Slovník české literatury po roce 1945
Petr HÁJEK
* 23. 10. 1951, Praha
Syn literárního kritika Jiřího Hájka a Miroslavy Hájkové (roz. Sedloňové). Nejprve se učil elektromontérem. Po maturitě na gymnáziu v Praze (1970) absolvoval základní vojenskou službu v Písku a Praze. Od roku 1972 pracoval v redakci časopisu Československý voják a od roku 1974 v týdeníku Květy, zpočátku jako redaktor kulturní rubriky, poté ve vnitropolitickém oddělení (od roku 1982 jako jeho vedoucí). V letech 1973–1978 dálkově studoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V roce 1990 založil týdeník Reflex, stal se jeho šéfredaktorem a spolumajitelem stejnojmenného vydavatelství a nakladatelství. Po odchodu z Reflexuv roce 1993 založil vydavatelství a nakladatelství Nebesa a agenturu Profile a začal se věnovat podnikání, působil zejména jako mediální a marketingový poradce. Od roku 1998 spolupracoval s ODS na mediálních a předvolebních kampaních, v březnu roku 2003 po zvolení Václava Klause prezidentem ČR se stal ředitelem tiskového odboru prezidentské kanceláře a v srpnu téhož roku i tiskovým mluvčím. V červnu 2008 z této funkce odešel a do roku 2013 působil jako zástupce ředitele Kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikačních a kulturních strategií. Od roku 2013 je šéfredaktorem internetového periodika Protiproud, které sám založil.
Přispíval do
Tvorby, Mladé fronty, Květů, Tribuny aj. V roce 2011 byl o něm natočen filmový dokument Hájek na zámku, Petr v podzámčí (r. Apolena Rychlíková). – V Květech užíval šifry hp.
Prózy, jimiž Hájek v druhé polovině sedmdesátých let vstoupil do literatury, představují výpověď příslušníka i kritika vlastní generace. Novelu o rozpadajícím se manželství (Balada číslo jedna) i sbírku povídek, zachycujících na pozadí proměn české společnosti od padesátých do sedmdesátých let citové a erotické dospívání chlapce (Halelujá!), charakterizuje zájem o psychologickou kresbu postav i autorova – v rámci dobových norem – nekonvenční otevřenost a přímočarost. Jestliže tyto knihy byly prostoupeny značnou autobiografičností a psány ve výrazně subjektivizující ich-formě, později se
Hájkův zorný úhel postupně objektivizuje a nově se do něj dostávají i prvky humoru, satiry a ironické reflexe. Román Areál snů využívá detektivní zápletky a techniku prolínání několika časových a dějových rovin, v jeho centru však nadále stojí postava rozporuplného mladého člověka (novináře), jenž hledá smysl své existence a života vůbec. S cílem pojmenovat krizi hodnot soudobé společnosti zde autor vyjadřuje zejména etický rozměr generačního konfliktu dětí a otců. Dominantním motivem následných prozaických souborů Vlídná past a Svět je na rozvod se stala potřeba překonat absurditu neautentického života, a to v polemice jak s individuálními iluzemi, tak i se záměrně společensky deformovaným viděním světa.
Hájek je rovněž spoluautorem biografie herce a mima Boleslava Polívky (Předběžný portrét) a dvou knižních rozhovorů s prezidentem Václavem Klausem. V jeho názorové blízkosti vznikly soubory publicistických esejů Smrt ve středu, Smrt v sametu a Smrt ve věži. Silná hodnocení fenoménů současné české i mezinárodní politiky jsou zde pospojována průběžnou kritikou médií jako institucí produkujících záměrně falzifikované obrazy reality – evoluční teorie, mezinárodního terorismu, migrace či homosexuality. Autorovy názory jsou včleněny do rámce obvyklých konspiračních teorií o ovládnutí světa a blížící se apokalypse. Důležitým prvkem textů je rovněž silná míra pisatelovy sebestylizace jako intelektuálního oponenta hlavního (stereotypního) proudu evropské politiky.
Hájek je rovněž spoluautorem biografie herce a mima Boleslava Polívky (Předběžný portrét) a dvou knižních rozhovorů s prezidentem Václavem Klausem. V jeho názorové blízkosti vznikly soubory publicistických esejů Smrt ve středu, Smrt v sametu a Smrt ve věži. Silná hodnocení fenoménů současné české i mezinárodní politiky jsou zde pospojována průběžnou kritikou médií jako institucí produkujících záměrně falzifikované obrazy reality – evoluční teorie, mezinárodního terorismu, migrace či homosexuality. Autorovy názory jsou včleněny do rámce obvyklých konspiračních teorií o ovládnutí světa a blížící se apokalypse. Důležitým prvkem textů je rovněž silná míra pisatelovy sebestylizace jako intelektuálního oponenta hlavního (stereotypního) proudu evropské politiky.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Balada číslo jedna (P 1975); Halelujá! (PP 1977); Areál snů (R 1980); Vlídná past (PP 1987); Svět je na rozvod (PP 1990).Ostatní práce: Předběžný portrét (biografie B. Polívky, 1987, s B. Polívkou); Václav Klaus na rovinu (rozhovor s Václavem Klausem, 2001); Prezident Václav Klaus (rozhovor, 2003); Smrt ve středu (EE 2009); Smrt v sametu (EE 2012); Smrt ve věži (EE 2016); Reportáž psaná na obrátce – svět viděný z protiproudu (EE 2017); Úder – 10 týdnů, které otřásly světem očima konspiračního teoretika (EE 2020).
