Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Pavel  HANUŠ

* 8. 6. 1928, Praha 
† 8. 2. 1991, Praha  
 
Dramatik, scénárista, prozaik a publicista
 Narodil se v dělnické rodině v Praze na Žižkově. Jeho první manželkou byla herečka Luba Skořepová (*1923). Po ukončení měšťanské školy (1943) pracoval ve slévárně v ČKD a jako zřízenec v Živnostenské bance. Od počátku roku 1945 do konce války byl v táboře nucených prací ve Slezsku; po osvobození krátce působil jako mládežnický pracovník v pohraničí. V letech 1946–50 byl zaměstnán na kulturním odboru ÚV SČM a současně spoluredigoval mládežnický kulturní časopis Směna. 1950–52 byl scenáristou a členem ústřední dramaturgie Čs. filmu, 1953–55 pracovníkem literárního odboru Ústředního domu lidové tvořivosti; souběžně studoval dálkově novinářství na Vysoké škole politické a sociální. Od roku 1956 se živil jako volný literát psaním publicistiky, a především reportáží pro mládežnický tisk (zejména Mladá fronta) a týdeník Květy. 1963–64 byl placeným předsedou závodní organizace KSČ ve SČSS, poté do ledna 1968 redaktorem měsíčníku Plamen. Následující tři roky znovu volným literátem, vážně však onemocněl a 1972 mu byl přiznán trvalý invalidní důchod.
 Debutoval v roce 1947. Po konec 60. let postupně přispíval do Směny, Mladé vesnice, Práce mladých, Pionýra, Mladé fronty, Dikobrazu, Čs. vojáka, Mladého světa, Květů, Literárních novin, Divadla, Plamene aj. Znovu mohl začít publikovat od roku 1973 (zejména Tvorba).
Je autorem scénářů k celovečerním filmům Past na kachnu (1978, režie Karel Kovář) a Fešák Hubert (1985, režie Ivo Novák). Daleko podstatněji spolupracoval s Čs. televizí, pro niž napsal scénáře k televizním filmům a hrám: Tanec kolem družice (1959, r. Antonín Moskalyk), Zvony pana Mlácena (1973, r. Zdeněk Podskalský, podle Jaroslava Haška), Konec agenta č. 312 (1974, r. Václav Hudeček, podle Jaroslava Haška), Tři muži se žralokem (1975, r. Zdeněk Podskalský, podle Jaroslava Haška), Španělská hra (1976, r. Vladimír Kavčiak), Zákon starého muže (1976, r. Jaroslav Novotný), Preclíková válka (pro ml., 1977, r. Karel Pokorný), Smrt paprsku (1977, r. Zdeněk Kubeček), Když kluci drží basu (1978, r. Tomáš Svoboda), Výhra admirála Kotrby (1981, r. Petr Schulhoff), Ztracený manžel a zastřelený výhybkář (1981, r. Jan Schmid), Zelená tráva (1982, r. Zdeněk Kubeček), Slečna se špatnou pověstí (1982, r. Eugen Sokolovský), Pozor, je ozbrojen (1985, r. Antonín Moskalyk), Pokus o izolaci viru N (1986, r. Václav Hudeček), Talent (1989, r. Ivo Paukert), Prosím, vaše lordstvo! (1990, r. Pavel Háša, podle Pelhama Grenvilla Wodehouse) aj. Byl rovněž autorem scénářů k televizním seriálům Velitel (pro ml., 1982, r. Zdeněk Kubeček, s Miroslavem Boumským a Ladislavem Langpaulem) a Případy kapitána Bábovky (pro ml., 1988, r. Josef Platz).
