Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdena  BRATRŠOVSKÁ

* 13. 5. 1951, Praha 
 
 
Básnířka, prozaička a publicistka
 Narodila se v rodině ekonoma a úřednice. Dětství prožila v Ústí nad Labem, kde navštěvovala baletní školu a gymnázium. Maturovala v roce 1969 a téhož roku zorganizovala pěší pochod studentů do Prahy na pohřeb Jana Palacha. O rok později jí proto bylo znemožněno pokračovat ve studiu sociologie a historie na FF UJEP v Brně (1969–1970). V roce 1970 se stala členkou alternativní pražské divadelní scény Bílé divadlo, kterou její zakladatel František Hrdlička vedl společně s režisérem Milošem Horanským a která svou činnost přerušila roku 1972 kvůli politickým tlakům. V následujících letech vystřídala Z. Bratršovská několik převážně manuálních zaměstnání (topička, uklízečka, skladnice, archivářka). Roku 1983 si zvolila svobodné povolání; v letech normalizace jí obživu zajišťovala především práce pro Čs. rozhlas a pro nakladatelství Panorama Orbis. V letech 1990–1996 působila ve výboru Českého literárního fondu a souběžně byla činná i ve výborech PEN klubu a Obce spisovatelů. V roce 1994 pobývala (spolu s Fr. Hrdličkou) s podporou tvůrčího stipendia v německém Schöppingenu. V letech 1995–1996 byla zaměstnána v nakladatelství Český spisovatel jako redaktorka.
 Od roku 1973 tvoří autorskou dvojici s Františkem Hrdličkou; jejich první společný román Sebranci vyšel roku 1975 jen jako strojopis. Samostatně Bratršovská přispívala od roku 1980 povídkami a básněmi do Mladé fronty, Práce, KmeneLiterárního měsíčníku. S Františkem Hrdličkou publikuje od roku 1990 fejetony, úvahy, eseje, recenze, ale také povídky a básně ve Tvaru, Literárních novinách, Lidových novinách, Divadelních novinách, Občanském deníku, Českém deníku, deníku Prostor, v Týdeníku Rozhlas, v časopisech Týden, Reflex, Mosty, H-aluze, Český dialog, Knihy 94, Listy, Veronica aj., od roku 2004 přispívají také do internetových Britských listů. Čs. rozhlas uvedl řadu jejich dramatizací a adaptací (Christiaan Barnard: Nežádoucí, 1981; Nikolaj Vasiljevič Gogol: Jak se rozkmotřil Ivan Nikiforovič s Ivanem Ivanovičem, 2013 aj.); v letech 1992–1998 svými úvahami a rozhovory přispívali také do relací Českého rozhlasu (Živá slova, Excerpta, Pro tento čas, Sympozion). Bratislavské rozhlasové studio vysílalo jejich původní rozhlasové hry Nebásni a hraj (1983, režie Eva Galandová), Setkání na hvězdárně (1984, r. Milan Semík), Noční jízda (1988, r. Magda Grandtnerová), Na shledanou, pane profesore (1991, r. Vladimír Rusko ml.; další nastudování v režii Jana Fuchse odvysílal Český rozhlas v roce 1994), Pomocníci u plotu (1992, r. Magda Grandtnerová) a Pac a kvinde (1994, r. Magda Grandtnerová). V letech 2013–2014 Český rozhlas natočil a odvysílal pět jejich rozhlasových miniatur, zařazených do cyklu Minutové hry (v režii Dimitrije Dudíka hry Kdo chová kočku, Kdo leze na půdu, Kdo neumí brečetKdo pomáhá slepci, v režii Tomáše Soldána hru Kdo kopá jámu). Oba autoři společně napsali také scénáře několika dílů dokumentárního cyklu České televize Lapidárium (Příběh skautského totemu, 1995; Příběh kukátka Mistra Suka, 1996; Příběh Šlechtovky, 1997); nerealizován zůstal filmový scénář Dvě ženy v jezeře (1984) a divadelní hra Penízek u Bábinky (1987). Scénické čtení prózy Sebranci uvedlo Divadlo Na zábradlí (2008, r. Miloš Horanský). Autorčinu lyricko-epickou veršovanou skladbu Netopýr v podkroví uvedla v sezoně 1985–1986 Viola v režii Vladimíra Justla v pořadu s názvem Dálnice i pěšiny touhy (spolu s Návratem ztracené krajinyJany Štroblové); podruhé, v novém obsazení a v režii autorky byla skladba inscenována roku 2005 v Literární kavárně Obratník. – V druhé polovině osmdesátých let umožnila Bratršovská pod svým jménem publikovat pohádky Jany Slánské (pseud. Kristina Vlachová). Recenze a literárněkritické články psané společně s Františkem Hrdličkou dvojice podepisovala také šifrou BaH nebo pseudonymem František Bratřík.
