Dagmar SEDLICKÁ
Básnířka, publicistka
Dívčím jménem Ouřadová. Narodila se v rodině úředníka, mimo základní zaměstnání též dopisovatele novin, zakladatele a dlouholetého prezidenta Čs. svazu kouzelníků, organizátora mezinárodních festivalů magie v Karlových Varech. – Základní a Střední všeobecně vzdělávací školu (dnešní gymnázium) vychodila Sedlická v rodišti (mat. 1965), kde též hrávala v amatérských studentských souborech (divadlo Kapsa) a příležitostně konferovala na festivalech kouzelníků. Od roku 1965 studovala na FF UK filozofii a psychologii (abs. 1970 prací
K pojetí práce a hry v dějinách filozofického myšlení, PhDr. 1972 prací
K pojetí práce a hry aneb O dandysmu). Po studiích pracovala jako psycholožka ve Výzkumném ústavu psychiatrickém, jako dramaturgyně výstav ve Státním divadelním studiu a jako redaktorka filozofické literatury v nakladatelství
Svoboda. V roce 1974 přešla do kulturní rubriky deníku
Mladá fronta a v letech 1980–1988 tuto rubriku řídila. Posléze (1988–1990) byla redaktorkou literárního týdeníku
Kmen (poté
Tvar) a v letech 1990–1993 šéfredaktorkou měsíčníku pro ženy
Mona. Od roku 1994 působila jako redaktorka víkendové přílohy deníku
Mladá fronta Dnes, v roce 1995 přešla do časopisu
Playboy (zde pravidelné sloupky
Mysterium komunikace a
Mužské a ženské mýty, též příspěvky v rubrice
Lidé a sex). Od roku 2000 byla ve svobodném povolání a působila jako psycholožka a publicistka.
Publikovala od roku 1972. V sedmdesátých a osmdesátých letech postupně přispívala literární publicistikou i verši do
Mladé fronty,
Květů,
Melodie,
Tvorby,
Kmene aj., po roce 1989 do
Tvaru,
Romboidu (Bratislava),
Playboye,
Lidové demokracie,
Mladé fronty Dnes,
Instinktu,
Slovenských listů a
Literárních novin. – V roce 1972 si zahrála vedlejší roli v povídkovém filmu
Aféry mé ženy (r. Vladimír Čech). – Své práce zprvu uveřejňovala pod dívčím jménem Ouřadová a pod šifrou ou, jinak standardně používala šifry sed.
Vedle literární a kulturní publicistiky (mj. knižní rozhovor
Fenomén Šípek, věnovaný českému architektu a designérovi) Sedlická psala od sedmdesátých let verše s tematikou vztahů ženy a muže. Charakterizuje je autorčina potřeba vstřícné mezilidské komunikace a stále znovu shledávaná rozpornost, až paradoxnost vztahů mezi pohlavími, sebevědomí moderní emancipované ženy, jakož i přiznání, že je ve své ženskosti potvrzována teprve muži (
Dneska se stanu mužem,
Jak chtějí být milovány ženy). Její nesentimentální, protiidylické a deziluzivní básně jsou psány volným veršem a pracují zpravidla s variační technikou přehodnocování významů slov a slovních spojení, jejich opakováním v nových kontextech; spíše než v pokusech o rozsáhlejší, významově ambiciózní, ale pseudofilozoficky vyznívající texty se jí daří v básních stručných. Vyznačují se citovou naléhavostí i ironickým odstupem, polaritou věcnosti i mnohoznačnosti básnického pojmenování, soustředěností ke konkrétním situacím a jakoby sumarizujícím až gnómickým vyústěním jednotlivých výpovědí.
Beletrie: Dneska se stanu mužem (BB 1984); Jak chtějí být milovány ženy (BB 1987).
Výbor: Já hříšná (Mnichov 1993).
Ostatní práce: Bořek Šípek (Paříž 1998, s P. Louguetem); Zákazník náš pán!? (vzdělávací příručka 2003); 1+1 aneb První pomoc a druhá navíc (vzdělávací příručka 2004); Fenomén Šípek. Zpověď kosmopolitního architekta a designéra (rozhovor, 2008); Copak to mají v kalhotách? 30 něžných ženských pohledů na mužský sex /a to, co se kolem něj odehrává/ (2010).
Příspěvky ve sbornících a kolektivních pracích: Svědectví z Kapitolu (RpRp 1979, pod jm. Dagmar Ouřadová); Magazín. Divadlo film televize rozhlas (1989); Portrét ženy (1989); Zloděj lidských srdcí (2004).
Studie a články: N. Klevisová: Ženství a „ženství“, Tvorba 1984, č. 47, příl. Kmen; J. Števček: Možnost poezie (doslov), in D. S.: Jak chtějí být milovány ženy (1987).
Recenze: Dneska se stanu mužem: J. Chuchma, Mladý svět 1984, č. 40; (vju) (= V. Justl), LD 3. 11. 1984; F. Schildberger, Brněnský večerník 24. 11. 1984; V. Křivánek, Tvorba 1985, č. 2, příl. Kmen; M. Blahynka, Rovnost 10. 4. 1985 * Jak chtějí být milovány ženy: R. Křesťan, Mladý svět 1987, č. 26; (vju) (= V. Justl), LD 25. 8. 1987; J. Rulf, ZN 29. 8. 1987; P. A. Bílek, NK 1987, č. 34/35; V. Justl, Květy 1988, č. 5; M. Blahynka, Kmen 1988, č. 18; J. Trávníček, Brněnský večerník 6. 7. 1988 * Já hříšná: P. A. Bílek, NK 1993, č. 27; M. Petříček, LitN 1993, č. 33; (M. B.) (= M. Blahynka), Haló noviny 3. 9. 1993, příl. Haló kultura; M. Hatala, Romboid (Bratislava) 1994, č. 4.
Rozhovory: J. Gajda, Československý voják 1985, č. 26; N. Klevisová, Tvorba 1985, č. 29, příl. Kmen; L. Langpaul, NK 1985, č. 39; P. Jandl, Práce 15. 8. 1986; N. Klevisová, Tvorba 1987, č. 26, příl. Kmen; F. Cinger, Právo 1. 12. 2010.
