Slovník české literatury po roce 1945

Lumír ČIVRNÝ

* 3. 8. 1915, Červený Kostelec

† 8. 12. 2001, Praha

Básník, prozaik a překladatel

Otec byl barvířským dělníkem. Do školy Čivrný chodil v rodišti, od roku 1927 navštěvoval gymnázium v Trutnově, kde v roce 1934 maturoval. V Praze studoval nejprve čtyři semestry na Právnické fakultě UK a od roku 1936 francouzštinu, němčinu, srovnávací literatury a estetiku na FF UK. Školu absolvoval až po skončení války v roce 1946. V letech 1936–1938 byl členem skupiny Blok. Od listopadu 1939 do ledna 1940 vězněn gestapem. V letech 1940–1945 byl zaměstnán jako redaktor, později jako tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Za nacistické okupace se účastnil ilegální práce KSČ (též jako člen posledního ilegálního ÚV KSČ) a poté pracoval v České národní radě. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního národního shromáždění, v období 1945–1947 pracoval v aparátu ÚV KSČ, v letech 1948–1949 byl přednostou odboru ministerstva informací, poté do roku 1952 náměstkem ministra informací a osvěty. V letech 1952–1953 působil jako náměstek ministra školství, věd a umění, od roku 1953 nejprve jako náměstek předsedy Státního výboru pro věci umění, poté do roku 1954 jako náměstek ministra kultury. Roku 1954 se stal spisovatelem z povolání; v období 1968–1969 byl poslancem České národní rady a souběžně do roku 1970 šéfredaktorem časopisu Universum. Od roku 1970 nemohl z politických důvodů publikovat. – V roce 1991 obdržel Cenu Josefa Jungmanna za překlad výboru z poezie francouzského básníka Rutebeufa Život bez rukávů a v roce 1999 Státní cenu za překladatelské dílo.

Debutoval v roce 1936 v U Bloku. Přispíval do periodik Tvorba, Haló noviny, Národní osvobození, Rudé právo, Čteme, Přítomnost, Kritický měsíčník, Literární noviny, Kultura, Světová literatura aj. Po roce 1945 psal do Rudého práva, Tvorby, Nového života, Divadla, Kultury, Literárních novin, Listů, Hostu do domu, Světové literatury, Orientace aj., v samizdatu mj. do Obsahu.
V samizdatu vyšly (někdy i dvakrát) jeho básnické sbírky Na dech (1974 a 1979) a Stíny (1989), román Černá paměť stromu (1974 a 1989; v roce 1970 bylo jeho vydání v nakladatelství Čs. spisovatel zastaveno ve výrobě), novely Libovánky (1. sv. 1979, 2. sv. 1984), povídky Jít jen tak (1983) a překlad Rutebeufových básní Život bez rukávů (1971 a 1979). Přispěl do samizdatových sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Československý fejeton/fejtón 1975–1976 (1976, ed. L. Vaculík), Písačky pro Dominika Tatarku (1983, ed. P. Kabeš), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi), Výběr z Obsahu VIII. – XII. (1988), Výběr z Obsahu I.–V. 1989 (1989), Z Obsahu 1988 (1989), Z Obsahu 1989 (1990), Bylo nebylo (1991, ed. Z. Koňák).
Svým jménem kryl Čivrný publikaci Bedřicha Václavka Historie utěšené a kratochvilné (1941). Jeho dílo naopak kryli Eduard Hodoušek (Ostrůvek Zelená bota, 1976, vyšlo však pod jménem Marie Nováková) a Jitka Míšková (překlad Eugène Le Roy: Trhan Kuba, 1979). Překlad knihy Maxime Vuillauma Zápisky očitého svědka pařížské komuny publikoval pod krycím jménem Vlasta Březinová. Užíval šifru L. Č.