 Zdena Bratršovská debutovala v roce 1983 básnickou sbírkou Džbán bez ucha, která svou otevřenou výpovědí plnou kritických postřehů, ale i pochyb o sobě a o světě, stejně jako sklonem k ironii a satiře vyvolala řadu protichůdných kritických reakcí. V její poezii dominuje úsilí o sebedefinici ve světě a vůči němu: svůj lyrický subjekt staví do opozice k běžným životním mechanismům a zažitým schématům, zdůrazňuje autenticitu prožitků, včetně vlastních omylů a bloudění, emotivnost, jíž je cizí sentimentalita (Netopýr v podkroví). Partnerství muže a ženy nicméně představuje jako jednu z nejzákladnějších forem lidské existence. Láska je buď intenzivně prožívána, nebo neexistuje. I proto v jejích básních hraje podstatnou roli erotika, podávaná s otevřeností, jež je výrazem ocenění přirozenosti a pravosti tělesného prožitku. Bratršovská nezřídka pracuje s autobiografizujícími prvky, jež vzápětí zlehčuje ironickou sebereflexí. Protiváhu civilně psaných veršů (Klínopis v notesu) představují nápadité slovní hříčky, stylizace hádanek a říkanek, nonsens, parodická integrace pohádkových a mytických motivů (Chůdy po předcích).
Protikladem úspornosti a pregnantnosti autorčiných veršů jsou její práce prozaické, které od počátku vznikaly ve spolupráci s Františkem Hrdličkou. Jejich oblíbenou formou je monologická výpověď postavy, těžící z napětí mezi záměrnou sebestylizací mluvčího a mimoděčným dojmem, kterým na vnímatele působí. Soubor podobných promluv tvoří již „román v monolozích“ Sebranci (volně inspirovaný zážitky z alternativního Bílého divadla). Próza, která se oficiálního vydání dočkala až v roce 1992), akcentuje, nikoli však jednoduše adoruje motiv osobní i společenské nezávislosti. Z různých výpovědí, vzpomínek a pohledů účastníků i vnějších pozorovatelů si čtenář „rekonstruuje“ osudy již rozpadlé nonkonformní komunity lidí, kteří se rozhodli vydělit z většinové společnosti, a nehledě na existenční strádání respektovat výhradně vlastní hodnotová kritéria, jimiž jsou svobodomyslnost, kreativita a svoboda individua včetně svobody sexuální.
Podobnou metodou parciálních textů, v tomto případě však volněji spojených, autoři postupovali i v próze Rezavá léta, jejíž základ (výpověď o pobytu na psychiatrické klinice) vznikl již koncem padesátých let. V časovém odstupu mezi jednotlivými verzemi textu do původně klíčové prózy pronikaly další tematické roviny, směřující ke konfrontaci generačních postojů konce padesátých a konce sedmdesátých let.
Pro všechny prózy autorské dvojice je typická uvolněná, spontánní vypravěčská technika. Ta někdy kontrastuje s často složitě konstruovanými, literárně poučenými fantaskními a groteskními syžety, odkazujícími k mytologickým či literárním inspiracím (prostřední povídka triptychu Scény z mužského života; miniaturní výpovědi v souboru groteskně laděných próz a baladických básní Samé milé pitvorky; k experimentální próze tendující Cesta k močálu či fantazijní grotesky zařazené do souboru O dvou písařích).
Jinou polohu tvorby Bratršovské a Hrdličky představují prózy vystavěné na přehledné dějové linii a zasazené do současnosti. Jejich ústředními postavami jsou samostatné a energické ženy, které se konfrontují s mužským světem, neschopným jejich nezávislost reflektovat (Budík pro Šípkové Růženky, Hotel Rezeda). Mužské hlasy, které jako by dotvrzovaly oprávněnost skeptického životního postoje ženských postav, zaznívají v prózách souboru Scény z mužského života či v některých povídkách tematicky pestřejšího souboru Renáta nad hlavou a jiné povídky, který shrnuje prózy dětské i milostné a v němž přicházejí na řadu také náměty bilancujícího stáří. V knize Kufr s milenkami, souboru převážně ich-formou psaných povídek, hrdinové záměrně či bezděčně rezignují na hranici mezi realitou a fikcí, a naznačují přitom, že za spontánně, až živelně přijímanou skutečností se nachází prostor neurčitý a tajemný, otevřený dalšímu pohledu a nové interpretaci.
V autobiografické próze O kočkách a lidech autoři nechávají nahlédnout do svého soukromí i rozdílných prostředí, v nichž se pohybují, a portrétují zde nejen řadu osobností z kulturního prostředí, ale i své sousedy a přátele. Do chronologie událostí vstupují přirozenými asociacemi vyvolávané epizody a postřehy, které odhalují různé odstíny mezilidských vztahů i cit a odpovědnost vůči zvířatům jako plnoprávným bytostem. Z osobní biografie autorky čerpá také próza pro mládež Markéta za školou, která ve volně řazených příhodách malé školačky nahlíží do vnitřního světa dítěte konfrontovaného s pravidly dospělých a zachycuje křehkou hranici mezi naivní dětskou zvídavostí a úsilím proniknout do osudů dalších lidí a porozumět jim. Do sbírky Šprýmy s/z rýmy autoři soustředili humorně vypointované limericky, v nichž upřednostnili hravost a nonsens před satirickým tónem a zpřístupnili tak tento poetický útvar i nejmladším čtenářům.
Nepominutelnou součástí díla autorské dvojice je publicistika, která knižně vyšla ve výborech Politikův umělec a umělcův politikSoumrak utopií.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Džbán bez ucha (BB 1983); Městské šance (BB 1984); Chůdy po předcích (BB 1986); Klínopis v notesu (BB 1986); Budík pro Šípkové Růženky (PP 1986, s F. Hrdličkou); Netopýr v podkroví (příběh ve verších, 1987; revid. vyd. 2005); Hotel Rezeda (R 1987, s F. Hrdličkou; přepracované vydání pod titulem Báječný hotel Rezeda, 2009); Horká krajina (D, rozmnož., 1989, s F. Hrdličkou); Sebranci (P 1991, s F. Hrdličkou); Cesta k močálu a jiné prózy (PP 1994, s F. Hrdličkou); Samé milé pitvorky (PP, BB 1994, s F. Hrdličkou; dopl. vyd. 2017); O dvou písařích (pohádky a dokumenty, 1995, s F. Hrdličkou); Scény z mužského života. Tři výpovědi (PP 1996, s F. Hrdličkou); Rezavá léta (P 2000, s F. Hrdličkou); Renáta nad hlavou a jiné povídky (PP 2007, s F. Hrdličkou); O kočkách a lidech (autobiografie, 2014, s F. Hrdličkou); Kufr s milenkami a jiné příběhy (PP 2015, s F. Hrdličkou); Šprýmy s/z rýmy (BB pro ml. 2019, s F. Hrdličkou); Markéta za školou (P pro ml. 2020, s F. Hrdličkou); Šprýmy s/z rýmy 2 (BB pro ml. 2021, s F. Hrdličkou).
Výbory: Hlasy k podkování. Výbor z rozhlasových her (D 2010, s F. Hrdličkou); Soukromá vernisáž (BB 2019).
