GENERACE  

Redakční programový úvodník (č. 1/1945-46) deklaruje dobově symptomatickým slovníkem nevyhraněný, obecně humanistický a kolektivistický generační program, zdůrazňující však zároveň klíčovou úlohu „svobodné a osvícené individuality, která žije vědomě své společenství ve státě“. Ideově konfuzní programotvorné statě s obdobnými důrazy publikovali v prvních číslech listu Jiří Kárnet a František Vrba; několik pozoruhodných, byť nevyrovnaných studií (mj. příspěvek přednesený na Sjezdu českých spisovatelů 1946 Poslání literární kritiky ve společnosti – č. 7-8/1945-46) publikoval v listu Jan Grossman (podepisoval se ještě Jan M. Grossmann, popř. Jan Grossmann). Kulturněpolitické cíle sledovala i stať Jiřího Hájka Tvář generace (č. 1/1945-46) založená na marxistických dogmatech a příkře polemizující s programotvornými protektorátními ambicemi Kamila Bednáře. Na Bednářovu obhajobu z pera Václava Černého v Kritickém měsíčníku reagovali v č. 2/1945-46 František Vrba a Jiří Hájek, v č. 3/1945-46 titíž a navíc Ivo Fleischmann, s K. Bednářem se názorově střetl také František Listopad v č. 6 téhož ročníku, kde se spolu s Janem Grossmanem pozastavili nad Bednářovým útokem na časopis Řád. František Vrba polemizoval i s článkem Karla Brušáka o soudobé anglické poezii (otištěna rovněž v Kritickém měsíčníku), k polemice se připojil Vítězslav Kocourek. Polemiku mezi J. Hájkem a V. Černým připomíná také Jaroslav Morák ve studii Perspektivy nového umění (4-5/1945-46). Ostrá polemika téhož kritika v dvojčísle 7-8/1945-46 s Ivanem Skálou připomínající i Morákovy výhrady k tvrzením Jiřího Hájka je svědectvím o zřetelné diferenciaci uvnitř této generační skupiny. Řada i obsáhlejších příspěvků, nejen glosy v rubrice Časování, se více soustředila na omezeně aktuální rozpravu než na uvážlivý a pojmově přesný diskurs. Stati o obecnějších otázkách umění měly často podobu ambiciózní politicko-ideologické analýzy (František Vrba: K socialistické kritice dneška) nebo radikálních komentářů k dobovému dění (Jaroslav Hulák o kolaboraci českých umělců, Jaroslav Vojtěch o dramatiku Františku Zavřelovi).

Generace otiskovala bloky původní poezie, obvykle v čísle jedinou báseň od každého autora (Ivan Andrenik, Ladislav Fikar, Ivo Fleischmann, Olga Hálová, Jindřich Hilčr – zde ještě jako Hiltscher, Jaromír Hořec, Jaroslav Hulák, Oldřich Kryštofek, Ludvík Kundera, František Listopad, Zdeněk Lorenc, Jiří Orten, Jiří M. Palát, Michal Sedloň, Ivan Skála, Miloš Vacík, Jaroslav Viták, Milan Vobruba aj.). Ve dvojčísle 4-5/1945-46 se objevily mj. básně od příslušníků Skupiny 42 (Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiří Kolář). Poezie mladých literátů (nejčastěji z mladofrontovního, „dynamoarchistického“ okruhu) byla také opakovaně kriticky reflektována (Lyrické profilyJana Grossmana, Michal Sedloň, Jaroslav Morák). Vedle původních veršů byly vzácněji tištěny překlady. Ze Slovenska přispěli poznámkami Ivan Plintovič, Vlado V. Rajský, Miloš Tomčík, Juraj Vičan aj., z básníků se objevili Kazimír Bezek, Ján Brocko, Ctibor Štítnický, Ivan Teren. Méně časté byly exkursy do světa divadla (Jiří Kárnet, Braňo Zvonár, Jaroslav Žert,) či výtvarného umění (Jaroslav Hulák).

Již v průběhu prvního ročníku dochází k výrazné obměně zaměření časopisu a tím i okruhu jeho přispěvatelů (zřetelný zlom nastal ve dvojčísle 9-10). Postupně je hlavní akcent přenášen na agitační funkce (Vladimír Bor, J. S. Hájek, Zdeněk Hejzlar, Stanislav Maleček, Zdeněk Púček) a informace o mládežnickém hnutí (Čestmír Císař, Jaroslav Havelka, Jan Rott aj.).