Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Kamil BEDNÁŘ

* 4. 7. 1912, Praha 
† 23. 5. 1972, Mělník 
 
Básník, překladatel, autor literatury pro děti
 Syn úředníka. Otec scenáristy, dramaturga a herce Jiřího Bednáře (* 1941) a Ivana Bednáře (* 1945), dramaturga, scenáristy a režiséra a 1991–1992 šéfredaktora deníku Metropolitan. Jeho druhou manželkou se 1960 stala spisovatelka Emílie Stambolieva (1907–1998, rozená Jiřincová, od 1960 publikovala pod jménem Emílie Bednářová; jazykově pomáhala Bednářovi při převodech z ruštiny, polštiny, němčiny a angličtiny). – Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1931) a po první státní zkoušce na Právnické fakultě navštěvoval Kamil Bednář šest semestrů přednášky na FF UK (literární věda a literární historie). Od 1939 byl zaměstnán jako redaktor nejprve krátce v nakladatelství Melantrich, pak u Václava Petra a od 1949 v Československém spisovateli. Od 1959 se věnoval jen literární práci.
 V letech 1938-1939 redigoval strojopisný časopis Noc (přispívali mj. Ivan Blatný a Jiří Orten). Roku 1947 spoluzaložil skupinu Ohnice a spoluredigoval dva stejnojmenné sborníky. Roku 1967 spoluzaložil skupinu Pevný bod. Publikoval v periodikách Čteme, Impuls, Kritický měsíčník, Literární noviny, Nový život, Panorama, Tvorba aj. Redigoval časopis Mladá kultura (1936–1937). Užíval pseudonymu Prokop Kouba a šifer K. B., KB, Kb.
 Svou spirituální lyrikou dosáhl Kamil Bednář největších úspěchů na rozhraní 30. a 40. let, kdy byl také přijímán jako mluvčí nastupující básnické generace. V apokalyptických vizích sbírky Kamenný pláč, vyrůstajících z tématu bolesti, se láska váže se smrtí. Za monumentalizovaným světem jevů je odhalováno skryté duchovní dění. Abstraktní rovina úzkostných otázek získává naléhavost v cyklu Veliký mrtvý, v němž se Bednář vyrovnával s otcovou smrtí. V eseji Slovo k mladým se pokusil zformulovat životní pocit generace utvářené skepsí k ideologiím, vyslovil se pro poezii „nahého člověka“ vyvázaného ze společenských vztahů a pro návrat k „věčným hodnotám“. Za války vznikala souběžně se sbírkami hlavní tragické linie i Bednářova poezie rodinného štěstí a milostné harmonie. Po osvobození se autor nejprve pateticky vypořádával s válečnými hrůzami a postupně nalézal východisko z pocitu nezakotvenosti v prosté lásce k životu a k lidem. Jeho verš se prozaizoval a jeho pohled se pronikáním epických prvků objektivizoval. Ale i v úsilí o věcnou civilní poezii zůstal básníkovou charakteristickou polohou patetický lyrismus, který se později (na přelomu 60. a 70. let) mohl rozvinout zvláště v opětovných návratech k válečným zážitkům a v tématu vděčnosti k Rudé armádě (Nezapomenutelný čas, Závrať návratu). Jeho teoretizující úvahy (Střepiny, o které jsem se sám pořezal) navázaly na Slovo k mladým jak odporem k tvárným experimentům, tak požadavkem étosu v umění. – Bednářova improvizační lehkost se zvláště v 50. letech a začátkem let 60. uplatnila také v rozsáhlé tvorbě pro děti a v překladech (respektive ve zbásňování doslovných překladů) z angličtiny, bulharštiny, francouzštiny, italštiny, latiny, maďarštiny, němčiny, portugalštiny, ruštiny, slovinštiny, švédštiny; soudobou českou poezii ovlivnily jeho objevné překlady amerického básníka Robinsona Jefferse, jejichž knižní vydání doprovodil Bednář studiemi a životopisnými poznámkami.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Kámen v dlažbě (BB 1937); Milenka modř (BB 1939); Rok (B 1939); Kamenný pláč (BB 1939); Veliký mrtvý (B 1940); Slovo k mladým (E 1940); Vánoce v Čechách (BB 1940, neprodejný tisk); Ohlasy Slova k mladým (E 1941); Po všech svatbách světa (BB 1941); Bosé oblohy (BB 1942); Hladiny tůní (BB 1943); Kouzlení a cesty doktora Fausta (pohádka, b. d., 1943, podle něm. lidových pověstí); O Faustovi, Markétce a ďáblu (pohádka, 1943, podle J. W. Goetha; přeprac. 1972); Píseň lásky (B 1944); Pohádka o princezně Duši (1944); Praha pod křídly války (B 1945); Slovo mají právě – žádná mýlka – Kašpárkovi druzi z divadýlka (BB pro děti, b. d., 1945); Duše orlů (BB 1946); Balada z regálu (P, B 1946, s I. Divišem a V. Bláhou); Kálidás (D 1946, s E. Stambolievou); Dvanáct bratrů (BB pro děti, b. d., 1947); Paměť bojovníků (B 1947); Alojskovo dobrodružství (B pro děti, b. d., 1947); Malá dobrodružství (BB pro děti, b. d., 1947); Všelijaká povídání pro táty, když si povídají s dětmi (BB pro děti, b. d., 1947); Pravda světa (BB 1948); Voják a poušť (B 1948); Jim hostinou bylo... (B 1948); Jak zvířátka od lesa šla na pana Korbesa (B pro děti, b. d., 1948); Píseň dalekého míru – Kantáta (B 1948, neprodejný tisk); Slunce život (B pro ml., 1954); Odilla čili Cesta do Lourd (B 1954, bibliofilie, ke kresbám K. Lhotáka); Pramáteři! (BB 1956, bibliofilie); Dějiny srdce (BB 1957); Pohádka o stéblu, bačkoře a měchýři (B pro děti, 1957); Zima – slunce – sníh (BB pro děti, 1957); Johanes doktor Faust (D pro děti, rozmnož., 1957, i prem.); Dřevěný Kristus (BB 1957, bibliofilie); Pohádka o dvou mrazících (1958); Jezdci v topolech (BB 1961); Malířova zvířátka (BB pro děti, 1961, k obrázkům F. Tichého); Zuzanka a mořeplavci na Vltavě (P pro děti, 1961); Děvčátko z Itálie (P pro děti, 1962, na motivy H. Mertlové a J. Vaníčka; přeprac. 