Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František KŘELINA

* 26. 7. 1903, Podhradí (u Jičína) 
 
Básník a prozaik, autor literatury pro děti
 Byl otcem spisovatelky Hany Pražákové (napsala o něm biografický román Nadějí tu žijem [2001]). Pocházel z rodiny kameníka a rolníka. V Jičíně chodil od 1914 do měšťanské školy a od 1918 na učitelský ústav (mat. 1922). Jako učitel působil nejprve na různých obecných školách v severovýchodních Čechách (1924–26 vojenská služba), po získání aprobace pro školy měšťanské (1929) učil v Českém Dubu a po německém záboru v září 1938 krátce v Kobylech u Turnova. 1939–51 byl učitelem v Praze na měšťanských a později jednotných školách. 1951 z politických důvodů zatčen a v rámci procesu s tzv. „zelenou internacionálou“ odsouzen k dvanácti letům vězení (s Josefem Knapem, Václavem Prokůpkem, Zdeňkem Kalistou Janem Zahradníčkem). 1960 z vězení propuštěn, 1967 v plném rozsahu rehabilitován. 1960–64 pracoval jako stavební dělník. 1964 odešel do důchodu a věnoval se literární tvorbě.
 Redigoval časopis Sever a východ (1925–27, s Josefem Knapem, Janem Knobem, Václavem Prokůpkem) a knižnici Česká tvorba (1940–44). Kromě časopisů, které redigoval, přispíval zejména do těchto novin: Národní osvobození, Cesta, Lumír, Venkov (1929–41, zde literární kritika a fejetony), Brázda, Akord, Řád, Vyšehrad, Lidová demokracie, Obroda, Arch, Naše rodina aj. V 60. letech publikoval v podnikovém časopise Výstavba Prahy (1962 zde prozaický seriál Tanec kolem míchačky). Řada rukopisů zůstala nevydána – např. experimentální detektivka Bezhlavý jezdec řehtá na mraky, historický román z dob Přemyslovců Po meči a po přeslici, nebo dvoudílná novela z vesnického prostředí Hana Oralová. Román Pokoj vám, který měl tvořit třetí část trilogie Země dědičná a jehož vydání bylo v roce 1939 zastaveno, Křelina posléze přepracoval a vydal pod názvem Bábel. K autorovým sedmdesátým narozeninám vznikla rukopisná práce Emila J. Havlíčka Abych budil slova (1973), dosud pouze samizdatově vyšla studie Zdeňka KalistySvědectví o Františku Křelinovi (Česká expedice 1987). Pseudonymy, šifry: K. Janda, Karel Janda; -a, A. M., F. K., K., Kř., ř.
 Příklonem k mytickému pojetí selství a venkova, stavěnému do protikladu vůči mravně zkaženému městu, se Křelina stal (vedle Josefa Knapa) nejvýznamnějším představitelem českého literárního ruralismu tak, jak jej ve 30. letech představoval okruh autorů soustředěných zejména okolo časopisu Sever a východ. Již v trojici básnických sbírek, které předznamenaly Křelinovu tvorbu prozaickou, je hlavním tématem hluboký prožitek zakotvenosti v rodném kraji. Romány a povídkovými soubory z druhé poloviny 30. let (Hlas na poušti, Hubená léta, Puklý chrám, Jalovčí stráně) pak vytvořil osobitou koncepci venkovské prózy, založenou na křesťanských mravních zásadách, stále oživovaných bytostným sepětím vesnického člověka s půdou a rodem. Vesnici Křelina považoval za jádro národního společenství a nevyčerpatelný zdroj mravních jistot. Typem svého vypravěčství navazoval jednak na etickou linii próz Karoliny Světlé, jednak na tvorbu tzv. francouzského regionalismu (Charles Ferdinand Ramuz, Jean Giono), jejichž hrdinové byli tvrdě podrobeni zákonitostem neproměnného řádu přírody a Božích úradků. Jedním z hlavních propagátorů ruralismu a obhájcem kulturního tradicionalismu (jak jej v českém kulturním kontextu ztělesňoval zejména Arne Novák) byl Křelina také v publicistice a literární kritice, kterou uveřejňoval zejména v časopise Venkov. – Za nacistické okupace Křelina opustil venkovskou tematiku a na historických a exotických látkách sledoval odvěký boj dobra se zlem, v němž vítězí milosrdenství a láska nad zlobou a nenávistí (Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká; Amarú, syn hadí). Také jeho tvorba poválečná je prosycena silným křesťanským etosem, s nímž hodnotí lidickou tragédii (Každý své břímě) i vlastní existenciální vykořeněnost propuštěného politického vězně (Má přítelkyně Dora). – Povolání učitele se promítlo nejen do Křelinovy tvorby pro mládež (Z bukového dřeva, Můj otec kapitán) a do jeho činnosti ediční (vydávání žákovských slohových prací); v celém jeho díle hrají děti, nositelé předobrazu rajské čistoty a nevinnosti, významnou roli.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Půlnoční svítání (BB 1927); Hlas kořenů (PP 1927; uprav. vyd. prózy Zápas s tit. Rostl tam jalovec a vřes, in Jalovčí stráně; 1942 též samostatně); Předjitřní tma (BB 1930); Plaché světlo (BB 1934); Hlas na poušti (R 1935); Hubená léta (R 1935; přeprac. 1969); Puklý chrám (R 1936; 1. přeprac. 1941; 2. přeprac. 1949); Postila (D 1937, i prem.); Jalovčí stráně (PP 1937; 1. přeprac. 1947; 2. přeprac. 1967; upr. vyd. P Vánoční stromek s tit. Zmijí dědek in Zmijí dědek a jiné povídky pro mládež); Klíče království (PP 1939; rozšíř. 1971; upr. vyd. P Pán ochránce můj in Zmijí děděk a jiné povídky pro mládež); Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká (R 1940; 1. přeprac. a rozšíř. 1946, obsahuje i P Královna a žebračka ze sbírky Kamenný orchestr; 2. přeprac. a rozšíř. 1969); Daliměřický pohřeb (P 1940, příloha 5. sv. sborníku Hollar); Amarú, syn hadí (R 1942); Z bukového dřeva (P pro ml., 1943); Zmijí dědek a jiné povídky pro mládež (1946); Můj otec kapitán (P pro ml., 1947); Na březích Botiče (R 1948); Bábel (P 1968); Má přítelkyně Dora (P 1968); Cesta do Aiginy (P 1969); Každý své břímě (P 1969); Soud nad Bábelem (R 1995).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Památník na oslavu osmdesátiletého trvání Raisova státního koedukačního učitelského ústavu v Jičíně (1929); Básníci selství (1932); Sborník K. V. Raise na paměť 10. výročí úmrtí (1936); Tváří k vesnici (1936); Monumenty a květiny T. G. M. (1937); O Josefu Pekařovi (1937); Kde domov můj (1940); Prezident Osvoboditel (1941); Kamenný orchestr (1944); K poctě zbraň praporu! (1945); Kameny základní (1946); Pozdrav k sedmdesátinám Jakuba Demla (1948); Náš Ještěd (1969); Sborník pětadvacíti (1969); Bítov (1991) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval: Dětskýma očima (sb. slohových prací žákovských z Českého ráje, 1934); K. Světlá: Škola mé štěstí (1940, zde též K. povídka o mládí K. Světlé); Věčný Mácha (sb., 1940, s dalšími); Děti své doby, jak se jeví v slohových zápiscích žákyň měšťanských škol pražských (1946); Květnové dni v slohových pracích žákyň druhé měšťanské školy v Praze-Vršovicích (1946).

