Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 ALBATROS 

 1949 - (dosud)  
 
 Nakladatelství zaměřené na vydávání původní i překladové beletrie a umělecko-naučné literatury určené dětem a mládeži, na literárněvědnou reflexi literatury pro děti a mládež, v letech 1949–1989 s prakticky monopolním postavením v této ediční oblasti
 Vývoj názvu: Státní nakladatelství dětské knihy (1949–1968); Albatros (od 1969).
 Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK) bylo zřízeno výnosem Ministerstva školství, věd a umění ze dne 11. dubna 1949 rozdělením dosavadního Státního nakladatelství na dva samostatné subjekty, z nichž jeden byl pověřen vydáváním učebnic (Státní pedagogické nakladatelství) a druhý publikováním dětské literatury (SNDK). Výnos nabyl právní platnosti 15. dubna 1949, kdy nakladatelství s monopolem na vydávání dětských knih zahájilo činnost. Soustředění edičních aktivit na poli dětské literatury v jednom nakladatelském podniku bylo vyústěním koncepce jednotného školství a organizace mimoškolních aktivit dětí.
První působiště mělo SNDK v Karlově ulici v Praze na Starém Městě v zabraném Colloredo-Mansfeldském paláci, kde dosud sídlil Pražský salon Vladimíra Žikeše, nad nímž SNDK vykonávalo státní správu. Ředitelem byl jmenován učitel, překladatel a publicista Václav Netušil (1909–1981), kterého roku 1950 vystřídal Karel Sedláček, dříve působící v nakladatelství Čin. Prvním šéfredaktorem se stal básník Stanislav Neumann, avšak již v červnu 1951 funkci převzal Vítězslav Rzounek. V roce 1950 se nakladatelství přestěhovalo do Staropramenné ulice na Smíchově do prostor zrušeného nakladatelství Sfinx Bohumila Jandy. Roku 1952 se stal ředitelem SNDK někdejší avantgardní nakladatel Jan Fromek (1901–1966) a šéfredaktorem spisovatel Karel Nový, za jejichž působení lze zaznamenat posun k literárně i výtvarně modernější produkci. K rozšíření edičních řad a větší tematické i žánrové pestrosti však SNDK dospělo až ve druhé polovině padesátých let. Šéfredaktorem byl v roce 1956 jmenován kritik Václav Stejskal (1922–1986) a ředitelem spisovatel Bohumil Říha, kterého v květnu 1967 nahradil dosavadní ředitel nakladatelství Mladá fronta Čestmír Vejdělek.
V lednu 1964 vznikl na půdě SNDK Klub mladých čtenářů (KMČ), jehož cílem, naplňovaným za spolupráce sítě základních škol, bylo poskytnout všem žákům srovnatelné možnosti přístupu ke kvalitní literatuře. Od počátku své existence si KMČ udržoval masový charakter: v roce svého vzniku sdružoval 4500 škol s 540 000 členy, v roce 1999 měl 100 000 členů.
Rozhodnutím Ministerstva kultury ČSR ze dne 5. 11. 1968 bylo nakladatelství k 1. 1. 1969 přejmenováno na Albatros, nakladatelství pro děti a mládež. Nový název, odrážející decentralizaci vydávání dětských knížek ve svobodnější atmosféře šedesátých let, byl komerčně výhodnější i pro prezentaci v zahraničí. Roku 1969 se Albatros přestěhoval do novostavby na Perštýně, kde na místě někdejší umělecké kavárny Union vznikl multifunkční Dům dětské knihy. Nakladatelství zde mělo kromě redakčního zázemí k dispozici vlastní prodejní prostory, galerii, jež pořádala výstavy autorů spjatých s Albatrosem, a divadlo (Divadélko Albatros), jejichž činnost zastřešoval od roku 1972 Klub Albatros. Divadlo fungovalo bez stálého hereckého souboru, ale s vyhraněnou dramaturgickou koncepcí, založenou na scénickém uvádění dětských knih, jejíž součástí byly i besedy s tvůrci. V budově Albatrosu sídlila rovněž československá sekce IBBY (Společnost přátel knihy pro děti a mládež), s níž nakladatelství úzce spolupracovalo.
Nástup normalizace destabilizoval personální situaci v nakladatelství. Kromě řady redaktorů musel podnik v roce 1971 opustit i jeho ředitel Čestmír Vejdělek; řízením Albatrosu byl pověřen šéfredaktor Václav Stejskal, v roce 1972 však také on z nakladatelství odešel.
Ve vedení podniku se začali střídat politicky spolehliví lidé, kteří se problematice dětské knihy prozatím nevěnovali: dosavadní šéfredaktor nakladatelství Orbis Jaroslav Beránek (*1931), který byl ředitelem Albatrosu v letech 1972–1974; bývalá redaktorka populárně-naučné literatury téhož nakladatelství Angelika Blahožová (*1929), jež vykonávala funkci šéfredaktorky v letech 1975–1989; Eugen Černý, jenž zastával funkci ředitele v letech 1974–1978. V roce 1978 byl ředitelem jmenován Václav Mikeš, který ve funkci setrval až do února 1990; za jeho vedení byl roku 1986 zahájen provoz vlastní knihvazárny v Ostravě, v roce 1989 dokončena výstavba nakladatelských skladů v Nučicích a rekonstrukce dvojdomu v Havelské ulici, kde měla sídlo prodejna cizojazyčné dětské knihy a redakce odborného měsíčníku Zlatý máj.
Prvním polistopadovým ředitelem nakladatelství se stal v roce 1990 Petr Hořejš (*1938), funkci šéfredaktora zastávala již od prosince 1989 dlouholetá redaktorka Albatrosu Milada Matějovicová (*1943), která byla s účinností od ledna 1991 jmenována ředitelkou a během svého působení v této funkci (do srpna 1998) provedla nakladatelství procesem ekonomické transformace a privatizace. Jako šéfredaktor v roce 1991 v Albatrosu krátce pracoval Pavel Augusta (*1943), v letech 1991–1995 redakci řídila Alena Peisertová (*1952), v letech 1995–1997 Eva Malinovská (*1946) a v roce 1998 Milada Motlová (*1945).
Po roce 1989 Albatros definitivně přišel o výlučné postavení na trhu s dětskými knihami. Do devadesátých let vstoupil s kvalitním autorským a ilustrátorským zázemím, ale rovněž s úvěry, ekonomickými závazky, vysokým počtem zaměstnanců a značným množstvím rozpracovaných, smluvně vázaných titulů. Hned na počátku desetiletí snížil svoji produkci více než o polovinu (v roce 1989 vydal kolem 200 titulů, v roce 1992 necelých 70 včetně cizojazyčné produkce určené pro zahraniční trh), redukoval počet zaměstnanců (z původních téměř 200 jich v roce 1991 zůstalo 65) a v provázanosti s Klubem mladých čtenářů se začal soustřeďovat především na knížky pro mladší děti. V roce 1993 Albatros skončil jako státní nakladatelství a vznikla akciová společnost Nakladatelství Albatros. Od roku 1995 nakladatelství sídlilo v Truhlářské ulici (kde při povodních v roce 2002 přišlo o knihovnu a archiv).
V září 1998 se vlastníkem Albatrosu stala společnost Bonton, podnikající v oblasti mediální zábavy. V nakladatelství došlo k další personální restrikci (zůstali pouze čtyři redaktoři) a k přiznanému obratu k produkci komerčního charakteru. Ředitelem nakladatelství byl v září 1998 jmenován Martin Slavík (*1962), kterého v roce 2001 nakrátko vystřídala Martina Hejduková (*1964). Kompetence šéfredaktora v období 1998–1999 převzal programový ředitel Ondřej Müller (*1966); v roce 1999 byla šéfredaktorkou jmenována Šárka Krejčová (*1953), která v nakladatelství působila již od roku 1979. V roce 2004 se podnik přestěhoval do ulice Na Pankráci č. 30 v Praze 4 a v listopadu 2006 bylo obměněno až 70% zaměstnanců i struktura firmy.
Od prosince 2008 je vlastníkem nakladatelství firma Narcia Consulting. V září 2009 proběhla pod vedením generálního ředitele Michala Krejčího (*1967) transformace podniku v moderní mediální společnost Albatros Media, a. s., která zastřešuje několik nakladatelských subjektů: Albatros, nadále specializovaný jako nakladatelství pro děti a mládež, Plus, zaměřený na dospělé čtenáře, CooBoo, které se věnuje populární literatuře pro teenagery, a Edici České televize, vydávající tituly spojené s archivem a vysíláním České televize. V září 2010 získala společnost do vlastnictví nakladatelství Computer Press, a. s., které vzniklo v roce 1994 v Brně a specializovalo se na vydávání odborné literatury o počítačích a digitální fotografii. Společnost Albatros Media, a. s., tak obohatila svoji produkci o non-fiction literaturu, jíž se dosud primárně nevěnovala. K dalšímu rozšíření společnosti došlo v prosinci 2010, kdy se do skupiny začlenilo nakladatelství Motto, které bylo založeno roku 1991 v Praze a v rámci Albatros Media si ponechává zaměření na oddechovou literaturu českých a světových autorů píšících zejména pro ženy. Jako sedmé se ke společnosti v říjnu 2011 přidružilo Nakladatelství XYZ, které se od svého vzniku v roce 2003 soustředilo na beletrii pro dospělé i pro děti. 1. ledna 2012 došlo k rozčlenění aktivit značky Computer Press. Ta zůstává zachována pro vydávání odborné počítačové literatury a vyčlenila se z ní tři samostatná nakladatelství: Biz Books pro knihy z oblasti managementu a ekonomie, Edika pro vzdělávací tituly určené všem věkovým kategoriím a CPress pro široké spektrum odborné a hobby literatury. Albatros Media, a. s., se tak stala největším nakladatelským domem v České republice s tisícovkou ročně vydávaných titulů; původní nakladatelství Albatros zůstalo pilířem společnosti, což se odráží i v jejím názvu. V dubnu 2012 se majitelkou Albatros Media stala společnost Arulo Estates, s. r. o., Jaroslava a Silke Horákových, která již od března 2010 vlastnila 89% podíl. Generální ředitel a menšinový vlastník Michal Krejčí prodal svůj 11% podíl a zcela opustil firmu. Do jejího čela se postavil dosavadní výkonný ředitel Václav Kadlec (*1978), šéfredaktorkou Albatrosu je od roku 2012 Karolina Medková (*1981).
K prvním redakčním pracovníkům ve více než šedesátileté historii nakladatelství patřili mj. Karel Černý, Milena Klímová-Chlumská, Marie Loulová, Olga Neumannová, Jan Nový, František Pátek, Dobroslav M. Pavlíček, Evžen Peřina, Jaromír Průša, Ondřej Sekora, Vladimír Svoboda, Dagmar Šafaříková; po tři desetiletí od založení redakce v ní setrvaly Jana Feřtová-ŠtefánkováEva Kaslová-Dolejšová. Redakce se od začátku padesátých let začala rychle obměňovat (během tří let odešla polovina původních zaměstnanců) a rozrůstat. Působili v ní mj. Jan Alda, František Benhart, Jitka Bodláková, Josef Brukner, Hana Doskočilová, Miroslava Genčiová, Zdeněk Heřman, Jindřich Hilčr, Herta Chrobáková, Lucie Jirotková, Věra Karfíková, Dagmar Klementová-Sekorová, Milan Korejs, Dagmar Kostrounová-Lhotová, Olga Krejčová, Zdeněk Kriebel, Arnoštka Kubelková, František Nechvátal, Jan Noha, Alexej Pludek, Jaroslava Reitmannová, Jarmila Rosíková, Jiří Růžička, Zdeněk Karel Slabý, Jiří Václav Svoboda, Oldřich Syrovátka, Jan Šnobr, Olga Štruncová, Josef Šubrt, Jaroslav Tichý, Jarmila UrbánkováJaroslav Závada. Nakladatelství poskytovalo možnost profesního uplatnění i lidem s politicky motivovanými existenčními problémy; jako redaktorky zde působily např. Marie Bieblová, Olga Hostovská, Hana Pražáková.
V šedesátých letech do nakladatelství nastoupila další generace: Věra Adlová, Jiří Blažek, Zuzana Ceplová, René Ditmar, Karel Friedrich, Petr Hořejš, Jaroslava Janoušová, Eva Jílková, Jana Klokočníková, Vítězslav Kocourek, Milena Lukešová, Miroslav Pacner, Alena Santarová, Vladislav Stanovský, Jana Štroblová, Ivo Vaculín, Ludmila Vaňková, Jan Petr Velkoborský. Na počátku normalizace museli redakci opustit někteří pracovníci, včetně dlouholetých opor redakce, např. Petr Hořejš, Milena Chlumská, Jaroslav Tichý. Zdeněk Karel Slabý byl z pozice šéfredaktora Zlatého máje odsunut na místo dramaturga Klubu Albatros.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se v souvislosti s rozšířenou nabídkou edičních řad v nakladatelství uplatnily další osobnosti, např. Ilona Borská, Ladislav Fikar, František Honzák, Karel Hvížďala, Jana Kudělková, Ondřej Neff, Leo Pavlát, Vladimír Piskoř, Ludvík Souček, Jaroslav ŠimůnekStanislava Zábrodská. Od devadesátých let do redakce nastoupili Jiřina Novotná, Alena Pokorná, Michaela Rampouchová, Jitka Ryndová, Zuzana Řehořová, Ilona Staňková, Blanka SýkorováKarel Vaněk. V současné redakci Albatrosu pracují Petr Eliáš, Zuzana Kovaříková, Šárka Krejčová a Kateřina Závadová, překlady do slovenštiny mají na starosti Annamária BrathováMária Pavligová.
Výtvarnou redakci nakladatelství od počátku tvořili aktivní umělci, převážně absolventi VŠUP: Naděžda Bláhová-Stanovská, Gabriela Dubská, Dobroslav Foll, Arnošt Karásek, Zdeněk Kudělka, Vlastimil Lažanský, Zdeněk Mlčoch, Olga Pavalová, Josef Prchal, Lumír Ševčík, František Tručka, Jaromír Zápal, Jan Žbánek. V šedesátých letech do výtvarné redakce přišli Milan Grygar, Alexandr Kohout, Jindřich Kovařík, František Skála, Ladislav Svatoš, Luděk Vimr aj. V dalších desetiletích ve výtvarné redakci pracovali Milada Čvančarová, Luboš Grunt, Zbyněk Hraba, Michal Kudělka, Vladimír Vimr, Jiří Votruba, krátce Jiří Fixl Petr Urban, dlouholetým technickým a výtvarným redaktorem byl Pavel Rajský. V devadesátých letech zde působili Alexandra Horová (jako vedoucí výtvarná redaktorka pracuje v Albatrosu dodnes), Michal Chodanič, Eliška Konopiská, Jana Mikulecká, Jolana Ryšavá, Soňa Šedivá a koncem desetiletí se do nakladatelství vrátil Petr Urban.
