Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Lumír  ČIVRNÝ

* 3. 8. 1915, Červený Kostelec  
† 8. 12. 2001, Praha 
 
Básník, prozaik a překladatel
 Otec byl barvířským dělníkem. Do školy Čivrný chodil v rodišti, od roku 1927 navštěvoval gymnázium v Trutnově (maturita 1934). V Praze studoval nejprve čtyři semestry na Právnické fakultě UK a od roku 1936 francouzštinu, němčinu, srovnávací literatury a estetiku na FF UK (absolvoval 1946). V letech 1936–1938 byl členem skupiny Blok. Od listopadu 1939 do ledna 1940 vězněn gestapem. V letech 1940–1945 byl zaměstnán jako redaktor, později jako tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Za nacistické okupace se účastnil ilegální práce KSČ (též jako člen posledního ilegálního ÚV KSČ) a poté pracoval v České národní radě. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního národního shromáždění, 1945–1947 pracoval v aparátu ÚV KSČ, 1948–1949 byl přednostou odboru ministerstva informací, 1949–1952 náměstkem ministra informací a osvěty, 1952–1953 náměstkem ministra školství, věd a umění, 1953 náměstkem předsedy Státního výboru pro věci umění, 1953–1954 náměstkem ministra kultury. Roku 1954 se stal literátem z povolání; 1968–1969 byl poslancem České národní rady a souběžně do 1970 šéfredaktorem časopisu Universum. Od roku 1970 nemohl z politických důvodů publikovat.
 Debutoval v roce 1936 v U Bloku. Přispíval do periodik: Tvorba, Haló-noviny, Národní osvobození, Rudé právo, Přítomnost, Kritický měsíčník, Literární noviny, Kultura, Světová literatura aj. Po roce 1945 do Rudého práva, Tvorby, Nového života, Kultury, Literárních novin, Listů, Lidových novin, Hostu do domu, Světové literatury, Orientace aj., v samizdatu mj do Obsahu.
V samizdatu vyšly (některé i dvakrát) jeho básnické sbírky Na dech (1979) a Stíny (1989), román Černá paměť stromu (1974, 1970 byla rozmetána sazba), novely Libovánky (1. sv. 1979, 2. sv. 1984), povídky Jít jen tak (1983) a překlad básní Rutebeufa Život bez rukávů (Kvart 1977). Přispěl do samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Československý fejeton/fejtón 1975–1976 (1976, ed. L. Vaculík), Písačky pro Dominika Tatarku (1983, ed. P. Kabeš), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi), Výběr z Obsahu VIII. – XII. (1988), Výběr z Obsahu I. – V. 1989 (1989), Z Obsahu 1988 (1989), Z Obsahu 1989 (1990), Bylo nebylo (1991, ed. Z. Koňák).
Svým jménem kryl Čivrný publikaci Bedřicha Václavka Historie utěšené a kratochvilné (1941). Jeho dílo naopak kryl Eduard Hodoušek (Ostrůvek Zelená bota, 1976) a Jitka Míšková (překlad Eugène Le Roy: Trhan Kuba, 1979). Užíval šifry L. Č., pro překlady 70. let pseudonymů Marie Nováková a Vlasta Březinová.
 

