Zdeněk ZAPLETAL
Prozaik
Otec byl úředníkem, který po rozvodu se
Zapletalovou matkou, dělnicí v továrně na obuv, roku 1968 emigroval do Kanady a na Moravu se vrátil až v 90. letech. Základní školu vychodil Zapletal v Gottwaldově (dnes Zlín), kam se rodina roku 1955 přestěhovala z Kyjova, a SVVŠ v Otrokovicích. Po maturitě (1970) studoval na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě; absolvoval 1975 (Mgr.). V 70. letech hrál v bratislavské folkové kapele
Tunel a psal texty i hudbu k vlastním písničkám. Po absolutoriu pracoval do roku 1986 jako lékárník v Holešově u Kroměříže, kam se v roce 1982 přestěhoval ze Zlína. V roce 1986 se stal spisovatelem z povolání. Po roce 1989 vystřídal několik příležitostných zaměstnání: postupně byl prodavačem v butiku, pomocným stavebním dělníkem, knižním distributorem, řidičem, redaktorem a moderátorem ve zlínské rozhlasové stanici Radio Publikum (1994–95 zde průvodcem pořadů o knihách a autorech Knižní koloniál), šéfredaktorem vysílání rockového AZ Rádia (1999–2001, zde vlastní pořady Volské oko, Levou zadní). V letech 1982 a 1984 navštívil na několik týdnů Kanadu, v roce 1996 USA (zde pracoval jako zaměstnanec designerské firmy
Fecleral Way Sing Company v Seattlu). Od roku 1996 do roku 2004 žil v Tučapech u Holešova. Nyní žije opět ve Zlíně.
Debutoval roku 1972 básní v
Mladém světě, několik básní a kratších próz uveřejnil během první poloviny 70. let také v gottwaldovské (zlínské)
Naší pravdě. Od počátku 80. let publikuje téměř výhradně knižně. Podle autorova románu
Kobova garáž byl v roce natočen dvoudílný televizní film (ČT 2003). Zapletal je rovněž autorem námětu a scénáře k televiznímu filmu
Comeback (2006). Od roku 2001 se věnuje výhradně psaní televizních a filmových scénářů.
Mnohé Zapletalovy prózy jsou prostorově spjaty s prostředím Zlína a Holešova, tematicky pak v různé míře vyrůstají z autorova osobního příběhu a jeho životní zkušenosti. Už od volné trilogie o hrdinech na prahu dospělosti však usiloval tato autobiografická východiska překročit a podat obecnější generační stanovisko, vyjadřující zklamání z vyprázdněné každodennosti a stereotypu života (
Proč se nás srny bojí,
Až přijdou plískanice... a
Poslední knížka o dětství). Skličující společenské nehybnosti, charakteristické pro atmosféru tzv. normalizace, věnoval román
Pozdě na hlasitou hudbu, svou nejkonciznější prózu, naznačující přechod od převážně lyrické polohy k věcně konstatujícímu vypravěčství a epické objektivizaci, která propojuje životní situaci ústřední postavy s osudy řady postav dalších. Tento úhel pohledu určil také rozsáhlý román z poloviny 80. let
Půlnoční běžci. Ambiciózní próza, zakotvená do jihomoravského maloměsta, usiluje o diagnostický, panoramatický obraz soudobé české společnosti. Je vztažen i ke globálním problémům lidské civilizace. Autor tu zároveň vyhrotil svou poetiku, když ve stopách poetiky
Vladimíra Párala sloučil sociologickou empiričnost s vysokou mírou stylizace, projevující se nejen v jazykových a situačních opakováních, ve strohosti dialogů, ostré typizaci postav a paralelnosti dějových linií, ale též v podobě racionální konstrukce a modelovosti celého světa románu. V dalších prózách se autor obrátil k individuálněji viděným postavám a osudům, rutina zde však postupně převážila nad dravostí poznání (romány
Křehké zboží,
Nekonečný striptýz). Od prózy
Kobova garáž, zachycující očima autobiografické postavy spisovatele konec komunistického režimu, prožitek listopadu 1989 a počátek 90. let, se Zapletal vrátil od objektivizující epiky zpět k výpovědi o sobě samém, jakož i o svém rozčarování z polistopadové éry, což potvrdil i popisnými prózami
Born in ČSR aneb Vekslštůbe cimrfraj a
Probuď se a zpívej. Z autobiograficky laděného vyprávění nevystupuje ani román
Andělé a démoni, ve kterém na sebe dobrodružná kerouakovsky laděná cesta do Ameriky bere postupně podobu deziluze stárnoucího muže. Romantické ideály hlavního hrdiny tvrdě atakuje moderní svět se zákonitostmi, kterým on nerozumí a porozumět nechce. Nad anděly tak postupně vítězí démoni v podobě nemoci, strachu ze smrti, ale rovněž strachu ze života ve skličující osobní i společenské realitě. Totožnou krizi společnosti na pozadí detailů ze života několika individualit ukazuje Zapletal ve volném pokračování svého románu z 80. let
Půlnoční pěšci.
