Slovník české literatury po roce 1945
Zdeněk PEŠAT
* 4. 11. 1927, Místek (dnes Frýdek-Místek)
† 29. 3. 2010, Praha
Literární historik, lexikograf a editor
Narodil se v rodině berního úředníka Emila Pešata (1892–1962), dlouholetého ochotnického loutkáře a autora loutkových her realizovaných místeckým divadelním souborem.
Studovat začal na reálném gymnáziu v rodišti (1938), po jeho uzavření nacisty (1941) nejprve pracoval jako pomocná kancelářská síla v Hlavním skladu tabáku ve Frýdku a poté navštěvoval obchodní školu ve Frenštátě pod Radhoštěm (1943–1944); v letech 1944–1945 byl totálně nasazen jako pomocný dělník ve Frýdlantě nad Ostravicí a Frýdku, před koncem války byl kopáčem na zákopech v Beskydech. Po válce se vrátil na gymnázium (maturita 1947). V letech 1947–1952 studoval na FF UK slovanské literatury, literární vědu a estetiku (PhDr. 1952 prací Boj o Aloise Jiráska v zrcadle kritiky, CSc. 1958 prací J. S. Machar básník, DrSc. 1992 prací Jaroslav Seifert.) Už za studií působil (1950–1953) na FF UK jako asistent a posléze tajemník katedry české a slovenské literatury, literární vědy a estetiky. Poté přešel do Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde v letech 1953–1956 absolvoval – jako žák Jana Mukařovského – vědeckou aspiranturu a kde až do roku 2007 působil jako vědecký pracovník. V letech 1964–1967 a znovu 1968–1970 zde zastával funkci zástupce ředitele, od prosince 1989 do ledna 1993 byl ředitelem ústavu.
Studovat začal na reálném gymnáziu v rodišti (1938), po jeho uzavření nacisty (1941) nejprve pracoval jako pomocná kancelářská síla v Hlavním skladu tabáku ve Frýdku a poté navštěvoval obchodní školu ve Frenštátě pod Radhoštěm (1943–1944); v letech 1944–1945 byl totálně nasazen jako pomocný dělník ve Frýdlantě nad Ostravicí a Frýdku, před koncem války byl kopáčem na zákopech v Beskydech. Po válce se vrátil na gymnázium (maturita 1947). V letech 1947–1952 studoval na FF UK slovanské literatury, literární vědu a estetiku (PhDr. 1952 prací Boj o Aloise Jiráska v zrcadle kritiky, CSc. 1958 prací J. S. Machar básník, DrSc. 1992 prací Jaroslav Seifert.) Už za studií působil (1950–1953) na FF UK jako asistent a posléze tajemník katedry české a slovenské literatury, literární vědy a estetiky. Poté přešel do Ústavu pro českou literaturu ČSAV, kde v letech 1953–1956 absolvoval – jako žák Jana Mukařovského – vědeckou aspiranturu a kde až do roku 2007 působil jako vědecký pracovník. V letech 1964–1967 a znovu 1968–1970 zde zastával funkci zástupce ředitele, od prosince 1989 do ledna 1993 byl ředitelem ústavu.
Debutoval 1946 verši v časopise Středoškolák. Do konce 60. let dále postupně přispíval do periodik Lidové noviny, Rudé právo,
Literární noviny (Literární listy, Listy),
Česká literatura, Slovenská literatúra (Bratislava), Listy Klubu přátel poezie aj. V 70. a 80. letech sporadicky publikoval hlavně v
České literatuře, ojediněle v samizdatovém
Kritickém sborníku
(1988, pod pseudonymem Jiří Tománek). Po roce 1989 psal do
České literatury, Literárních novin a
Tvaru; v
Literárním měsíčníku 1990, č. 1 a 2 uveřejnil studii Literatura Skupiny 42. Přispěl do rukopisných sborníků, a to k životním jubileím
Milana Jankoviče (1979 a 1989), Rudolfa Havla (1981), Bořivoje Srby (1981), Miroslava Červenky (1982), Mojmíra Otruby (1983), Roberta Kalivody (1983), Milana Drozdy a Jiřího Honzíka (oba 1984), Emila Pražáka (1984), Růženy Grebeníčkové (1985), Vladimíra Macury (1985), Františka Kautmana (1987), Josefa Zumra (1988), Pavla Spunara (1988), Jaroslava Kolára (1989), Bohumila Hrabala (Hrabaliana, 1989) a Jaroslavy Janáčkové (1990). Literárněhistorické příspěvky uveřejnil i v katalogu výstavy umělecké skupiny Ra (1988) a zahraniční výstavy Devětsil. Czech avant-garde Art, Architecture and Design (Oxford 1988). Své jméno propůjčil
Jiřímu Šotolovi k edici
Jana Nerudy: Binokl na očích, v ruce hůl (1979). – Kratší příspěvky podepisuje šiframi pšt, -pšt- a zp, ojediněle -p-, Z. P. a -zpe-.
