Jan ŘEZÁČ
Od roku 1945 až do své smrti publikoval články o literatuře a umění a sporadicky i verše v novinách a časopisech Analogon, Fotografie, Host, Host do domu, Impuls,
Intelektuál, Jarmark umění, Knižní kultura, Kultura, Kulturní tvorba, Lidová demokracie, Listy Klubu přátel poezie, Literární noviny (1952–1967), Literární noviny
(od 1990), Mladá fronta, Nové knihy, Plamen, Reportér, Rudé právo, Souvislosti, Světová literatura, Typografie, Umění, Výtvarná práce. Byl členem řady uměleckých, redakčních a edičních rad: mj. edice Mladé cesty (Mladá fronta) a Klubu přátel poezie (Československý spisovatel), časopisů Světová literatura, Knižní kultura, Analogon; dále Klubu knihy při SČUG Hollar, výtvarných edic nakladatelství Artia a Pressfoto, barrandovské tvůrčí skupiny Šmída–Fikar aj. Spolupracoval s Československým rozhlasem a Československou televizí. –
V roce 1942 se seznámil s Ottou Mizerou (jehož pozůstalost později spravoval) a jeho prostřednictvím pak se členy Skupiny Ra (Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Miroslava Miškovská aj.), se spořilovskými surrealisty (Zbyněk Havlíček, Karel Hynek aj.) i s Karlem Teigem. V letech 1941–1945 Řezáč s přáteli vydával a šířil strojopisné sborníky surrealistické poezie (Chodci zeleně, 1941; Mezitím, 1943; Veselý hřbitov, 1943; Prolog, 1943; Krám, 1943; Vycpaný pták, 1943; Neplující protějšky, 1943; Ochranné prostředky, 1944, přetištěno v Analogonu č. 11/1994). K dvacátým narozeninám Josefa Proška napsal Řezáč strojopisný leták Schopnost skutečnosti (1943), dále je autorem textové části ve strojopisných publikacích Hladové zdi (1944; kresby Karel Kilberger) a Záchody (1944, s fotografiemi Josefa Proška; faksimile původního vydání v Analogonu č. 18/1996 a v publikaci Josef Prošek: Snad Praha /1999/). V letech 1946–1947 řídil Řezáč s vydavatelem Aloisem Chválou bibliofilskou ediční řadu Obluda.
Od počátku šedesátých let dvacátého století připravoval k vydání a průvodními texty opatřoval výtvarné a fotografické publikace českých i světových umělců (Maurice Henry, Amedeo Modigliani, Josef Prošek, Josef Sudek aj.). V roce 1966 pro revue Světová literatura připravil a přeložil výbor z básní a textů André Bretona, v roce 1967 publikoval v témže periodiku cyklus Surrealistické defenestrace, antologii projevů francouzských surrealistů; na tomto cyklu se částečně podílel také jako překladatel (básně Joyce Mansourové). V nakladatelství Odeon inicioval vznik několika edic, z nichž k nejvýznamnějším patřila edice Umělecká fotografie, v níž vyšla série drobných monografií českých i zahraničních fotografů. Předmluvami a doslovy doprovodil knihy českých i zahraničních autorů. – V roce 2005 obdržel cenu Magnesia Litera za přínos české literatuře. – Jako umělecký pseudonym ve strojopisném sborníku Chodci zeleně použil jméno Jedlan. Doslov ke knize Henriho Murgera Ze života pařížské bohémy (1972) je podepsán jménem Řezáčovy ženy, překladatelky Tamary Sýkorové (*1926). Překladatelské práci se věnuje i jejich dcera Tamara Řezáčová.