Dlouhodobě, zejména v 80. letech, spolupracoval i s Čs. rozhlasem. Psal pro něj pásma (Svazácká poezie, 1949; Z redakčního stolu Plamene, 1967), scénky (To všechno ten vůl, 1949; Anekdota agronoma Andrejska, 1961; Hodina literatury, 1962, aj.), pohádky (Fotbalista PU, 1967), a především hry komediálního, detektivního a společensky mravoličného typu: Přiznání (natočeno 1964, premiéra 1968), Smetanův klavír (1980), Balada z kanálu (1981), Balada z podzemí (1981), Smutek jazzového trumpetisty (1982), Muž z naší ulice (1982), Clifton (1982), Haškova prosincová noc (1983), Tři na vysoké skále (1985), Šest rozhněvaných mužů a jedna žena (1986), Putování kolem kotouče (1987), Jubileum (1988), Na co umíráme (1989) aj. Psal i rozhlasové seriály (Osada údolí stonů, 1984; Transakce AGT, 1989); čtyřmi vícedílnými hrami přispěl do rozhlasového seriálu Jak se máte, Vondrovi? (Je to kulatý..., 1982; Nebezpečné stopy, 1985; Z černé kroniky, 1988; Sázky a sázkaři, 1989).
V letech 1957–63 příležitostně spolupracoval s malířem Miroslavem Liďákem na kreslených vtipech pod společným pseudonymem Haďák.
 Hanuš začínal jako básník, když na přelomu 40. a 50. let časopisecky publikoval dobově příznačné, naivně entuziastické i silácky bojovné verše. Přestože se k poezii příležitostně vracel i později, v následném období se profiloval zejména jako dramatik a prozaik. Postupně si vyzkoušel formu tendenčních, satiricky zaměřených jevištních aktovek a scének (Nešel tudy mladý člověk?) a ideově vyhrocovaných divadelních her (Hašek a tajný Vinca, Spartakus). K tomuto typu patří i legionářské drama z ruské revoluce Zpěněný kůň, které dostalo svou prozaickou podobu v novele Železným deštěm. Hanuš však psal i detektivní prózy pro dospělé (román Jupiter s pávem, poznamenaný propagandistickými představami o špionáži a protisocialistické diverzní činnosti) i pro mládež (Případy pana Bábovky). Podobnou tematickou a žánrovou disparátností, jakož i hodnotovou nevyrovnaností se vyznačuje také jeho rozsáhlá produkce televizní a rozhlasová, do níž během 70. a 80. let přenesl těžiště své spisovatelské činnosti.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zábavný večer (1949, s J. Sekerou a M. Ilkem); Zítra přijde bouře (aktovka, 1953, i prem.); Nešel tudy mladý člověk? (pásmo satir. scének, rozmnož., 1955, i prem.); Jupiter s pávem (R detekt., 1957); Zpěněný kůň (D, rozmnož., 1960, i prem.); Železným deštěm (P 1962, podle hry Zpěněný kůň); Případy pana Bábovky (PP pro ml., 1962); Spartakus (D, rozmnož., 1986, prem. 1963); scénicky: Hašek a tajný Vinca (1963).
Ostatní práce: Malý katechismus. Kniha vtipů veze slov (1959, s M. Liďákem, pod pseud. Haďák).
Uspořádal a vydal: Žijí v nás (sb. básní a skladeb lidových autorů k úmrtí J. V. Stalina a K. Gottwalda, 1954).

LITERATURA

Studie a články: J. Cigánek: doslov, in Zpěněný kůň (1961).
Recenze: Jupiter s pávem: (ae) (A. Linke), MF 7. 12. 1957; M. Jungmann, RP 25. 1. 1958 * Zpěněný kůň: J. Černý, Divadelní noviny 1961, č. 1; V. Gabriel, Kultura 1961, č. 10 * Hašek a tajný Vinca: sm (S. Machonin), LitN 1961, č. 12; črn (J. Černý), LD 23. 3. 1961 * Případy pana Bábovky: zV (Z. Vavřík), LitN 1962, č. 14ˇ* Železným deštěm: Š. Vlašín, Rt 22. 7. 1962 * Hašek a tajný Vinca: J. Malík, Práce (Brno) 29. 11. 1963; J. Fukač, Rt 3. 12. 1963.
Rozhovory: kn (K. Nešvera), SvSl 18. 3. 1961; I. Chrz, Rozhlas 1989, č. 49.
Nekrolog: K., LitN 1991, č. 10.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1995)
Aktualizace hesla: 12. 2. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu