Rudolf LUSKAČ
Prozaik
Pocházel z rodiny technického úředníka, která se v roce 1909 přestěhovala z Rájce do Prahy. Tam studoval na reálném gymnáziu (maturoval roku 1917) a v letech 1917–1918 na lesnické akademii v Zákupech. Vojenskou službu vykonával na Slovensku, kde po porážce Maďarské republiky rad pomáhal při útěcích komunistů; proto byl v roce 1921 zatčen a po propuštění emigroval do Saska. V tamním Tharande vystudoval Vysokou školu lesnickou (absolvoval roku 1926). V roce 1927 odjel do SSSR, zpočátku pracoval jako inženýr-mechanizátor lesního průmyslu v Karelii, od roku 1932 jako vedoucí Lenigradského státního trustu lesního hospodářství. V roce 1941 vstoupil do prvního čs. armádního sboru a s ním přišel v roce 1945 do Prahy. Do roku 1950 zůstal v armádě, potom byl zatčen, po krátkém věznění byl však propuštěn a začal pracovat v redakci
Světa sovětů. V letech 1951–1963 byl zaměstnán v oddělení sovětských poradců na ministerstvu lesů a dřevařského průmyslu (od roku 1960 v oddělení přidružené výroby a myslivosti Správy lesního hospodářství ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství) a jako odborný tlumočník Rady vzájemné hospodářské pomoci. Od roku 1963 působil jako spisovatel z povolání.
Od poloviny dvacátých let publikoval v německých časopisech lovecké příběhy a fejetony, mj. v
Rote Fahne; jeho první prozaické knihy pravděpodobně vyšly za jeho pobytu v SSSR rusky:
Cesta v ledu (1932),
Karelské léto (1933). Spolupracoval s
Čs. televizí (seriál ostravského studia
Lovy beze zbraně) a
Čs. rozhlasem
. Přispíval do periodik
Svět sovětů (1964 zde na pokračování
Na loveckých stezkách SSSR),
Svobodné slovo (1967 zde na pokračování
Odkaz lovce tajgy),
Zemědělské noviny (1979 zde na pokračování
Revír bez hranic). Značnou část reedicí jeho textů v osmdesátých letech literárně upravoval Jiří Sedláček.
Zjevná autopsie, reportážní a cestopisné prvky, stejně jako málo výrazný jazyk a styl posouvají Luskačovy prózy k dokumentární literatuře. Inspiračním zdrojem jeho tradičně pojatých, často dobrodružně motivovaných loveckých povídek jsou především autorovy zkušenosti nabyté v lesích Karelie, sibiřské tajze, v turkmenských a kazachstánských stepích Sovětského svazu. Detailní popisy lovu různých druhů zvěře (od ptáků a ryb až po kance, vlka, rysa, losa, medvěda či tygra) jsou v nich doprovázeny lyrickými popisy přírody v různých ročních obdobích i poukazy na potřebu její ochrany. Základní dějovou osu jednoduše komponovaných románů, situovaných většinou opět do Karelie, pak vytvářejí průhledné detektivní (
Odkaz lovce tajgy) nebo špionážní zápletky (
Bílá straka,
Jedovaté žihadlo), zachycující zápas s nepřáteli sovětské moci. Apriorní výchovné cíle a autorova komunistická orientace je patrná z přístupu k sovětským reáliím a ze schematických charakteristik postav oddaných myšlenkám socialismu.
Próza: Zelený ráj (PP 1948; 1987 lit. uprav. J. Sedláček; 1989 výrazně odlišná edice pod názvem Zelené eldorádo, ed. O. M. Hartl); Revír bez hranic (PP 1953; 1. přeprac. 1955; 2. přeprac. a rozšíř. 1957; 3. přeprac. 1958; 4. přeprac. 1963; 5. přeprac. 1965; 6. přeprac. 1982, lit. uprav. J. Sedláček); Lovci veliké země (PP 1954); Odkaz lovce tajgy (R pro ml., 1956; 1981 lit. uprav. J. Sedláček); Závoj zeleného ticha (PP 1960; 1986 uprav. a ed. J. Sedláček); Hlas pralesa (PP pro ml., 1962; doplněno 1971); Bílá straka (R 1964; 1980 lit. uprav. J. Sedláček); Číhající stíny (R 1965); Dračí zub (R 1966; 1. přeprac. s tit. Tajemství dračího zubu, 1979, lit. uprav. J. Sedláček; 2. přeprac. 1986, lit. uprav. J. Sedláček); Jedovaté žihadlo (R 1969; 1984 lit. uprav. J. Sedláček).
Příspěvky ve sbornících: Veselé čtení (1960); Vůně jehličí (1979).
Studie a články: jšr (= Jan Šnobr), slovníkové heslo s bibliografií prací pro mládež, ZM 1969, č. 10; J. Sedláček, doslov in Revír bez hranic (1982).
Recenze:
Zelený ráj: N. Sieglová, Komenský 1988/1989, č. 6 * Revír bez hranic: E. Hrych, MF 3. 3. 1957 * Odkaz lovce tajgy: is (= I. Skála), RP 9. 12. 1956; E. Hrych, MF 3. 3. 1957; M. Postler, MF 8. 1. 1960 * Závoj zeleného ticha: al (= A. Linke), LitN 1960, č. 30 * Bílá straka: vl. (= Š. Vlašín), Tvorba 1971, č. 36 * Číhající stíny: J. Pecháček, Plamen 1966, č. 3; H. Korecká, LitN 1966, č. 13; V. Gaja, ZM 1966, č. 10 * Dračí zub: M. Blahynka, Impuls 1966, č. 8.
Rozhovor: an., Co vás zajímá 1962, č. 3; K. Mlčoch, Čtenář 1970, č. 1.
Archiv: LA PNP: Osobní fond uspořádaný v 1. stupni evidence.
zpět na hlavní stranu