Oficiální publikace začaly Řezáčovy vycházet od počátku šedesátých let. Kromě několika průvodních textů k výtvarným a fotografickým publikacím Řezáč vydal samostatný soubor Pasáže, koláž útržkovitých úvah o umění, poezii, čtenářství, výpisků z četby i surrealistických her (oddíl Nenaučený slovník). Literaturu i vizuální umění Řezáč reflektoval z pozice nadšeného, fascinovaného čtenáře a diváka, subjektivního průvodce dílem. To dokládá i průřez Řezáčovou celoživotní tvorbou: dvojdílná kniha Deliria aneb Malá příprava pozůstalosti obsahuje průvodní texty z výtvarných a fotografických publikací, předmluvy a doslovy básnických knih či časopiseckých antologií, úvodní proslovy z vernisáží a další články. Řezáč navazoval na odkaz meziválečné avantgardy nejen svým trvalým zájmem o osobnosti André Bretona, Karla Teiga a surrealismus, ale i svým levicovým zaměřením, které mu – na rozdíl od jiných surrealistů mladší generace (Vratislav Effenberger) – bránilo např. v odsudku proletářského umění. Charakterizovala ho neustálá vůle objevovat zapomenuté či opomíjené, pozornost proto obracel k nedoceněným oblastem literatury (umělecký překlad, typografie, grafika) i osobnostem a jevům vytěsněným z politických důvodů na okraj zájmu (surrealismus, fotografické a výtvarné akty apod.). Zpřístupňoval českým čtenářům neznámé spisovatele, zejména francouzské surrealisty mladší generace (Vincent Bounoure, Jean-Pierre Duprey, Joyce Mansourová aj.) či esejistu Maurice Blanchota, jenž ho přitahoval úvahami o aktu čtení. Příznačný je také Řezáčův smysl pro magickou poetiku města, konkrétně Prahy a Paříže. Druhý díl Delirií přináší výbor z autorovy korespondence a vlastní poezie a dalších textů z let 1941–2005 (většina básní pochází z první poloviny čtyřicátých let). Básním psaným volným veršem dominuje téma ženy a básníkova snaha uchopit prostřednictvím milostného citu a aktu svou (tělesnou) existenci.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o umění: Pasáže (texty, 1965); Písmo jako symbol a objekt v tvorbě Jaroslava Švába (studie, s grafickou úpravou J. Švába, 1967; též in Deliria I, 2004); Deliria aneb Malá příprava pozůstalosti I (texty o literatuře a umění, 2004); Deliria aneb Malá příprava pozůstalosti II (BB, úryvky ze souboru Pasáže, korespondence, 2005).Průvodní texty ve výtvarných a fotografických publikacích: Amedeo Modigliani (výtvarná monografie, 1960; též in Deliria I, 2004); Gedächtnis in Schwarzweiss / Mémoire en blanc et noir (= Černobílá paměť, fotografická publikace, 1961; pouze angl., fr. a něm.); Josef Prošek (monografie fotografa, 1964); Sudek (monografie fotografa, 1964; pouze angl, fr., něm; čes. s tit. Jistota černé nejistoty poprvé in Deliria I, 2004); Sochař Jindřich Wielgus (text J. Ř. + fotografie Wielgusových soch J. Proška, 1965); Maurice Henry (výtvarná monografie, 1967); J. Ságl: A co Paříž? Jaká byla (fotografická publikace, 1987; též in Deliria I, 2004); A. Paderlík: Akty (výtvarná publikace, 1999; též in Deliria I, 2004); J. Prošek: Snad Praha (fotografická publikace, 1999; též in Deliria I, 2004); J. Šourek: Praha deštěm omytá (fotografická publikace, 1999).
Překlady: T. Tzara: Hlídky (1946, bibliofilie); F. Kafka: Pozorování (1946, bibliofilie).
Příspěvky ve sbornících, antologiích a dalších kolektivních pracích: Kniha o Praze (1964); Odeon, dříve SNKLU: 15 let krásné knihy (1967); Skupina Ra (1988, katalog výstavy); Letenka do noci (2003).
Texty v katalozích výstav: Otta Mizera: Monotypy, suché jehly, lepty (1946); Jindřich Wielgus: Plastiky a kresby 1939–1958 (1958); Výstava fotografií Josefa Sudka (1958); Miroslav Váša: Knižní ilustrace (1961); Paderlík (1961); Arnošt Paderlík (1969); Felix Šejna: Fragment práce z let 1937–1968 (1969).
Uspořádal a vydal: K. Poláček: Ze soudní síně (1956); Pražské ateliéry (1961, ed. + Z. Pilař, J. Prošek, Z. Sklenář; též přísp.); J. Prošek: Paříž v Paříži (1967; též přísp.); Akty a akty (1968, ed. + Z. Pilař; též přísp., pouze sloven., maďar. a něm., čes. s tit. Paridův soud poprvé in Deliria I, 2004); Pražská zastavení (1985, ed. + I. Doležal; též přísp.); J. Sudek: Slovník místo pamětí (1994; též přísp.).
LITERATURA
Studie: S. Dvorský: Z podzemí do podzemí. Český postsurrealismus čtyřicátých až šedesátých let, in Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (ed. J. Alan, 2001).Recenze: Pasáže: Z. Lorenc, Plamen 1966, č. 4; M. Petříček, HD 1966, č. 6 * Deliria I: J. Gabriel, HN 10. 2. 2005; A. Haman, LidN 14. 3. 2005; J. Balvín, Host 2005, č. 7.
Rozhovory: J. Gabriel, MFD 9. 10. 1993; P. Řezníček, Právo 14. 5. 1998; R. Kopáč, Intelektuál 2004, č. 1, 2–3 a 4, též in J. Řezáč: Deliria aneb Malá příprava pozůstalosti I (2004); R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2005, č. 44; R. Kopáč, Dobrá adresa 2005, č. 11 (zde).
Medailony: P. Řezníček, J. Gabriel, F. Dryje, Analogon 2001, č. 31.
Nekrology: J. Chuchma, MFD 10. 10. 2009; J. Gabriel, HN 14. 10. 2009; R. Kopáč, Dějiny a současnost 2009, č. 11 (též in Dobrá adresa 2009, č. 11, zde); P. Řezníček, Analogon 2009, č. 58/59.