Slovník české literatury po roce 1945

Jiří MAREK

* 30. 5. 1914, Praha

† 10. 12. 1994, Praha

Prozaik, novinář a scénárista

Původním jménem Josef Jiří Puchwein, jméno Jiří Marek, pod nímž publikoval již v roce 1937, užíval v občanském životě od roku 1946. Studoval krátce na pražském Jiráskově gymnáziu a poté na klasickém gymnáziu v Písku (maturita 1933). Již jako student se v Písku účastnil studentského kulturního dění, jako oktaván podnikl prázdninovou cestu na Podkarpatskou Rus, z níž vytěžil náměty pro první, časopisecky publikovaný román Lidé z Poljany (1937). Po maturitě se přihlásil do abiturientského kurzu při obchodní akademii v Praze (1933), literární zájmy ho však téměř okamžitě přivedly ke studiu češtiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1933 byl členem redakční rady Studentského časopisu, působil v levicově orientovaném Spolku posluchačů filozofie a po dobu jejího krátkého trvání i ve skupině mladých autorů Kov, vedené Ladislavem Maršíčkem (hlásil se k ní například Jan Drda). Po absolutoriu (1939) vyučoval na gymnáziích ve Strakonicích (1939–40) a Náchodě (1943–44) a na učitelských ústavech v Soběslavi (1940–43, 1944–45) a v Praze (1945–46), kde již zůstal natrvalo. 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa. V roce 1946 působil po půlroční vojenské službě krátce jako osvětový inspektor, 1947–48 opět vyučoval na gymnáziu v Praze-Michli. 1948–50 byl z podnětu Jana Drdy redaktorem Lidových novin, 1951–52 pobýval na stavbě Nové huti Klementa Gottwalda, 1952 byl krátce redaktorem Rudého práva a v témže roce se stal šéfredaktorem Světa sovětů. 1954–59 působil ve funkci ústředního ředitele Československého státního filmu, 1959–60 se věnoval literární činnosti. V letech 1949–63 byl členem Ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, z toho v období 1949–53 vedoucím jeho filmové sekce. V 50. a 60. letech podnikl mnoho zahraničních cest, které mu poskytly řadu podnětů k žurnalistické i literární tvorbě (od 1950 např. cestoval několikrát po SSSR a evropských státech, 1955 navštívil Indonésii a USA, 1956 a 1965 Čínu). 1960 se stal odborným asistentem a posléze docentem (1961) a vedoucím katedry české literatury na Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, pozdější Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy (1964–66 zde byl děkanem). 1972 přešel v hodnosti docenta na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Vědeckou hodnost CSc. obdržel v roce 1974 prací Příspěvek k sociologii kultury 1945–1968. Po odchodu do penze (1982) se věnoval literární tvorbě.

