Hana KLENKOVÁ
Prozaička, autorka literatury pro mládež
Narodila se v rodině politika, spisovatele a pedagoga Vojty Beneše (1878–1951); prezident Edvard Beneš (1884–1948) byl jejím strýcem. Dětství prožila v Brandýse nad Labem. Roku 1914 odjela s rodiči do USA, kde se její otec podílel na organizování protirakouského odboje. V roce 1919 se vrátila do vlasti a roku 1925 maturovala na gymnáziu v Praze. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy po roce přerušila a vykonala učitelské zkoušky v Čáslavi. Podnikla cesty do Rakouska, Švýcarska a opět do USA, kde v letech 1927–1928 studovala sociologii a psychologii na Vassar College v Poughkeepsie u New Yorku a krátce pracovala ve výchovném ústavu pro dívky Sleighton Farm v Pensylvánii. Po návratu jeden rok učila v Praze. Roku 1929 se provdala za učitele Ladislava Klenku, který se v roce 1932 stal ředitelem dětského výchovného ústavu v Načeradci u Vlašimi. Zde působila v letech 1939–1964 jako vychovatelka; poté odešla na odpočinek do obce Lesáky pod Blaníkem a od roku 1967 žila v Praze.
Roku 1925 debutovala v
Klasu, dále přispívala do periodik
Panorama,
Národní osvobození (zde od roku 1937 publikovala fejetony o výchově),
Národní práce,
Právo lidu,
Péče o mládež a
Pod Blaníkem (Benešov). – Roku 1941 kryla svým jménem publikaci otce Vojty Beneše
Rok na vsi (výběr folklorních textů ke kresbám Mikoláše Alše). Publikovala rovněž pod svým dívčím jménem Benešová a pod jménem Klenková-Benešová.
Klenková navázala na tradici staršího českého realistického románu detailním vylíčením prostředí, psychologizujícím rozborem a pestrou fabulací. Počínaje postavou dívky, která odjede s rodiči do Ameriky (
Vendulka tanečnice), přes titulní postavu románu
Regina Lorencová, situovaného do dvacátých a třicátých let, až po stárnoucí ženu v pozdní knize povídek
Buď moudrá, má bolesti představují hrdinky próz Hany Klenkové stejný typ: sebevědomou okouzlující osobnost, která převyšuje své okolí nadáním i dravou energií. Nejúspěšnější autorčiny prózy těží z její práce ve výchovných ústavech a jsou založeny na přesvědčení o rozhodujícím vlivu prostředí na utváření charakteru. Vedle povídkové prvotiny
Dům tiché pohody sem patří román
Slunečná farma, příběh irské dívky, z níž velkoměstská spodina v New Yorku udělá zlodějku a teprve pobyt ve výchovném ústavu jí pomůže najít sebe samu. Osobních zkušeností získaných v prostředí koleje pro dívky z vyšších společenských vrstev i z chudých předměstských čtvrtí využila Klenková ke kritice sociálních rozporů. Účinnost laskavé, nenásilné výchovné metody vyzvedá také román pro mládež
Darebák, který (zvláště v přepracované verzi) přerůstá v kritiku sociální nespravedlnosti, tentokrát za první republiky.
Próza: Dům tiché pohody (PP 1938, pod jm. H. Klenková-Benešová); Slunečná farma (R 1939, pod jm. H. Klenková-Benešová; přeprac. 1972); Vendulka tanečnice (P pro ml., 1941, pod jm. H. Klenková-Benešová); Náš prezident. Listy o životě doktora Edvarda Beneše (E pro ml., 1947); Regina Lorencová (R 1947); Darebák (R pro ml., 1948; přeprac. 1962); Buď moudrá, má bolesti (PP 1978).
Ostatní práce: Českým a slovenským ženám (rozhl. projev, 1946).
Překlad: Elmer Russel Gregor: Rychlonohý lišák (1929, pod jm. H. Klenková-Benešová).
Studie a články: H. Klenková: Od růžových střevíčků k Vendulce tanečnici, Panorama 1941, č. 6 (konfesní článek); J. Tywoniaková: Libri prohibiti. Dodatky k literárnímu zeměpisu Podblanicka, in Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, sv. 31 (1991).
Recenze: Dům tiché pohody: K. J (= K. Juda), Střední škola 1939, č. 3 * Slunečná farma: mk., Česká osvěta 1938/1939, č. 9; vz. (= V. Zima), Zvon 1938/1939, č. 48; V. Lišková, LidN 12. 6. 1939; J. Šnobr, Panorama 1939, č. 4; K. Sezima, Lumír 1939/1940, č. 2 * Regina Lorencová: V. Tichý, Kulturní politika 1946/1947, č. 39; E Li (= E. Liška), Vyšehrad 1947, č. 20; L. Možný, Panorama 1947, č. 3/4; Jo-Za (= J. Zahradníček), Akord 1947/1948, s. 160; K. Růžička, KM 1948, ř. 3/4 * Darebák: J. Spilka, Panorama 1948, č. 7/8; E. Formánková, NK 1962, č. 9; D. Šafaříková, Práce 15. 4. 1962; J. Mourková, Plamen 1962, č. 7 * Vendulka tanečnice: V. Nezkusil, ZM 1971, č. 6 * Buď moudrá, má bolesti: št (= B. Šubrt), NK 1978, č. 36; vln (= V. Novotný), ZN 3. 3. 1979.
K životním jubileím: L. Vacina, Svoboda (Praha) 9. 6. 1980.
