj lidských srdcí (sb., 2004).
Studie a články: J. Vohryzek: Próza dnes, Květen 1958, č. 14; L. Doležel: Slohové problémy Arnošta Lustiga, Plamen 1960, č. 8; A. Haman: O tzv. druhé vlně válečné prózy, ČL 1961, č. 4; K. Palas: Textové variace Lustigovy povídky Můj známý Vili Feld, Sborník FF brněnské univerzity, D 14, 1965, č. 12; J. Brendt: doslov, in Night and Hope (Evanston 1986); J. Škvorecký, doslov in Indecent Dreams (Evanston 1988); J. Brendt: doslov, in The Street of Lost Brothers (Evanston 1990); A. Haman: Variace na temné struně, in Tma nemá stín (1991); A. Haman: Arnošt Lustig (medailon), Čtenář 1991, č. 11; A. Haman: Prózy Arnošta Lustiga a dnešní čtenář, Tvar 1992, č. 10; M. Suchomel in Literatura z času krize (1992); J. Kasalová in GEN. 100 Čechů dneška (1994); J. Galík: Dvě podoby Lustigových Bílých bříz na podzim, ČL 1996, č. 6; M. Bauer: I tma může vrhat stín, in Tma nemá stín (2000); M. Bauer: Odvaha k paměti: válka jako nejdůležitější zkušenost člověka 20. století, in Eseje (2001); M. Jungmann: Doslov, in Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (2003); M. Bauer: Ani zapomenout, ani odpustit, in Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (2003); F. Cinger: Doslov, in Okamžiky (2003); F. Cinger: "Kluci, co vy víte o hladu? To, co máte vy, je chuť k jídlu.", in Deštivé poledne (2005); J. Suk: Člověk opírající se hlavou o bránu pekla, in Propast (2006); M. Bauer: Rozhovory o nutnosti svobody a lidské důstojnosti: válka odkrývá to nejnelidštější v člověku a zároveň vynáší na povrch nejlepší lidské vlastnosti, in V průsečíku pohledů. Sborník k 75. narozeninám Aleš Hamana (ed. V. Košnarová, 2007); V. Karfík: Co je na dně člověka, in Modrý den a jiné povídky (2008).
Recenze: Noc a naděje: M. Suchomel, HD 1959, č. 1; Z. Heřman, Tvar 1992, č. 23; M. Bauer, Tvar 1999, č. 19 * Démanty noci: K. Hrách, Kruh 1959, květen; M. Bauer, Tvar 1999, č. 6 * Ulice ztracených bratří: M. Jungmann, LitN 1960, č. 7 * Můj známý Vili Feld: M. Jungmann, LitN 1961, č. 12 * První stanice štěstí: J. Opelík, Kultura 1961, č. 48 * Dita Saxová: A. Haman, KT 1963, č. 5; J. Opelík, HD 1963, č. 2; M. Bauer, Tvar 1998, č. 5; K. Milota, LitN 1998, č. 11 * Nikoho neponížíš: A. Haman, KT 1963, č. 12 * Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou: M. Suchomel, HD 1964, č. 8; M. Bauer, Tvar 1997, č. 8 * Bílé břízy na podzim: M. Petříček, LitN 1966, č. 30; V. Píša, Tvar 1995, č. 19 * Hořká vůně mandlí: A. Linke, Listy 1969, č. 5; M. Petříček, HD 1968, č. 7 * Miláček: E. Pluhař, NK 1969, č. 32/33 * Nemilovaná. Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.: (háj) (= J. Hájková), Knihy 91,1991, č. 10; P. Bílek, MS 1992, č. 46; M. Petříček, NK 1992, č. 2 * Tma nemá stín: J. Lukeš, NK 1991, č. 36; Z. Štipl, Tvar 2000 * Colette. Dívka z Antverp: Z. Heřman, Noviny 1992, č. 90; V. Novotný, NK 1992, č. 24; I. Zítková, Tvar 2001, č. 19 * Tanga. Dívka z Hamburku: V. Novotný, MFD 11. 2. 1993; M. Pohorský, NK 1993, č. 2 * Dům vrácené ozvěny: V. Dušek, RP 20. 12. 1994; B. Svadbová, Tvar 1995, č. 13 * Neslušné sny: A. Haman, LitN 1995, č. 40 * Kamarádi: M. Jungmann, NK 1995, č. 32; M. Štráfeldová, Tvar 1996, č. 2 * Porgess: M. Petříček, LitN 1995, č. 51/52; I. Zítková, NK 1995, č. 35 * Propast: M. Bauer, Tvar 1997, č. 4; P. Šanda, LitN 1998, č. 4 * Oheň na vodě: M. Bauer, Tvar 1998, č. 21; R. Burián, Host 1998, č. 10 * Odpovědi: F. Cinger, Právo 21. 3. 2000 * Krásné zelené oči: M. Bauer, Tvar 2000, č. 21; A. Haman, NK 2000, č. 36 * Eseje: J. Vančura, LitN 2001, č. 25 * Tma a světlo světa: A. Haman, LidN 18. 6. 2002 * Zasvěcení: A. Haman, LidN 1. 7. 2002 * Deštivé poledne: A. Haman, LidN 7. 11. 2002 * O literatuře: L. Chateau, LitN 2007, č. 15 * Nemáme na vybranou: O. Horák, LidN 21. 6. 2008 * Zloděj kufrů: O. Horák, LidN 11. 11. 2008.
Rozhovory: K. Hvížďala in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992); J. Lederer in Tak tedy... přijďte! (1990); Z. Merta, LidN 5. 1. 1990; F. Mareš, Literární revue 1990, č. 6; V. Sůva, NK 1991, č. 10; J. Šmídová, LidN 1992, č. 9, příloha Nedělní LN; L. Verecký, MFD 17. 11. 1994, příloha Magazín Dnes, č. 46; J. Šmídová, Mosty 1996, č. 18; M. Bauer, Tvar 1998, č. 14; J. Machalická, LidN 8. 9. 2000, příl. Pátek LN č. 36; V. Bednářová, Reflex 2002, č. 42; A. Plavcová, LidN 28. 11. 2003, příl. Pátek LN č. 48; A. Benda, Xantypa 2004, únor; T. Poláček, MFD 27. 1. 2005, příl. Magazín Dnes, č. 4; L. Chateau, Tvar 2007, č. 6.

Autor hesla: Aleš Haman (1995); Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 13. 2. 2009 (vk)
 
zpět na hlavní stranu