Ostatní práce (s F. Hrdličkou): Politikův umělec a umělcův politik (výbor z publicistických textů, 2002); Soumrak utopií (výbor z esejí a publicistických textů, 2011).
Překlady: Ö. von Horvath: Don Juan se vrací z války (D 1985, s F. Hrdličkou); I. Bachmannová: Čas na úvěr (BB 1996, s F. Hrdličkou); W. Schiffer: Chladně svítí slunce (BB 2002, s F. Hrdličkou); I. Weberová: Nedokončené verše (BB [2008], s F. Hrdličkou, též další překladatelé).
Příspěvky ve sbornících: Přistání na Řípu. Antologie nových českých vědeckofantastických povídek (1987, ed. V. Kantor); Lety zakázanou rychlostí. Výběr z české literární fantastiky 80. let (1990, ed. P. Kosatík); Stopy blesku. Česká povídka 90. let (1996, ed. V. Blažková); Lásky a nelásky (1998, eds. V. a Z. Blažkovi); Století lásky a nenávisti. Antologie české prózy (1999, eds. V. a Z. Blažkovi); Už tě nemiluju (2005, ed. B. Dočekal); Báseň mého srdce (2005, eds. V. Křivánek – K. Piorecký – N. Richtrová); Společně/Together (sborník Českého centra PEN klubu, 2018).
Uspořádala a vydala: Zpráva o Bílém divadle (kompendium, 1998, s F. Hrdličkou); Jak chutná nezávislost. 33 životních ohlédnutí (sb. 1998, s F. Hrdličkou); P. Hrubý: Osudné iluze. Čeští spisovatelé a komunismus 1917–1987 (2002, s F. Hrdličkou); M. Horanský: Amortale. Verše z let 1990–2005 (2006).

LITERATURA

Studie a články: P. Bílek: Nepoetický portrét, NK 1984, č. 4 + Pokus o rekonstrukci, in Z. B. – F. H., Scény z mužského života (1996); P. A. Bílek in „Generace“ osamělých běžců (1991); V. Novotný: O dvou prozaicích aneb O autorském duetu, Tvar 1995, č. 13; V. Justl: doslov in Z. B., Netopýr v podkroví (2005); N. Richtrová: Zdena Bratršovská in Báseň mého srdce (2005); J. Honzík: Doslov in Z. B. – F. H., Sebranci (2007); Ústečané nejen v datech, sv. 2 (2008, ed. M. Pištěk et al.); J. Suk: Už skoro nevím, jakže chutná strach… in Z. B. – F. H., Báječný hotel Rezeda (2009) + Kufr s tajemstvím, in Z. B. – F. H., Kufr s milenkami (2015) + Ve stopách Goyových Caprichos in Z. B. – F. H., Samé milé pitvorky (2017); M. Horanský: Předmluva in Z. B. – F. H., Hlasy k podkování (2010); M. Bednář: Předmluva in Z. B. – F. H., Soumrak utopií (2011); J. Šulc: Slovo úvodem, in Z. B., Soukromá vernisáž (2019).
Recenze: Džbán bez ucha: V. Justl, MF 29. 2. 1984 * Džbán bez ucha + Městské šance: P. Bílek, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 29; M. Blahynka, Výběr z nejzajímavějších knih 1985, č. 2; V. Křivánek, LM 1985, č. 2; J. Rulf, ZN 31. 8. 1985 * Klínopis v notesu: A. Kopřivová, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 50; J. Olšovský, MF 27. 11. 1986 * Budík pro Šípkové Růženky: Stš-, O knihách a autorech, zima 1986; Z. Heřman, MF 11. 2. 1987; P. Janoušek, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 30; JŠ, NK 1987, č. 1/2 * Hotel Rezeda: J. Lukeš, SvSl 5. 6. 1987 * Netopýr v podkroví: J. Svoboda, Kmen 1988, č. 29; I. Zítková, Britské listy, 17. 10. 2005 (zde) * Sebranci: P. Janáček, LidN 24. 9. 1992, příl. Národní 9; P. Janoušek, Tvar 1992, č. 46; (jun) (= M. Jungmann), LitN 1992, č. 33; F. Kautman, NK 1992, č. 29; V. Novotný, MFD 11. 11. 1992; M. Doležalová, Tvar 2008, č. 11; I. Zítková Britské listy 25. 1. 2008 (zde) * Samé milé pitvorky: P. Janáček, LidN 20. 8. 1994, příloha Národní 9; L. Marvan, LD 7. 5. 1994; (pek) (= M. Petříček), LitN 1994, č. 47; J. Peňás, MFD 2. 6. 1994; J. Šimůnek, SvSl 10. 5. 1994; I. Zítková, NK 1994, č. 19; MEL (= D. Melichar), DivN 2017, č. 22 * Cesta k močálu a jiné prózy: V. Novotný, Práce 1. 6. 1994 + Tvar 1995, č. 13; I. Zítková a V. Šibrava, NK 1994, č. 22; M. Hybler, Kritická Příloha RR 1996, č. 4 * O dvou písařích: D. Fischerová, Týden 1995, č. 24; A. Haman, NK 1995, č. 17; V. Novotný, Tvar 1995, č. 13 (též ad Cesta k močáluSebranci) * Scény z mužského života. Tři výpovědi: V. Novotný, Denní Telegraf 17. 2. 1997; P. Verner, Plzeňský deník 22. 2. 1997; I. Zítková, NK 1997, č. 7; P. Hanuška, Aluze 1998, č. 1 * Zpráva o Bílém divadle: B. Srba, Divadelní revue 1999, č. 2; V. Šrámková, Týdeník Rozhlas 1999, č. 23 * Rezavá léta: M. Hejduk, LidN 14. 2. 2001; M. Horanský, MFD 19. 2. 2001; I. Zítková, NK 2001, č. 5 * Politikův umělec a umělcův politik: I. Zítková, Britské listy, 11. 8. 2004 (zde) * Báječný hotel Rezeda: M. Doležalová, LitN 2009, č. 18 * Hlasy k podkování: P. Hnilička, Týdeník Rozhlas 2011, č. 34; PLK (= P. Pavlovský), DivN 2011, č. 7 * O kočkách a lidech: J. Choděra, Britské listy 3. 6. 2014 (zde); PLK (= P. Pavlovský), DivN 2015, č. 5 * Kufr s milenkami a jiné příběhy: M. Doležalová, Tvar 2016, č. 8 + H-aluze 2016, č. 37; J. Choděra, Britské listy, 22. 2. 2016 (zde); D. Melichar, Host 2016, č. 5 * Soukromá vernisáž: J. Choděra, Britské listy 27. 6. 2019 (zde); D. Melichar, DivN 2019, č. 20.
Rozhovory: I. Peroutková, VP 12. 8. 1988; hp, Tvar 1993, č. 49/50 (k tomu P. A. Bílek, Tvar 1994, č. 2); V. Hulec, Amatérská scéna 1994, č. 2; P. Janáček, LidN 10. 5. 1994; A. Pilátová, Práce 29. 5. 1995; R. Tesárková, SvSl 24. 11. 1995; I. Zítková, NK 1995, č. 25; an., Český dialog 1996, č. 11; R. Janderová, Týden 1996, č. 8; P. Verner, Plzeňský deník 19. 10. 1996; M. Formáčková, Vlasta 1997, č. 20; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 1997, č. 10; J. Strnad, Tvar 1997, č. 2; M. Uhrinová, Mosty 2000, č. 5; V. Poštulka in Z. B. – F. H., Politikův umělec a umělcův politik (2002); J. Štolba, Host 2006, č. 10; J. Suk in Z. B. – F. H., Soumrak utopií (2011); K. Mogilnická, Taneční zóna 2015, č. 4.

Autor hesla: Alice Jedličková (1995); Alena Přibáňová (2009)
Aktualizace hesla: 12. 11. 2021 (av)
Aktualizace bibliografie: 12. 11. 2021 (av)
 
zpět na hlavní stranu