Již Čivrného prvotina z konce třicátých let Hlavice sloupů naznačila dva póly autorovy básnické tvorby, kterými jsou milostné téma a motiv chudých. Poezie bezprostředně následující rozvíjela především milostnou tematiku ve smyslovější poloze (Sonety paní). Motiv chudých se v pozdější sbírce Ráno tkané nahrubo konkretizoval v rozsáhlém portrétu otce-dělníka a zároveň se rozšířil ve chválu prostých lidí, v motivy mezinárodního bratrství a míru. Oproti patosu a bohaté metaforičnosti těchto veršů se básník v pozdní formálně oproštěné poezii sbírky Na dech obrací ze své mlčenlivé samoty k mrtvým a trpícím. Tato sbírka však v Čechách oficiálně vyšla až v posmrtně vydaném svazku Bylo takové ticho, který také obsahuje dosud netištěné texty z básníkovy pozůstalosti.
Obdobným procesem zklidnění procházela i próza, kterou začal Čivrný psát v šedesátých letech. Dramatické osudy židovského lékaře během nacistické okupace tvoří v románu Černá paměť stromu podklad pro vnitřní hrdinův monolog, v jehož rozsáhlých souvětích se prolínají útržkovité vzpomínky s patetickými úvahami o tragice a naději lidského života. Pozdní cyklus lyrizujících povídek Jít jen tak odhaluje v autobiografických klukovských zážitcích první projevy erotického citu i uměleckých vloh budoucího básníka. Čivrného memoáry Co se vejde do života představují pohled levicového intelektuála na literární život a kulturní politiku v Čechách od dob protektorátu až po devadesátá léta.
Svými četnými převody rozšiřoval Čivrný od padesátých let poněkud jednostranně orientovanou českou překladatelskou produkci o španělsky píšící básníky, objevné byly zvláště překlady Kubánce Nicoláse Guilléna. Ve studiích, jimiž své překlady provázel, se pak projevil i jako teoretizující interpret poezie.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Hlavice sloupů (BB 1938); Sonety paní (BB, bibliofilie, 1943); Pohádka o kouzelném džbánu, jak se našel, co uměl a jak to s ním nakonec dopadlo, že se rozbil (B pro děti, 1958); Doma i venku (BB pro mládež, 1959); Ozvěna ódy (B 1960); Ráno tkané nahrubo (BB 1960); Dva sonety z parketu (BB 1961, příležitostný tisk); Čokoládová princezna a jiné pohádky školní a předškolní (1961); Ostrov mladé svobody (RpRp 1961); Ostrůvek Zelená bota (P pro mládež, 1974, pod pseud. Marie Nováková, který kryl E. Hodoušek); Na dech (BB, Mnichov 1984; 2005 in Bylo takové ticho); Jít jen tak (PP, Kolín nad Rýnem 1987; rozšíř. 1991); Černá paměť stromu (R 1991; 1970 rozmetáno); Co se vejde do života (vzpomínky, 2000).
Výbor: Bylo takové ticho (2005, ed. V. Daněk, obsahuje sbírku Na dech a básnické texty z pozůstalosti).
Překlady: Španělské romance (výbor, 1938, s F. Nechvátalem a J. Taufrem); V. de Castro e Almeida: Život Camőesův (1941); H. Löns: Poslední Hansbur (1944); A. Zweig: Bonaparte v Jaffě (rozmnoženo, 1956); F. García Lorca: Cikánské romance (1956) + Krvavá svadba (rozmnoženo, 1957) + Neprovdaná paní Rosita neboli Mluva květů (rozmnoženo, 1957) + Mariana Pinedová (rozmnoženo, 1957) + Pláňka (rozmnoženo, 1958) + Čarokrásná ševcová (rozmnoženo, 1958) + Spisy (1. Lyrika, 1959; 2. Dramata, 1958; 3. Dramata a próza, 1962) + Písně na andaluskou notu (1961) + Dům Bernardy Albové (rozmnoženo, 1961) + V zahradě jsou s láskou svou Don Perlimplín s Belisou (rozmnoženo, 1961) + Zelený vítr (výbor, 1969); R. Alberti: Čiré jako voda (výbor, 1957) + Rozkvetlý jetelíček (rozmnoženo, 1957) + Válečná noc v muzeu Prado (1964); N. Guillén: Antilské elegie (1957) + Písně a elegie (1958); L. Aragon: Cestující z imperiálu (1960); J. Chabás: Dějiny španělské literatury (1960); B. de Otero: Režný vítr (1960); Španělsko, tobě (výbor španělské poezie, 1960); Z tvé číše, Ameriko (výbor latinskoamerické poezie, 1962); A. Rimbaud: Já je někdo jiný (výbor, 1962, s dalšími); E. Bagrjanová: Meteority (1963); J. Zalamea: Velký Burundun Burunda zemřel (1963); P. Neruda: Dvacet básní o lásce a jedna píseň o zoufalství (1964); L. de Vega: Svůdná Fenisa (1964); O. Paz: Na břehu světa (1966); Ty uvězněný strome (výbor španělské poezie, 1964); Refrény země. Antologie slovenské poezie 20. století (1965); R. M. Rilke: Kniha obrazů (1966); H. Matarasso – P. Petitfils: Život Rimbaudův (1968); M. Aub: Nebožtíci (rozmnoženo, 1969); Ch. Cros: Hořká láska (výbor, 1969); M. Vuillaume: Zápisky očitého svědka pařížské komuny (1975, pod jménem Vlasta Březinová); E. Le Roy: Trhan Kuba (1979, pod jménem Jitka Míšková); Rutebeuf: Život bez rukávů (1991); Milost milosti: 100 francouzských sonetů (výbor, 1997).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Když se řekne Werich... (Kolín nad Rýnem 1981; 1990 s názvem Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec); Na střepech volnosti (Mnichov 1989; 1991); Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN-klubu, 1994, zde Čivrného esejistické dějiny českého PENu, též anglicky, francouzsky, španělsky).
Uspořádal, vydal a redigoval: Národní čítanka (výbor poezie, 1939, s dalšími); České kraje (výbor poezie, 1940, s dalšími); Verše nad melodií (1940); Knihy dětem (1941); Almanach české knihy 1942 (1942); Dík bojovníku soudruhu S. K. Neumannovi k sedmdesátinám (sb., 1945); K padesátinám soudruha Gottwalda (sb., 1946, s G. Barešem a F. Nechvátalem); Májový list KSČ (1947, s B. Vodou-Pexou, J. Hendychem a H. Šebetovskou); Básnický almanach 1955 (1956); J. A. Rimbaud: Verše (1956).

