Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ladislav FIKAR

* 29. 6. 1920, Samotín (u Žďáru na Moravě)  
† 12. 7. 1975, Praha  
 
Básník a překladatel
 Pocházel z rodiny malorolníka. Maturoval na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě (1941), poté pracoval jako kancelářský praktikant a účetní. V letech 1945–1948 studoval estetiku a srovnávací dějiny literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zároveň (do 1947) pracoval jako divadelní referent Mladé fronty. Roku 1947 nastoupil jako redaktor do nakladatelství Fr. Borový, které se v roce 1949 stalo součástí nového nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1952 se stal Fikar jeho šéfredaktorem a v roce 1956 ředitelem, roku 1959 byl však v rámci rozsáhlé kádrové výměny, která měla zabrzdit svobodnější vydavatelskou činnost, odvolán. V roce 1960 se stal vedoucím dramaturgem jedné z tvůrčích skupin Československého státního filmu a během šedesátých let dopomohl ke vzniku několika významných filmových děl tvůrců tzv. nové vlny. V letech 1968–1970 opět působil jako ředitel Československého spisovatele, ale v roce 1970 musel znovu odejít. Poté krátce pracoval v Albatrosu jako provozní tajemník a v roce 1973 odešel do invalidního důchodu. – Syn Marek Fikar (1947–2011) byl editor a nakladatelský redaktor.
 Poezii začal publikovat v časopise Jitro (od 1936). Vlastní básně a početné překlady (zejména z ruštiny) publikoval ve Studentském časopise, Mladé kultuře, Generaci, Jitru, časopisu My, dále v Kvartu, Kritickém měsíčníku, Kytici, Novém životě, Mladé frontě, Literárních novinách, Impulsu a Světové literatuře. Sbírka Kámen na hrob vyšla roku 1979 v samizdatových edicích Petlice, Edice ExpediceKrameriova expedice. Fikar je zastoupen v samizdatových sbornících JS 1951: Pozdravy básníkovi Jaroslavu Seifertovi k padesátinám (rkp 1951, smz 1988) a Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971). Používal šifry lf a H.Č. a pseudonym Prokop Bělan.
 Ačkoliv se již po prvních časopisecky tištěných básních jevil jako jeden z výrazných talentů mladé válečné generace, věnoval se takřka výhradně uměleckému překladu a práci nakladatele a dramaturga. Jeho vlastní básnická tvorba se tak soustředila do dvou časově vzdálených knih. Ve sbírce Samotín se lyrický subjekt vrátil do času dětství, prvních lásek, k blízkým mrtvým. S velkou smyslovou intenzitou i myšlenkovou hloubkou vyslovil Fikar zejména téma opuštěnosti, okouzlení i žal z bytí. Poetický svět a hodnotový řád Fikarových básní ustaluje zvláště okruh vracejících se očistných, takřka archetypálních motivů (studánka, oheň, džbán, píšťalka, sad, pták, prsten, vlasy apod.) i užívání slov–zaklínadel. Obraz, eufonie, nápověda a významová zkratka spoluutvářejí jak rytmicky proměnná, zlomkovitá vzpomínková pásma s náznakem milostného příběhu, tak i písňové miniatury, určené ke konejšení dítěte (oddíl Na malou flétnu). Některé pro autora příznačné motivy a obrazy, ale i evokace času mládí, lásky a smrti se objevují rovněž ve Fikarově druhé sbírce Kámen na hrob. Z odstupu času je minulost autorem přivolávána s větší bájivostí i se silnější smyslovou sugestivitou a erotickou vášnivostí. Lyrický „příběh“ vystavěný z torz, zlomků, promluv, výjevů, představ, zpovědí i horoucích vyznání střídá matce adresovaná epistolární forma a hněvný historický obraz. Sbírku uzavírá básníkova Závěť.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Samotín (BB 1945; přeprac. 1966); Vysočino (B 1957, bibliofilie); Kámen na hrob (BB Mnichov 1988).
Souborná vydání: Samotín (BB 1992, obsahuje sbírky Samotín a Kámen na hrob, ed. Jiří Brabec); Samotín (BB 2003, obsahuje sbírky Samotín a Kámen na hrob, ed. Marek Fikar).
Výbory: Pod čarou (BB 2005, obsahuje texty dosud knižně netištěné, ed. Marek Fikar).
Účast ve sbornících a almanaších: In Memoriam Josefa Hory (1945); Josef Hora. Sborník posmrtných článků československého tisku (1945); Památce Havlíčkově (1946); Tři lyrici a malíř (1947, soukromý tisk, s F. Hrubínem a J. Seifertem); Bez práce nejsou koláče (1947).
Překlady: A. S. Puškin: Pohádka o caru Saltánovi, o jeho synu, slavném a velikém bohatýru, knížeti Kvidonu Saltánovičovi a o překrásné carevně Labuti (1948); A. P. Čechov: Tři sestry (1949) + Strýček Váňa (1950) + Višňový sad (1951) + Hry (1952, s B. Mathesiem, obsahuje: Tři sestry, Strýček Váňa, Višňový sad, Ivanov, Na hlavní silnici) + Ivanov (1961) + Na hlavní ulici (1961); R. M. Rilke: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka (1949) + ...a na ochozech smrt jsi viděl stát (1990, s dalšími) + Na horách srdce. Torzo z výboru R. M. R. (2001, ed. M. Fikar); A. N. Ostrovskij: Výnosné místo (1950, in Hry; samostat. 1951); V. Hugo: Bonzové (1952); S. Ščipačov: Sloky lásky (1952) + Poezie (1953, s dalšími) + Rozjímání (1959); S. Jesenin: Básně (1955, s dalšími) + Lyrika (1964, s dalšími); D. B. Kedrin: Jaké prostorné nebe (1959, s I. Bartem a M. Marčanovou); Na zemi vyšlo plno lamp (antologie z čínské lidové poezie období Velkého skoku, 1960, přebásnění překladů M. Ryšavé); L. M. Leonov: Sadař a stín (1962); W. Shakespeare: Bouře (1966); Tvé šedé oči se mnou všady jdou... Malá antologie překladů ruské poezie (2001, ed. M. Fikar); ve sbornících, almanaších a antologiích: Bránili svou zem (1945); Brevíř lásky (1961); Refrény země (1965); Postavit vejce po Kolumbovi (1967); Kolo inspirace (1967); Sto tváří lásky (1968).
Uspořádal a vydal: A. Sova: Básně (1953); Básnický almanach na rok 1954 (1955); J. Hora: Básně (1955); Antonínu Sovovi. Kytka polního kvítí z Pacova (sb. projevů ze Sovova Pacova, 1958); V. Nezval: Básně (výbor, 1960); J. Hora: Loď se zlatem. Výbor milostných veršů (1971).

LITERATURA

Studie a články: J. Morák: Autor Samotína a R. M. Rilke, My 46, č. 17; B. Dohnal: České překlady Puškinovy pohádky o caru Saltánovi, Slavia 1968, č. 1; J. Brabec: doslov, in Kámen na hrob (Mnichov 1988), přeprac. in Samotín (1992); O. Richterek: K otázce tzv. generačního překladu, Československá rusistika 1988, č. 5; J. Brabec: Ladislav Fikar: Kámen na hrob, in Český Parnas (1993); Z. Zborovská: Ladislav Fikar – básník, překladatel, dramaturg, Noviny Vysočiny 3. 4. 1997; T. Pavlíček: Zpráva o literární pozůstalosti Ladislava Fikara, in: Literární archiv 1998; P. Zedník: Básník Vysočiny, Cesta Vrchovinou 2010, č. 27; J. Ledvinka: Básník Ladislav Fikar, Přibyslavský čtvrtletník 2012, č. 1.
Recenze: Samotín (1945): G. (= F. Götz), Národní osvobození 23. 1. 1946; AMP (= Antonín Matěj Píša), Z nejmladší poesie, Práce 13. 3. 1946; jj (= J. Janů), Svobodné noviny 15. 3. 1946; J. Grossmann, MF 26. 3. 1946; týž in Lyrické profily, Generace 1, 1945/46, č. 3; K. Bodlák, Listy 1, 1946/47, s. 314; V. Černý, KM 1946, s. 85; lk (= L. Kundera), Mladé archy 2, 1945/46, s. 135 * Samotín (1966): F. Buriánek, Impuls 1967, č. 3; J. Trefulka, HD 1967, č. 5; O. Kryštofek, Reportér 1966, č. 17 * Kámen na hrob: P. Krušina, Obrys (Mnichov) 1988, č. 3; J. Jiroušek, Paternoster (Vídeň) 1989, č. 24/25; J. Trávníček, Tvar 1990, č. 7; J. Pechar, Odkaz básníkův (verše Ladislava Fikara), in J. P., Nad knihami a rukopisy (1996) * Samotín (1992): V. Šlajchrt, MFD 16. 1. 1993; pal (= Pavel Janáček), LidN 15. 2. 1993; J. Trávníček, Tvar 1993, č. 9; P. A. Bílek, NK 1993, č. 9; M. Pokorný, LD 1. 4. 1993; pz, Hradecké noviny 4. 6. 1993; I. Harák, Severočeský regionální deník 8. 6. 1993; P. Hrtánek, Tvar 2004, č. 4.
Nekrolog: J. Škvorecký, Listy (Řím) 1975, č. 7.
Vzpomínky: J. Škvorecký: Úvodem, in L. F., Kámen na hrob (Mnichov 1988, přetištěno in J. Š., Mezi dvěma světy a jiné eseje, 2004).
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis T. Pavlíček, 1996).
Autor hesla: Marie Mravcová (1995)
Aktualizace hesla: 20. 6. 2015 (kp, eb)
Aktualizace bibliografie: 20. 6. 2015 (kp, eb)
 
zpět na hlavní stranu