Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan  ŠTERN

* 1. 11. 1924, Praha  
† 21. 8. 2012, Praha 
 
Publicista a básník
 

Jeho otec dr. Evžen Štern (1889–1942), národohospodář a sociálně demokratický politik vydal mimo jiné knihy Socialismus a imperialismus (1918), Technický pokrok, pracovní doba a mzdy (1934) a Kam spěje SSSR (1935). Za okupace byl zatčen a téhož roku „zastřelen na útěku“. Matka Růžena Šternová (1892–?) byla překladatelkou z francouzštiny a němčiny.
Jan Štern vystudoval reálné gymnázium v Praze (maturita 1943) a rok pracoval jako zemědělský dělník v Kuňovicích u Vlašimi a v Černolicích u Dobřichovic. Od října 1944 byl internován v koncentračním táboře Klein-Stein, poté Osterode. V dubnu 1945 se mu podařilo z Osterode uprchnout a v květnu 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání. Poválečná studia filozofie a historie na UK nedokončil a v říjnu 1947 se stal redaktorem časopisu Tvorba; v téže době spoluorganizoval začátky Soutěže tvořivosti mládeže a Fučíkova odznaku. Po zastavení Tvorby v roce 1952 byl Štern na rok přeřazen na stavbu mládeže Nové huti v Kunčicích jako dopisovatel deníku Práce (zde vznikla jeho básnická sbírka Kunčický deník), po návratu do Prahy pracoval v Práci až do počátku normalizace v roce 1969, kdy dostal z deníku výpověď. Od roku 1970 pracoval u Vodních zdrojů nejprve jako čerpač, od roku 1975 jako technický úředník; v roce 1985 odešel do důchodu.
V letech 1978–1986 tvořil s Petrem Pithartem domácí redakci exilových Listů. Pro rok 1986 byl jmenován jedním ze tří mluvčích Charty 77. V roce 1988 spoluzaložil Hnutí za občanskou svobodu (HOS) a do roku 1990 byl členem jeho koordinačního výboru. Téhož roku spoluzaložil Československý (nyní Český) helsinský výbor. V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum (OF) a působil jako člen Rady OF. Poté se věnoval publicistice a působil jako člen redakční rady Listů. – První Šternovou ženou byla spisovatelka Eva Sílová, později provdaná Kantůrková. Syn z prvního manželství Jan Štern (*1953) vydával v osmdesátých letech spolu s Alešem Ledererem samizdatovou revui Prostor a přispíval do exilových Listů, V letech 1990–1992 byl poslancem Federálního shromáždění, 1990 redigoval týdeník Občanského fóra Forum, v letech 1991–1992 deník Prostor, od roku 1993 působí jako dramaturg a producent v České televizi.

 Články, reportáže a básně publikoval od 1945 v Práci (1946–1947 hlavně recenze poezie a zčásti i prózy, 1952 zde série krátkých reportáží Z Kunčického deníku), Mladé frontě a Hlasu osvobozených, dále v periodikách: Nová mysl, Nový život, Tvorba, Rudé právo, Literární noviny, Plamen (1966 zde povídka Slušný člověk, 1967 povídka Alpenglühen), Listy (Řím, pod pseudonymy a šiframi, od roku 1986 také pod svým jménem; zde ve Čtení na léto 1985 básnická sbírka O ní, pod pseud. Petr Šrámek), Proměny aj. Po roce 1989 publikoval zejména v Listech, dále v Literárních nebo Lidových novinách. – V Listech užíval pseudonymů a šifer Bohemicus, Jan, Petr Šrámek; JK, JR, jn, jš, J. Š., jšn.
 V raných časopiseckých reportážích, fejetonech a článcích o literatuře chtěl Štern především sloužit boji za nový společenský řád. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let patřil ke skupině kolem časopisu Tvorba, jež při posuzování literárních děl prosazovala krajně dogmatická kritéria. Později psal o literatuře sporadičtěji a těžiště jeho činnosti se stále výrazněji přesouvalo do publicistiky. V šedesátých letech patřil k reformním komunistům, v době tzv. normalizace se ve svých úvahách, otiskovaných v exilových Listech (a z malé části přetištěných ve výboru Hledání smyslu), soustředil na otázku, zda a co je možné dělat proti totalitnímu režimu, a anonymně koncipoval řadu disidentských dokumentů. Jeho důvěra v možnosti socialismu přetrvávala i v jeho posrpnových a polistopadových příspěvcích, někdejší optimismus se však přetvářel v reálněji podložené výhledy a výzvy.
Úkol sloužit věci komunismu si kladla také Šternova poezie psaná do konce padesátých let. Většina jeho básní konstatovala těžkosti při budování socialismu a obavy o jeho vývoj, aby je pak mohla překonat nezdolným optimismem a vírou ve správnost zvolené cesty (nejspontánněji v původní verzi prvotiny Volnost). V pozdním básnickém cyklu z konce sedmdesátých let, publikovaném nejprve časopisecky v zahraničí a knižně až v devadesátých letech, tento patos zcela mizí, zato se v něm stupňuje formální oproštěnost. Navenek téměř nonšalantně věcné nerýmované verše tu s přesvědčivou upřímností vypovídají o bolestné, neopětované lásce (O ní).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Volnost (BB 1949; přeprac. a rozšíř. 1950); Kunčický deník (BB 1956); Plující pokoj (BB 1961); Hledání smyslu (EE, Kolín n. R. 1985, pod pseud. Bohemicus); O ní (BB 1993).
Příspěvky ve sbornících: Spisovatelé třicet let pod praporem Komunistické strany Československa (1951); 30 let KSČ a První máj (1951); Básnický almanach 1954 (1955); Básnický almanach 1955 (1956); Básnický almanach 1958 (1958); Básnický almanach 1959 (1960); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995).
Uspořádal, vydal a redigoval: Jan Neruda: Výbor poesie (1950, též autor předmluvy).

LITERATURA

Studie a články: A. Jelínek: Únava z poezie?, Plamen 1962, č. 4; P. Pithart: Písničky truvérské, in J. Š.: O ní (1993); J. Tichopád: Básník a "kritik" Jan Štern. Z galerie současné "elity národa", Naše pravda 1994, č. 34, příl. Pecka, č. 34 (týž článek podepsán J. Tichý in Necenzurované noviny 1995, č. 3); M. Palouš: Vzpomínka na Honzu, Paměť a dějiny 2012, č. 3; M. Blahynka: Nic neradno přehánět, Obrys-Kmen 2012, č. 37.
Recenze: Volnost: Z. Pešat, LidN 3. 4. 1949; B. Truhlář, Práce 16. 7. 1949; Z. Pachovský, NŽ 1949, č. 4; J. Honzík, KP 1949, č. 14 * Kunčický deník: J. Vohryzek, MF 10. 8. 1956; J. Petrmichl, LitN 1956, č. 31; L. Vymazal, Nová svoboda 28. 10. 1956 * Plující pokoj: M. Petříček, Plamen 1960, č. 6; M. Vacík, RP 1. 4. 1961; P. Kubát, ČK 1961, č. 4; M. Blahynka, Kultura 1961, č. 11; fv (=F. Vrba), LitN 1961, č. 15.
Nekrology: P. Uhl, Právo 23. 8. 2012; A. Šabatová, LidN 23. 8. 2012; P. Pithart, LidN 23. 8. 2012; J. Vančura, Listy 2012, č. 5.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998)
Aktualizace hesla: 24. 3. 2015 (jar)
Aktualizace bibliografie: 24. 3. 2015 (jar)
 
zpět na hlavní stranu