Od 1929 přispíval do novin a časopisů: Gymnasion (Písek), Steinbrennerův kalendář (Vimperk), Písecké listy, Prácheňský kraj (Písek), Studentský časopis, Jihočeský akademik (Písek), Český dělník, Národní politika (1937 zde román Lidé z Poljany), Lidové noviny, Rudé právo (1946–47 zde na pokrač. Pan Severýn. Jeho podivuhodné názory, dobrodružství a přátelé, pod pseud. Jemar), Dikobraz, Svět sovětů, Tvorba, Tvorba (1969-1991), Mladá fronta, Květy, Nový život, Praha–Moskva, Kultura, Kulturní tvorba, Plamen, Impuls, Literární měsíčník, Sešity novináře, Český jazyk a literatura, Čs.-sovětské vztahy, Nové knihy, Kmen, O knihách a autorech, Česká literatura, Magazín Co vás zajímá, Noviny aj.
Soustavně spolupracoval s televizí, filmem a rozhlasem. Napsal komentář k dokumentárnímu filmu Spartakiáda (1955) (1956, sc. |Martin Frič, r. Martin Frič, Bohumil Brejcha, Ivo Novák, Jindřich Puš, Ján Kadár, Elmar Klos). Je autorem televizních scénářů Kolo štěstí (1962, r. Ludvík Ráža), Šestý do party (1962, r. Jiří Sequens), Švec Janek v pohádkové zemi (1963), Rozsudek vyneste sami (1963, r. Josef Nesvadba, 11. část širšího cyklu), Taková letní noc (1974, r. Jaroslav Novotný), Jan Bauch, umění a život (1988, režie Jan Vaculík); adaptoval rovněž vlastní literární předlohy: Noční jízda (1973, r. František Filip), Muži jdou v tmě (1975, r. Zdeněk Kubeček) a Sůl země (3 díly: Dvojí svět, Jednadvacátý, Láska, vše 1982, r. Zdeněk Kubeček). Značný ohlas získaly seriály starých kriminálních příběhů podle Markových historických soudniček, na nichž se spolu s režiséry rovněž scénáristicky podílel Hříšní lidé Města pražského (13 dílů, 1968–69, r. Jiří Sequens) a Panoptikum Města pražského (10 dílů, 1986, r. Antonín Moskalyk) i samostatná inscenace na toto téma (Štědrý večer pana rady Vacátka (1972, r. Jiří Sequens, scénář + Eva Kubešová). Řadu scénářů napsal Marek také pro film: Případ Z–8 (1949, r. Miroslav Cikán, scénář + Miroslav Cikán a Bohumír Štěpánek), Vítězná křídla (1950, r. Čeněk Duba, sc. + Čeněk Duba a Miroslav Skala), Nad námi svítá (1953, r. Jiří Krejčík), Zaostřit, prosím (1956, r. Martin Frič), Všude žijí lidé (1960, r. Štěpán Skalský a Jiří Hanibal, sc. + Jiří Hanibal a Věra Kalábová), Alibi na vodě (1965, r. Vladimír Čech), Na kolejích čeká vrah (1970, r. Josef Mach, podle Eduarda Fikera), Svatá hříšnice (1970, r. Vladimír Čech, sc. + Vladimír Čech a Jiří Karásek, muzikál podle hry Františka Langra Obrácení Ferdyše Pištory). Na motivy povídek z Panoptik vznikly Markovy scénáře k Sequensovým filmům Pěnička a paraplíčko (1970), Partie krásného dragouna (1970), Smrt černého krále (1971) a Vražda v hotelu Excelsior (1971). Podle své povídky Život pod praporem napsal Marek literární námět k filmu Větrné moře, natočeném v československo-azerbájdžánské koprodukci (1973, r. Eldar Kulijev). Rozsáhlá Markova tvorba rozhlasová zahrnuje publicistické komentáře, dramatizace i původní rozhlasové hry (Jak účetní k štěstí přišel, 1953; Noční jízda, 1965; Jeden lidský život, 1973; Dědeček přijel na spartakiádu, 1975). Spolu s Janem Otčenáškem stál u zrodu rozhlasového seriálu Jak se máte, Vondrovi? a napsal jeho 10 částí. Na zvukových nosičích vyšla dramatizace Markových Autopohádek (CD 2004, r. Jan Jiráň).
Užíval pseudonymů a šifer: Jemar, jm, -jm-, mar, mrk.

