Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vojtěch CACH

* 7. 8. 1914, Vídeň  
† 30. 9. 1980, Praha 
 
Dramatik
 Otec byl krejčím ve Vídni. Po první světové válce se rodina vrátila do Čech, několik let žila v Litomyšli, kde Cach navštěvoval obecnou školu. Po přestěhování do Holic studoval na reálce v Pardubicích (mat. 1933). Začal pracovat jako novinář hraničářského týdeníku Chebské hlasy (1934), po vojenské službě střídal různá zaměstnání, byl i nezaměstnaný. 1944 totálně nasazen do Záluží u Mostu, odkud uprchl a do konce války se skrýval. Po osvobození pracoval jako agitační referent Ústřední rady odborů, 1946 odjel na Mostecko, kde působil jako zásobovací a posléze kulturně propagační referent Severočeských hnědouhelných dolů. 1947 šéfredaktorem krajského tiskového orgánu KSČ v Ústí nad Labem Sever, 1948 redaktorem v oblastní ústředně ministerstva informací v Ústí nad Labem. 1955 přesídlil do Prahy, 1956 jmenován šéfredaktorem měsíčníku Divadlo (do 1960). Od 1961 spisovatelem z povolání. 1969 se vrátil k redaktorské profesi v kulturněpolitickém týdeníku Tvorba a posléze byl dramaturgem (1970) a scenáristou FS Barrandov (do 1974).
 Přispíval do časopisů, které redigoval, a dále do Nového života, Plamene, Rudého práva, Květů aj. Pro Čs. rozhlas napsal hry: Černá milenka (1947), DS 70 nevyjíždí (1947), Lidé kolem Jakuba (1964), Cvok (1966), Na druhé straně plotu (1968), Chlapec s pletí Indiána (1969), Zatmění slunce (1973), Stanice Minerva (1977); pro Čs. televizi hry Žena skvělých možností (1972) a Děravá kapsa (1973). Podle divadelní verze hry DS 70 nevyjíždí vznikl stejnojmenný film (1951, r. Vladimír Slavínský, sc. Otakar Kirchner a Vladimír Borský), podle hry Růžena Kalafová vznikla televizní inscenace Paní Kalafová (1961, r. E. M. Bergerová). V rukopisu zůstaly hry Kdo s vlky vyje (1954), Sedm osudných dnů (1954) a Korunní svědek. Faust se vrací (1961) a studie Jistoty a pochybnosti. Poznámky k vývoji české divadelní kritiky a teorie koncem let padesátých (1969); k dispozici jsou v knihovně Divadelního ústavu v Praze.
 Cach debutoval reportážemi z hornického prostředí severních Čech (Čas nestačí člověku). Těžištěm jeho tvorby jsou hry, vyjadřující oficiální komunistickou ideologii a naplňující dobovou představu socialistického realismu a budovatelského dramatu. Přepracovaná verze původně rozhlasové hry DS 70 nevyjíždí, uvedená v Realistickém divadle, se řadí mezi první pokusy o tzv. reportážní výrobní hru. Ve volné trilogii inspirované skutečnými událostmi na Kladensku a Mostecku 20. a 30. let se autor obrátil k druhému z tehdy preferovaných témat – k historii sociálních, třídních a politických zápasů proletariátu a KSČ. Hrám Duchcovský viaduktMostecká stávka (též s tit. Pevnost na severu) dominuje vnější dramatismus společenských procesů, schematické zobrazení událostí a dějů, v nichž postavy fungují pouze jako reprezentanti sociálních tříd a politických názorů. V poslední hře trilogie, stavebně soustředěnějším Vzplanutí (též pod názvem Paní Kalafová), Cach již promítl odraz sociálních dějů do vývoje ústřední hrdinky. Snaha postavit do centra dění velkou dramatickou postavu charakterizuje také hru Příběh plukovníka Adamíry (též s tit. O nás bez nás), která je pokusem propojit drama jedince s dějinnými událostmi v období Mnichova. Úsilí o komplexní zobrazení historické situace však vyústilo v ilustrativní a třídně tendenční interpretaci. Od poloviny 50. let, kdy v důsledku uvolňování a rozpadu ortodoxních norem socialistického realismu ohlas jeho dramatiky silně slábl, se Cach orientoval na prózu, určenou zprvu dětem a mládeži, posléze i dospělému čtenáři. Povídky, novely a romány různého tematického záběru ulpívají na povrchním záznamu dějů a jednání postav a postrádají hlubší myšlenkové dimenze. Charakteristickým rysem je zvýšená dialogičnost, provázená uplatněním syrově hovorového jazyka, který osciluje mezi banalitou a křečovitou jadrností.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Čas nestačí člověku (RpRp 1949); Duchcovský viadukt (D 1950, i prem.); Mostecká stávka (D 1953, i prem.; 1. přeprac. s tit. Pevnost na severu, 1955, prem. 1954; 2. přeprac., rozmnož., 1961); Růžena Kalafová (D 1954, prem. 1952 s tit. Vzplanutí, uváděno též pod titulem Paní Kalafová); Příběh plukovníka Adamíry (D 1956, prem. 1955 s tit. O nás bez nás); Proč táta nepíše? (PP pro ml., 1956); Tajemství Anny Marie (P pro ml., 1958; přeprac. 1965); Moje teta, tvoje teta (D rozmn. i prem. 1959, knižně 1960); Neústupní (DD 1960, obsahuje: Paní Kalafová, Duchcovský viadukt, Příběh plukovníka Adamíry); Náklad do Hamburku (P pro ml., 1959); Kateřina (D, rozmnož., 1961, i prem.); Chlapec s klíčkem (P pro děti, 1965); Kdo přijde pro kořist? (R 1968); Člověk v kleci (P 1968; přeprac. 1971); Bledá tvář měsíce (PP 1970); Na druhé straně plotu (P pro ml., 1970); O koho se hraje (D, rozmnož., 1973); Přicházím za tebou (P 1973); Oheň v zádech (D, rozmnož., 1975); Praskot ve větvích (P 1978); Zatmění slunce (P 1979); Stanice Minerva (P 1986);
scénicky: Dům na zeleném svahu (1947, podle A. Sedlmayerové); DS 70 nevyjíždí (1948); Hornická komedie (1949); Slavnost v Harlemu (libreto k muzikálu, 1961, hudba A. Fried).
Příspěvky ve sbornících: Aby zvítězila naše věc – sborník hornických povídek a reportáží (1952).