Kromě kmenových členů výtvarné redakce se na ilustraci a grafické úpravě knih podíleli např. Lubomír Anlauf, Eva Bednářová, Jiří Běhounek, Karel Beneš, Daniela Benešová-Hahnová, Dagmar Berková, Jiří Bernard, Adolf Born, Cyril Bouda (autor výtvarné značky SNDK), Jan Brychta, Zdeněk Burian, Jindra Čapek, Olga Čechová, Jan Černý, Jozef Gertli Danglár, Miloslav Disman, Stanislav Duda, Josef Duchoň, Pavel Dvorský, Lucie Dvořáková, Věra Faltová, Libor Fára, Gabriel Filcík, Zdeněk Filip, Karel Franta, Olga Franzová, Renáta Fučíková, Vladimír Fuka, Eduard Hájek, Mirko Hanák, Jindřich Hegr, Olga Hejná, Květoslav Hísek, Vratislav Hlavatý, Oldřich Hlavsa, Adolf Hoffmeister, Stanislav Holý, Jaroslav Hořánek, Ivo Houf, Helena Chvojková, Miloslav Jágr, Ota Janeček, Oldřich Jelen, Dagmar Ježková, Vladimír Jiránek, Ludmila Jiřincová, Václav Junek, Václav Kabát, Jiří Kalousek, Václav Karel, Otakar Karlas, Stanislav Kolíbal, Jitka Kolínská, Jiří Krásl, Zdeňka Krejčová, Josef Kremláček, Přemysl Kubela, Jan Kudláček, Milada Kudrnová-Papežová, Barbora Kyšková, Josef Lada, Alena Ladová, Kamil Lhoták, Josef Liesler, Ivana Lomová, Kateřina Lovis-Milerová, Jolanta Lysková, Jan Maget, Jaroslav Malák, Jarmila Marešová, Milada Marešová, Eva Mastníková, Zdeněk Mézl, Galina Miklínová, Alois Mikulka, Zdeněk Miler, Daisy Mrázková, Karel Müller, Miloš Nesvadba, Miloš Noll, Josef Novák, Květa Pacovská, Josef Paleček, Radek Pilař, Antonín Pospíšil, Petr Poš, Markéta Prachatická, Jiří Rathouský (autor loga Albatrosu), Theodor Rotrekl, Ondřej Sekora, Zdenek Seydl, František Skála ml., Zdeněk Smetana, Marcel Stecker, Karel Svolinský, Eva Sýkorová-Pekárková, Jiří Šalamoun, Eva Šedivá, František Škoda, Zdena Táborská, Marie Tichá, Karel Toman, Jiří Trnka, Miloslav Troup, Ervín Urban, Jaromír Vraštil, Lenka Vybíralová, Markéta Vydrová, Denisa Wagnerová, Jitka Walterová, Marcela Walterová, Adolf Zábranský, Helena ZmatlíkováJosef Žemlička.
Za celou dobu své existence vydalo nakladatelství přes 16 tisíc titulů. V prvním roce vydalo SNDK 18 svazků, v roce 1950 téměř 120 titulů. V šedesátých letech činila roční produkce obvykle 160–210 publikací, v sedmdesátých letech až 220 titulů. V roce 1989 vyšlo v Albatrosu přibližně 200 titulů, v roce 1992 cca 70, v roce 1999 přibližně 80 titulů. V současnosti publikuje Albatros ročně přibližně 130 knih pro děti. – Během více než šedesáti let spolupracovalo nakladatelství s početnou řadou tiskáren, před rokem 1989 často např. s jednotlivými závody národního podniku Tisk Brno, s libereckou Severografií, s pražskými tiskárnami Svoboda atd. – Prvním sídlem nakladatelství byl Colloredo-Mansfeldský palác v Karlově ulici č. 2 v Praze na Starém Městě, odkud se SNDK roku 1950 přestěhovalo do Staropramenné ulice č. 12 na Smíchově. Koncem roku 1965 byla zprovozněna malá prodejna nakladatelství ve Zlaté uličce v areálu Pražského hradu, kde se nabízela cizojazyčná produkce určená pro export. V roce 1969 se nakladatelství přemístilo do novostavby Na Perštýně č. 1 na Starém Městě, kde byla zřízena i jeho reprezentační prodejna; na smíchovské adrese zůstaly sklady a působila zde zásilková služba. Od roku 1995 nakladatelství sídlilo v Truhlářské ulici č. 9, kde při povodni v roce 2002 přišlo o knihovnu a archiv, a od roku 2004 je jeho působiště v ulici Na Pankráci č. 30 (Praha 4).
 Úkolem prvního vedení SNDK bylo pouze připravit ediční plán na rok 1950, přesto se během necelého roku existence podařilo díky zásobám papíru získaným ze skladů likvidovaných soukromých nakladatelství a díky peněžním fondům bývalého Státního nakladatelství vydat osmnáct titulů. První publikací byl výbor z Prostonárodních českých písní a říkadel Karla Jaromíra Erbena Říkej si a hraj s ilustracemi Aleny Ladové, který redakčně připravil Ondřej Sekora. Šéfredaktor Stanislav Neumann usiloval o podřízení dětské literatury aktuálnímu úkolu vychovat „nového socialistického člověka“. V produkci nakladatelství se tak objevovaly schematismem ovlivněné a zpolitizované texty v duchu socialistického realismu, redukovaný výběr literárního dědictví a četné překlady ze sovětské literatury. V návaznosti na potřeby škol a z inspirace sovětskou nakladatelskou praxí (vzor moskevského nakladatelství Dětgiz) vznikly tři ediční řady. Knižnice pro nejmenší (zpočátku ozn. jako Knižnice pro předškolní věk, 1949–1954, 125 sv., red. Ondřej Sekora, Jan Alda, Lucie Jirotková, Olga Štruncová) přinášela leporela, básnické výbory a krátké prózy soudobých českých i zahraničních autorů a klasiků dětské literatury (Karel Jaromír Erben, František Hrubín, Sergej Michalkov, Ondřej Sekora, Josef Václav Sládek, Lev Nikolajevič Tolstoj aj.). Knižnice pro národní školy (1949–1954, 163 sv., red. Karel Černý, Eva Kaslová-Dolejšová, Marie Loulová, Jaroslava Reitmannová, Jiří Růžička, Oldřich Syrovátka) více odrážela dobovou ideologizaci dětské literatury (Jan Hostáň: Pod prapory; Sylva Krejčová: Pionýři; Kluci, dáme se do toho!), v hojné míře zde byly zastoupeny překlady ze sovětských autorů (Agnija Bartová, Arkadij Gajdar, Alexandr Kononov, Samuil Maršak, Valentina Osejevová, Ljubov Voronkovová), stranou však nezůstávali ani klasikové (Karel Jaromír Erben, Alois Jirásek, Božena Němcová, Jan Neruda, Karel Václav Rais; Victor Hugo). Knižnice pro střední školy (1949–1954, 208 sv., red. Jana Feřtová-Štefánková, Miroslava Holejšovská-Genčiová, Pravoslav Hykeš, Eva Kaslová-Dolejšová, Dagmar Klementová-Sekorová, Milena Klímová-Chlumská, Olga Neumannová, Jan Nový, Evžen Peřina, Jaromír Průša, Jiří Růžička, Jaroslav Tichý, Jarmila Urbánková) zahrnovala i díla z okruhu neintencionální četby mládeže (např. Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce; Maxim Gorkij: Matka; Jack London: Bílý tesák; Jan Neruda: Písně kosmické; Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák). Během prvních dvou let činnosti nakladatelství se právě do Knižnice pro střední školy soustředila největší část jeho produkce (až trojnásobek ve srovnání se zbývajícími knižnicemi); SNDK tak čelilo přirozenému časovému omezení své působnosti na generaci právě dospívajících dětí, kterou chtělo formovat.
Jen krátkodobě existovaly Malá knihovna klasiků (1949, 2 sv., red. Olga Neumannová, Pravoslav Hykeš), Velká knižnice českých klasiků (1949–1951, 5 sv., red. Olga Neumannová) a Česká práce (1954–1956, 3 sv., red. Václav Netušil). Mimočítanková četba (1954–1956, 26 sv., red. Jan Beránek, Eva Dolejšová, Vladislav Hora, Herta Chrobáková, Milan Korejs, Anna Kučerová, Marie Loulová, Dagmar Machanová, Jaroslava Reitmannová, Jarmila Rosíková, Jiří Růžička, Jana Štefánková, Olga Štruncová) se koncepčně nelišila od předchozích knižnic a nabízela převážně české literární klasiky a sovětské autory (Arkadij Gajdar: Čuk a Gek; Alois Jirásek: Na Chlumku; Z Čech až na konec světa; Teréza Nováková: Jiří Šmatlán; Boris Polevoj: Příběh opravdového člověka). V edici Má vlast (1956, 2 sv.) vyšly pouze dva tituly cestopisného zaměření s důrazem na přerod krajiny v podmínkách socialistického hospodaření a efemérní trvání měly i Knihy o přírodě (1957, 1 sv.).
Od nástupu Karla Nového do funkce šéfredaktora začala být upřednostňována umělecká stránka dětské literatury. Nový ustanovil ediční a výtvarnou radu, jež měla fungovat jako poradní sbor i oponent redakce (zasedali v ní např. Jindřich Hilčr, Josef Věromír Pleva, Bohumil Říha, Aloys Skoumal, Václav Stejskal a Vilém Závada; ve výtvarné pak Václav Karel, Zdeněk Kudělka, Josef Liesler, Vojtěch Tittelbach, František Tručka a Adolf Zábranský). Stupňující se napětí a spory o řešení ekonomických otázek mezi Karlem Novým a ředitelem Janem Fromkem vedly nakonec k odchodu obou pracovníků, ale obrat spočívající v nadřazení umělecké hodnoty dětské knihy její funkci výchovné již zůstal zachován. Bohumil Říha a Václav Stejskal začali navíc systematicky spolupracovat s literární kritikou, což se odrazilo v úzkém propojení s časopisem Zlatý máj. Od poloviny padesátých let přibývalo edic, které vycházely vstříc skutečným zájmům čtenářů (např. rozvoj edic dobrodružné literatury) a z nichž mnohé přetrvávaly s mírnými obměnami po celá desetiletí.
Výrazným úspěchem nakladatelství bylo ocenění na Světové výstavě v Bruselu (EXPO 58), kde česká kolekce knih pro děti (mj. Pohádky z Tisíce a jedné noci v adaptaci Františka Hrubína a s ilustracemi Jiřího Trnky, Pohádky Hanse Christiana Andersena s ilustracemi Jiřího Trnky, Bubáci a hastrmani Josefa Lady, Čarovný svět Marie Majerové s ilustracemi Karla Svolinského, Uprchlík na Ptačím stromě Ondřeje Sekory) získala Grand Prix. Na tento úspěch SNDK navázalo v polovině šedesátých let, kdy se mohlo více otevírat zahraničním podnětům a spolupráci. V roce 1964 bylo jedním ze sedmi nakladatelství, která založila veletrh dětské knihy v Bologni, a v téže době se zapojilo do mezinárodní nakladatelské soutěže Hledá se kniha pro mládež atomového věku, společně vypsané nakladatelstvími zemí tehdejšího východního bloku. Publikace vzniklé v této nakladatelské spolupráci byly zařazovány do Mezinárodní edice knížek pro nejmenší (1967–1973, dále jako Mezinárodní série 1974–1991, celkem 64 sv., red. Milada Matějovicová, Alena Peisertová, Dagmar Sekorová) a vydávány byly souběžně v několika jazykových mutacích. K dětem se tak dostala díla Jaroslavy Blažkové, Ruda Morice, Jána Uličianského, Dušana Radoviće; z českých autorů v edici publikovali Rudolf Čechura, Václav Čtvrtek, Olga Hejná, Eliška Horelová, Miloslav Jágr, Milena Lukešová, Ota Šafránek, Markéta Zinnerová a další.
Literaturu kombinující naučné prvky s dobrodružnými a autentickou zkušenost s fantazií přinášela edice Živé prameny (1954–1958, 38 sv., red. Jiří Růžička), v níž vyšly mj. cestopisy Jiřího HanzelkyMiroslava Zikmunda. Knižnice vědeckofantastických příběhů (1955–1964, 14 sv., red. Ivan Milan Jedlička, Jiří Růžička, Vladimír Svoboda) zahrnovala romány Františka Běhounka, Ivana Jefremova, Stanislava Lema, Vladimira Obručeva a dalších autorů. Knižnice životopisů (1955–1963, 11 sv., red. Václav Stejskal, Jiří Růžička, Josef Šubrt) přinášela životní příběhy významných představitelů kultury, vědy a politiky (Václav Holzknecht: Antonín Dvořák; Přemysl Pražák: Bedřich Smetana; Antonín Zhoř: Poctivý Abe; Jan Ryska: Náš Jiří Wolker). Edici KOD – Knihy odvahy a dobrodružství (1954–1992, obnovená edice 1999–dosud, do konce roku 2012 celkem 211 sv., red. postupně Jindřich Hilčr, Aloys Skoumal, Milan Korejs, Jiří Šeda, Eva Dolejšová, Jan Petr Velkoborský, Ivo Vaculín, Jitka Minaříková aj.) otevřel Boris Polevoj Příběhem opravdového člověka, dále v ní však vycházela čtenářsky atraktivní dobrodružná literatura s indiánskou, námořnickou, pirátskou, detektivní i historickou tematikou, a to převážně od zahraničních autorů (James Fenimore Cooper, Alexandre Dumas, Johan Fabricius, Erich Kästner, Frederick Marryat, Karl May, Arthur Ransome, Jules Verne); z českých spisovatelů zde byli zastoupeni např. Eduard Bass, František Flos, Vítězslav Kocourek, Mirko Pašek, Ladislav Mikeš Pařízek, Václav ŘezáčEduard Štorch. Vycházela zde i moderní dobrodružná a sci-fi literatura. Pod označením Knihy odvahy a dobrodružství – malá sešitová řada byly v letech 1965–1967 vydány 4 svazky. Cestopisně laděnou literaturu přinášela knižnice Daleké kraje (1955–1965, 39 sv., red. Jiří Růžička, Josef Šubrt), v níž kromě prací Františka Běhounka, Františka Flose či Alberta Vojtěcha Friče vyšel také netradiční cestopis Adolfa Hoffmeistera Dalekohled, aneb, Kdo nevěří, ať tam běží. Výhradně romány Julese Verna s původními francouzskými ilustracemi tvořily obsah knižnice Podivuhodné cesty, knihy Julese Verna (1957–1999, 28 sv., red. Arnoštka Kubelková, později Šárka Krejčová, Jitka Minaříková, Tamara Sýkorová); řadu z nich přeložil Václav Netušil. Brožované svazky edice Karavana (1958–1967, 42 sv., red. Jiří Růžička, Zdeněk Heřman, od 1964 Karel Friedrich) postihly široké spektrum české i zahraniční dobrodružné literatury; každá kniha byla ukončena samostatnou kapitolou, která různými informacemi a zajímavostmi volně doplňovala beletristický text. Edice pokračovala jako Karavana. Sešitová edice dobrodružné literatury (1967–1992, 246 sv., číslováno do sv. 241; red. Vítězslav Kocourek, Jan Petr Velkoborský, Josef Šubrt, v osmdesátých letech Eva Dolejšová, Tamara Sýkorová); na posledních stranách jednotlivých sešitů bývaly až do svazku č. 58 na pokračování uveřejňovány další dobrodružné příběhy (první svazky např. provázela Chata v Jezerní kotlině Jaroslava Foglara). Koncem devadesátých let byla edice v nové úpravě pod názvem Karavana. Malá brožovaná řada (1999–2007, 13 sv.) obnovena a přiklonila se k vědecko-fantastickým a fantasy povídkám americké provenience.