Příspěvky ve sbornících: Mláďátka z herbáře (1973); Přijď ke mně, když prší... (1974); Příběhy našich let (1980); Charles Darwin: dvě stě let od narození (e-kniha 2009); Záměrně plochá diskuse o ukrajinské krizi (2014); Sebedestrukce západu (2020).
LITERATURA
Studie a články: V. Novotný: doslov, in Areál snů (1980); P. Žantovský: Próza na rozvod, Reportér 1990, č. 26; J. Peňás: Vlídné pasti Petra Hájka, Týden 2003, č. 35; M. Preusker: Der intellektuelle Provokateur, Prager Zeitung 2009, č. 25; J. Peňás: Hájek nynější Sládek, LidN 8. 1. 2011; B. Pečinka: Causa Petr Hájek, Reflex 2011, č. 34.Recenze: Balada číslo jedna: J. Stegbauer, Květy 1975, č. 44; S. Juga, Nová svoboda 10. 12. 1975; MJV (= M. Janů-Veselá), Práce 28. 12. 1975; Š. Vlašín, Romboid (Bratislava) 1976, č. 2, též in Škola života (1980) * Halelujá!: M. Veselá, Práce 7. 2. 1978; T. Sedláček, Rovnost 12. 1. 1978; miň (= J. Miňovská), VP 2. 1. 1978; P. Bílek, LM 1978, č. 5, též in Sondy (1981) * Areál snů: nav (= J. Navrátil), Výběr nejzajímavějších knih 1980, č. 2; I. Zítková, Československý voják 1981, č. 22; Š. Vlašín, BV 14. 9. a 15. 9. 1981; Š. Vlašín, Tvorba 1981, č. 6; M. Veselá, Práce 24. 3. 1981; (nul), Rovnost 19. 3. 1981; jug (= S. Juga), Nová svoboda 31. 1. 1981; Z. Heřman, MF 13. 1. 1981 * Vlídná past: I. Zítková, Práce 6. 8. 1987; K. Misař, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 22; -z-, NK 1987, č. 25; Z. Volný, Květy 1987, č. 18; Š. Vlašín, BV 25. 8. 1987; L. Soldán, Rovnost 8. 8. 1987 * Předběžný portrét: P. Bílek, O knihách a autorech 1987, zima; P. Janoušek, LM 1988, č. 9; I. Zítková, Práce 20. 9. 1988; šva, NK 1988, č. 22; J. Slomek, MF 26. 5. 1988; M. Sedláková, Dikobraz 1988, č. 24; Z. Pavelka, RP 25. 5. 1988; J. Hlinková, Československý voják 1988, č. 13; J. Dvořák, Kmen 1988, č. 34; J. Blažejovský, Rovnost 12. 7. 1988; Z Prušková, Slovesnké pohľady 1989, č. 12 * Svět je na rozvod: P. Nový, MFD 28. 9. 1990; R. Škvařil, NK 1990, č. 41; V. Píša, Tvorba 1990, č. 49 * Na rovinu: J. Vančura, Listy 2001, č. 5 * Smrt ve středu: K. Hvížďala, MF D 20. 6. 2009; A. Mitrofanov, Právo 24. 6. 2009; Z. Hrabica, Obrys – Kmen 2009, č. 42 * Smrt v sametu: A. Viktora, MFD 12. 12. 2012; tin, Právo 15. 12. 2012; B. Pečinka, Reflex 2012, č. 44; R. Matulík, MFD 25. 10. 2012; M. Komárek, MFD 12. 12. 2012 (zde); I. Adamovič, Bel Mondo 2013, č. 2.
Rozhovory: L. Freiová, MF 27. 6. 1972; J. Navrátil, MF 23. 11. 1974; Z. A. Tichý, LidN 4. 4. 1990; J. Hůla in Milionářem v Čechách (1992); M. Pecháčková, Instinkt 2005, č. 33; B. Pečinka, Revue Politika 2007, č. 10; P. Wolfová, Reflex 2009, č. 26; M. Šíma, Instinkt 2009, č. 24; O. Štindl, Týden 2009, č. 25; L. Verecký, MFD 25. 6. 2009, příl. Magazín Dnes; lp fisch – morten (= P. Krejzek), Živel 2010, č. 32; B. Pečinka, Reflex 2012, č. 44.
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1994); Eduard Burget (2020)
Aktualizace hesla: 6. 10. 2020
(eb)
Aktualizace bibliografie: 6. 10. 2020
(eb)