LITERATURA

Studie a články: jšr (= J. Šnobr): Lumír Čivrný, ZM 1969, č. 7, příl. s. 4; I. Kadlečík: doslov, in Černá paměť stromu (1991); A. Křivská: Tajemství ostrůvku Zelená bota, Rodným krajem 1997, sv. 15 (o autorství knihy); V. Daněk: doslov in: Bylo takové ticho (2005).
Recenze: Španělské romance (překl.): V. Černý , LidN 21. 11. 1938 * F. García Lorca: Cikánské romance (překl.): M. Červenka, LitN 1956, č. 51; F. Vrba, RP 20. 2. 1957 * Pohádka o kouzelném džbánu: Z. Vavřík, LitN 1958, č. 47 * Doma i venku: K. Z. Slabý, ZM 1960, č. 3 * Ráno tkané nahrubo: M. Červenka, LitN 1961, č. 2; M. Vacík, RP 26. 5. 1961; pb (= P. Blažíček), Práce 12. 3. 1961 * Ostrov mladé svobody: H. Klímová, LitN 1962, č. 23; vbc (= V. Vrabec), SvSl 7. 12. 1961; V. Kafka, Práce 12. 1. 1962 * Čokoládová princezna: vf, Kultura 1961, č. 51/52 * Na dech: H. Střítecká, Zpravodaj (Curych), 1985, č. 3 * Jít jen tak: F. Ř., Listy (Řím) 1988, č. 2; J. P. (= J. Procházka), Svědectví (Paříž), 1988/1989, č. 85; M. Suchomel, List pro literaturu 1990, č. 4, přetištěno in: Co zbylo z recenzenta (1995); V. Sůva, Knihy 91 1991, č. 11; J. Honzík, NK 1991, č. 47; V. Novotný, MFD 10. 12. 1991; M. Petříček, Tvar 1991, č. 51/52; (sch.), LitN 1992, č. 42; J. Hájková, Metropolitan 2. 1. 1992 * Černá paměť stromu: B. Balajka, Tvar 1991, č. 48; M. Petříček, NK 1991, č. 34; V. Števa (= Š. Vlašín), Haló noviny 2. 1. 1992; F. Cinger, Právo 13. 11. 2015; T. Šnellerová, A2, 2016, č. 7 * Milost milosti (edice): P. Šrut, LidN 18. 7. 1997; P. Komers, NK 1997, č. 31; J. Fryčer, Tvar 1997, č. 21 * Rutebeuf: Život bez rukávu (překl.): J. Pelán, LitN 1992, č. 4; Z. Heřman, SvSl 10. 6. 1992 * Co se vejde do života: V. Daněk, Týdeník Rozhlas 2001, č. 8; J. Slomek, LidN 4. 1. 2001; J. Chuchma, MFD 22. 5. 2001; M. Jungmann, LitN 2001, č. 4; R. Kvaček, NK 2001, č. 8; M. Bauer, Tvar 2001, č. 11; A. Marenčin, Mosty 2001, č. 9 * Bylo takové ticho: O. Horák, LidN 17. 10. 2005; I. Malý, A2 2005, č. 8.
Rozhovory: ft., Kruh 1958, č. 4; I. Fleischmann, LitN 1958, č. 35. AJL (= A. J. Liehm), Orientace 1968, č. 1, též in A. J. L.: Generace (Kolín nad Rýnem 1988; 1990); J. Lederer in České rozhovory (1991).
K životním jubileím: E. Goldstücker, Plamen 1965, č. 6; N. Frýd, KT 1965, č. 30; Z. Flejberk, Pochodeň 5. 8. 1965; va (= V. Šibrava), LD 4. 8. 1990; A. Fetters, Pochodeň 3. 8. 1990; V. Daněk, LidN 3. 8. 1995; Š. Vlašín, Naše pravda 2000, č. 32.
Nekrology: V. Daněk, LidN 17. 12. 2001; J. Chuchma, MFD 11. 12. 2001; A. J. Liehm, LitN 2001, č. 51; F. Cinger, Právo 11. 12. 2001.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (zpracováno v 1. stupni evidence).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Databáze Obce překladatelů
Literární archiv Památníku národního písemnictví

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Karel Piorecký (2007)

Aktualizace hesla: 3. 10. 2019 (eb)

Aktualizace bibliografie: 3. 10. 2019 (eb)

zpět na hlavní stranu