Záměr zprostředkovat dětem české i světové pověsti a legendy naplnila edice Obnovené obrazy (1957–1958, 3 sv., 1974–1989, 24 sv.). V první etapě její existence se sice podařilo vydat pouze tři díla, ta však měla vzhledem k nedospělým adresátům v dané době zásadní význam (Ivan Olbracht: Ze starých letopisůBiblické příběhy; Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti). Od sedmdesátých let byly v obnovené řadě publikovány převyprávěné eposy a báje ze všech koutů světa i historických období (Vojtěch Zamarovský: Gilgameš; Vladimír Hulpach: Příběhy kruhového stolu; Jiří Tomek: Příběhy faraónů). Světová knihovnička (1958–1961, 31 sv., red. Eva Dolejšová) sestávala navzdory názvu z děl české i světové literatury a vedle klasiků (Thomas Hardy, Rudyard Kipling, Ivan Sergejevič Turgeněv) uváděla i méně známé autory. V roce 1959 byl do ní v SNDK poprvé zařazen Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho v překladu Zdeňky Stavinohové. V české a slovenské literární klasice 19. století měla své těžiště Studánka (1958–1966, 26 sv., red. Jana Štefánková). Vlastivědně byla zaměřena edice Obrázky z domova (1959–1963, 6 sv., red. Josef Šubrt), která v knížkách současných prozaiků (Evžen Peřina, Eduard Petiška, Alexej Pludek, Alena Santarová aj.) představovala různé kouty Čech, Moravy a Slovenska.
Pohádková literatura vycházela v několika specializovaných knižnicích. Populární byla levná sešitová edice Korálky (1958–1990, 180 sv., red. Dagmar Machanová-Sekorová, Jitka Bodláková, později Jana Štefánková, Zuzana Ceplová), která prezentovala české i světové folklorní pohádky, ale také pohádky autorské. Externí redaktoři Vladislav Stanovský, Jan VladislavOldřich Sirovátka připravovali edici Pohádky národů (1958–1972, 11 sv.), která se vyznačovala promyšlenou a vyváženou koncepcí s důrazem na kvalitu převyprávění a ilustrační složku, s níž v reprezentativních výborech představovala světový pohádkový odkaz. Otevřel ji soubor českých pohádek Čarodějná mošna v převyprávění Jiřího Horáka a s ilustracemi Jiřího Trnky, následovaly ruské pohádky Vladislava Stanovského O dvanácti Mikitech ilustrované Michalem Rombergem, německé pohádky Sedmikráska, vyprávěné Eduardem Petiškou a ilustrované Jiřím Trnkou, anglické pohádky Jana Vladislava Princezna s lískovými oříšky ilustračně ztvárněné Otou Janečkem, vedle dalších evropských pohádek došlo i na převyprávění australských a oceánských látek. Pohádky národů se částečně překrývaly s edicí Z pohádky do pohádky (1958–1961, 14 sv., obnovená edice 1969–1992, 53 sv.), v níž vycházely domácí i exotické pohádky (např. japonské, sibiřské); roku 1984 zde byl publikován soubor moravských pohádek podle Beneše Metoda Kuldy Jak se bubnuje na princezny, který pod jménem Blanky Stárkové připravil Jan Skácel.
Výraznou edicí s ambicemi oslovit čtenáře staršího školního věku se stala Střelka (1959–1990, 172 sv., red. Alexej Pludek, Oldřich Kryštofek, později Milena Chlumská, Alena Benešová, Tamara Sýkorová aj.). Od počátku byla koncipována jako edice současných, společensky aktuálních děl, sbližujících četbu dětí a dospělých. Měla doložit životaschopnost původní české tvorby pro čtenáře od devíti let a metaforicky laděný název odpovídal očekávání, že knížky vydané v rámci Střelky budou pomáhat při utváření hodnotové orientace čtenářů. Otevřely ji tituly poplatné tendenční literatuře padesátých let (Jan Mareš: Práče; Vojtěch Cach: Náklad do Hamburku; JosefMiroslava Tomanovi: Táborový oheň), které edici profilovaly až do první poloviny šedesátých let (František Kožík: Zákon věrných strážců; Jan Kloboučník: Utopený Zetor; Alexej Pludek: Horami jde březen; Svatopluk Hrnčíř: Prázdniny s Pradědečkem). Postupně začaly převládat publikace zohledňující dětskou touhu po dobrodružství, napětí, záhadách (Arthur Ransome, detektivní romány Astrid Lindgrenové, Ericha Kästnera či Ludvíka Součka; pod jménem Alexandra Jandery zde roku 1976 vydal bývalý ředitel Albatrosu Čestmír Vejdělek román Jáchym a pět zmizelých) a prózy vycházející ze soudobé reality dětského života, jak ji zachytili čeští a ojediněle i zahraniční autoři (Josef Bouček: Stane se této noci; Klára Jarunková: Bratr Mlčenlivého vlka; Valja Stýblová: Můj brácha; Věra Plívová-Šimková: Lišáci, Myšáci a Šibeničák; Hanna Oźogowska: Martin srší nápady; Eva Bernardinová: Kluci, holky a Stodůlky; Vladimír Klevis: Tábor na Zlatém potoce; Ebba Haslundová: Vikingové z Bronských vršků; Stanislav Rudolf: Myš dobré naděje; Eliška Horelová: Štěstí má jméno Jonáš; Hana Bořkovcová: Tři cvoci a cizí holka; Alena Vostrá: Výbuch bude v šest). Od konce šedesátých let se ve Střelce okrajově uplatňovala také klasická díla světové a české literatury (Příběhy dona Quijota v převyprávění Jaromíra Johna, Charles Dickens: David Copperfield, výbor z povídek Karla Čapka Kapesní povídky) a pověsti (poprvé zde byl roku 1968 vydán soubor Eduarda Petišky Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy). Podobným vývojem prošla i druhá pilířová edice Jiskřičky (1961–1990, 166 sv., red. Vladimír Kovářík, Karel Černý, Jana Štroblová, Milena Lukešová, od osmdesátých let Vítězslav Grepl, Šárka Krejčová, Arnoštka Kubelková, Milada Matějovicová, Alena Peisertová, Miroslav Petrtýl, Vladimíra Štěpánková, Marie Vodičková aj.) s pestrou nabídkou českých i zahraničních děl. Její první svazky představovaly společensky angažovanou a prověřenou literaturu (Hana Zelinová: Příběh z Větrné doliny; Jevgenij Švarc: Odvážná školačka; Jiří Marek: Železný Míťa), vedle níž se začaly objevovat i čtenářsky atraktivnější tituly (Václav Čtvrtek: Čárymáry na zdi). Edice se zaměřovala na děti ve věku od šesti let, takže kromě příběhů s dětskými hrdiny, zastoupených například díly Bohumila Říhy, Jana Rysky, Dagmar Lhotové, Martiny Drijverové, nabízela i autorské pohádky Václava Čtvrtka, Oty Hofmana, Miloše Macourka, Otfrieda Preusslera, Jana Trefulky a dalších. Zařazována byla rovněž poezie, např. veršovaná epika Karla Šiktance (Pohádky chudé na řádky) a humorná lyrika Ilony BorskéIva Štuky. Roku 1970 v edici vyšli Karafiátovi Broučci s ilustracemi Vojtěcha Preissiga; v roce 1976 (po časopisecké publikaci v Mateřídoušce) zde bylo pořízeno první knižní vydání Pipi Dlouhé punčochy Astrid Lindgrenové a v roce 1990 byl příběhem Danny, mistr světa českým dětem poprvé knižně představen Roald Dahl. Pouze jeden titul (Bohumil Říha: Náš Vítek) vyšel v edici Poupata (1961), obsahově nevyhraněná byla Levná sešitková řada Pro malé čtenáře (1963–1965, 14 sv.). V edici Zlatá brána (1963–1971, 16 sv.) vycházely prozaické a básnické knížky pro čtenáře od čtyř let (mj. Ludvík Aškenazy: Malá vánoční povídka; Božena Němcová: Maličkým). K menším čtenářům se obracely i edice Zrnka (1964–1968, 8 sv.) a Kikiriký (1964, 3 sv.) s pohádkovým vyprávěním (Anna Sedlmayerová, Ondřej Sekora, Ota Šafránek) pro děti od tří let. V různorodé edici Sedmikrásy (1966–1971, 23 sv.) vycházela próza a poezie pro děti předškolního věku a začínající čtenáře. Tematicky jednotná byla knižnice Kamarádi (1963–1971, 12 sv., red. Josef Šubrt), přibližující život současných dětí z různých koutů světa (Miroslav Ivanov: Bengt, tvůj kamarád ze ŠvédskaGaston, tvůj kamarád z Francie; František Alexander Elstner: Pedro, tvůj kamarád z Argentiny). Edice Albatros (1965–1971, 22 sv., red. Tamara Sýkorová), která svým názvem inspirovala nový název nakladatelství, tvořila přechod mezi četbou dětí, dospívajících a dospělých; byla určena čtenářům od čtrnácti let. Vyšla v ní díla tzv. nové vlny české prózy pro mládež (druhé vydání románu Jana ProcházkyAť žije republika; Josef Bouček: Mlčení mužů), ale převládala světová literatura, jež nebyla primárně určena dětem (Alain Fournier: Kouzelné dobrodružství; Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu, o psu nemluvě; Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bílé noci). Pestrý kaleidoskop beletrie, naučných textů, zajímavostí a zábavy přinášel Magazín chytrých dětí (1959–1966, 7 sv.): jednotlivé knižní svazky nesly podtitul Lidé–věci–dobrodružství a na jejich uspořádání se podíleli Václav Čtvrtek, Karel Dostál, Zdeněk Frýbort, Slavomír Kaiser a Oldřich Syrovátka. Magazín pro děvčata (1962–1968, 6 sv.) připravovali Jana Červenková, Olga Hejná, Alena Santarová, Zdeněk K. Slabý a Vlasta Váňová. Sešitová a posléze knižní edice Veronika (1968–1972 sešitová edice, 22 sv., red. Věra Adlová, Jana Štroblová; 1972–1994 knižní edice, 94 sv., red. Alena Benešová, Zuzana Ceplová, Eva Dolejšová, Jitka Minaříková, Jarmila Rosíková, Kristián Suda, Tamara Sýkorová, Jan Petr Velkoborský aj.), pro kterou vytvořil logo Ivan Steiger, dokládala akceptování dívčího románu jako plnohodnotného žánru. S výjimkou románu Alexandra Dumase-otce Černý tulipán, kterým byla roku 1968 zahájena, se v ní objevovaly hlavně texty zachycující hrdiny v přelomovém období dospívání a hledání životních hodnot (Stanislav Rudolf: Metráček; Jiří Pištora: Léto na draka; Ilona Borská: Ve čtvrtek budeme dospělí; Hermína Franková pod jménem Josefa Vinaře Ani v noci, ani ráno /1979/; pod jménem Jarmily Černíkové Poslední prázdniny /1980/). Edice se zaměřovala nejen na problémy dospívajících, ale prózami českých a zahraničních autorů se vracela i do minulosti. Zachycovala předčasné dospívání ve válečných dobách (Magda Szabová: Socha vzdechů; Claude Campagne: Sbohem mých patnáct let; Ludmila Romportlová: Zapomenutá chuť čokolády; Hermína Franková: Vendula aneb Francouzština pro pokročilé) a v životopisných románech představovala výrazné ženské osobnosti (Věra Adlová: Jarní symfonie; Antonín Zhoř: Tvrdohlavá Marie). V devadesátých letech v ní začaly převládat reedice (např. Louisa May Alcottová: Malé ženy; Iva Hercíková: Andersenka; Hermína Franková: Blázni a Pythagoras) a jediným významnějším počinem zůstal román Ivana Klímy Markétin zvěřinec (1990). Edice Domino (1968–1969, 2 sv.) přinesla pouze dva romány na pokračování: Kiplingovy Knihy džunglí a román Ivanhoe Waltera Scotta.
Naučné cíle sledovala edice Kukátko (1958–1968, 57 sv., red. Václav Netušil), kterou tvořila minialba z odřezků papíru, zahrnující různorodá témata. Knižnice Oko (1961–dosud, do konce roku 2012 celkem 95 sv. a 3 nově uspořádané výbory po 12 sv. na CD-ROM) představovala komplexní encyklopedickou edici založenou výhradně na českých a slovenských autorech. Vyznačovala se širokým tematickým a oborovým rozpětím (např. František Kotlaba: Naše houby; Jiří Zahradník: Náš hmyz; Václav Šolc: Indiánskou stezkou; František Alexander Elstner: Automobily včera, dnes a zítra; Ludiše Letošníková: Zbraně, šerm a mečíři; Jiří Louda: Česká města; Jaroslav Kyzlink: Sestroj si doma; Jiří Seger: Jak se lidé dorozumívali). Značnou popularitu získal Rozum do kapsy, který sestavil Ondřej Pálka. Od prvního vydání z roku 1964 se v roce 2002 dočkal osmé reedice a v roce 2001 vyšel ve zpracování Ondřeje Müllera jako CD-ROM. Umělecko-naučné zaměření charakterizuje i Knížky pro chytré děti (1959–1963, 9 sv.) a Krystal (1961–1967, 14 sv., red. Milan Korejs, dále Slavomír Kaiser, Karel Friedrich). Modrá stuha (1963–1968, 8 sv., red. Vladimír Svoboda, dále Petr Hořejš) se obracela ke čtenářům od dvanácti let a nabízela pohled do nejrůznějších technických, přírodovědných i humanitních vědních oborů (Vojtěch Zamarovský: Za sedmi divy světa; Ludvík Souček: Velké otazníky). Dialogičností a humorným odlehčením se vyznačovaly knížky populárně-naučné řady Proč? (1964–1967, 11 sv., red. Karel Friedrich), do níž přispěli např. Zdeněk K. SlabýZdeněk Svěrák.
Od poloviny padesátých let vydávalo SNDK např. v edici Polytechnické příručky (1954–1956, 9 sv., red. Jiří Růžička, Václav Netušil) i publikace prakticky a návodně zaměřené. Dále zde v letech 1962–1991 vycházely omalovánky (s textem i bez textového doprovodu), vystřihovánky, obtisky (i ve sběratelských sériích) a knížky-hračky. V sedmdesátých letech se produkce rozšířila o plastické modely, plastické vystřihovánky (též v cizojazyčných mutacích) a plastické pohyblivé vystřihovánky. V letech 1970–1971 vycházela edice návodných sborníků Udělej si sám (1970–1971, 8 sv.). Lístková edice Obrázky pro nejmenší (1963–1964, 4 sv.) byla určena dětem od 1,5 roku. Sešitová edice Kulihrášek (1968–1972, 30 sv.) zprostředkovávala vedle krátkých pohádkových textů zejména kreslený seriál. Prvním svazkem edice byly Kousky mládence Ferdy Mravence Ondřeje Sekory, dále zde vyšly například Nápady kuřete Napipi téhož autora, Veselé příhody Frantíka Vovíska a kozla Bobeše Josefa Lady či Žerty, šprýmy, taškařiny Wilhelma Busche. K levným edicím neknižního tvaru patřily dále Obrázkové kartičky (1976–1983, 19 sv.), které měly podobu karet s pohádkovými či básnickými texty a byly určeny předškolním dětem.