Za gymnazijních let Pešat psal a publikoval verše, od vysokoškolských studií se však zabýval především dějinami novodobé české literatury. V první polovině 50. let se představil dobově podmíněnou prací o
Aloisi Jiráskovi (Boj o Aloise Jiráska v zrcadle kritiky) a tomuto autorovi se věnoval také později (v Dějinách české literatury 3, doslovy k románům). Pozornost věnoval rovněž dalším prozaikům:
Václavu Benešovi Třebízskému, Zikmundu Wintrovi, Karlu Václavu Raisovi, Antalu Staškovi, v 70. a 80. letech pak
Vladislavu Vančurovi a Karlu Čapkovi. Nejvlastnějším předmětem Pešatova odborného zájmu však byla česká poezie od dob
Jana Nerudy, se zvláštním zřetelem k 90. letům 19. století a 20. letům století následujícího. Její problematiku zpracovává v žánrově rozmanitých, drobnějších i rozsáhlejších příspěvcích a studiích, doslovech či předmluvách. Důležité místo mezi nimi mají práce portrétní, věnované
Jaroslavu Vrchlickému (kapitola v Dějinách české literatury 3), Josefu Svatopluku Macharovi
(J. S. Machar básník),
Karlu Hlaváčkovi, Stanislavu Kostkovi Neumannovi, Františku Halasovi
(Dialogy s poezií). Portrétní charakter má však i rozsáhlá časopisecky publikovaná studie Literatura Skupiny 42 a eponymní antologie. Vrcholnou Pešatovou prací portrétní je interpretačně vyvážená, celek autorova díla i osobnosti vystihující monografie Jaroslav Seifert, připravená ranější studií Čtyři básníkovy poetiky (původně ve 2. vydání sborníku Jak číst poezii). Pešatovy práce včleňují dílčí problémy do širšího kontextu literárního procesu. Tento zřetel se prohlubuje v jeho pojednáních o vývoji české poezie od sklonku 19. století do 20. let 20. století (Dějiny české literatury 3 a 4), o základních rysech lyriky po první světové válce či o vlivu
Apollinairova Pásma na českou meziválečnou poezii (obě studie v Dialozích s poezií). Při rozboru a výkladu literatury se Pešat povětšinou řídí chronologií, časovou následností věcí. Zaujat nejen literárněhistorickými koncepty Felixe Vodičky, ale především estetickými teoriemi Jana Mukařovského, se soustřeďuje k vnitřní skladbě díla, k interpretaci jeho smyslu a jeho životního dosahu pro čtenáře. Tato podvojnost Pešata přivedla k teoretickým úvahám jak o obecných otázkách vývoje literatury (studie K teorii a metodologii literárního vývoje ve sb. Čs. přednášky pro 6. mezinárodní sjezd slavistů 1968), tak o zásadní problematice povahy, recepce a interpretace slovesného díla (studie Výstavba díla a vnější kontext, ve sb. K interpretaci uměleckého literárního díla, 1969; Identita díla v jeho proměnlivosti, v časopise Slovenská literatúra, 1988; Artefakt, estetický objekt, konkretizace, v časopise
Česká literatura, 1992). Zásadní studie shrnul ve výboru Tři podoby literární vědy.
Cit pro umělecké kvality literatury a pochopení pro aktuální literární dění se projevil také v Pešatově příležitostné činnosti recenzní, bohaté aktivitě ediční a v autorském i redaktorském podílu na slovnících a slovníkových příručkách, zejména Lexikonu české literatury.
Cit pro umělecké kvality literatury a pochopení pro aktuální literární dění se projevil také v Pešatově příležitostné činnosti recenzní, bohaté aktivitě ediční a v autorském i redaktorském podílu na slovnících a slovníkových příručkách, zejména Lexikonu české literatury.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Boj o Aloise Jiráska v zrcadle kritiky (studie, 1954); J. S. Machar básník (studie, 1959); Česká literatura a náboženství (pojednání, 1961, + K. Cvejn + M. Jankovič); Dialogy s poezií (soubor studií, 1985); Slovník básnických knih (1990, s M. Červenkou, V. Macurou a J. Medem); Jaroslav Seifert (monografie, 1991); Tři podoby literární vědy (studie, 1998).Účast v týmových pracích: Česká literatura 2. poloviny 19. století (1954; přeprac. 1955); Dějiny české literatury 3, 4 (1961, 1995, 4. sv. též redig. s E. Strohsovou); Jak číst poezii (1963; přeprac. a rozšíř. 1969); Slovník českých spisovatelů (1964); Čeští spisovatelé 19. století (1971); Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století (1972, též redig.; obě příručky společně s tit. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, 1973, též redig. s K. Homolovou a M. Otrubou); Lexikon české literatury 1 (1985), 2/1 a 2/2 (1993, oba též redig. s dalšími), 3/1 a 3/2 (2000, oba též redig. s dalšími), 4/1 a 4/2 (2008, oba též redig. s dalšími); Česká literatura 1945–1970 (1992); Česká literatura na předělu století (skripta, 1991); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1, 2 (1995, 1998).
