Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdena  BRATRŠOVSKÁ

* 13. 5. 1951, Praha 
 
 
Básnířka a prozaička
 Po maturitě na gymnáziu v Ústí nad Labem (1969) studovala krátce historii a sociologii na FF UJEP v Brně (1969–1970). V této době se v experimentálním studiu Bílé divadlo v Praze (1969–1972) seznámila s Františkem Hrdličkou, který se později stal spoluautorem značné části jejích prací. Během následujících let vystřídala řadu zaměstnání (topička, uklízečka, skladnice, archivářka), od roku 1983 byla ve svobodném povolání. V letech 1995–1996 působila v nakladatelství Český spisovatel jako redaktorka. V roce 1998 absolvovala tvůrčí stipendium v německém Schöppingenu. Od roku 2002 příležitostně poskytuje finanční a investiční poradenství.
 

Od roku 1973 literárně spolupracuje s Františkem Hrdličkou. Kromě řady společných beletristických textů ze 70. a 80. let, zveřejněných vesměs až po roce 1989, přispívala od roku 1980 samostatně povídkami a básněmi do Mladé fronty, Práce, KmeneLiterárního měsíčníku. S Františkem Hrdličkou publikuje od roku 1991 publicistické a literárněkritické stati ve Tvaru, Literárních novinách, Českém deníku, deníku Prostor, v časopisech Týden, Reflex, Mosty aj., od roku 2004 také v internetových Britských listech; povídku otiskli také v časopise Playboy. Čs. rozhlas uvedl řadu jejich dramatizací a adaptací (Christiaan Barnard: Nežádoucí, 1981, aj.); v letech 1992–1998 svými úvahami přispívali také do relací Českého rozhlasu (Živá slova, Excerpta, Pro tento čas). Bratislavské rozhlasové studio vysílalo jejich původní rozhlasové hry Nebásni a hraj (1983, režie Eva Galandová), Setkání na hvězdárně (1984, režie Milan Semík), Noční jízda (1988, režie Magda Grandtnerová) a dále Na shledanou, pane profesore (1991, režie Vadimír Rusko ml.), Pomocníci za plotem (1992) a Pac a kvinde (1994). Jsou autory scénářů několika dílů dokumentárního cyklu České televize Lapidárium (Příběh skautského totemu, 1995, Příběh kukátka Mistra Suka, 1996); dále napsali filmový scénář Dvě ženy v jezeře (1984, nerealizováno). Scénické čtení prózy Sebranci uvedlo Divadlo na zábradlí (2008, režie Miloš Horanský). Autorčinu epickou skladbu Netopýr v podkroví uvedla v sezoně 1985–86 Viola v režii Vladimíra Justla. Napsala písňové texty pro CD Boba Frídla Sto patnáct havranů (2005, s Františkem Hrdličkou). Na DVD Umanuté mlčení vyšel záznam z pásma autorčiných veršů v provedení souboru Regina (2005, režie Bedřich Kaněra). V druhé polovině osmdesátých let umožňovla pod svým jménem publikovat pohádky Jany Slánské. Recenze a literárněkritické články, psané společně s Františkem Hrdličkou, podepisovali šifrou BaH nebo pseudonymem František Bratřík.

 