K teoretickým otázkám spjatým s problematikou literatury pro děti a mládež se počátkem padesátých let obrátila Knižnice teorie dětské literatury (1953–1971, 26 sv., red. František Tenčík, Josef Šlajer, Jaroslav Tichý, Zdeněk Heřman), v níž vyšla řada podnětných studií věnovaných obecným otázkám písemnictví pro děti. I pro pedagogy byl inspirativní překlad díla K. I. Čukovského Od dvou do pěti. Od šedesátých let vycházely rovněž studie orientované monograficky (Jitka Bodláková: Erich Kästner; Zdeněk Heřman: Bohumil Říha), založené na čtenářských výzkumech (Jiří Růžička: Děti a dobrodružství; Otakar Chaloupka: Horizonty čtenářství) a zasvěcené tzv. opomíjeným žánrům (Jan Cigánek: Umění detektivky; Zdeněk K. Slabý: Dívky pro román). Krátce vycházela Knižnice teorie dětské literatury: řada literárněhistorická (1962–1963, 2 sv.). Pozitivní trend ve zpřístupňování kontaktu se zahraničním děním představovala edice Blok, knižnice Zlatého máje (1962–1968, 8 sv., red. Zdeněk Heřman, Zdeněk K. Slabý, Ivo Vaculín), která publikovala práce Jamese Krüsse či Marca Soriana. V roce 1967 zde vyšla jedna z prvních studií věnovaných problematice kresleného seriálu (Jaroslav Tichý – René Clair: Comics). Ve vydávání literárněvědných i popularizačních prací o knižní tvorbě pro děti nakladatelství pokračovalo i mimo edice, resp. v rámci volné řady, jež byla v redakci interně označována jako „teoretická knižnice“ (1974–1989, 27 sv.). Dlouhodobě je ceněna kniha Blanky Stehlíkové Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež z roku 1984, v téže době byly nicméně vydány i publikace poznamenané normalizační deformací literárních dějin (Otakar Chaloupka a kol.: Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež).
Významná byla i mimoediční produkce nakladatelství, v níž byl od konce padesátých let zřetelný nárůst kanonických děl i novinek ze světové literatury pro děti. Mimo edice tak vyšla roku 1957 Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem Selmy Lagerlöfové, v roce 1958 Žabákova dobrodružství Kennetha Grahama. V novém překladu Hany a Aloyse Skoumalových byla roku 1961 opět zpřístupněna Alenka v kraji divů a za zrcadlem Lewise Carrolla (jejímuž publikování po roce 1949 bránila politická orientace překladatele Jaroslava Císaře). První poválečná edice Pinocchiových dobrodružství Carla Collodiho vyšla roku 1962 a v témže roce se na českém knižním trhu poprvé objevila Astrid Lindgrenová, a to s knížkou Děti z Bullerbynu. Roku 1977 u nás poprvé vyšly knížky Čarodějův klobouk Čarovná zima ze série Tove Janssonové o skřítcích muminech. Horizont dětského čtenáře přesáhly adaptace pořízené Josefem HiršalemJiřím Kolářem ze starých českých a německých textů Kocourkov (1959, il. Cyril Bouda), O podivuhodném životě mudrce Ezopa (1960, il. Karel Souček), Enšpígl (1962, il. Kamil Lhoták), Baron Prášil (1965, il. Cyril Bouda). Paleček krále Jiřího, připravený k tisku v roce 1969, se knižního vydání dočkal až roku 1992 v nakladatelství Atlantis.
V šedesátých letech sice nakladatelství začalo ztrácet monopolní pozici, jeho produkce byla ovšem žánrově i tematicky bohatá. Od roku 1967 ji rozšířily autorské řady věnované předním tvůrcům české literatury pro děti a mládež: František Běhounek: Knihy pro mládež (1967–1978, 13 sv., red. Josef Šubrt, Josef Fiedler, Rudolf Ráž, Tomáš Randák, Ludvík Souček); František Hrubín: Knihy pro děti (1968–1972, 4 sv., red. Dagmar Sekorová); Jan Mareš: Knihy pro mládež (1967–1971, 5 sv., red. Jan Petr Velkoborský, Olga Hostovská–Castiellová); Mirko Pašek: Knihy pro mládež (1967–1974, 6 sv., red. Jan Petr Velkoborský, Olga Hostovská-Castiellová, Kristián Suda); Bohumil Říha: Knihy pro děti a mládež (1967–1972, 8 sv., red. Milena Lukešová, Rudolf Ráž, Tomáš Randák); Helena Šmahelová: Knihy pro mládež (1967–1970, 6 sv., red. Olga Hostovská-Castiellová, Milena Chlumská, Eva Jílková); Jaromír Tomeček: Knihy pro mládež (1967–1979, 8 sv., red. Alena Benešová, Jan Petr Velkoborský); Eduard Petiška: Knihy pro děti a mládež (1968–1976, 7 sv., red. Milena Lukešová, Milada Matějovicová); Josef Lada: Knihy pro mládež (1968, 1 sv., red. Karel Černý); Knihy Ondřeje Sekory pro děti (1968–1980, 14 sv., red. Dagmar Klementová-Sekorová, Olga Štruncová); Josef Věromír Pleva: Knihy pro děti a mládež (1968–1974, 7 sv., red. Dagmar Sekorová, Hana Sekyrková); Eduard Štorch: Knihy pro mládež (1971–1980, 11 sv., red. Jan Petr Velkoborský, Jana Štefánková, Arnoštka Kubelková, Kristián Suda); Knihy Eduarda Štorcha pro mládež (1994, 1 sv., red. Šárka Krejčová).
S přejmenováním nakladatelství na Albatros se zrodila i nová koncepce, v níž se profilovalo pět samostatných edičních skupin: Albatros – export (měla na starosti vydávání knih Albatrosu v zahraničí), KMČ (Klub mladých čtenářů), Studio (působilo jako experimentální dílna papírových hraček, modelů, vystřihovánek, drobných grafik a dekoračních předmětů; jeho produkce byla v sedmdesátých letech úspěšně vystavována na Mezinárodním veletrhu hraček v Norimberku), Delta (sešitové publikace a magazíny) a Albatros (stěžejní skupina orientovaná na vydávání beletrie pro děti).
V důsledku nastupující normalizace docházelo k personálním změnám v redakci i k úpravám edičních plánů a distribuce vydaných knih. Například básnická antologie Postavit vejce po Kolumbovi, kterou edičně připravili Josef HiršalAntonín Brousek, sice získala v roce 1967 výroční cenu nakladatelství, zbytek nákladu přesto po roce 1970 skončil ve stoupě. Jaroslavu Tichému byla vypovězena smlouva na reedici knížky Letem ČSSR. Vladimír Fuka a Zdeněk Mahler vytvořili na objednávku nakladatelství obrázkovou knihu New York, po Fukově emigraci do USA v roce 1967 však nesměla do distribuce a její nové vydání se ve stejné grafické úpravě podle Mahlerem zachráněné makety uskutečnilo až v roce 2008. Reprezentativní encyklopedie Vesmír, Země, člověk a my děti, kterou sestavil Vítězslav Kocourek a ilustroval Jiří Rathouský, vyšla roku 1966 nákladem 30 000 výtisků; ještě téhož roku však byla stažena z expedice (mezi významnými osobnostmi byl do ní zařazen např. T. G. Masaryk). Kniha byla posléze uvolněna do prodeje, ale nesměla být propagována a druhé vydání plánované na rok 1972 bylo zakázáno. Pouze dočasně byla prolomena některá nakladatelská tabu – v roce 1968 v rámci SNDK poprvé vyšla kniha Jana Karafiáta Broučci, kterou ilustracemi doprovodil Jiří Trnka; nové vydání v roce 1970 se uskutečnilo v edici Jiskřičky s ilustracemi Vojtěcha Preissiga; následující vydání z roku 1971 bylo opět s Trnkovým ilustračním doprovodem a figurovalo v KMČ; k dalšímu vydání pak v Albatrosu došlo až v roce 1989. Od sedmdesátých let nakladatelství vypisovalo vyzývací soutěže k různým politickým výročím a přímo tak ovlivňovalo tematickou skladbu vydávaných knih. V roce 1971 Albatros např. vyhlásil soutěž zaměřenou na literární práce týkající se života současných dětí u příležitosti 50. výročí založení KSČ, v roce 1975 soutěž k 30. výročí osvobození republiky Sovětskou armádou (vyvolala vlnu próz s tematikou okupace a druhé světové války, zvítězil v ní Bohumil Říha s prózou Dva kluci v palbě).
V sedmdesátých letech se rozšířilo spektrum edic obracejících pozornost k nezpochybnitelným hodnotám literárního dědictví. Edice Zlatoroh (1972–1985, 48 sv., red. Eva Dolejšová, Jana Štefánková, Jitka Minaříková, Tamara Sýkorová, Arnoštka Kubelková, Jarmila Rosíková, Alena Benešová, Kristián Suda, Zuzana Ceplová) představovala tvorbu českých a světových autorů 19. století a první poloviny 20. století ve vydáních a výborech pořizovaných s ohledem na čtenáře od dvanácti let. ESA – Edice světových autorů (1972–1988, 33 sv. včetně reedic, red. Miroslav Petrtýl, Jaroslava Votýpková) se zakládala na čtivých antologiích uspořádaných podle žánrových kritérií (Eva Kotulová: Muži s dýmkou. Výběr detektivních povídek; Emil Charous: Krůpěje noci. Výbor světových balad), národních literatur (Stanislav Fiala: Svět je krásné místo. Výbor z americké literatury 20. století) či ústředního tématu (Jiřina Macháčková: První lásky. Literární čítanka pro zamilované; Helena Černá: Neklidné přístavy. Vztahy rodičů a dětí ve světové literatuře). Čtyř vydání se dočkala antologie prášilovských historek Emanuela Frynty Moudří blázni. Knížka historek, pohádek, povídek a veršů o moudrém bláznovství a bláznivé moudrosti. Edice měla značný význam pro výchovu budoucích čtenářů, které motivovala atraktivním výběrem a kultivovala zasvěcenými literárněhistorickými a interpretačními komentáři.
Ke stěžejním edicím patřilo i První čtení (1973–dosud, do konce roku 2012 celkem 125 sv. vč. reedic, red. postupně Dagmar Sekorová, Milena Lukešová, Arnoštka Kubelková, Milada Matějovicová, Zuzana Ceplová, Helena Čudová, Eva Pávková, Marie Vodičková, Alena Peisertová, Šárka Krejčová, Miroslav Petrtýl, Zuzana Kovaříková aj.). Tato unikátní edice vznikla z podnětu Mileny Lukešové a určena byla začínajícím čtenářům, jimž se přizpůsobovaly nejen ideově-tematické a kompoziční prostředky, ale především jazyková úroveň a typografická složka knihy. Těžiště edice spočívalo v původní prozaické tvorbě, jen ojediněle se objevovaly básnické výbory (František Hrubín: Dětem, ed. Eduard Petiška). Figurovali v ní převážně čeští autoři, mj. Ilona Borská, Václav Čtvrtek, Hana Doskočilová, Olga Hejná, Dagmar Lhotová, Zbyněk Malinský, Daisy Mrázková, Zuzana Nováková, Eduard Petiška, Jan Ryska, Bohumil Říha, Ludvík Středa, Zdeněk Svěrák, Markéta Zinnerová, v posledním desetiletí Petra Braunová, Ivona Březinová a Daniela Krolupperová. V překladech se uplatnili například Bernard Clavel, Marianna Grznárová, Astrid Lindgrenová, Arnold Lobel (jeho kniha Kvak a Žbluňk jsou kamarádi se v edici První čtení dočkala od roku 1977 šesti vydání), Katalin Nagyová, Christina Nöstlingerová, Vincent Šikula a Hana Zelinová.
Krátkodobě existovala magazínová edice humoristické literatury Kolotoč (1972) s jediným vydaným románem (Vojtěch Steklač: Detektiv Bondybej 001). Příliš se nerozvinula ani edice Plus (1971–1972, 3 sv., red. Rudolf Ráž, Václav Netušil), v níž vyšly pouze tři umělecko-naučné knížky pro mládež. Nabídka umělecko-naučných a popularizačních knižnic se postupně rozšiřovala. Obyčejná dobrodružství (1978–1982, 6 sv., red. Zuzana Holasová) přinášela reportážně laděná vyprávění o různých profesích; všechny svazky edice ilustroval Vladimír Jiránek. Objektiv (1975–1990, 56 sv., red. Leo Pavlát, Zuzana Holasová aj.) se obracel ke čtenářům od dvanácti let a v knihách oscilujících mezi encyklopedickou a esejistickou polohou jim v historické perspektivě nabízel vhled do rozmanitých oblastí lidských činností, včetně umění. Publikovali zde mj. Jan Halada, Karel Hvížďala, Ondřej Neff, Karel Pacner, Zdeněk K. Slabý, Ondřej Suchý a Igor Zhoř. V polovině sedmdesátých let do edice přispěl Jiří Dienstbier pod jménem Želmíry Živné publikací o dějinách módy a účesů (Šaty dělají člověka. O módě a oblékání, 1976) a podílem na dějinách lékařství od starověku do současnosti (Pane doktore. Čarodějové, bradýři a lékaři, 1975). Knižnice Životopisy (1978–1990, 28 sv.) byla vyhrazena beletrizovaným biografiím významných českých i zahraničních umělců (František Kožík: Miláček národa; Vladimír Kovářík: Otec české Thálie; Ilona Borská: Příběh staršího bratra), vědců (František Gel: Přemožitel neviditelných dravců) i politiků (Napoleonův životopis v románu Vojtěcha Steklače Tajemství Skarabea). Jejich výběr byl však mnohdy poplatný dobové ideologické výchově: vyšel zde například román Věry Adlové Jenny o manželce Karla Marxe a román Vojtěcha Steklače o Karlu Marxovi Tajemství Old Nicka. Knižnice …kolem nás (1981–1989, 4 sv.) zahrnovala ryze naučné tituly (Elektřina kolem nás, Chemie kolem nás, Vesmír kolem nás), encyklopedický charakter měla bohatě ilustrovaná edice Domov – svět (1988–1995, 3 sv.). Na rozdíl od předchozích edic, spoléhajících na původní domácí tvorbu, byla Radost z vědění (1981–1995, 10 sv. vč. reedic) převzatou knižní řadou děl Mitchella Beazleyho Joy of Knowledge.
Od roku 1982 se Albatros podílel na vymezování tzv. zlatého fondu české a světové literatury pro děti a mládež tím, že některé mimoedičně vydané tituly i svazky náležící k různým edičním řadám opatřoval poznámkou v tiráži, podle níž šlo o tituly vydané se souhlasem Ministerstva školství ČSR jako četba pro žáky základních škol. Obdobně sdružoval díla českých a světových autorů, publikovaných v rámci jiných edic či mimo edice, do Knižnice nositelů Ceny H. Ch. Andersena (1984–1998), která byla označována pouze na zadní straně obálky znakem uvedeného ocenění.

V devadesátých letech Albatros hledal cestu, jak v nových tržních podmínkách udržet kvalitu vlastní produkce a zároveň reagovat na vlivy nejen konkurenčních nakladatelství, ale i jiných médií. Ještě počátkem desetiletí vycházely některé tituly zadané do tisku před rokem 1989, ale dvě opěrné edice minulého období – StřelkaJiskřičky – byly zastaveny. První polovina devadesátých let byla poznamenána vznikem řady krátkodobých knižnic. V obnovené edici Kukátko (1991–1993, 6 sv., red. Zuzana Holasová, František Honzák), která opustila originální formát, vyšlo v sešitové podobě šest humanitně zaměřených svazků reagujících na dlouhodobou tabuizaci některých historických a náboženských otázek. Obrázkové čtení pro nejmenší (1991, red. Kateřina Závadová) vypravilo jedinou knížku Ivana Renče s ilustracemi Antonína Stojáka Koulelo se jablíčko, edice Z knížek naší prababičky (1991, 2 sv., red. Zuzana Ceplová, Alena Benešová) vsadila vydáním románů Frances Hodgsonové Burnettové Malý lord a Ludmily Čarské Růže z Kavkazu na dočasnou sentimentální vlnu čtenářských návratů. Studio Albatros (1991, 12 sv.) vydávalo vystřihovánky, naučné plakáty a leporela; Kreslené návody (1991, 2 sv., red. Zuzana Holasová, František Honzák) obsahovaly brožuru o sebeobraně a příručku o fotografování. Dobrodružné romány zahraniční provenience (Karl May, Zane Grey, Thomas Mayne Reid) přinášel Klub dobrodruhů (1991–1994, 8 sv., red. Hana Krubnerová, Šárka Krejčová, Jan Petr Velkoborský).
Edice Duha (1992–2001, 35 sv., red. Alena Pokorná) se soustřeďovala na příběhy pro děti od dvanácti let. Vycházela v ní kanonická díla světové literatury (Katherine Patersonová: Most do země Terabithia), ale také tituly oddechové povahy (prózy Enid Blytonové či Richmal Cromptonové). Z českých autorů zde byli zastoupeni např. Karel Hvížďala memoárovou prózou Fialoví ježci, Jan Procházka novelou Divoké prázdniny, Hana Bořkovcová reedicí románu Cizí holkaIva Procházková románem Únos domů. Výběr děl v Klasické knihovničce (1996–2005, 17 sv., red. Alena Pokorná) byl rovněž podřízen kritériu čtenářské atraktivity. Edici otevřely Bajky i nebajky Rudyarda Kiplinga, dále zde vyšly Bílý tesák Jacka Londona, Strašidlo cantervillské Oscara Wilda, Dobrodružství Toma Sawyera Marka Twaina aj. Podobným pojetím se vyznačovala i pozdější edice Klasika (2007–2008, 2 sv.). Nejkrásnější pohádky (1995–2007, 14 sv.) navázaly na tradici kvalitních edic českých i světových pohádek. Výbory lidových pohádek byly Kateřinou Závadovou a Zuzanou Kovaříkovou koncipovány v tematických celcích podle typických pohádkových hrdinů: pohádky o trpaslících, čarodějnicích, čertech, třech sestrách aj.
Reprezentativní a výjimečnou edicí byly Dějiny v obrazech (1992–2005, 16 sv., red. Helena Kučerová), jejímž založením Albatros reagoval na nedostatek beletristické i naučné literatury srozumitelně a objektivně reflektující českou historii. Postupně vznikající cyklus obrazových publikací, na němž se podíleli historikové (Jitka Lněničková, Helena Mandelová, Jiří Pernes) a zkušení autoři umělecko-naučné literatury pro děti (Pavel Augusta, František Honzák), sledoval historii českých zemí od pravěku až do roku 1992. Jeden svazek byl věnován světovým dějinám a edice se uzavřela publikací Jitky Lněničkové Svět dětí, která mapovala každodenní život dítěte na pozadí dějin.
Další vlna nových edic přišla ve druhé polovině devadesátých let, a to i v souvislosti se změnou vlastníka nakladatelství, která způsobila výraznější posun k produkci komerčního charakteru. V letech 1998 a 1999 začalo nakladatelství publikovat obrázkové knihy těžící z motivů a výtvarné stránky děl Ondřeje Sekory. Mimo edice od roku 2000 Albatros jako výhradní majitel licenčních práv pro ČR zahájil v překladech Pavla a Vladimíra Medkových vydávání úspěšné série fantasy J. K. Rowlingové o Harrym Potterovi i dalších titulů provázaných s potterovskou ságou. V roce 2002 vyšla první kniha Eoina Colfera z cyklu o Artemisu Fowlovi. Vznikly autorské řady zaměřené na oddechovou četbu: v edici Tajemství (2000–2003, 14 sv.) byla uváděna výhradně dobrodružná próza Enid Blytonové, v edici Čtyři kamarádi v akci (2001–dosud, do konce roku 2013 celkem 19 sv.) pouze knížky Thomase Breziny, horory pro mládež obsahovala knižnice Příběhy Darrena Shana (2002–2009, 12 sv.). V edici Tintinova dobrodružství (2004–2011, 29 sv. vč. reedic) k nám byly uvedeny komiksy belgického kreslíře publikujícího pod pseudonymem Hergé (vl. jm. Georges Rémi).
Kontinuitu naopak v souvislosti s padesátým výročím založení nakladatelství připomněla jubilejní knižnice Zlatý tucet (1999, 12 sv.), v níž byly reeditovány knížky Václava Čtvrtka, Karla Jaromíra Erbena, Jaromíra Kincla, Josefa Lady (Ladův Veselý přírodopis; Nezbedné pohádky), Astrid Lindgrenové, Miloše Macourka, Zdeňka Milera, Františka Nepila, Eduarda Petišky, Ondřeje Sekory a populární Rozum do kapsy (některá z uvedených děl figurovala souběžně i v jiné edici).
K tradici kvalitní encyklopedické literatury se hlásil výpravný Svět zvířat (1997–2008, 13 sv.), atlasy Svět v obrazech (2000–2005, 4 sv.) i překlad šesti svazků encyklopedie Larousse, která mimo edice vycházela v letech 1998–2001 (v letech 1992–1994 bylo v Albatrosu pořízeno vůbec první české vydání Encyklopedie Larousse pro mládež). V rámci knižnice Perly umění (1999) byl vydán jediný titul (Paolo Guarnieri: Chlapec jménem Giotto), krátké trvání měly edice Moderní encyklopedie (2003, 1 sv.), Poznej světové dědictví UNESCO (2002–2004, 2 sv.), Prahou slavných osobností (2008, 3 sv., edici posléze převzalo nakladatelství Plus) a Neobvyklá povolání (2008, 2 sv.). Knížky domácích i zahraničních autorů z edice Halóó, jak to je (2001–2006, 27 sv.) byly určeny různým věkovým kategoriím a spojoval je důraz na popularizaci vědních oborů a na rozvoj myšlení. Edice naučné literatury Očko (2002–2006, 9 sv.), odvozená od edice Oko a vydávaná v brožované podobě s kroužkovou vazbou, usilovala o výtahy základních informací z různých oblastí. Edici Incyclopedia (2005–2008, 3 sv.) tvořily encyklopedie zahraniční provenience, zatímco edice Dokéo (2005–2008, 7 sv.) se specializovala výhradně na encyklopedie francouzské. Knižnice Už vím proč? (2009–dosud, do roku 2013 celkem 10 sv.) pro děti od tří let je vnitřně členěna ještě kategorií Junior a sestává z překladových titulů s rozmanitou tematikou (zvířata, doprava, profese, poznávání času aj.).
Edice Sluníčko (1998, red. Blanka Sýkorová) a Echo (1998, red. Jiřina Novotná), které slibovaly zaměření na beletrii pro předškolní děti i mladé čtenáře, nakonec zůstaly u jediného svazku, podobně jako edice pohádkových textů s doprovodným scénářem pohádkových hrátek a kvízů Pohádkový nezbedník (2004). Ke čtenářům od osmi let mířily Sedmikrásky (1998–2001, 20 sv., red. Zuzana Kovaříková). Vedle zlatého fondu světové literatury pro děti (Astrid Lindgrenová, Alan Alexander Milne) zde vycházela původní tvorba domácích autorů (Martina Drijverová: Domov pro Marťany; Marie Kšajtová: Zápisník Norberta Borovičky). Romana (1997–2009, 45 sv., red. Jiřina Novotná) byla specializována na romány zahraničních a českých autorek a převládala v ní současná tvorba (Petra Braunová, Ivona Březinová, Iva Procházková). Dospívající čtenáře oslovovala rovněž edice Ty! (2000–2004, 4 sv.). Knižnice Ahoj děti – Dobrou noc (1999–dosud, do roku 2013 celkem 95 sv., red. Blanka Sýkorová) čerpá ze spolupráce s Českou televizí a připravuje knižní podobu oblíbených Večerníčků. Karneval (2004–2007, 99 sv.) představoval pestrou směs převážně oddechové četby, leporel i naučné a návodné literatury českých a zahraničních autorů (Enid Blytonová, Ivona Březinová, Gudule, Vojtěch Steklač aj.). V rámci edice vznikaly ještě další tematické či autorské řady, např. Než začne večerníček (2005–2008, 5 sv.).
Rozšiřování mediální společnosti o další nakladatelské subjekty mělo za důsledek proměny v ediční skladbě. Knižnice Albatros Plus (2004–2009, 145 sv.) oslovovala mládež a dospělé čtenáře beletrií (Boris Akunin, Stephen Clarke, Marc Levy, Henri Loevenbruck, Ondřej Neff, Éric-Emannuel Schmitt, Josef Škvorecký ad.), příběhy o celebritách i různými příručkami a kuchařskými knihami. Pod hlavičku edice Albatros Plus přešla i řada Klasika detektivní literatury 20. století (založena 2003), věnovaná dílu Raymonda Chandlera. Po začlenění nakladatelství Plus do společnosti Albatros Media edice Albatros Plus zanikla. Do nakladatelství Plus se zařadila i edice Speculum (2009, 1 sv.). Edice Albatros IN (2005–2009, 52 sv.) obsahovala dílčí řady Klíč (2005–2008), Paklíč (2008–2009) a SMS. Stručný – malý – srozumitelný (2006–2009), které připravovaly naučnou literaturu a učebnice. Do produkce nakladatelství CooBoo přešly v roce 2010 edice Lovestories 4girls (2009, 2 sv.), Albatros Girl (2009, 3 sv.) a adaptace děl Williama Shakespeara ve stylu japonské mangy Manga Shakespeare (2009 v rámci Albatros In, 2 sv.).
Vedle pokračujících knižnic (Ahoj děti – Dobrou noc, První čtení) patří v současnosti k nejvýznamnějším beletristickým edicím Druhé čtení (2008–dosud, do roku 2013 celkem 20 sv.) a Třetí čtení (2012–dosud, do roku 2013 6 sv.). Uplatňuje se v nich stálý autorský okruh (Petra Braunová, Václav Čtvrtek, Hana Doskočilová, Martina Drijverová, Daniela Krolupperová, ze zahraničních např. Gabriela Futová, Astrid Lindgrenová ad.) a mírně stoupá čtenářská náročnost, již naznačují podtituly edic (Už si čteme sami, Už čteme snadno). Pokladnice Albatrosu (2006–dosud, do konce roku 2012 celkem 18 sv. vč. reedic) vydává zlatý fond české literatury pro děti, např. České pohádky Jana Drdy, Špalíček veršů a pohádek Františka Hrubína, Z deníku kocoura Modroočka Josefa Koláře, Maminku Jaroslava Seiferta, Aprílovou školu Jiřího Žáčka. V roce 2009 zde k šedesátému výročí založení nakladatelství vyšel již v sedmém vydání výbor z Erbenovy poezie Říkej si a hraj.
Náklady publikací Albatrosu vždy odpovídaly předpokládaným zájmům dětských čtenářů, proto se často výrazně liší i uvnitř jednotlivých edičních řad. Knihy z edice Střelka vycházely nejčastěji v 15 000–30 000 výtisků, někdy byl však náklad výrazně vyšší (100 000 dosáhl např. Kästnerův román Emil detektivové a některé knihy Arthura Ransoma a Marka Twaina). Knihy odvahy a dobrodružství byly vydávány v nákladu 10 000–50 000 výtisků, avšak jednotlivá vydání např. Dumasových Tří mušketýrů či Cooperova Posledního mohykána rovněž dosáhly 100 000 výtisků. Ještě větší rozpětí výše nákladů vykazovala edice Jiskřičky: náklad Saint-Exupéryho Malého prince do roku 1989 přesáhl v součtu 300 000 výtisků, Milneův Medvídek dokonce 400 000. Náklad sešitů edice Karavana a knih edice Veronika se nejčastěji pohyboval kolem 50 000 výtisků. Statisícových nákladů běžně dosahovala jednotlivá vydání knih Václava Čtvrtka a mimořádně bohaté byly náklady několika čtenářsky spolehlivě ověřených titulů (Děti z Bullerbynu Astrid Lindgrenové vyšly v Albatrosu dosud celkem dvanáctkrát, Honzíkova cesta Bohumila Říhy třináctkrát, přičemž od počátku sedmdesátých let náklad jejích jednotlivých vydání neklesl pod hranici 100 000). Výše nákladu mezi 5000 a 30 000 výtisky dosahovala edice Zlatoroh, podobně jako Edice světových autorů ESA (ovšem např. publikace Moudří blázni zde vyšla pětkrát v celkovém nákladu 180 000 ks). V rozpětí 40 000–100 000 vycházely svazky edic KorálkyPrvní čtení. Náklady knih z naučné edice Oko se obvykle počítaly na desítky tisíc, kapesní encyklopedie Rozum do kapsy dosáhla v součtu pěti vydání do roku 1989 celkem 370 000; po roce 1989 nebývají náklady této ani jiných edičních řad uváděny.