1968); Chopin v Mariánských Lázních (B 1962); Čas kočárů a lamp (BB 1963); Můj Quijote (BB 1964); Jak vejce potkalo strejce (B pro děti, 1964); Labutí jezero (verš. pohádka, 1965); Pohádky za oponou (1966); Co nesmyl déšť (BB 1967); Piano jde do světa (pohádka, 1967); Povídám, povídám pohádky (BB pro děti, 1968); Americký manažer Merle Armitage vzpomíná (P 1968); Kašpárek (B pro děti, 1968); Ypsilon a Evangelina (D, 1965, bibliofilie; rozmnoženo 1968); Jidáš, zrádce spravedlivých (D 1969); Střepiny, o které jsem se sám pořezal (úvahy, parodie, 1969); O Červené Karkulce (BB pro děti, 1969, leporelo), Nezapomenutelný čas (B 1971); Zahrada v Atlantidě (BB 1971); Přátelství přes oceán (vzpomínky, 1971); Andělům a růžím (BB 1971); Óda na řeku Vltavu (B 1971, bibliofilie); Kocour v botách (B pro děti, 1972); Pohádky za druhou oponou (PP pro děti, 1972); Závrať návratu (B 1973); Cyrano z Bergeraku, mistr kordu a slova (převyprávění hry E. Rostanda, 1973); Na konci tisíciletí (BB 1973); Pohádky ze starého kočáru (1973); Zahrada přítelkyně (P 1976); Čtyři básně věnované manželům Štáblovým (BB 1980, bibliofilie); Slova a zaklínadla (BB 1982).
Scénicky
: Trny mládí (1944); Návrat (1966).
Výbory: Kamenný anděl (1949); O propast opřeno (1965, ed. D. Karpatský s autorem); Vybrané verše z let 1937–1971 (1972); Sladká beznaděj (1982, ed. K. Suda); Sladkost hořkosti (1987, ed. V. Křivánek).
Přebásnění: Med a hořec (sbírka parafrází latinské poezie v Čechách 16. st., 1942, podle překladu V. Adlové); Legenda o svaté Kateřině (1958); Rukopisy královédvorský a zelenohorský (1961); Krásných paní milování a jiné rýmy a šprýmy (výbor ze staročeské poezie, 1963).
Překlady: L. de Camőes: Portugalské lásky (1941, s V. Černým) + Lusovci (1948, se Z. Hampejzem) + Lyrika (1957, se Z. Hampejzem) + Msti se mým slzám (1962, se Z. Hampejsem); A. F. de Castro Alves: Otroci (1951, se Z. Hampejzem); S. Petöfi: Básně (1953, s L. Hradským) + Bohatýr Jan (1953, s L. Hradským) + Blesky rozhněvané i křídla motýlí (1973, s L. Hradským); G. Keller: Básně (1954); N. S. Tichonov: Život pod hvězdami (1954); Poezie sovětské Rusi (2 sv., 1956); A. S. Puškin: Lyrika 1, 2 (1956, in Spisy A. S. Puškina, sv. 1, 2, s dalšími); J. Arany: Zvon v pustě (1957, s L. Hradským); J. W. Goethe: Láskyplné písně (1958, s K. Čechákem); R. Jeffers: Mara (1958) + Jestřábí křik (1960) + Hřebec grošák, Silák Hungerfield (1960) + Pastýřka putující k dubnu (1961) + Medea (1962) + Básně z Jestřábí věže (1964) + Ženy od mysu Sur (1965) + Sbohem, moře (1968) + Žena z Kréty (1975, překlad z pozůstalosti přehlédla, dokončila a upravila E. Bednářová) + Cawdor (1979) + Maják v bouři (1983) + Tři tanečnice (1993); G. Leopardi: Poesie luny (1959, s K. Růžičkou); I. Madách: Tragédie člověka (1960, s L. Hradským); J. Amado: Mulatka Gabriela (1960, se Z. Hampejsem); A. Faiz: Žalující obraz (1961, s J. Markem); A. Tóth: Od srdce k srdci (1961, s L. Hradským); W. Shakespeare: Zimní pohádka (rozmnož., 1964) + Venuše a Adonis (1964) + Lukrécie (1966); G. Illyés: Jilm a vítr (1965, s L. Hradským); M. Radnóti: A přece se vrátím (1964, s L. Hradským); H. Martinson: Anaira (1966, s J. Vohryzkem); E. Ady: Sám s mořem (1966, s L. Hradským) + Srdce snad všemohoucí (2003, s L. Hradským, ed. Z. Hron); A. Garrett: Podloubí v Anenské ulici (1970, se Z. Hamplem); R. Desnos: Zpěvobajky a květomluva (1971); E. Pound: Chtěl jsem napsat ráj (1993, s J. Herynkovou a P. Mikešem) aj.
Příspěvky ve sbornících: Horovi k padesátinám (1941); Výbor z prací a překladů mladých autorů [z okruhu Stromu] (1943); Bez práce nejsou koláče (1947); Antikvář to vinař je (1954), Listy důvěrné (1966); Krása života: Dívčí svět kolem Bedřicha Smetany (1978) aj.
Ostatní práce: Praha romantická (1948, fotografická publikace, s Jindřichem Marco); Přes překážky (1964, verše ke spartakiádní skladbě).
Uspořádal, vydal a redigoval: Za Jiřím Ortenem (sb., 1945); Ohnice (sb., 2 sv., 1947); Almanach Kmene 1948 (1948); Pevný bod (sb., 1967, s J. Otradovicovou).