Příspěvky ve sbornících: Sbornik otvetov na voprosy po literaturovedeniju (Moskva 1958, s L. Lantovou); Čs. přednášky pro 5. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii (1963, s J. Brabcem); Struktura a smysl literárního díla (1966, též redig.); Čs. přednášky pro 6. mezinárodní sjezd slavistů v Praze (1968); Lingüistica formal y crítica literaria (z česko-italského sympozia v Římě 1969, Madrid 1970); K interpretaci uměleckého literárního díla (1970); Tingens rätte namn. Samtida tjechoslovakiste poesi (Stockholm 1970); KSČ a literatura (1971); O diele J. Vlčka a F. Otruby (Martin 1982); František Halas – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1987); Moderna ve slovanských literaturách (1988); Prameny české moderní kultury (1988); Umění a příroda (1989); Hrabaliana (1990); Studie o české literatuře na přelomu století (1991); Po cestách naléhavosti myšlení (k pětašedesátinám J. Zumra, 1993); Časopis Květen a jeho doba (1994); Oleg Sus redivivus (1994); Moderní revue 1894–1925 (1995); Normy normalizace (1996); Český surrealismus 1929–1953 (1996); Jan Mukařovský and the Prague School / und die Prager Schule (1999); Zikmund Winter: mezi historií a uměním (1999); Alois Jirásek dnes (2000); Septuaginta Paulo Spunar oblata: 70+2 (2000); Kapitel zur Poetik: Vrchlický und der tschechische Symbolismus (2003); Felix Vodička 2004 (2004).
Uspořádal, vydal a redigoval: E. Krásnohorská: Výbor z díla 1, 2 (1956); The Linden Tree. An Anthology of Czech and Slovac Literature 1890–1960 (Praha 1962, s M. Otrubou); Pro a proti. Kritická ročenka ‘63 (1964, s J. Opavským a M. Suchomelem, též přisp.); Struktura a smysl literárního díla (1966, s M. Jankovičem a F. Vodičkou, též přisp.); Poetismus (1967, s K. Chvatíkem); J. S. Machar: Básně (1972); J. Vrchlický: Básně (1973) + Za trochu lásky (1979); J. Čarek: Chudá rodina (1978); K. Biebl: Básně (1979); J. Hora: Kořist smyslů (1979) + Prsty bílého hvězdáře (1985); V. Nezval: Zázračné proměny (1980, s H. Pešatovou); Skupina 42 (2000, s E. Petrovou).
LITERATURA
Bibliografie: I. Kraitlová: Bibliografie Zdeňka Pešata, in Z. Pešat: Tři podoby literární vědy (1998).Recenze: Boj o Aloise Jiráska v zrcadle kritiky: D. Jeřábek, HD 1954, s. 317; V. Jílek, ČL 1955, s. 53 * J. S. Machar básník: J. Mourková, LitN 1960, č. 2; V. Forst, ČL 1960, s. 337; S. Šmatlák, Slovenská literatúra (Bratislava) 1960, s. 377 * Dialogy s poezií: J. Toman (= J. Holý), Kritický sborník 1986, č. 4; J. Holý, LM 1987, č. 1; J. Trávníček, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná (D), 1987, s. 121 * Jaroslav Seifert: M. Petříček, NK 1991, č. 43; M. Pilař, Tvar 1992, č. 1; J. Holý, LitN 1992, č. 27; J. Chalupa, Slovenské pohľady (Bratislava) 1992, č. 5; M. Kubínová, ČL 1992, s. 529 * Tři podoby literární vědy: D. Dobiáš, LidN 3. 6. 1998; (les), NK 1998, č. 27; A. Haman, LitN 1998, č. 40; J. Trávníček, Tvar 1998, č. 17; J. Kolár, ČL 1999, č. 2.
Rozhovor: J. Trávníček, Tvar 1998, č. 2.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRJaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 24. 5. 2007
(kb)
Aktualizace bibliografie: 24. 5. 2007
(kb)