LITERÁRNÍ LISTY  

LL reagovaly na uvolňující se politické ovzduší Pražského jara a samy přispívaly k rozšiřování prostoru pro svobodnou diskusi (např. zavedením rubrik Diskusní tribuna – zde jedna z prvních úvah o opoziční straně od Václava Havla – č. 6, Dělnická tribuna nebo Čtenáři soudí). Vedle literárních a kulturních otázek programově otvíraly politická a filozofická témata: současnost tzv. české otázky, perspektivy a humanizace socialismu, občanské svobody a jejich záruky, politický systém a pluralita politických stran, vztah mezi inteligencí a dělníky, problémy přímé demokracie a dělnické samosprávy, federalizace státu a česko-slovenské vztahy, studentské bouře ve Francii, vztah Československa k izraelsko-arabskému konfliktu (diskuse o „případu“ Ladislava Mňačka, polemika Arnošta Lustiga s Lacem Novomeským – č. 13); zveřejnily některá vystoupení ze IV. sjezdu SČSS (Milan Kundera, A. J. Liehm, Ludvík Vaculík); reflektovaly též nedávnou historii – politické procesy 50. let (mj. seriál Josefy Slánské Zpráva o mém muži) nebo umlčení svobodné vědecké diskuse po únoru 1948 (polemika o československé vědě, otevřená vystoupením Václava Černého a dalších vědců proti orgánům ČSAV). K politické a ekonomické situaci země se většinou vztahovaly i besedy u kulatého stolu a rozhovory.

Orientaci listu předznamenaly už články prvního čísla (úvodník Karla Kosíka Rozum a svědomí, připomínající duchovní odkaz Jana Husa, a fejeton Ludvíka Vaculíka k výročí vydání tolerančního patentu), stejně jako rozsáhlá anketa Odkud, s kým a kam, v níž se spisovatelé vyjadřovali k dalšímu směřování časopisu. Ludvík Vaculík tiskl v listu reportáže a komentáře k politické situaci i pověstný manifest Dva tisíce slov (č. 18). Vnitropolitickými komentátory byli mj. Vladimír Blažek (Soukromě politický zápisník) a pseudonymní Dalimil (rubrika Náš komentář redigovaná A. J. Liehmem; za přísných opatření proti vyzrazení inkognita ji kromě Liehma využívali Milan Hübl a Václav Klaus, občas i Jaroslav Šedivý aj.); publicistické, filozofické a politologické příspěvky dále psali Jindřich Chalupecký (Literatura a svoboda – č. 14-15), Květoslav Chvatík (Literatura a krize naší společnosti – 12), Petr Chudožilov, Josef Jedlička (Odvaha k odpovědnosti – 7), Miroslav Jodl, Robert Kalivoda, Ivan Klíma (Jeden projekt a jedna strana – 9), Alexandr Kliment, Vladimír Klokočka (Renesance moci – 4), Pavel Kohout, Karel Kosík (cyklus Naše nynější krize, tištěný na pokračování v č. 7-14), Jiří Lederer, Eugen Löbl, Jan Patočka (O principu vědeckého svědomí – 18), Petr Pithart, Jaroslav Putík, František Šamalík, Igor Tomeš a mnoho dalších. Na poslední straně vycházely na pokračování stati o nedávné politické historii (Karel Pichlík: Cesta k svobodě. Zápas o československý program 1914-1918; Isaac Deutscher: Nedokončená revoluce 1917-1967). LL podrobně informovaly o jednáních orgánů SČSS a o formování nových spisovatelských skupin a organizací (drobné zprávy zaplňovaly kromě 2. str. i rubriku Stalo se...), uveřejňovaly politická prohlášení a petice kulturních pracovníků, sledovaly pronikání demokratizačního procesu na venkov, přetiskovaly komentáře zahraničních novin k vyhrocování vztahů mezi Československem a SSSR.

Méně soustavně než politického dění si všímaly literatury samotné. Publikovaly básně a prózy (většinou jen po jednom příspěvku) autorů zavedených (Ivan Diviš, Jaroslav Seifert aj.), ale i dlouho proskribovaných (Jan Čep, Zbyněk Havlíček, Petr Kopta, Jan Zahradníček aj.; prostřednictvím rozhovorů připomněly i osobnosti Bedřicha Fučíka a Egona Hostovského) a začínajících (mj. Petr Prouza, Petr Skarlant, Karel Sýs). Kmenovými kritiky byli Antonín Brousek, Miroslav Červenka, Vladimír Karfík, Zdeněk Kožmín, Jiří Opelík, Zdeněk Pešat; kromě recenzí sloužila kritice i rubrika Kritický glosář. Oleg Sus zaplňoval nepravidelnou rubriku Z periodik. Z dalších oborů si LL všímaly pozorněji divadla (Sergej Machonin), televize (Milan Schulz) a výtvarného umění (Miroslav Lamač). Pravidelně vycházelo bodové hodnocení filmových premiér měsíce.

Devětkrát vyšly LL ve zvláštním letákovém vydání (mj. nulté číslo z 22. 2., číslo z 26. 7. otiskující Poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ v předvečer jeho jednání se sovětskou delegací v Čierné n. Tisou, provolání reagující na sovětskou okupaci 21. srpna 1968). V srpnových dnech jejich angažmá ve věci politických svobod vyvrcholilo: prostřednictvím letákových vydání se staly jedním z hlavních ohnisek odporu proti okupaci Československa. Na změněnou politickou situaci redakce považovala za nutné reagovat i změnou názvu; jeho registrace se protáhla až do listopadu 1968, kdy začal svazový týdeník vycházet s titulem Listy.