Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Karel FABIÁN

* 21. 6. 1912, Praha 
 
Prozaik, autor dobrodružné beletrie a propagandistických románů
 

Vlastním jménem Eduard Kirchberger, otec byl sluhou v Zemědělské radě pro Čechy. Studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze (mat. 1932), 1933–1934 tři semestry na Právnické fakultě UK. Dvouletou vojenskou službu, k níž se dobrovolně přihlásil z nedostatku jiného zaměstnání, strávil na Slovensku: ve škole pro důstojníky v záloze v Nitře a u cyklistického pluku v Levicích. 1937 získal stálé místo jako akvizitér a později úředník pojišťovny Slavia v Praze. 17. 2. 1942 byl zde zatčen za rozšiřování ilegálního časopisu V boj, za držení zbraní a konspirační plány, do prosince téhož roku byl ve vyšetřovací vazbě na Pankráci, poté v Drážďanech; v červenci 1943 byl v Berlíně odsouzen na osm let a převezen do káznice Straubing, odkud se vrátil v květnu 1945 jako částečný invalida. Odstěhoval se z Prahy do Liberce, kde mu bylo nabídnuto zaměstnání v Legiobance (od konce 1946 tajemník ředitele pobočky). Odchod do pohraničí souvisel i s jeho chováním ve vazbě gestapa, pro něž byl od roku 1947 vyšetřován Mimořádným lidovým soudem v Praze na základě tzv. velkého retribučního dekretu (obžalován v dubnu 1948, žaloba vzata zpět v prosinci téhož roku). 25. 2. 1948 byl na den zadržen policií a 28. 2. propuštěn z banky za ostře antikomunistické výroky v soukromém dopisu, který při obsazování redakce novin Stráž severu zadržel akční výbor. Žil jako literát a nakladatelský pracovník, než mu byl oznámen zákaz publicistické činnosti. 10. 6. 1948 ilegálně přešel hranice do západní zóny Německa, ale nepodařilo se mu dostat do Anglie a 12. 8. 1948 využil amnestie k návratu do ČSR, kde své zážitky nabídl k propagandistickému využití (srov. Cesta na Západ, Uprchlík). Tím se dostal do úzkého osobního kontaktu se zástupcem velitele Státní bezpečnosti Bedřichem Pokorným, pro něhož v dalších letech napsal ještě propagandistický román o případu Schramm – Choc, dnes nezvěstný. Znovu se přestěhoval do Prahy, od září 1948 do konce roku 1949 byl redaktorem týdeníku Květen, odkud byl propuštěn na zásah sekretariátu ÚV KSČ z důvodu přílišné senzačnosti svých textů na podporu pětiletky. Poté byl vrtařem v podniku Autorenova, od dubna 1950 do září 1951 vedoucím textařského oddělení v národním podniku Propag (přejmenován na Výzdoba). Po čistkách ve vedení Státní bezpečnosti z počátku roku 1951, při nichž padl i Pokorný, byl Kirchberger zatčen a nabídl se Státní bezpečnosti jako tajný spolupracovník (vyřazen 1956, využíván opět 1972–1977). Zpravodajské aktivity však prozrazoval lidem ze svého okolí, 17. 9. 1951 byl zatčen znovu, odsouzen nejprve v prosinci téhož roku na tři měsíce, v druhé instanci v únoru 1952 na šest let za ohrožení státního tajemství. Počátkem 1954 byl z vězení (Jakubčovice nad Odrou) podmínečně propuštěn, krátce pracoval jako horník (Hrdlovka, Mariánské Radčice) a poté do roku 1961 jako slévač v ČKD Stalingrad v Praze-Vysočanech. 1963–1965 byl dramaturgem pořadů pro děti a mládež v Čs. televizi, 1969–1977 redaktorem týdeníku Květy.

 

Podle vlastních údajů již v sextě na gymnáziu navázal spolupráci s večerníkem Národních listů, kam poté přispíval povídkami, publicistikou a prózami na pokračování a kde měl údajně ve 30. letech postavení externího redaktora (zde na pokračování špionážní romány Než zazní děla, 1937, pod jm. Eda Kirchberger, Cesta přes mrtvé, 1937, vzápětí i knižně, Pátá poprava, 1938, a dobrodružné romány Malokaj – ostrov malomocenství, 1938, a Pašerák Silverio, 1940–1941). Povídky dále psal pro týdeník Ahoj a sešitové edice Rodokaps a Rozruch, kde zároveň 1939–1942 uveřejnil čtrnáct dobrodružných románů a westernů. (Podle vlastních údajů publikoval před válkou periodicky ještě román Síť nad Evropou, jehož otisk se nepodařilo zjistit.) Po válce přispíval do liberecké Stráže severu, kde byl 1946 kratičce i redaktorem (povídkové agitky odtud knižně pod tit. Jak se rodil Liberec), do týdeníku Květen (povídky soustavně od 1947, 1948 zde na pokrač. s tit. Cesta na Západ část pozdějšího autobiografického románu Uprchlík, pod pseud. F. Navrátil, a 1948–1949 cyklus reportáží Na frontě pětiletky, pod pseud. K. Eduard), do sešitové edice Románové novinky, do Mladé fronty (v lednu až srpnu 1952 zde na pokračování satirická próza Nový výlet pana Broučka tentokráte do roku 1952, podepsaná pouze příjmením Fabián). Povídky dále tiskl v Květech a v Interpress Magazínu. Za pobytu v Liberci jako publicista pravidelně spolupracoval s místním rozhlasem, zejména v 60. letech napsal řadu rozhlasových her (Dynama, 1949, pod jm. E. Kirchberger; Atrakce, 1960; Manuel nemluví, 1961; Vzpoura proti smrti, 1962; Dva rytíři na Vintíři, 1963; Všichni jsou podezřelí, 1964; Morbus, 1966). Pro televizi napsal scénář ke hře pro mládež Vlajky korzárů (1964, podle románu Takovou loď...) a k detektivní hře Zlý dům (1972, s Josefem Mladějovským); byl autorem jednoho z námětů k epizodě Studna ze seriálu Třicet případů majora Zemana (1980, v titulcích uveden jen autor druhého námětu Jan Kovář). Zfilmovány byly jeho romány Černý vlk (1971, r. Stanislav Černý, který je též spoluautorem scénáře) a Psí komando s titulem Počkám, až zabiješ (1973, r. Stanislav Černý, sc. Ivo Toman). – Do roku 1942 publikoval výhradně pod vlastním jménem, od roku 1945 také pod pseud. E. Kágé a značkou Kg z Lgb., od 1950 pod pseud. Karel Fabián (psáno zprvu Fabian). Chlapecké romány napsané s novinářem Miroslavem Königsmarkem (1917–1966), s nímž se poznal zkraje 50. let jako externista výrobní skupiny Čs. státního filmu vedené Miroslavem Galuškou, podepsali společným pseudonymem K. M. Fabián.

 

Charakter Fabiánova díla, spadajícího cele do oblasti populární literatury, předurčily fabulační talent, díky němuž měla zvláště raná autorova novinová beletrie neobyčejný čtenářský ohlas, dále neutuchající potřeba vyprávět a extrémní přizpůsobivost bezprostřednímu publikačnímu kontextu. S tiskem národní demokracie souzněly jeho první práce svým nacionalistickým, protiněmeckým a protimaďarským zaměřením (časové romány Než zazní děla, Cesta přes mrtvé Pátá poprava). Pro ideologicky nevyhraněné komerční sešitové edice psal dobrodružné romány, jejichž účinek byl založen na propojení archaické hrůzostrašnosti s vypjatými civilizačními, rasovými, přírodními i charakterovými kontrasty a s elementární epikou; dílčí výjimku představoval Boj o pampu, zahrnující prvky sociální utopie, na něž autor později navázal průkopnickým pokusem o lidový budovatelský román v duchu stalinismu (Šlo o elektrárnu). Nacionalismus, ještě vystupňovaný ve špionážních románech a povídkách z prvních let po osvobození, se od roku 1949 ve Fabiánových prózách prolnul s ideologií komunistickou (srov. řadu románů o české účasti na boji proti nacismu od Sabotáže doktora Schöllera po Pozor, bomby!). Ve zručně psaných tezových románech či novelách využívajících dobrodružné či kriminální syžety poté autor pranýřoval západoněmeckou společnost za její údajné lpění na nacistické minulosti (např. Trestný prapor, Krycí jméno Jaguár), Spojené státy za imperialismus (dozvuky korejské války v románu Letící kůň) a rasismus (např. Ženy sedící na chodníku); dobrodružné příběhy hrdinných antifašistů umisťoval rovněž do současného Španělska, vůči jehož tradicím katolicismu exponoval i protiklerikální motivy (Podivný případ ze Salamanky, Marně neumíráme, Juan netančí karmaňolu). K oslabení ideologické složky došlo ve Fabiánových pracích pro dospělé znovu až na sklonku 60. let (román s tajemstvím Mezinárodní cirkus). Jeho chlapecké a dívčí romány zakončuje obvykle idealizované líčení spolupráce dětí s policií při odhalování špionů a zločinců (Záhada pěti domků, Slunečné údolí, Prázdniny za milion). Úrovni poválečných autorových prací se vymyká především román Psí komando, vyprávějící o útěku německého vězně, židovského chlapce a strážního psa z koncentračního tábora. – Ve svých prózách Fabián opakovaně reprodukoval stejné motivy a přizpůsoboval je novému adresátu a historickému kontextu. Část raného dobrodružného románu Tajemství moře takto například po válce vtělil do románu pro mládež Dokument z černé ponorky; v pozdější adaptaci Černá ponorka posunul děj k větší historické konkrétnosti zasazením na konec druhé světové války. – Součástí Fabiánova díla jsou také tisíce povídek s tajemstvím psaných pro magaziny, z nichž knižně vyšlo jen několik ukázek (fantastické povídky ve sbírce Protože noci jsou tu chladné).