 

Klub mladých čtenářů (KMČ), založený v roce 1964, působil nejen jako distribuční kanál v síti škol založený na dobrovolné práci pedagogů („literární důvěrníci KMČ“), ale jeho činnost zahrnovala rovněž práci se čtenářskými a literárními kroužky a organizaci výročních čtenářských sjezdů na Pražském hradě (v letech 1967–1997 se jich konalo celkem třicet), vydávání periodických metodických materiálů pro práci s dětskou knihou (např. autorské medailony Profily autorů knih, klubový zpravodaj Mladý čtenář, metodické materiály Klíč ke knihám z KMČ, informatorium o autorech a ilustrátorech Malá knížka o knihách aj.) a bezplatných členských knižních prémií. KMČ nabízel knihy za zvýhodněnou cenu (přibližně o 10%), zpočátku jednou ročně v základní a výběrové řadě. Již v prvním roce své existence nabízel 30 titulů, v sedmdesátých letech vydával ročně kolem 40 knih při průměrném nákladu 30 000 výtisků, v osmdesátých letech přibližně 22 titulů v průměrném nákladu 75 000 výtisků. Nyní je katalog KMČ rozčleněn podle školních věkových kategorií (oddělen první a druhý stupeň ZŠ, žáci MŠ) a oslovuje pětkrát ročně žáky ZŠ a dvakrát ročně děti v MŠ. K roku 2009 nabídl KMČ celkem 2903 titulů a prodal přes 31 152 000 knih. V jeho nabídce se nejčastěji objevovali Lovci mamutů Eduarda Štorcha, Sekorova Knížka Ferdy Mravence, Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka, Ladův Mikeš nebo Devatero pohádek Karla Čapka.
SNDK
vydávalo několik vlastních nakladatelských časopisů a věstníků. Měsíčník Knihy dětem (1949–1951, red. Pravoslav Hykeš, Vladimír Svoboda) s podtitulem Věstník SNDK přinášel informace o připravované i vydané produkci nakladatelství a otiskoval programové vize jeho vedoucích pracovníků. V letech 1954–1956 vycházel měsíčník Dětská kniha (red. Olga Krejčová, Karel Nový, Oldřich Syrovátka), jehož primární funkcí bylo propagovat vlastní knižní produkci a poskytovat metodické náměty pro práci s ní. Přímo k dětem se obracel časopis Knihy na palubu (1956–1959, red. Vladimír Svoboda, Olga Krejčová, Dagmar Kostrounová-Lhotová), který zveřejňoval ukázky z chystaných publikací, portréty autorů a zajímavosti ze světa knih. Periodicita časopisů byla však negativně ovlivňována nedostatkem papíru. V šedesátých a sedmdesátých letech vydávalo nakladatelství informační bulletin Děti a knihy (red. Hana Prošková, Jana Klokočníková, Ondřej Neff, Alexandra Herrmannová ad.) s měsíční periodicitou, zveřejňující aktuality z dění v nakladatelství, informace o vydaných či připravovaných publikacích a ediční plány. Koncem roku 1973 tento list ohlásil zánik (pod názvem Děti a knihy nakladatelství nadále vydávalo ediční plány); roku 1974 ho nahradil věstník pro práci s knihou Albatros s podtitulem Opravdové noviny pro děvčata a chlapce (první ročník redigoval Ondřej Neff, poté jako odpovědná redaktorka působila Ludmila Hobzová). Dvouměsíčník měl novinový formát a obsahoval převážně informace o knižních novinkách, rozhovory, medailony tvůrců dětských knih, tematické i personální bibliografie využitelné v literární výchově. List, vycházející v nákladu kolem 55 000 výtisků, byl zdarma distribuován do škol a knihoven; zanikl v roce 1990.
Na přelomu let 1949 a 1950 se SNDK spolu s Československým svazem mládeže, Svazem československých spisovatelů a Výzkumným ústavem pedagogickým J. A. Komenského v Brně a v Praze podílelo na vydávání literárněkritického a literárněvýchovného časopisu Štěpnice. V září 1950 přešla do SNDK redakce i administrace časopisu Mateřídouška (od září 1953 pak časopis trvale vycházel v nakladatelství Mladá fronta). Od roku 1967 převzalo SNDK vydávání časopisu Zlatý máj (založen byl v roce 1956) a od roku 1970 zde časopis vycházel ve spolupráci s bratislavským nakladatelstvím Mladé letá až do roku 1992 (od roku 1993 do zániku listu v roce 1997 jeho vydávání zajišťovala Česká sekce IBBY).
Krátce existoval humoristický časopis pro mládež Ježek, veselý týdeník mladých, jehož první číslo vyšlo v nakladatelství Albatros 24. března 1969. Šéfredaktorem časopisu byl Oldřich Syrovátka, v redakci dále působili Eva Bergmannová, Jaromír Matys, Karel UlíkIvan Vlk. Časopis vycházel do 30. června 1970, kdy byl 26. číslem 2. ročníku zastaven.
Od roku 1966 byly udíleny výroční ceny SNDK (od roku 1969 Albatros) za literární a ilustrační počin, ojediněle za celkový přínos v oblasti dětské knihy. Od roku 1999 se nadto udílí výroční cena Albatros za celoživotní práci s dětskou knihou (v roce 1999 ji získal Jindřich Kovařík, 2000 Miloš Macourek a Adolf Born, 2001 Zdeněk Miler, 2002 Hana Doskočilová a Zdeněk Smetana, 2003 Markéta Zinnerová a Helena Zmatlíková, 2004 Jiří Běhounek, 2005 Jiří Žáček a Vojtěch Steklač, 2006 Václav Kabát, 2007 Ljuba Štíplová, 2008 Jiří Kahoun, 2009 Zdeněk Karel Slabý, 2010 Jan Žbánek, 2011 Marie Tichá, 2012 Iva Procházková). V roce 2001 byla udělena cena Litera 2001 za výchovnou práci s dětskou knihou Ludmile Hobzové.
Od roku 1969 při nakladatelství působil Klub dětských knihoven (KDK), který zajišťoval knihovnám i praktické služby (např. speciální knihařskou úpravu dětských knížek).
Galerie Albatros zahájila výstavní činnost na podzim 1970 výstavou František Hrubín dětem. Výrazný ohlas měla putovní výstava představující průřez ediční činností nakladatelství Kniha všemnejhezčí dětem, která v letech 1972–1973 prošla celou republikou. Pravidelně se konaly výstavy věnované významným ilustrátorům dětské knihy (např. Květoslav Hísek dětem v roce 1982, Adolf Born dětem v roce 1984) i výstavy koncipované tematicky (např. Pan Tau dětem /1989/). Stálá expozice knih Albatrosu podle libreta Petra Hory a výtvarného návrhu Stanislava Holého byla v letech 1977–1989 situována do loveckého zámku Humprecht ve východních Čechách. Na přelomu let 2009 a 2010 se v Galerii Klementinum NK ČR konala jubilejní výstava dětské knihy Šedesát let na křídlech Albatrosu.
Od roku 1981 Albatros spolupracoval s Českým svazem ochránců přírody a třicítku tematicky odpovídajících publikací opatřil jeho znakem.
Vedle nakladatelské činnosti provozuje společnost Albatros Media, a. s., od roku 2010 také vlastní knižní logistickou a distribuční divizi Distri.cz. Po internetovém obchodu Knihyzdarma.cz, který společnost otevřela 1. listopadu 2010, se od 1. dubna 2011 stala provozovatelem knižního internetového obchodu knihy.cpress.cz. Firemní značkový obchod mediálního holdingu www.albatrosmedia.cz byl spuštěn v září 2011. V dubnu 2013 se společnost Albatros Media, a. s., stala většinovým vlastníkem portálu eReading.cz, jednoho z nejvýznamnějších distributorů elektronických knih v ČR s vlastním typem čtečky.