Již Čivrného prvotina z konce 30. let Hlavice sloupů naznačila dva póly autorovy básnické tvorby, kterými jsou milostné téma a motiv chudých. Poezie bezprostředně následující rozvíjela především milostnou tematiku ve smyslovější poloze (Sonety paní). Motiv chudých se v pozdější sbírce Ráno tkané nahrubo konkretizoval v rozsáhlém portrétu otce-dělníka a zároveň se rozšířil ve chválu prostých lidí, v motivy mezinárodního bratrství a míru. Oproti patosu a bohaté metaforičnosti těchto veršů se básník v pozdní formálně oproštěné poezii sbírky Na dech obrací ze své mlčenlivé samoty k mrtvým a trpícím. Tato sbírka však v Čechách oficiálně vyšla až v posmrtně vydaném svazku Bylo takové ticho, který také obsahuje dosud netištěné texty z básníkovy pozůstalosti.
Obdobným procesem zklidnění procházela i próza, kterou začal Čivrný psát v 60. letech. Dramatické osudy židovského lékaře během nacistické okupace tvoří v románu Černá paměť stromu podklad pro vnitřní hrdinův monolog, v jehož rozsáhlých souvětích se prolínají útržkovité vzpomínky s patetickými úvahami o tragice a naději lidského života. Pozdní cyklus lyrizujících povídek Jít jen tak odhaluje v autobiografických klukovských zážitcích první projevy erotického citu i uměleckých vloh budoucího básníka. Čivrného memoáry Co se vejde do života představují pohled levicového intelektuála na literární život a kulturní politiku v Čechách od dob protektorátu až po devadesátá léta.
Svými četnými převody rozšiřoval Čivrný od 50. let poněkud jednostranně orientovanou českou překladatelskou produkci o španělsky píšící básníky, objevné byly zvláště překlady Kubánce Nicoláse Guilléna. Ve studiích, jimiž své překlady provázel, se pak projevil i jako teoretizující interpret poezie.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Hlavice sloupů (BB 1938); Sonety paní (BB, bibliofilie, 1943); Pohádka o kouzelném džbánu, jak se našel, co uměl a jak to s ním nakonec dopadlo, že se rozbil (B pro děti, 1958); Doma i venku (BB pro mládež, 1959); Ozvěna ódy (B 1960); Ráno tkané nahrubo (BB 1960); Dva sonety z parketu (BB 1961, příležitostný tisk); Čokoládová princezna a jiné pohádky školní a předškolní (1961); Ostrov mladé svobody (RpRp 1961); Ostrůvek Zelená bota (P pro mládež, 1974, pod pseud. Marie Nováková, který kryl E. Hodoušek); Na dech (BB, Mnichov 1984; 2005 in Bylo takové ticho); Jít jen tak (PP, Kolín nad Rýnem 1987; rozšíř. 1991); Černá paměť stromu (R 1991; 1970 rozmetáno); Co se vejde do života (vzpomínky, 2000).
Výbor: Bylo takové ticho (2005, ed. V. Daněk, obsahuje sbírku Na dech a básnické texty z pozůstalosti).
Překlady: Španělské romance (výbor, 1938, s F. Nechvátalem a J. Taufrem); V. de Castro e Almeida: Život Camőesův (1941); H. Löns: Poslední Hansbur (1944); A. Zweig: Bonaparte v Jaffě (rozmnoženo, 1956); F. García Lorca: Cikánské romance (1956) + Krvavá svadba (rozmnoženo, 1957) + Neprovdaná paní Rosita neboli Mluva květů (rozmnoženo, 1957) + Mariana Pinedová (rozmnoženo, 1957) + Pláňka (rozmnoženo, 1958) + Čarokrásná ševcová (rozmnoženo, 1958) + Spisy (1. Lyrika, 1959; 2. Dramata, 1958; 3. Dramata a próza, 1962) + Písně na andaluskou notu (1961) + Dům Bernardy Albové (rozmnoženo, 1961) + V zahradě jsou s láskou svou Don Perlimplín s Belisou (rozmnoženo, 1961) + Zelený vítr (výbor, 1969); R. Alberti: Čiré jako voda (výbor, 1957) + Rozkvetlý jetelíček (rozmnoženo, 1957) + Válečná noc v muzeu Prado (1964); N. Guillén: Antilské elegie (1957) + Písně a elegie (1958); L. Aragon: Cestující z imperiálu (1960); J. Chabás: Dějiny španělské literatury (1960); B. de Otero: Režný vítr (1960); Španělsko, tobě (výbor španělské poezie, 1960); Z tvé číše, Ameriko (výbor latinskoamerické poezie, 1962); A. Rimbaud: Já je někdo jiný (výbor, 1962, s dalšími); E. Bagrjanová: Meteority (1963); J. Zalamea: Velký Burundun Burunda zemřel (1963); P. Neruda: Dvacet básní o lásce a jedna píseň o zoufalství (1964); L. de Vega: Svůdná Fenisa (1964); O. Paz: Na břehu světa (1966); Ty uvězněný strome (výbor španělské poezie, 1964); Refrény země. Antologie slovenské poezie 20. století (1965); R. M. Rilke: Kniha obrazů (1966); H. Matarasso – P. Petitfils: Život Rimbaudův (1968); M. Aub: Nebožtíci (rozmnoženo, 1969); Ch. Cros: Hořká láska (výbor, 1969); M. Vuillaume: Zápisky očitého svědka pařížské komuny (1975, pod jménem Vlasta Březinová); E. Le Roy: Trhan Kuba (1979, pod jménem Jitka Míšková); Rutebeuf: Život bez rukávů (1991); Milost milosti: 100 francouzských sonetů (výbor, 1997).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Na střepech volnosti (Mnichov 1989; 1991); Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN-klubu, 1994, zde Čivrného esejistické dějiny českého PENu, též anglicky, francouzsky, španělsky).
Uspořádal, vydal a redigoval: Národní čítanka (výbor poezie, 1939, s dalšími); České kraje (výbor poezie, 1940, s dalšími); Verše nad melodií (1940); Knihy dětem (1941); Almanach české knihy 1942 (1942); Dík bojovníku soudruhu S. K. Neumannovi k sedmdesátinám (sb., 1945); K padesátinám soudruha Gottwalda (sb., 1946, s G. Barešem a F. Nechvátalem); Májový list KSČ (1947, s B. Vodou-Pexou, J. Hendychem a H. Šebetovskou); Básnický almanach 1955 (1956); J. A. Rimbaud: Verše (1956).