V poezii Zdeny Bratršovské dominuje úsilí o sebedefinici ve světě a vůči němu: svůj lyrický subjekt staví Bratršovská do opozice k běžným životním mechanismům, zdůrazňuje autenticitu omylů a bloudění, emotivnost, jíž je cizí sentimentalita. Partnerství muže a ženy představuje jako jednu z nejzákladnějších forem lidské existence. Láska u ní je buď intenzivně prožívána, nebo neexistuje. I proto hraje v básních podstatnou roli erotika, podávaná s otevřeností, jež je výrazem ocenění přirozenosti a pravosti tělesného prožitku. Bratršovská nezřídka pracuje s autobiografizujícími prvky, jež vzápětí zlehčuje ironickou sebereflexí. Protiváhu civilně psaných veršů (Klínopis v notesu) představují nápadité slovní hříčky, stylizace hádanek a říkanek, nonsens, parodická integrace pohádkových a mytických motivů (Chůdy po předcích).
Protikladem úspornosti a pregnantnosti autorčiných veršů jsou její práce prozaické, které od počátku vznikaly ve spolupráci s Františkem Hrdličkou. Oblíbenou formou jejich prozaického vyjádření je monologická výpověď postavy, těžící často z napětí mezi záměrnou sebestylizací mluvčího a mimoděčným dojmem, kterým na vnímatele působí. Soubor podobných promluv tvoří již „román v monolozích“ Sebranci (volně inspirovaný zážitky z alternativního Bílého divadla), jednu z prvních společných prací autorské dvojice. Próza, která vznikla v první polovině sedmdesátých let (oficiálního vydání se dočkala teprve v roce 1992), akcentuje, nikoli však jednoduše adoruje motiv osobní i společenské nezávislosti. Z různých výpovědí, vzpomínek a pohledů účastníků i vnějších pozorovatelů si čtenář „rekonstruuje“ osudy již rozpadlé nonkonformní komunity lidí, kteří se rozhodli vydělit z většinové společnosti, a nehledě na existenční strádání, které jim jejich životní styl přináší, respektovat výhradně vlastní životní hodnotová kriteria, jimiž jsou především svobodomyslnost, kreativita a svoboda individua včetně svobody sexuální.
Podobnou metodou parciálních textů, v tomto případě však volněji spojených, autoři postupovali i v próze Rezavá léta, jejíž základ (výpověď o pobytu na psychiatrické klinice) vznikl již koncem padesátých let, definitivní podoba však teprve počátkem let devadesátých. V časovém odstupu mezi jednotlivými verzemi textu do původně klíčové prózy pronikaly další tematické roviny, směřující ke konfrontaci generačních postojů konce padesátých a konce sedmdesátých let.
Pro všechny prózy autorské dvojice je typická uvolněná, spontánní vypravěčská technika. Ta v části textů kontrastuje s promyšleně, často i složitě konstruovanými, literárně poučenými fantaskními a groteskními syžety, odkazujícími k mytologickým či literárním inspiracím (prostřední povídka triptychu Scény z mužského života; miniaturní výpovědi souboru Samé milé pitvorky; k experimentální próze tendující Cesta k močálu či fantazijní grotesky zařazené do souboru O dvou písařích).
Jinou polohu tvorby Bratršovské a Hrdličky představují prózy vystavěné na přehledné dějové linii a zasazené do současnosti. Jejich ústředními postavami jsou samostatné a energické ženy, které se konfrontují s mužským světem, neschopným jejich nezávislost reflektovat (Budík pro Šípkové Růženky, Hotel Rezeda). Mužské hlasy, které jako by dotvrzovaly oprávněnost skeptického životního postoje ženských postav, zaznívají v prózách souboru Scény z mužského života či v některých povídkách tematicky ovšem pestřejšího povídkového souboru Renáta nad hlavou a jiné povídky.
Nepominutelnou součástí díla autorské dvojice je také publicistika (knižní výbor z publicistických textů vyšel pod názvem Politikův umělec a umělcův politik).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Džbán bez ucha (BB 1983); Městské šance (BB 1984); Chůdy po předcích (BB 1986); Klínopis v notesu (BB 1986); Budík pro Šípkové Růženky (PP 1986, s F. Hrdličkou); Netopýr v podkroví (příběh ve verších, 1987); Hotel Rezeda (R 1987, s F. Hrdličkou; přepracované vydání pod titulem Báječný hotel Rezeda, 2009); Horká krajina (D, rozmnož., 1989, s F. Hrdličkou); Sebranci (P 1991, s F. Hrdličkou); Cesta k močálu a jiné prózy (PP 1994, s F. Hrdličkou); Samé milé pitvorky (PP, BB 1994, s F. Hrdličkou); O dvou písařích (pohádky a dokumenty, 1995, s F. Hrdličkou); Scény z mužského života (PP 1996, s F. Hrdličkou); Rezavá léta (P 2000, s F. Hrdličkou); Renáta nad hlavou a jiné povídky (PP 2007, s F. Hrdličkou).
Překlady: Ö. von Horvath: Don Juan se vrací z války (D 1985, s F. Hrdličkou); I. Bachmannová: Čas na úvěr (BB 1996, s F. Hrdličkou); W. Schiffer: Chladně svítí slunce (BB 2002, s F. Hrdličkou).
Příspěvky ve sbornících: Přistání na Řípu (1987); Lety zakázanou rychlostí (1990); Stopy blesku (1996); Lásky a nelásky (1998); Století lásky a nenávisti (1999); Už tě nemiluju (2005).
Ostatní práce: Politikův umělec a umělcův politik (výbor z publicistických textů Z. Bratršovské a F. Hrdličky, 2002).
Uspořádala a vydala: Zpráva o Bílém divadle (1998, s F. Hrdličkou, Jak chutná nezávislost (1998, s F. Hrdličkou); P. Hrubý: Osudné iluze (2002, s F. Hrdličkou).

LITERATURA

Studie a články: P. A. Bílek in „Generace“ osamělých běžců (1991).
Recenze: Džbán bez ucha: V. Justl, MF 29. 2. 1984 * Džbán bez ucha + Městské šance: J. Rulf, ZN 31. 8. 1985; P. Bílek, Tvorba 1985, č. 29, příloha Kmen; V. Křivánek, LM 1985, č. 2; M. Blahynka, Výběr z nejzajímavějších knih 1985, č. 2 * Klínopis v notesu: A. Kopřivová, Tvorba 1986, č. 50, příloha Kmen * Budík pro Šípkové Růženky: P. Janoušek, Tvorba 1987, č. 30, příloha Kmen * Hotel Rezeda: J. Lukeš, SvSl 5. 6. 1987 * Netopýr v podkroví: J. Svoboda, Kmen 1988, č. 29 * Sebranci: P. Janoušek, Tvar 1992, č. 46; V. Novotný, MFD 11. 11. 1992; M. Doležalová, Tvar 2008, č. 11 * Samé milé pitvorky: (pek) (M. Petříček), LitN 1994, č. 47; P. Janáček, LidN 20. 8. 1994, příl. Národní 9; J. Peňás, MFD 2. 6. 1994 * Cesta k močálu a jiné prózy: V. Novotný, Tvar 1995, č. 13; M. Hybler, Kritická Příloha RR 1996, č. 4 * O dvou písařích: V. Novotný, Tvar 1995, č. 13 (též o Cestě k močálu a Sebrancích) * Scény z mužského života: tři výpovědi: P. Hanuška, Aluze 1998, č. 1; V. Novotný, Denní Telegraf 17. 2. 1997 * Rezavá léta: I. Zítková, NK 2001, č. 5 * Báječný hotel Rezeda: M. Doležalová, LitN 2009, č. 18.
Rozhovory: hp, Tvar 1993, č. 49/50 (k tomu P. A. Bílek, Tvar 1994, č. 2); P. Janáček, LidN 10. 5. 1994; J. Strnad, Tvar 1997, č. 2; M. Uhrinová, Mosty 2000, č. 5.

Autor hesla: Alice Jedličková (1995); Alena Přibáňová (2009)
Aktualizace hesla: 2. 12. 2009 (kp)
 
zpět na hlavní stranu