Markovy prvotiny z poloviny 40. let odkazují výběrem tématu i způsobem jeho ztvárnění k zakarpatským prózám Ivana Olbrachta (Lidé z Poljany) a románům K. J. Beneše (Život se nevrací, Pečeť věrnosti). Vystižení specifiky prostředí a psychologické využití detailu se – spolu s posílenou dějovou složkou příběhu – uplatňuje i v Markově poválečné tvorbě s okupační tematikou: v baladicky laděné próze Muži jdou v tmě, tragickém příběhu skupiny parašutistů, a v próze Vesnice pod zemí. Sociální akcent, předváděný zde na konfliktu selských a hornických obyvatel vsi, ukrytých před postupující frontou, předjímá Markovo budovatelské téma z prostředí staveb socialismu. Vizi postupného zrodu nového socialistického člověka v povídkových cyklech Nad námi svítá a Z cihel a úsměvů (k výrobní tematice se znovu vrátil i později povídkovým triptychem Noční jízda) doplňují v Markově tvorbě 50. let satiry pranýřující maloměšťáctví (Pan Severýn..., Zasmějte se včerejšku) a ironizující tzv. americký způsob života (Střelnice), i soubory cestopisných reportáží ze zemí v různé míře se hlásících k socialismu (Radostná setkání, V krásné zemi, Země pod rovníkem..., Desatero skořicových květů, Úsměvné pobřeží). V 60. letech se Jiří Marek více přiklání k psychologizujícím drobnokresebným pohledům na život současníků (Malá dramata, Žít mezi lidmi), které završuje románem s námětem skrývané viny Za tebou stín. Jako protipól jeho dosavadní tvorby se na konci 60. let jeví vědeckofantastická próza odkrývající nebezpečí uniformní společnosti (Blažený věk) i cykly kriminálních retropříběhů Panoptikum starých kriminálních příběhů, Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum Města pražského, žánrově zdůrazňující poklidnou atmosféru všedního života meziválečné Prahy i venkovských měst a s čapkovsky chápajícím a laskavým humorem představující galerii jejich obyvatel. Markovým stěžejním dílem je román Můj strýc Odysseus, rozmarná travestie Homérova eposu, jež se shovívavým nadhledem líčí životní cestu svérázné lidové postavy, pragmaticky svobodomyslného majitele pohřebního ústavu, jehož osudy kontrapunkticky korespondují s posledními desetiletími habsburské monarchie. Stejný dějinný úsek zobrazuje i trilogie z 80. let Sůl země a román Lásky mých předků, v nichž se Jiří Marek pokusil navázat na neffovskou tradici rodové románové kroniky. Po humoristických prózách, mozaice příběhů o psech, doplněné literárními exkursy (Psí hvězda Sirius...), a esejích o práci spisovatele (Vyprávění o psaní) se znovu přiklonil k travestii tragicky úsměvnou novelou Tristan aneb O lásce. V tvorbě pro děti rozvíjel zvláště žánr autorské pohádky (Veselé pohádky vzhůru nohama, přepracované Autopohádky, Pohádkové vyprávěnky o knoflíkářích a jiné čeládce).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Život se nevrací (PP 1944); Pečeť věrnosti (R 1944); Muži jdou v tmě (P 1946); A. S. Puškin (popularizační studie, 1946); Josef Jungmann (popularizační studie, 1947); Veselé pohádky vzhůru nohama (pro děti, 1947; přeprac. s tit. Pohádky vzhůru nohama, 1958); Pan Severýn. Jeho podivuhodné názory, dobrodružství a přátelé (PP 1947, pod pseud. Jemar); Vesnice pod zemí (R 1949); Nad námi svítá (PP 1950); Hovoří matka (P 1951); Jak se Honza králem nestal (D pro děti, 1951, prem. 1950); Radostná setkání (RpRp 1951); V krásné zemi (RpRp 1951); Vstup do strany (P 1952, školní tisk Průmyslové školy grafické v Praze; původně in Radostná setkání); Prezident a havíř (P 1952; původně in Nad námi svítá); Pionýr Feďa (P pro ml., 1953); Zasmějte se včerejšku (PP 1953, část přejata ze souboru Pan Severýn...; přeprac. 1955); Z cihel a úsměvů (PP 1953); Mladí bojovníci (PP pro ml., 1953); Země pod rovníkem aneb Úplné a podrobné vyprávění cesty na Jávu a Bali... (Rp 1956); Desatero skořicových květů (RpRp 1957); K šedesátinám Františka Zaleského (bibliof. tisk, Kladno-Rozdělov 1959, s M. Majerovou); Malá dramata (PP 1960); List z kroniky (P, novoroční tisk, 1960); Čechoslovakija 1960 (texty obrazové publikace, Praha 1960, rusky, německy anglicky a francouzsky); Železný Míťa (P pro děti, 1961); Žít mezi lidmi (PP 1961, obsahuje též List z kroniky); Střelnice (PP 1962); Úsměvné pobřeží (RpRp 1962); Za tebou stín (R 1962); Hluboký výkop (P 1962, neprodejný tisk Svobodného slova k novému roku 1963); Autopohádky (PP 1965; rozšíř. a přeprac. pro ml., 1975); Blažený věk (P sci-fi, 1967); Nejkrásnější zahrada (PP pro ml., 1967, převyprávění indických pohádek dle překladu O. Smékala); Panoptikum starých kriminálních příběhů (PP 1968; poté in Panoptikum); Záhada kolem Albatrosa (P pro ml., 1970); Panoptikum hříšných lidí (PP 1971; poté in Panoptikum); Noční jízda (PP 1972, obsahuje též prózy Hluboký výkop a Samota); Můj strýc Odysseus (R 1974); Muž proti moři (P 1976); Panoptikum Města pražského (PP 1979; poté in Panoptikum); OK 096 se nehlásí (P 1979); Sůl země 1, 2 (R 1981); Psí hvězda Sirius aneb Láskyplné vyprávěnky o psech (PP 1982); Panoptikum (1984, obsahuje: Panoptikum starých kriminálních příběhů, Panoptikum hříšných lidí, Panoptikum Města pražského); Vyprávění o psaní (EE 1985); Tristan aneb O lásce (P 1985); Čas lásky a nenávisti (R 1986, 3. díl trilogie Sůl země); Pohádkové vyprávěnky o knoflíkářích a jiné čeládce (PP pro děti, 1987); Praha = Prag = Prague = Praga (text k fotografiím J. a I. Doležalových, 1991); Lásky mých předků (P 1995).
Souborné vydání: Muži jdou v tmě, Muž proti moři (1985).
Příspěvky ve sbornících: Vzbouřená země (1950); Aby zvítězila naše věc (1952); Spisovatelé Ostravsku (1953); Země kytice (1955); Veselé čtení (1960); Lidový kalendář (1961); Oheň a růže (1961); Kalendář Rudého práva (1961, 1962); Kalendář pro ženy (1962); Povídka 1962 (1963); O životě a díle národního umělce I. Olbrachta (1982); Antonín Zápotocký ve vzpomínkách současníků (1985); Čtyřicet let práce pro českou literaturu (1989); O strašidlech (pohádky, 1997, ed. K. Závadová).
Uspořádal a vydal: Hlas našich dnů (neprodejný tisk Lidových novin, 1949).