Zapletalova místy až sociologická sonda s typickými autobiografickými rysy dokumentuje každodenní provoz postav uvízlých v pasti světa, u nichž se vnitřní samota láme v bizarní hledání samoty vnější: ani v ní však rozbolavělí dharmoví tuláci nenajdou svobodný prostor k autentickému žití a zůstávají smutnými pěšáky vyprázdněných životních rituálů.
Próza: Až přijdou plískanice... (P 1980); Proč se nás srny bojí (P 1980, in Před vyplutím, + M. Burgrová + L. Szalai); Poslední knížka o dětství (P 1982); Pozdě na hlasitou hudbu (R l983); Půlnoční běžci (R 1986); Sen na konci rána (P 1988); Stůl pro dva (dialog, 1988, s P. Bílkem); Křehké zboží (R 1988); Nekonečný striptýz (R 1990); Kobova garáž (R 1992); Poslední mejdan: Kecy (rozhovory s J. Nohavicou, 1992); Born in ČSR aneb Vekslštůbe cimrfraj (P 1994); Probuď se a zpívej (P 1995); Andělé & démoni (P 1996), Půlnoční pěšci (R 2000).
Studie: L. Machala: Od folku ke knihám, ČL 1994, č. 6.; Š. Vlašín: Lékárníkovo zrání v prozaika, in Česká a slovenská literatura dnes 1997.
Recenze: Poslední knížka o dětství: P. Bílek: doslov, in Poslední knížka o dětství (1982); J. Lukeš, SvSl 29. 1. 1983 * Pozdě na hlasitou hudbu: pb (= P. Bílek), NK 1984, č 10; J. Lukeš, SvSl 17. 5. 1984 * Půlnoční běžci: J. Lukeš, SvSl 5. 2. 1987; K. Hvížďala, Paternoster (Vídeň) 1987, č.19 * Sen na konci rána:
K. Hvížďala,
Paternoster (Vídeň) 1988, č. 22; M. Jungmann in Průhledy do české prózy (1990) * Křehké zboží: P. Janoušek, Kmen 1989, č. 16; M. Jungmann in Průhledy do české prózy (1990) * Kobova garáž: J. Lukeš, LidN 29. 4. 1992, příloha Národní 9; P. Janoušek, Tvar 1992, č. 39 * Born in ČSR aneb Vekslštůbe cimrfraj: J. Peňás, MFD 9. 6. 1994; M. Jungmann, LidN 23. 9. 1995 * Probuď se a zpívej: J. Peňás, LidN 20. 9. 1995; J. Chuchma, MFD 23. 9. 1995 * Andělé a démoni: H. Okrouhlíková, Tvar 1997, č. 3 * Půlnoční pěšci: V. Novotný, Tvar 2001, č. 1; P. Matoušek, Host 2001, č. 1.
Rozhovory: J. Chuchma, MS 1987, č. 11; P. Bílek, LidN 5. 2. 1991; P. Matoušek, NK 1994, č. 18.; J. Rucký, Neon 2000, č. 7; A. Halada, Reflex 2003, č. 20; M. Balaštík, Host 2005, č. 5.