BIBLIOGRAFIE

Próza: Cesta přes mrtvé (R špion. 1937, pod jménem E. Kirchberger); Tajemství moře (R dobr. 1939, pod jménem E. Kirchberger); Zlaté tornádo (R dobr. 1940, pod jménem E. Kirchberger); Stopa tvrdého muže (R dobr. 1940, pod jménem E. Kirchberger); Vítr od Karibského moře (R dobr. 1940, pod jménem E. Kirchberger); Muži velkých srdcí (R dobr. 1940, pod jménem E. Kirchberger); Boj o pampu (R dobr. 1941, pod jménem E. Kirchberger); Zápas o kaučuk (R dobr. 1941, pod jménem E. Kirchberger); Osudný výstřel (R dobr. 1941, pod jménem E. Kirchberger); Démantový kraj (R dobr. 1941, pod jménem E. Kirchberger); Žlutý Black (R dobr. 1941, pod jménem E. Kirchberger); Přítel z Argentiny (R dobr. 1941, pod jménem E. Kirchberger); Hlas džungle (R dobr. 1942, pod jménem E. Kirchberger); Černý vlk (R dobr. 1942, pod jménem E. Kirchberger); Na stopě Karibů (R dobr. 1942, pod jménem E. Kirchberger); Podivný případ ze Salamanky (R špion. 1946, pod pseud. E. Kágé); Jak se rodil Liberec (PP 1946, pod šifrou Kg z Lgb.); 11x v třídní knize (R humor. 1946, pod šifrou Kg z Lgb.); Sabotáž doktora Schöllera (R špion. 1947, pod pseud. E. Kágé); Zpravodajská ústředna hlásí... (R špion. 1947, pod pseud. E. Kágé); Muži u vysílačky (R špion. 1947, pod jménem E. Kirchberger); Dokument z černé ponorky (R pro ml., 1948, pod pseud. E. Kágé; přeprac. jako Černá ponorka, 1969); Šlo o elektrárnu (R 1949, pod jménem E. Kirchberger); Marně neumíráme (R 1949, pseud. Karel Fabian); Uprchlík (R 1950, pseud. Karel Fabian); Záhada pěti domků (R pro ml., 1957, s M. Königsmarkem, pod společným pseud. K. M. Fabián); Pozor, bomby! (R špion. 1958); Takovou loď... (R pro ml., 1959, s M. Königsmarkem, pod společným pseud. K. M. Fabián); Psí komando (R 1959); Juan netančí karmaňolu (P 1960); Letící kůň (R 1961); Trestný prapor (R 1962); Vrah vychází za soumraku (R krimi. 1964); Černý vlk (R špion. 1965); Slunečné údolí (P pro ml., 1967); Ženy sedící na chodníku (P krimi. 1967); Prázdniny za milion (P pro ml., 1968); Krycí jméno Jaguár (R 1968); Černá nese smrt (P 1969); Mezinárodní cirkus (R 1970); Protože noci jsou tu chladné (PP 1977).
Příspěvky ve sbornících: Rok po revoluci (1946, sb. Svazu národní revoluce v Liberci; črta Liberecko pod zn. Kg z Lgb.); Jedním dechem (1970, sbírka napínavých povídek pro mládež; povídka Mrtvá z pyramidy); A každý den ptej se devíti lidí (1980, sbírka povídek českých a východoněmeckých autorů k 35. výročí konce války; povídka Podivná lidská jara); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986, antologie, ed. Josef Valouch; povídka Podivná zvířata).

LITERATURA

Studie a články: Ivan Adamovič in Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995); Pavel Janáček in Literární brak (2004); Mariusz Szczygieł: Lovec tragédií, in M. S., Gottland (2007); Jiřina Dvořáková: Bedřich Pokorný – vzestup a pád, in Sborník AMV 2004, č. 2, s. 233–267 (ad spolupráce s B. Pokorným, zde).
Recenze: Pozor, bomby: F. V. (F. Všetička), Tvorba 1958, č. 41 * Psí komando: Z. Heřman, LitN 1959, č. 31 * Takovou loď…: Z. Heřman, LitN 1959, č. 38 * Juan netančí karmaňolu: K. Dostál, Plamen 1961, č. 6; A. Linke, LitN 1961, č. 14 * Letící kůň: K. Pecháček, Plamen 1961, č. 12; J. Čistín, Tvorba 1961, č. 36; Nk (Vilém M. Nejtek), NK 1973, č. 17 * Trestný prapor: J. Opelík, Kultura 1962, č. 48; M. Šolleová, LitN 1963, č. 4 * Černý vlk: gs (O. Sus), Rovnost 12. 11. 1965 * Prázdniny za milion: V. Nezkusil, ZM 1969, č. 8 * Protože noci jsou tu chladné: J. Heřtová, LM 1977, č. 10; V. Kolár, Tvorba 1977, č. 23.
Rozhovor: J. Stegbauer, Květy 1977, č. 25.
K životním jubileím: K. Cvejn, LM 1977, č. 6.
Nekrolog: A. Hájková, LM 1984, č. 4.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963

Autor hesla: Pavel Janáček (2009)
Aktualizace hesla: 31. 1. 2009 (ap)
 
zpět na hlavní stranu