LITERATURA

Knižně: M. Trávníček: O Františku Křelinovi (studie, bibliografie 2003).
Bibliografie: F. Všetička, Proglas 1991, č. 3/4.
Studie a články: J. V. Sedlák in sb. Básníci selství (1932); K. Sezima in Mlází (1936); R. Habřina in sb. Tváří k vesnici (1936); B. Fučík: Cesta Františka Křeliny, Akord 8, 1940/41, s. 325; J. Strakoš: Lyrická aktualizace námětu v historickém románu Františka Křeliny, Řád 1941, s. 80; J. Š. Kvapil in Venkov v současné české beletrii (1944); V. Lišková in Posmrtný odlitek z prací V. Liškové (1945); A. Novák: doslov, in Puklý chrám (1949); M. Trávníček: Z Máchových ohlasů, Zprávy Spolku českých bibliofilů 1986, s. 5-7; Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987; 1991); Emil J. Havlíček: František Křelina, Severočeský dialog 1991, č. 1; F. Všetička: Profil Františka Křeliny, Proglas 1991, č. 3–4; J. Šimůnek: Ruralisté Českého ráje (Šrámkova Sobotka 1993); D. Moldanová: František Křelina a jeho romány o Bábelech, Český jazyk a literatura 44, 1993/1994, č. 3/4.
Recenze:Půlnoční svítání: J. B. Čapek, Sever a východ 1927, s. 157 * Hlas kořenů: PF (P. Fraenkl), Rozpravy Aventina III, 1927/1928, s. 63 * Hlas na poušti: F. X. Šalda, ŠZáp 7, 1934/35, s. 211 * Hubená léta: F. X. Šalda, ŠZáp 8, 1935/36, s. 187 * Dcera královská: V. Jirát, KM 1941, č. 2 * Amarú, syn hadí: V. Jirát, KM 1942, s. 323-326 Bábel; Má přítelkyně Dora: S. Bartůšková, HD 1969, č. 3 * Každý své břímě: S. Bartůšková, HD 1970, č. 7; Martin C. Putna, Souvislosti 1991, č. 1 * Soud nad Bábelem: I. Harák, Scriptum 1997, č. 22; J. Wiendl, NK 1995, č. 22.
K životním jubileím: J. Heyduk, LD 26. 7. 1968; J. Knap, ZN 26. 7. 1968
Vzpomínky: H. Pražáková: Nadějí tu žijem (P 2001)
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963, dodatky A-M

Autor hesla: Jaroslav Med (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu