Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří MUCHA

* 12. 3. 1915, Praha 
† 5. 4. 1991, Praha 
 
Prozaik, dramatik, překladatel
 Syn malíře Alfonse Muchy (1860–1939) a malířky Marie Muchové (1882–1959, roz. Chytilová), která v meziválečném období publikovala uměleckohistorické studie, ale také osobní vzpomínky a jiné články v Národní politice, Národních listech, Lidových novinách aj. První Muchovou manželkou byla hudební skladatelka Vítězslava Kaprálová (1915–1940; sňatek v dubnu 1940 v Paříži), druhou skotská hudební skladatelka Geraldine Thomsenová (* 1917, sňatek 1941). – Mucha žil s rodinou ve Francii, poté v USA (do 1922), ve Francii, Německu a Itálii. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze (mat. 1934), během studia však strávil dva roky ve Švýcarsku a Francii a dva roky na gymnáziu v Jindřichově Hradci. (Povídky, uveřejňované v časopisu Tramp a tři z nich 1932 publikované i knižně, napsal původně jako kompozice z češtiny u Vojtěcha Jiráta.) Poté se přihlásil na Univerzitu Karlovu, kde studoval Lékařskou fakultu (1937–38 na Sorbonně v Paříži) a dějiny umění a orientalistiku na FF. Absolvoval 1939, obojí bez doktorátu. I během vysokoškolského studia pobýval v různých zemích Evropy, od 1937 žil většinou v Paříži, 1938 jako kulturní dopisovatel Lidových novin. 1939 se přihlásil do čs. divize francouzské armády (v létě ještě krátce pobyl v Praze při otcově pohřbu). Po porážce Francie v polovině 1940 byl evakuován do Anglie. Po krátkém pobytu u čs. brigády pracoval v Londýně pro rozhlasovou stanici BBC; 1943 se stal válečným zpravodajem britského rozhlasu v severní Africe, na Středním Východě, v Indii, Číně, Persii, Itálii, po invazi i ve Francii, Belgii a Německu. Po válce byl zpravodajem v Egyptě a na Dálném Východě. Na podzim 1945 se vrátil do Prahy, ale první léta stále – hlavně jako novinář – hodně cestoval, většinou po Evropě. Od novinářské práce se však postupně odklonil výhradně k práci spisovatelské. 1951 byl obviněn z protistátní činnosti a do 1954 vězněn (později rehabilitován). Od 60. let žil střídavě v Praze a v Londýně. 1989–90 byl předsedou českého centra PEN klubu.
 Publikoval v periodikách Národní politika (debut 1928), Tramp, Pestrý týden, Světozor, Salon, Lidové noviny (po válce, kdy byl deník přejmenován na Svobodné noviny, i literární kritiky), Čechoslovák (Paříž, Londýn), Life, Obzor (oba Londýn), Květen (zde 1948 na pokračování Největší reportáž), Práce (zde 1948 na pokračování próza Podivné lásky – Předmostí na Lethe) Literární noviny (Literární listy), Nový život, Plamen, Svobodné slovo, Kmen, Literární měsíčník aj. – Redigoval časopisy Čechoslovák (Paříž – Londýn 1940–45, s šéfredaktorem B. Benešem a dalšími), Obzor (Londýn 1941–43, s dalšími). Napsal scénáře k filmům Roztržka (1956, r. Miroslav Hubáček, sc. + Miroslav Hubáček), Povodeň (1958, r. Martin Frič, sc. + Miroslav Hubáček), Noční návštěva (FAMU, krátký, 1958, r. Pavel Pospíšil), První a poslední (1959, r. Vladimír Čech), Kohout plaší smrt (1961, r. Vladimír Čech, sc. + Vladimír Čech a Luděk Staněk), Vánice (1962, r. Čeněk Duba, sc. + Čeněk Duba),Král Králů (1963, r. Martin Frič), Třicet jedna ve stínu (1965, r. Jiří Weiss, sc. + Jiří Weiss a David Mercer) a rozhlasovou hru Tanec mezi stíny (1965). Užíval pseudonymů a šifer: Klacek, Klacek Mucha; jm, J. Mch.