LITERATURA

Studie a články: F. Götz: doslov, in Neústupní (1960); týž: doslov, in Moje teta, tvoje teta (1960); M. Smetana: Mnoho paradoxů, Amatérská scéna 1965, č. 3, s. 8-11; V. Hnízdo: doslov, in Stanice Minerva (1986).
Recenze: DS 70 nevyjíždí: Z. Bláha, MF 27. 10. 1948 * Duchcovský viadukt: A. Urbanová, Divadlo 1951, s. 7-13; J. Kopecký, LidN 16. 9. 1959; M. Tůma, Scéna 1977, č. 13, s. 4 * Vzplanutí: J. Janovský, Divadlo 1952, s. 872 * Mostecká stávka: Z. Bláha, Divadlo 1953, s. 636 * Paní Kalafová: J. Hájek, Divadlo 1954, s. 204, též in Čas dramatu (1957) * Moje teta, tvoje teta: M. Obst, Divadlo 1960, s. 24 * Člověk v kleci: mk (= J. Marek), Impuls 1968, s. 525 * Proč táta nepíše: J. Voráček, ZM 1976, s. 494 * Praskot ve větvích: A. Hájková: LM 1978, č. 9, s. 111-112;
K životním jubileím: K. Misař, LM 1979, č. 7; K. Misař, Tvorba 1974, č. 31; V. Pekárek, LM 1974, č. 6; V. Remeš, Tvorba 1979, č. 31, s. 2; V. Hnízdo, LM 1984, č. 7, s. 135-136.
Nekrolog: D. Moldanová, LM 1980, č. 10.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963

Autor hesla: Eva Šormová (1995)
Aktualizace hesla: 2. 8. 2006 (ef)
 
zpět na hlavní stranu