 
 Ediční řady

Malá knihovna klasiků (1949); Velká knižnice českých klasiků (1949–1951); Knižnice pro národní školy (1949–1954); Knižnice pro nejmenší (1949–1954, též jako Knižnice pro předškolní věk); Knižnice pro střední školy (1949–1954); Knižnice teorie dětské literatury (1953–1971); Česká práce (1954–1956); Mimočítanková četba (1954–1956); Polytechnické příručky (1954–1956); Živé prameny (1954–1958); KOD. Knihy odvahy a dobrodružství (1954–1992, 1999–dosud); Knižnice životopisů (1955–1963); Knižnice vědeckofantastických příběhů (1955–1964); Daleké kraje (1955–1965); Má vlast (1956); Knihy o přírodě (1957); Obnovené obrazy (1957–1958); Podivuhodné cesty, knihy Julese Verna (1957–1999); Světová knihovnička (1958–1961); Studánka (1958–1966); Pohádky národů (1958–1972); Korálky, sešitová edice pohádek z celého světa (1958–1990); Z pohádky do pohádky (1958–1961); Kukátko (1958–1968); Karavana (1958–1967); Knížky pro chytré děti (1959–1963); Obrázky z domova (1959–1963); Magazín chytrých dětí (1959–1966); Střelka (1959–1990); Poupata (1961); Krystal (1961–1967); Jiskřičky (1961–1990); Oko (1961–dosud); Domalovánky (1962–1963); Knižnice teorie dětské literatury – řada literárněhistorická (1962–1963); Blok, knižnice Zlatého máje (1962–1968); Magazín pro děvčata (1962–1968); Obtisky (1962–1990); Vystřihovánky (1962–1990); Omalovánky (1962–1991); Překládanky (1963); Mašinky (1963–1964); Obrázky pro nejmenší (1963–1964); Pro malé čtenáře. Levná sešitková řada (1963–1965); Modrá stuha (1963–1968); Kamarádi (1963–1971); Zlatá brána (1963–1971); Knížky – hračky (1963–1964); Kikiriký (1964); Proč? (1964–1967); Zrnka (1964–1968); Leporela (1964–dosud); Knihy odvahy a dobrodružství – malá sešitová řada (1965–1967); Albatros (1965–1971); Sedmikrásy (1966–1971); Knížky s omalovánkou (1967); Mezinárodní edice knížek pro nejmenší (1967–1991, od 1974 jako Mezinárodní série); Karavana. Sešitová edice dobrodružné literatury (1967–1992); Pohádka s plastickou vystřihovánkou (1968); Domino (1968–1969); Kulihrášek (1968–1972); Trojlístek. Omalovánky s textem (1968–1973); Veronika (1968–1972, sešitová řada); Z pohádky do pohádky (1969–1992); Udělej si sám (1970–1971); Plastické vystřihovánky (1970–1997); Plus (1971–1972); Kolotoč (1972); Plastické modely (1972–1973); Zlatoroh (1972–1985); ESA, Edice světových autorů (1972–1988); Omalovánky s textem (1972–1991); Veronika (1972–1994, knižní řada); Plastické pohyblivé vystřihovánky (1973); První čtení (1973–dosud); Obnovené obrazy (1974–1989); „teoretická knižnice“ (1974–1989); Objektiv (1975–1990); Obrázkové kartičky (1976–1983); Obyčejná dobrodružství (1978–1982); Životopisy (1978–1990); Knížky – hračky (1979–1983); Obrázková řada (1979–1988); … kolem nás (1981–1989); Radost z vědění (1981–1995); Sešitová řada (1986–1988); Album (1987–1993); Domov – svět (1988–1995); Kreslené návody (1991); Naučný plakát (1991); Obrázkové čtení pro nejmenší (1991); Z knížek naší prababičky (1991); Kukátko (1991–1993); Klub dobrodruhů (1991–1994); Duha (1992–2001); Dějiny v obrazech (1992–2005); Nejkrásnější pohádky (1995–2007); Klasická knihovnička (1996–2005); Svět zvířat (1997–2008); Romana (1997–2009); Echo (1998); Sluníčko (1998); Sedmikrásky (1998–2001); Perly umění (1999); Zlatý tucet (1999); Karavana. Malá brožovaná řada (1999–2007); Ahoj děti – Dobrou noc (1999–dosud); Tajemství (2000–2003); Ty! (2000–2004); Svět v obrazech (2000–2005); Halóó, jak to je (2001–2006); Čtyři kamarádi v akci (2001–dosud); Poznej světové dědictví UNESCO (2002–2004); Očko (2002–2006); Příběhy Darrena Shana (2002–2009); Moderní encyklopedie (2003); Pohádkový nezbedník (2004); Karneval (2004–2007); Hrací sešity – knížky hračky (2004–2008); Albatros Plus (2004–2009); Tintinova dobrodružství (2004–2011); Dokéo (2005–2008); Incyclopedia (2005–2008); Než začne večerníček (2005–2008; v rámci edice Karneval); Albatros IN (2005–2009, s řadami Klíč; Paklíč; SMS. Stručný – malý – srozumitelný); Hajaja (2006); Pokladnice Albatrosu (2006–dosud); Love Story, milostné příběhy slavných, příloha časopisu Story (2007); Klasika (2007–2008); Květy dětem, příloha časopisu Květy (2007–2008); Neobvyklá povolání (2008); Prahou slavných osobností (2008); Druhé čtení (2008–dosud); Albatros girl (2009, od 2010 v nakl. CooBoo); Kvantová gravitace (2009); Lovestories 4girls (2009, od 2010 v nakl. CooBoo); Manga Shakespeare (2009 v rámci edice Albatros IN, od 2010 v nakl. CooBoo); Roary závodní auto (2009); Speculum (2009, od 2010 v nakl. Plus); Jules Verne, knihovna pro 21. století (2009–2011); Už vím proč? (2009–dosud); Schovávaná v přírodě (2010); Dětská hlídka (2010–2011); Šmoulové (2011–dosud); Třetí čtení (2012–dosud); Stoletý kalendář (2013–dosud).

 Souborná vydání: 

Arkadij Gajdar: Dílo (1953–1955); Helena Šmahelová: Knihy pro mládež (1967–1970); Jan Mareš: Knihy pro mládež (1967–1971); Bohumil Říha: Knihy pro děti a mládež (1967–1972); Mirko Pašek: Knihy pro mládež (1967–1974); František Běhounek: Knihy pro mládež (1967–1978); Jaromír Tomeček: Knihy pro mládež (1967–1979); Josef Lada: Knihy pro mládež (1968); František Hrubín: Knihy pro děti (1968–1972); Josef Věromír Pleva: Knihy pro děti a mládež (1968–1974); Eduard Petiška: Knihy pro děti a mládež (1968–1976); Knihy Ondřeje Sekory pro děti (1968–1980); Eduard Štorch: Knihy pro mládež (1971–1980); Knihy Eduarda Štorcha pro mládež (1994).

 Časopisy a informační bulletiny: 

Štěpnice (1949–1950); Knihy dětem (1949–1951); Mateřídouška (1950–1953); Dětská kniha (1954–1956); Knihy na palubu (1956–1959); Děti a knihy (1963–1973); Zlatý máj (1967–1992); Ježek, veselý týdeník mladých (1969–1970); Albatros. Opravdové noviny pro děvčata a chlapce (1974–1990).

 Udílená ocenění: 

Od 1966 výroční ceny SNDK (od 1969 Albatros) za literární a ilustrační počin, popř. za celkový přínos v oblasti dětské knihy. Od 1999 nadto výroční cena Albatros za celoživotní práci s dětskou knihou.

 Členové řídících a poradních orgánů: Ředitelé nakladatelství: Václav Netušil (1949); Karel Sedláček (1950–1952); Jan Fromek (1952–1956); Bohumil Říha (1956–1967); Čestmír Vejdělek (1967–1971); Václav Stejskal (pověřený vedením podniku 1971–1972); Jaroslav Beránek (1972–1974); Eugen Černý (1974–1978); Václav Mikeš (1978–1990); Petr Hořejš (1990); Milada Matějovicová (1991–1998); Martin Slavík (1998–2000); Martina Hejduková (2001), Martin Slavík (2001–2005); Lenka Vyskočilová (2005); Michal Krejčí (2005–2008); Michal Krejčí (Albatros Media 2008–2012); Václav Kadlec (od 2012–dosud).
Šéfredaktoři nakladatelství: Stanislav Neumann (1949–1951); Vítězslav Rzounek (1951–1952); Karel Nový (1952–1955); Václav Stejskal (1956– 1971); Gabriela Dubská (1971 – náměstkyně pro věci ideové a umělecké – výkonná šéfredaktorka); Vratislav Kubálek (1972), Václav Stejskal (1972– 1973); Věra Adlová (1973–1974); Angelika Blahožová (1975–1989); Milada Matějovicová (1989–1990); Pavel Augusta (1991); Alena Peisertová (1991–1995); Eva Malinovská (1995–1997); Milada Motlová (1998); Ondřej Müller (1998–1999 programový ředitel, funkce šéfredaktora zrušena), Šárka Krejčová (1999–2012), Karolina Medková (od 2012– dosud).
 Výtvarní spolupracovníci: Lubomír Anlauf; Eva Anlaufová; Viktoria Ban-Jiránková; Vlasta Baránková; Eva Bednářová; Václav Bedřich; Jiří Běhounek; Karel Beneš; Daniela Benešová-Hahnová; Dagmar Berková; Jiří Bernard; Zdeňka Bílková; Richard Bláha; Václav Bláha; Naděžda Bláhová; Zoe Blahová; Bohuslav Blažej; Jiří Blažek; Adolf Born; Cyril Bouda; Věra Brázdová; Zdeněk Brdlík; Vladimír Brehovzský; Jan Brychta; Barbora Buchalová; Zdeněk Burian; Vojtěch Cinybulk; Jindra Čapek; Olga Čechová; Jan Černý; Jozef Gertli Danglár; Iku Dekune; Miloslav Disman; Gabriela Dubská; Stanislav Duda; Josef Duchoň; Pavel Dvorský; Drahomíra Dvořáková; Lucie Dvořáková; Věra Faltová; Libor Fára; Bohumil Fencl; Jarmila Fenclová; Milan Fibiger; Gabriel Filcík; Zdeněk Filip; Milada Fischerová; Jaroslav Fišer; Jiří Fixl; Dobroslav Foll; Karel Franta; Olga Franzová; Richard Fremund; Renáta Fučíková; Otakar Fuchs; Vladimír Fuka; Luboš Grunt; Milan Grygar; Eduard Hájek; Mirko Hanák; Jindřich Hegr; Jan Hejda; Olga Hejná; Miloslav Hejný; Květoslav Hísek; Vratislav Hlavatý; Oldřich Hlavsa; Petr Hloušek, Adolf Hoffmeister; Stanislav Holý; Jaroslav Hořánek; Jan Hošek; Ivo Houf; Pavel Hrach; Helena Chvojková; Clara Istlerová; Miloslav Jágr; Ota Janeček; James Janíček; Oldřich Jelen; Oldřich Jelínek; Dagmar Ježková; Vladimír Jiránek; Ludmila Jiřincová; Václav Junek; Václav Kabát; Dušan Kállay; Jiří Kalousek; Arnošt Karásek; Václav Karel; Otakar Karlas; Jaromír Knotek; Libuše Knotková; Stanislav Kolíbal; Jitka Kolínská; Leoš Konáš; Vladimír Kopecký; Milan Kopřiva; Jindřich Kovařík; Vladimír Kovářík; Jiří Krásl; Zdeněk Krejčí; Zdeňka Krejčová; Josef Kremláček; Gustav Krum; Vojtěch Kubašta; Přemysl Kubela; Jan Kubíček; Václav Kučera; Michal Kudělka; Zdeněk Kudělka; Jan Kudláček; Milada Kudrnová-Papežová; Michaela Kukovičová; Lubomír Kupčík; Barbora Kyšková; Josef Lada; Alena Ladová; Divica Landrová; Kamil Lhoták; Josef Liesler; Ivana Lomová; Kateřina Lovis-Miler; Jolanta Lysková; Jan Maget; Pavel Major; Jaroslav Malák; Radim Malát; Luděk Maňásek; Jarmila Marešová; Milada Marešová; Eva Mastníková; Zdeněk Mézl; Galina Miklínová; Jiří Mikula; Alois Mikulka; Zdeněk Miler; Josef Mištěra; Zdeněk Mlčoch; Petr Morkes; Daisy Mrázková; Otakar Mrkvička; Karel Müller; Vladimír Nagaj; Eva Natus-Šalamounová; Miloš Nesvadba; Zdeněk Netopil; Alena Nievaldová; Miloš Noll; Josef Novák; Květa Pacovská; Josef Paleček; Josef Paukert; Libor Páv; Olga Pavalová; Michaela Pavlátová; Antonín Pelc; Jiří Petráček; Jitka Petrová; Radek Pilař; Václav Pokorný; Antonín Pospíšil; Petr Poš; Markéta Prachatická; Eva Průšková; Olga Ptáčková; Pavel Rajský; Lucie Raškovová; Jiří Rathouský; Marina Richterová; Vladimír Rocman; Helena Rokytová; Theodor Rotrekl; Dagmar Sedláčková; Ondřej Sekora; Zdeněk Seydl; Jana Sigmundová; Petr Sís; Pavel Sivko; Václav Sivko; Martina Skala; František Skála; František Skála ml., Eva Skálová; Zdeněk Sklenář; Jiří Slíva; Zdeněk Smetana; Eva Smrčinová; Jan Solpera; Milan Starý; Marcel Stecker; Antonín Stoják; Antonín Strnadel; Karel Svolinský; Eva Sýkorová-Pekárková; Jiří Šalamoun; Eva Šedivá; Lubomír Šedivý; Jaroslav Šerých; Lumír Ševčík; Pavel Šimon; František Škoda; Václav Šprungl; Bohumil Štěpán; Renata Štolbová (roz. Franková); Rudolf Šváb; Zdena Táborská; Andrea Tachezy; Karel Teissig; Jiří Tesař; Vladimír Tesař; Marie Tichá; Karel Toman; Jiří Trnka; Miloslav Troup; František Tručka; Ervín Urban; Petr Urban; Ivan Urbánek; Lukáš Urbánek; Karel Vaca; Soňa Valoušková; Rostislav Vaněk; Miroslav Váša; Karel Vilgus; Luděk Vimr; Vladimír Vimr; Jiří Votruba; Jaromír Vraštil; Lenka Vybíralová; Markéta Vydrová; Denisa Wagnerová; Jitka Walterová; Marcela Walterová; Adolf Zábranský; Jaromír Zápal; Helena Zmatlíková; Jan Žbánek; Josef Žemlička.
 Technické informace: 

Celkem do konce roku 2013 přes 16 tisíc titulů. V prvním roce své existence vydalo SNDK 18 svazků, v roce 1950 téměř 120 titulů. V šedesátých letech činila roční produkce obvykle 160–210 publikací, v sedmdesátých letech až 220 titulů. V roce 1989 vyšlo v Albatrosu přibližně 200 titulů, v roce 1992 cca 70, v roce 1999 přibližně 80 titulů. V současnosti publikuje Albatros ročně přibližně 130 knih pro děti.

LITERATURA

Bibliografie: J. Šnobr: Bibliografický soupis 1949–1963 (1966); M. Petrtýl: Bibliografický soupis 1964–1968 (1970); A. Tupá – V. Charvátová: Bibliografický soupis 1969–1973 (1975); V. Ditmarová – A. Tupá: Bibliografický soupis 1974–1978 (1980); A. Mázlová: Bibliografický soupis 1979–1983 (1986); M. Petrtýl: Bibliografický soupis 1984–1988 (rozmnož. pro vnitřní potřebu, 1995); M. Petrtýl: Bibliografický soupis 1989–1993 (rozmnož. pro vnitřní potřebu, 1995); M. Petrtýl: Bibliografický soupis 1994–1998 (rozmnož. pro vnitřní potřebu, 1999); M. Petrtýl: Bibliografický soupis 2004–2008 (rozmnož. pro vnitřní potřebu, 2009).
Zjištěné nakladatelské katalogy a propagační tisky: M. Korejs – V. Svoboda: Průvodce po Státním nakladatelství dětské knihy (SNDK 1959); M. Pacner (ed.): Albatros 25 (1974); Z. K. Slabý: 50 let Albatrosu (1999); J. Čeňková – J. Rous: 60 let na křídlech Albatrosu (katalog jubilejní výstavy, 2009).
Studie a články: žp: Stát nakladatelem dětské knihy: od Dalimilovy kroniky k dětské literatuře, SvSl 10. 6. 1949; Z. Vavřík: Knihy pro děti, LitN 1952, č. 45; J. Kostka: Veliká proměna v naší dětské literatuře, Květy 1952, č. 52; D. Šafaříková: K otázce dětské literatury, LitN 1953, č. 1; O. Kryštofek: Naše dětská literatura, MF 25. 4. 1953; M. Loulová: Pět let je krátká doba, Květy 1954, č. 18; kus (= A. Kusák): Děti budou mít levné knížky, Kultura 1957, č. 15; Z. K. Slabý: Slůvko do pranice, HD 1957, č. 5; o. s. (= O. Syrovátka): 1948–1958, ZM 1958, č. 2; O. Kryštofek: Nedílná součást, Plamen 1959, č. 1; Kruh přátel dětské literatury zahájil činnost, ZM 1959, č. 11; O. Chaloupka: Dnešek a budoucnost jedné edice, ZM 1960, č. 10; M. Majerová: SNDK – Souhrnné nahlédnutí do produkce dětských knih, Plamen 1963, č. 3; V. Kovářík: Střelka v rozpacích? ZM 1965, č. 6/7; A. Pludek: Jakou bychom si přáli Střelku, ZM 1965, č. 6/7; K. Dostál: Střelka bez růžových brýlí, ZM 1965, č. 8/9; M. Kovářík: Nejen k starým pólům, ZM 1965, č. 11; V. Čtvrtek: Recept, ZM 1965, č. 11; J. Tichý: Něco o smluvené hře, ZM 1965, č. 12; K. Dostál: Albatros odstartoval, ZM 1966, č. 9; Z. K. Slabý: Od SNDK k Albatrosu, Učitelské noviny 1969, č. 7; B. Stehlíková: 20 let SNDK + Albatrosu = 20 let české ilustrace, ZM 1970, č. 1 (v témže čísle též příspěvky J. Červenky, O. Chaloupky, J. Mareše, V. Nezkusila, Z. K. Slabého, B. Stehlíkové a J. Voráčka); M. Jungmann: Tajemství porotce, ZM 1970, č. 3; V. Nezkusil: K profilu Jiskřiček, ZM 1972, č. 6; J. Beránek: Úvahy nakladatele nad červencovým plénem ÚV KSČ, ZM 1973, č. 9; J. Beránek: Adaptátoři a převypravěči aneb o literárních melouchářích, ZM 1973, č. 10; D. Moldanová: Klasická literatura v nakladatelství Albatros, ČL 1973, č. 6; J. Beránek: Dětská kniha v socialistické výchově, ZM 1974, č. 6; F. Holešovský: Čtvrtstoletí české ilustrace pro děti, ZM 1974, č. 8; V. Nezkusil: Nad novými edicemi Albatrosu 1971–1975, ZM 1976, č. 4; Z. K. Slabý: Divadlo + galérie = Klub Albatros, ZM 1976, č. 4; Z. Pírek: Karavana bilancující a hledající, ZM 1979, č. 8; M. Richtová – J. P. Velkoborský – D. Sekorová: Koncepce a perspektivy, ZM 1979, č. 8–10; A. Blahožová: Nástup do nové ediční aktivity, ZM 1980, č. 1; R. Ditmar: Deset let Klubu Albatros, ZM 1980, č. 3; B. Svadbová: Nad metodickými tisky v Klubu mladých čtenářů, ČL 1981, č. 3; I. Vítková: S albatrosem ve znaku, Tvorba 1981, č. 47; V. Mikeš: To nejlepší dětem, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 18; Z. Heřman: K prehistorii i dějinám jednoho nakladatelství, ZM 1984, č. 7; V. Stejskal: Tenkrát, in Hodnoty tvořivé spolupráce (1985); L. Čermáková: Dvacet let s Klubem mladých čtenářů, ČJL 1985/86, č. 10; I. Borecká: Knihy všem, nejlepší dětem, Československý svět 1987, č. 3; B. Stehlíková: Jubileum Albatrosu, Ateliér 1989, č. 8; D. Oujezdská: Představujeme česká nakladatelství – Albatros, Čtenář 1989, č. 1; Z. K. Slabý: Kam letí Albatros?, NK 1989, č. 16; M. Fusek: Albatros, Typografia 1990, č. 3; A. Peisertová: Edice pro začínající čtenáře, ZM 1993, č. 3; A. Peisertová: Radosti a strasti šéfredaktorky Albatrosu, Tvar 1994, č. 18; Š. Krejčová: Albatros a Kluby mladých čtenářů, ZM 1995, č. 3; Nakladatelství Albatros, Právo 14. 8. 1997, příl. Salon č. 28; D. Anýž: Společnost Bonton má s Albatrosem velké úmysly, MFD 18. 9. 1998; D. Anýž: Bonton přináší do Albatrosu i otazníky, MFD 19. 9. 1998; Z. K. Slabý: Padesátiletá historie nakladatelství Albatros, Ikaros (on-line) 1999, č. 5; A. Horáčková: Albatros je na prodej, MFD 4. 11. 2002; Nová vlastnická struktura Albatrosu, LidN 28. 7. 2004; M. Reissner: 10 000 titulů z Albatrosu, Ladění 2007, č. 4; Albatros zatím prodán nebyl, jednání finišují, HN 4. 7. 2008; cg (= F. Cinger): Albatros změnil majitele, Právo 13. 12. 2008; M. Švagrová: Albatros slaví kulatiny, LidN 11. 4. 2009; J. Beránek: „Šedesátník“ Albatros má dětem stále co říct, HN 10. 9. 2009; J. Císař: Albatros letos slaví, Grand Biblio 2009, č. 9; Albatros rozpíná křídla, Ekonom 2009, č. 39; P. Jůzlová: Albatros začne natáčet filmy, LidN 20. 1. 2012; P. Kourová: Dětská kniha a „výchova nového člověka“, Marginalia Historica 2012, č. 2; Z. K. Slabý: 50 let Klubu mladých čtenářů, Biblio 2013, č. 1.
Rozhovory: V. Stejskal: Desatero otázek a odpovědí (tazatel neuveden), ZM 1956/57, č. 9; B. Říha – V. Stejskal: Česká dětská kniha dobývá svět (připr. F. Kautman), Kultura 1958, č. 36; Dvojrozhovor s Bohumilem Říhou (připr. D. Palacká), ZN 28. 11. 1965; V. Stejskal: Rozhovor o veselém i neveselém (připr. Z. Heřman), ZM 1970, č. 1; E. Dolejšová: Zastavení v KODu (připr. V. Kubálek), ZM 1970, č. 10; V. Stejskal: Hodnota naprosto nezastupitelná (připr. D. Hajná), MF 4. 2. 1972; V. Adlová: Aktuálně o dětské literatuře (připr. V. Vodák), LD 17. 6. 1972; E. Černý: Albatros nakladatelský (připr. J. Chlupáč), Květy 1976, č. 11; V. Mikeš: Knihy všem – nejhezčí dětem! (připr. J. Klempera), NK 1978, č. 28; A. Blahožová: Albatros jubiluje (připr. L. Štěpán), ZN 1. 3. 1979; A. Blahožová: Dětské nakladatelství ve zralém věku (připr. J. Kašpar), Tvorba 1984, příl. Kmen č. 22; V. Mikeš: Ve znamení Albatrosu (připr. J. Frais), MF 21. 6. 1988; A. Blahožová: Šéfredaktorka (připr. M. Zindelová), Vlasta 1989, č. 15; P. Hořejš: Velbloud uchem jehly (připr. V. Ježek), LD 25. 4. 1990; M. Matějovicová: Zatnout zuby (připr. J. Rulf), LidN 17. 1. 1991; A. Peisertová: Albatros se (snad) odrazil od dna (připr. R. Ditmar), ZM 1992, č. 5; M. Matějovicová: Profil – problémy – perspektiva (připr. L. Svobodová), Knihy 92 1992, č. 22; A. Peisertová: Kam poletí Albatros (připr. M. Rezková), Telegraf 18. 8. 1992; A. Peisertová: Knihy z Albatrosu rovná se kvalita (připr. I. Sánchezová), Tvar 1993, č. 15; M. Matějovicová: Tenhle národ není naivní ani hloupý (připr. M. Čermák), RP 16. 4. 1993; M. Motlová: Albatros – Navazovat na tradice je náš program (připr. L. Svobodová), Knihy 97 1997, č. 17; O. Müller: Albatros na vlnách Bontonu (připr. L. Svobodová), Knihy 98 1998, č. 31; M. Slavík – O. Müller: Kam letí Albatros? (připr. P. Smítalová), NK 1999, č. 20; M. Slavík: 55 let s Albatrosem (připr. J. Dlouhá), Reflex 2004, č. 23; O. Müller – Š. Krejčová – A. Peisertová: Jsme rádi za každou dobrou knihu... (připr. Z. K. Slabý), Host 2006, č. 10.
Vzpomínky: F. Hrubín – J. Čarek – V. Netušil: K desetiletí SNDK, ZM 1959, č. 5; B. Říha: K pětadvacátému výročí Albatrosu, ZM 1974, č. 4; O. Syrovátka: Redaktorovo zavzpomínání, ZM 1974, č. 4; B. Říha: Jak jsme šli do světa (s dětskou knihou), ZM 1988, č. 4; Zdeněk K. Slabý: Z historie Albatrosu, ZM 1989, č. 1–10; Moje léta s dětskou literaturou (různí autoři), Albatros 1989, č. 4–12; J. Votýpková (připr.): Výtvarná redakce téměř legendární, ZM 1993, č. 4/5; M. Chlumská: Seifert a SNDK (Albatros), ZM 1996, č. 3; O. Neff: Chvála kontinuity, LidN 4. 5. 2009; L. Pavlát: V nakladatelství Albatros. O práci redaktora dětských knih, ideologickém dohledu a malých vítězstvích, in A. Drda – K. Strachota (eds.): Naše normalizace (2011); O. Hostovská: Život s knihou, Listy 2012, č. 2.
Zjištěné diplomové práce: M. Jetřichovská: Úloha nakladatelství Albatros v české socialistické kultuře. Léta 1949–1959 (Praha, FF UK 1976); J. Meier: Rozbor uměleckonaučných edicí nakladatelství Albatros (Praha FF UK 1983); V. Vopálenská: Vydavatelská činnost nakladatelství Albatros v letech 1969–1984 a jeho místo v systému současné knižní kultury (Praha, FF UK 1988); J. Stiburková: Klub dětských knihoven nakladatelství Albatros (Praha, FF UK 1989).
  Autor hesla: Milena Šubrtová (2013)
  Aktualizace textu hesla: 31. 1. 2015 (av)
  Aktualizace bibliografie: 31. 1. 2015 (av)
zpět na hlavní stranu