LITERATURA

Bibliografie: Jiří Marek (personální bibliografie, rozmnož., Znojmo1974).
Knižně: M. Pohorský: Jiří Marek (1974, propagační tisk Čs. spisovatele); F. Buriánek: Jiří Marek (1984, obsahuje též bibliografii knižních prací J. M.).
Studie a články: F. Buriánek: doslov in J. M., Vesnice pod zemí (1951); J. Hájek: Literatura a život (1955); J. Petrmichl: doslov in J. M., Muži jdou v tmě (1962); jšr (J. Šnobr): Jiří Marek, ZM 1968, č. 1, příl.; M. Ivanov: Labyrint (1971); F. Buriánek: Ohlédnutí (1978); M. Pohorský: doslov in J. M., Můj strýc Odysseus (1979); F. Buriánek: O současné české literatuře (1982); Š. Bartošková – L. Bartošek: Filmové profily (1986); J. Poláček: Můj strýc Odysseus in Slovník české prózy 1945-1994 (1994); M. Smetana: Televizní seriál a jeho paradoxy (2000).
Recenze: Muži jdou v tmě: K. Růžička, KM 1947, s. 145 * Malá dramata: A. Hájková, HD 1961 s. 185 * Střelnice: M. Petříček, HD 1962, s. 549 * Za tebou stín: J. Noge, Plamen 1963, č. 2 * Autopohádky: V. Stanovský, ZM 1966, s. 506 * Blažený věk: M. Pohorský, Impuls 1968, s. 434 * Panoptikum hříšných lidí: V. Kantor, NK 1971, č. 44 * Noční jízda: -ra- (V. Macura), Tvorba 1972, č. 26 * Můj strýc Odysseus: I. Klíma, Obsah (smz.) 1981, březen; M. Jungmann, Obsah (smz.) 1981, květen; J. Nejedlá, LM 1976, č. 7 * Sůl země: Š. Vlašín, ČL 1984, s. 351 * Čas lásky a nenávisti: B. Dokoupil, Tvorba 1987, č. 8, příloha Kmen * Lásky mých předků: A. Haman: NK 1995, č. 47.
Rozhovory: V. Rzounek, Impuls 1967, s. 736; M. Cais, RP 15. 8. 1992, Čtení na sobotu; M. Černík, Vlasta 1994, č. 39; F. Cinger: Bylo jich deset aneb Rozhovory se smrtelnými nesmrtelnými (2001).
K životním jubileím: J. Heřtová, LM 1979, č. 5; F. Buriánek, LM 1989, č. 5; V. Števa (Š.Vlašín), Naše pravda 1994, č. 21, příl. Pecka.
Nekrology: cg (F. Cinger), RP 12. 12. 1994; čtk, jch (J. Chuchma) MFDnes 12. 12. 1994.
Vzpomínky: J. Jelen: Jeden z prokletých (1998).
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis H. Havlíková, 1997).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)

Autor hesla: Věra Brožová (1998)

Aktualizace hesla: 4. 11. 2006 (vbr)

Aktualizace bibliografie: 4. 11. 2006 (vbr)

zpět na hlavní stranu