LITERATURA

Studie a články: jšr (J. Šnobr): Lumír Čivrný, ZM 1969, č. 7, příloha, s. 4; I. Kadlečík: doslov, in Černá paměť stromu (1991); A. Křivská: Tajemství ostrůvku Zelená bota, Rodným krajem 1997, sv. 15 (o autorství knihy); V. Daněk doslov in: Bylo takové ticho (2005).
Recenze: překl. Španělské romance: V. Černý , LidN 21. 11. 1938 * Ráno tkané nahrubo: M. Červenka, LitN 1961, č. 2; M. Vacík, RP 26. 5. 1961 * Ostrov mladé svobody: H. Klímová, LitN 1962, č. 23 * Černá paměť stromu: B. Balajka, Tvar 1991, č. 48 * Jít jen tak: J. P. (J. Procházka), Svědectví (Paříž) 1988/1989, č. 85; M. Suchomel, List pro literaturu 1990, č. 4, přetištěno in: Co zbylo z recenzenta (1995); J. Honzík, NK 1991, č. 47; M. Petříček, Tvar 1991, č. 51/52; (sch.), LitN 1992, č. 42 * Milost milosti (edice): P. Šrut, LidN 18. 7. 1997; P. Komers, NK 1997, č. 31; J. Fryčer, Tvar 1997, č. 21 * Co se vejde do života: J. Slomek, LidN 4. 1. 2001; J. Chuchma, MFD 22. 5. 2001; M. Jungmann, LitN 2001, č. 4; R. Kvaček, NK 2001, č. 8; M. Bauer, Tvar 2001, č. 11; A. Marenčin, Mosty 2001, č. 9 * Bylo takové ticho: O. Horák, LidN 17. 10. 2005; I. Malý, A2 2005, č. 8.
K životním jubileím: V. Daněk, LidN 3. 8. 1995; Š. Vlašín, Naše pravda 2000, č. 32.
Nekrology: V. Daněk, LidN 17. 12. 2001; J. Chuchma, MFD 11. 12. 2001; A. J. Liehm, LitN 2001, č. 51;
Archiv: LA PNP: Osobní fond (zpracováno v 1. stupni evidence).
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Karel Piorecký (2007)
 
zpět na hlavní stranu