 Tematický okruh Muchových prvních zralých próz určuje druhá světová válka. Obsáhlý reportážní deník Oheň proti ohni líčí události počínaje rokem 1943 a boji v severní Africe až po vítězné tažení v Evropě; střídá se v něm podrobný popis válečných operací s autorovými osobními zážitky a scénkami z týlu. V povídkovém cyklu Problémy nadporučíka Knapa o příslušnících Čs. armády ve Francii a Anglii se prvně prosazuje autorův příznačný postup: volně vedené příběhy, založené na bohatých zkušenostech z nejrůznějších zemí a rozvíjející často milostné motivy, vytvářejí rámec pro meditace o lidském životě. Ty vyznívají nejpřesvědčivěji, jsou-li organicky spojeny s dějovou linií, tj. vychází-li jejich obecná problematika z konkrétních situací. Tak je tomu zvláště v románu Válka pokračuje, který konfrontuje dva typické osudy a postoje z poválečné republiky a retrospektivně z let válečných. Jestliže hledání smyslu lidského života ve válečném tematickém okruhu pramení především z pocitu vnitřní prázdnoty a odcizení, v prózách věnovaných politickému dění 50. let se důraz přesouvá na otázky lidské svobody. Román Pravděpodobná tvář, rozvíjející příběh šikanovaného a nespravedlivě uvězněného novináře, obsahuje autobiografické prvky; ústřední postavou na něj navazují samostatně koncipované romány Marieta v noci a Věčná zahrada. Zcela autobiografický je román Studené slunce, v němž se autor vrací k formě deníku a scény z pobytu v trestním pracovním táboře opět střídá s úvahami o lidském údělu a o umění. Otcovu životu a výtvarnému dílu věnoval Mucha svou vrcholnou prózu, v konečné verzi nazvanou Alfons Mucha. Vychází v ní jen z ověřených faktů, ale odbornou monografii překračuje směrem ke komplexně pojaté variantě literatury faktu. Vývoj umělcovy osobnosti a tvorby vypráví z osobní perspektivy a z odkazu na vzpomínky a myšlenky, s nimiž se otec obracel k synovi, a navíc jej začleňuje do mnohostranného obrazu několika desetiletí na přelomu 19. a 20. století. Prolínají se v něm obecné charakteristiky kulturních a uměleckých tendencí, citáty z korespondence a dalších dokumentů, ale také z děl jiných autorů, portréty mnoha slavných i zapomenutých postav a záběry z dobově příznačných událostí. Zatímco v próze Lloydova hlava inklinují barvité a útržkovitě řazené osobní vzpomínky světoběžníka k obecné výpovědi o lidském životě, vzpomínková próza o Muchově pařížském pobytu na přelomu 30. a 40. let má dokumentární ráz, daný především bohatě citovanou korespondencí (Podivné lásky). Ústřední postava Vítězslavy Kaprálové je tu sledována ve svém uměleckém růstu a detailně v milostných vztazích především k hudebnímu skladateli Bohuslavu Martinů a k autorovi knihy. – V 50. a 60. letech překládal Mucha současné romány, zejména však divadelní hry z angličtiny, výjimečně i z francouzštiny.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Duše trampa (P 1931, pod pseud. Klacek Mucha, s I. Horným /= Kosovský/, jenž napsal většinu textu, hudba J. Mihule); Za mořem (PP 1932, pod pseud. Klacek); Ugie a cesta na konec světa (P, London 1941); Most (R, London 1943; 1946); Problémy nadporučíka Knapa (PP, angl. s tit. The Problems of Lientenant Knap, London 1945; česky: 1946); Oheň proti ohni (Rp 1947; přeprac. 1966); Setkání v tropech (kap. ze Spálené setby, 1947); Spálená setba (R 1948); Skleněná stěna (R 1948); Válka pokračuje (R 1949); Čím zraje čas (PP 1958); Pravděpodobná tvář (R 1963; přeprac. 1990); Černý a bílý New York (Rp 1965); Alfons Mucha. Meister des Jugendstils (něm., P, Praha 1965; angl. 1966; přeprac. a rozšíř. s tit. Alfonse Mucha. His Life and Art by his Son, London 1969; česky s tit. Kankán se svatozáří, 1969; přeprac. a rozšíř. s tit. Alfons Mucha, 1982); Studené slunce (P, angl. s tit. Living and Partly Living, London 1967; česky: 1968); Marieta v noci (R 1969); Lloydova hlava (P 1987); Podivné lásky (P 1988); Věčná zahrada (R 1994); scénicky: U zlatého věku (1947); Sex a světlo Manhattanu (1958, hráno též s tit. Broučci ve fraku, 1962; jako muzikál s hudbou J. Císlera hráno s tit. Světla metropole, 1963).
Souborná vydání: Sebrané spisy v nakl. Eminent, obs. Alfons Mucha (1999), Most (1999), Problémy nadporučíka Knapa (2000), Oheň proti ohni (2000), Spálená setba (2001), Skleněná stěna + Válka pokračuje (2001), Černý a bílý New York + Čím zraje čas (2002), Studené slunce + Marieta v noci (2003), Pravděpodobná tvář (2003); Podivné lásky (2004); Věčná zahrada (2004).
Překlady: N. Mailer: Nazí a mrtví (1957); S. Lewis: Muž, který znal prezidenta (1957); K. Amis: Šťastný Jim (1959) + Chci to hned (1991); A. Wesker: Kořeny (1961) + Kuchyň (rozmnož., 1962); W. Mankowitz – M. Norman: Bleší trh (rozmnož., 1962, texty písní P. Kopta) + Belle čili Balada o vrahu Crippenovi (rozmnož., 1966, texty písní M. Normana překl. J. Flíček, prem. s tit. Balada o doktoru Crippenovi, 1965); N. Coward: Akt s houslemi (rozmnož., 1962, též uprav.); A. Miller: Vzpomínka na dva pondělky (rozmnož., 1962, s F. Vrbou); W. Gibson: Dva na houpačce (rozmnož., 1962); J. Osborne: Epitaf George Dillona (rozmnož., 1963); K. Waterhouse: Billy lhář (rozmnož., 1963); P. Ustinov: Cílová kamera (rozmnož., 1963) + V půli cesty na strom (rozmnož., 1967) + A voda stoupá (rozmnož., 1969); R. Bolt: Člověk pro každé počasí (1963); P. Shaffer: Veřejné oko (rozmnož., 1964) + Královský hon na slunce (rozmnož., 1967); F. D. Gilroy: Kdo zachrání kovboje? (rozmnož., 1963); S. Delaney: Chuť medu (rozmnož., 1966); D. Lessing: Hra s tygrem (rozmnož., 1966); P. Hamilton: Plynové lampy (rozmnož., 1966); scénicky: S. Beckett: Šťastné dni; J. More – M. Norman: Trampoty profesora Prilta (1961); W. Hall: Hlídka v džungli (1962); J. More: Sladká Irma (1962); W. Mankowitz – M. Norman: Expresso Bongo (1964); G. Feydeau: Noc v Edenu (1966).
Ostatní práce: Alphonse Mucha. Placards and Photographs (London – New York 1971).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Z lyriky války (London 1941); Invaze (1947); Authors Take Side on Vietnam (London 1967); Viva Che (London 1968); You Allways Remember the First Time (London 1975).
Uspořádal, vydal a redigoval: New Writing (sb., London 1941, s J. Lehmannem, též přisp.); Daylight (sb., London 1941, s J. Lehmannem); The Graphic Work of Alfonse Mucha (London – New York 1973).

LITERATURA

Studie a články: T. Vlček: doslov, in Alfons Mucha (1982); J. Lukeš in Stalinské spirituály (1995); J. Galík: Věčná zahrada Jiřího Muchy, in Acta Universitatis Palackianae, Philologica 70 (1996).
Recenze: Problémy nadporučíka Knapa: J. Grossman, Lidová kultura 1946, č. 43 * Ugie a cesta na konec světa, Most, Problémy nadporučíka Knapa: V. Černý, KM 1947, s. 14 * Oheň proti ohni: S. Budín, Kulturní politika 3, 1947/48, č. 10 * Skleněná stěna: J. Růžička, KM 1948, s. 340 * Válka pokračuje: J. Hájek, LitN 1958, č. 16 * Sex a světlo Manhattanu: L. Suchařípa, Divadlo 1959, s. 303 * Pravděpodobná tvář: A. Haman, LD 8. 3. 1964 * Studené slunce: A. Brousek, NK 1968, č. 22; J. Opelík, Listy 1968, č. 2 * Marieta v noci: H. Hrzalová, Tvorba 1970, č. 30; M. Pohorský, Orientace 1970, č. 2 * Alfons Mucha: J. Lukeš, SvSl 27. 8. 1983 * Lloydova hlava: O. Neff, Kmen 1988, č. 3 * Podivné lásky: V. Novotný, ZN 6. 8. 1988 * Pravděpodobná tvář: Z. Heřman, Tvar 1991, č. 6 * Věčná zahrada: J. Lukeš, LidN 1. 10. 1994; P. Hanuška, Alternativa nova 1995, č. 9.
Rozhovory: F. Kobza, Kulturní měsíčník 1987, č. 11; A. J. Liehm in Generace (Köln am Rhein 1988; 1990); J. Kolář, Dramatické umění ‘89, 1989, sv. 4.
Vzpomínky: G. Muchová, in Zprávy Klubu Za starou Prahu 1997, č. 2.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po r. 1945
Lexikon české literatury
J. Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998)
Aktualizace hesla: 31. 10. 2006 (ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 10. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu