Lubomír TOMEK
Prozaik, redaktor, popularizátor literární historie
Vlastním jménem Lubomír Vaculík, pod nímž knižně publikoval do roku 1966; za pseudonym si zvolil v polovině 70. let dívčí jméno své matky, jejíž rodina byla spřízněna s historikem Václavem Vladivojem Tomkem. Jeho druhou manželkou byla literární historička, dlouholetá pracovnice Literárního archivu Památníku národního písemnictví Milena Vinařová (1939–1986). – Dětství Tomek prožil v Bohuslavicích nad Vláří a ve Slavičíně, od 1936 žil u matčiných rodičů v Hradci Králové a 1937–44 zde studoval na klasickém gymnáziu (maturita 1945). Od srpna 1944 do dubna 1945 byl pomocným kinooperátorem v Bohuslavicích nad Vláří. 1945–46 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, poté přešel na obor novinářství Vysoké školy politické a sociální. 1949 byl ze studia z politických důvodů vyloučen (toto rozhodnutí bylo zrušeno až 1990; promoval na Vysoké škole ekonomické 1991, Ing.). Pracoval jako pomocný dělník v Gramofonových závodech v Praze-Libni a po absolvování vojenské služby (1949–51) se stal redaktorem závodního časopisu Valašských strojíren ve Slavičíně
Budujeme. Od 1956 byl redaktorem krajského deníku
Naše pravda v Gottwaldově (dnes Zlín), 1960 přešel do pražské redakce
Rudého práva. 1969–70 byl ve svobodném povolání. Poté až po odchod do důchodu (1987) pracoval jako samostatný odborný pracovník v
Památníku národního písemnictví, kde pořádal archivní fondy, napsal řadu scénářů literárních pořadů, výstav aj. a zejména redigoval sborník
Literární archiv (1975–88).
Roku 1945 začal publikovat verše a sloupky v mládežnickém časopise
Nový život (Hradec Králové), dále přispíval do novin a časopisů:
Sobota,
Náš týden,
Budujeme (Slavičín),
Ahoj,
Svobodné slovo,
Naše pravda (Gottwaldov),
Dikobraz,
Květy,
Rudé právo,
Magazín Co vás zajímá,
Literární noviny,
Host do domu,
Kmen,
Panoráma české literatury,
Kultura,
Sluníčko,
Zlatý máj
(1972–77 zde anonymně na pokračování vydával pohledy do dílny českých spisovatelů, později vydané s titulem
Za slova tiše nahlédni),
Práce,
Svět práce,
Rodina a škola,
O knihách a autorech,
Literární měsíčník,
Učitelské noviny (od začátku 80. let zde pravidelně otiskoval literárněhistorické fejetony s edicemi archivních pramenů) aj. Od roku 1948 spolupracoval s
Československým rozhlasem, pro který zdramatizoval několik literárních předloh (mj.
Pohádka pošťácká, 1956, a
Pohádka tulácká, 1957, obě podle
Karla Čapka), napsal několik původních her (
Mlha,
Než se tu objevím,
Otázka,
Dobrá parta,
Malá patologie lidského myšlení, vše 1963–64) i literárně publicistických pásem. V 60. letech též pravidelně přispíval do relace
Zrcadlo kultury, v 80. letech psal popularizační literárněhistorická pásma a pořady pro relaci
Schůzky s literaturou. Podle jeho povídky
Co je pravda, odvětil Pilát natočila
Československá televize hru
Sáňkování není dovoleno (1989, režie
Jiří Bednář). – Užíval řadu pseudonymů a šifer: Nikola Zubaj, L. Vacleux, V. A. C. Ulík (po 1945), Lubomír Tomek (od 1966), lv, -lv-, (ev), -ev-, L. V., -lv, ír, vac, ac, – lík, -lvt-.
V pracích ze 60. let zachycoval
Tomek s ironickým odstupem všednodenní situace soukromého i veřejného života. Své různorodé mozaikovité postřehy přitom ztvárňoval jak ve formě novinářských sloupků, bajek, anekdot a aforismů (
Za někým zůstane otevřeno), tak civilně stylizovaných veršů (
Neukolébavky). Autorův smysl pro paradox a hyperbolickou zkratku při kresbě chaotičnosti a bezcílnosti lidského chování, podmíněného všudypřítomností vnuceného byrokratického systému, určují absurdní satirickou prózu
Město pro mraky. Po vynuceném odmlčení přijal pseudonym a představil se volnou románovou trilogií, v ní zachytil archetypální vazby i uměle budované role v současné, v důsledku rozvodů „otevřené a plastické“, rodině (
Kůži na buben,
Čí ruku do ohně,
Kdo přichází oknem). Souběžně publikoval úsměvné sbírky causerií sjednocované určitým námětem (
Psí knížka,
Variace na horké lásky,
Knížka na houby); k humornému glosátorství všednodennosti se vrátil souborem fejetonů (
Sisyfos v půli kopce). Pokusil se i o parodii akční detektivní prózy (
Mary Peson ve spárech podsvětí). Apokryfem, ironicky převracejícím pohled na
Nový zákon, ale i kritikou cynismu, s nímž totalitní moc manipuluje s jednotlivcem, je román
Kříž Jidášův. – Působení Lubomíra Tomka v
Památníku národního písemnictví dalo vzniknout popularizačním literárněhistorickým pracím
Za slova tiše nahlédni a
Tajemství krásné písemnosti.
Beletrie a popularizační práce o literatuře (do 1966 pod vlastním jménem Lubomír Vaculík): Vyznání lásky (fejeton, bibliof., 1959); Za někým zůstane otevřeno (PP 1960); Neukolébavky (BB 1963); Město pro mraky (PP 1966); Kůži na buben (R 1979); Psí knížka (PP 1979); Za slova tiše nahlédni (populárně nauč. o spisovatelích, 1980; rozšíř. 1989); Variace na horké lásky (PP 1981); Knížka na houby (PP 1982); Čí ruku do ohně (R 1984); Kdo přichází oknem (R 1984); Mary Peson ve spárech podsvětí (P 1985); Tajemství krásné písemnosti (populárně nauč. pro ml., 1985, s M. Vinařovou); Sisyfos v půli kopce (FF 1987); Kříž Jidášův (R 1988); Od Pijávy ku Praze aneb Smrt imperiálistům. Tesknej memoár (P 1992).
Odborné práce a edice (pod vlastním jménem Lubomír Vaculík): Soupisy osobních archivních fondů LA PNP: Bedřich Hlaváč, 1868–1936 (1970); Kamill Resler, 1893–1961 (1974); Ferdinand Emgelmüller, 1867–1924 (1998, s M. Šrůtovou); Method Kaláb, 1885–1963 (1998, s A. Boháčem a M. Šrůtovou); Jindřich F. Isoz, 1916–? (1999, s L. Šolcovou).
Uspořádal a vydal: J. Fučík: Soubor rukopisných faksimilí z fondů LA PNP (1978, pod jm. L. Vaculík); S. K. Neumann: Z Nových zpěvů (faksimile rkp. z fondů PNP, 1978); V. Nezval: Depeše z konce tisíciletí. Korespondence V. N. (1981, s M. Krulichovou a M. Vinařovou).
Studie a články: J. Peterka, doslov in L. V., Kříž Jidášův (1988); M. Kubínová: L. T.: Kříž Jidášův, ČL 1994, s. 533 (interpretace nezařazená do publikace Český Parnas); O. Šuleř in Laskavé medailony (Ostrava 2007).
Recenze:
Za někým zůstane otevřeno: O. Rafaj, LitN 1961, č. 6 * Neukolébavky: J. Šimůnek, VP 27. 9. 1963 * Město pro mraky: H. Hrzalová, VP 18. 12. 1966; Z. Kožmín, LitN 1966, č. 51; M. Petříček, HD 1967, č. 3 * Kůži na buben: V. Vodák (= M. Vacík), LD 7. 5. 1979; Z. Heřman, Tvorba 1979, č. 26 * Psí knížka: M. Janů-Veselá (= M. Jungmann), Práce 26. 9. 1979; M. Blahynka, Tvorba 1979, č. 42 * Za slova tiše nahlédni: J. Lukeš, Tvorba 1981, č. 7; A. Hájková: ČL 1981, s. 181 * Variace na horké lásky: J. Lukeš, Práce 18. 11. 1981 * Knížka na houby: J. Lukeš, SvSl 27. 1. 1983; M. Blahynka, Tvorba 1983, č. 8, příloha Kmen * Čí ruku do ohně + Kdo přichází oknem: J. Lukeš, SvSl 22. 11. 1984 (též o Kůži na buben); M. Blahynka, Tvorba 1984, č. 44, příloha Kmen * Tajemství krásné písemnosti: J. Slomek, MF 5. 11. 1986; L. Vacina, Tvorba 1986, č. 23, příloha Kmen * Mary Peson ve spárech podsvětí: Š. Vlašín, Rovnost, 16. 4. 1986 * Sisyfos v půli kopce: ch, NK 1987, č. 38 * Kříž Jidášův: I. Kotrlá, Akord 18, 1992/93, č. 9.
Nekrology: Spisovatel ing. Lubomír Vaculík /.../,
Listy Starohradské kroniky 2006, č. 4.
Archiv: LA PNP:
Osobní fond, zpracováno v 1. stupni evidence.