LITERATURA

Studie a články: J. Grossman: Nejmladší česká poezie v přehledu. 2. Problémy mladé generace a Kamil Bednář, Lidová kultura 1947, č. 4; A. Fetters: Tragický osud básníka, Tvar 1992, č. 21; J. Červinka: Kamil Bednář – teoretik, Akord 1991, č. 5; týž: Kamil Bednář – básník, Proglas 1993, č. 2; týž: Zapomenutý?, LitN 1998, č. 2; M. Jareš: Čaopis Noc, Aluze 1999, č. 1.
Recenze: Kámen v dlažbě: V. Černý, LidN 7. 6. 1937 * Milenka modř: týž, KM 1939, s. 131; Rok, Kamenný pláč: týž, KM 1940, s. 75 * diskuse o Slovu k mladým: B. Březovský, Panoráma 1940, s. 94; V. Černý, KM 1940, s. 193; L. Čivrný, KM 1940, s. 285; J. Červinka, Řád 1940, s. 331 * Hladiny tůní: B. Fučík, Akord 10, 1942/43, s. 302 * Po všech svatbách světa: týž, Akord 10, 1942/43, s. 37 * Duše orlů: J. Pinkava, KM 1947, s. 180 * Jim hostinou bylo...: M. Jariš, Var 1948, s. 210 * Dějiny srdce: J. Opelík, Kultura 1958, č. 12 * Můj Quijote: V. Karfík, LitN 1964, č. 43 * Co nesmyl déšť: Z. Kožmín, LitN 1967, č. 34.
Nekrolog: Z. Hampl, Philologica Pragensia 1973, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, soupis R. Hamanová (1979), menší část fondu mimo soupis.

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 27. 1. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu