Slovník české literatury po roce 1945
Jan NOHA
* 26. 11. 1908, Benešov (u Prahy)
† 19. 1. 1966, Praha
Básník
Pocházel z chudé rodiny, jeho otec padl v první světové válce.
Noha absolvoval tři třídy měšťanské školy v Praze na Smíchově, 1922 vstoupil do učení v Landfrasově tiskárně v Jindřichově Hradci, kde souběžně chodil do živnostenské školy pokračovací (1922–1926). Po vyučení sazečem odešel do Prahy (1926); zprvu zde pracoval jako dělník u různých firem a poté jako sazeč v Průmyslové tiskárně a ve Státní tiskárně.
Nohovy počátky ovlivnil lékař, vykladač dialektického a historického materialismu a interpret
Wolkrovy poezie Václav Čedík-Antar, v letech 1926–1934 vedoucí osobnost spolku ISAW (Internacionální associace woodcrafterů – Junáci přírody a práce). Tato organizace, jejímž byl
Noha členem, mu také vydala jeho prvotinu běžící pás (na zasáh cenzury z ní byla vypuštěna jedna báseň a několik dalších veršů). Sbírka vyšla jako druhý svazek edice
Slunce, v níž všechny svazky, stejně jako příspěvky ve stejnojmenném časopisu, byly tištěny fonetickým pravopisem, jenž prosazoval právě
Čedík. Od roku 1936 byl
Noha členem skupiny
Blok a redaktorem jejího orgánu U (s
Bedřichem Václavkem a Petrem Jilemnickým), po polemice se
Stanislavem Kostkou Neumannem, týkající se stalinských procesů a knihy
André Gida Návrat ze Sovětského svazu, v níž hájil právo na uměleckou i osobní svobodu a právo na kritiku SSSR, však 1937 necítil možnost zůstat nadále členem skupiny a redakce. – Po válce se
Noha jednoznačně přihlásil k politice KSČ, angažoval se i během politických procesů. 1945 se stal ve Státní tiskárně ředitelem (do 1952), později působil jako člen ústředního výboru
Svazu československých spisovatelů a jeho tajemník (1954–1959). Od 1959 byl redaktorem ve
Státním nakladatelství dětské knihy a tajemníkem
Kruhu přátel dětské knihy. Z cest do zahraničí na Nohu nejvíce zapůsobily návštěvy SSSR (1956 a 1958).
Publikoval od druhé poloviny dvacátých let v periodikách Rudé právo, Rudý večerník, Tvorba, Slunce, Modrá blůza (příloha Dělnického divadla), Středisko, U,
Kritický měsíčník,
Kytice,
Nový život, Lidové noviny, Literární noviny,
Plamen,
Host do domu, Květy,
Zlatý máj aj. Přispěl rovněž statěmi a úvodními slovy do katalogů k výtvarným výstavám, např. Františka Hřivny (1945),
Jaroslava Kolihy (1959),
Lva Šimáka (1960),
Josefa Václava Schwarze (1965). Jako spoluautor je uveden též na obálce knihy fotografií
Karla Kýhose Praha (1964), k níž napsal předmluvu. Zpočátku používal pseudonymu Ru-ka.
Nohovy první sociálně bojovné, útočné verše náleží do druhé vlny proletářské poezie 30. let (první tři sbírky označení proletářská poezie nesou i v podtitulu). Prvotina běžící pás je psána „novím“ pravopisem, který podle autora „přináší zjednodušení práce a případně i novou zbraň!“. Tento nový pravopis „je fonetyckí..., měkké i se píše všade, mimo dy, ty, ny...“, rušil i psaní velkých písmen a ů s kroužkem. Třídní nenávist vůči bohatým spoluutváří také druhou Nohovu sbírku pro žízeň života, věnovanou otci a matce, „zabitým válkou“. Vedle ozvuků světové války a sociálního utrpení přináší i oslavu dělnické práce, třídního boje a krásné budoucnosti, která přijde s proletářskou revolucí. (Stejně jako v následující sbírce spodní prameny tu
Noha ještě zachovává psaní malých písmen, upouští však již od pravopisu fonetického.) Od sbírky Dvanáct májů se v básníkově perspektivě vedle sociálních problémů objevuje i intimní sféra. Tento přechod je pak patrný především v tvorbě z přelomu 30. a 40. let psané pod vlivem
Josefa Hory (Pastorale, Myšlený kruh, Milostná větvení), v níž básníkova výpověď – poznamenaná smrtí ženy – směřuje k samotě a zkoumání závažnosti jistot, které mu poskytuje vlastní nitro. V centru Nohovy pozornosti je slovo a čas. Dochází i k proměně formální stránky poezie: volný nebo nepravidelně rýmovaný verš je nahrazen rýmem pravidelným a formou sonetu. – Nadšené přivítání února 1948 a nástupu komunismu k moci určilo Nohovu sbírku Světlo, oslavující vůdce proletariátu. Proti neduhům, jež trápí socialistickou společnost, jakož i proti emigrantům a „ideologickým nepřátelům za hranicemi“ útočil satirickými sbírkami Čtyři hlavy uťaté aneb I vlas má svůj stín a O nás s námi. Svědectvím opětovné intimizace Nohovy poezie v druhé polovině 50. let je „lyrická trilogie o životě, lásce a smrti“ (Moje sonety, Z lásky, Přes řeku, souborně Básně v prstenech), v níž autor vytvořil vlastní podobu sonetu a prezentoval verše plné ticha a především času, návratu k předkům. Sbírka Z lásky (stejně jako posmrtné Kartinky) pak těží z cest po SSSR. Nohovy pozdní verše jsou poznamenány nemocí, ale zároveň neseny láskou k životu, zemi, domovu, jazyku, ženě a člověku vůbec (Zlomeno půlnocí). Od 50. let měla v Nohově tvorbě významné místo poezie pro děti: jednoduchá krátká říkadla, hádanky i básně pro starší děti, v nichž převažuje přírodní tematika, zvířecí motivy a zdůrazňování lásky k lidem, především k rodině, a na počátku 50. let i dobová politická emblematika (Mladá srdce).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: běžící pás (BB 1932); pro žízeň života (BB 1933); spodní prameny (BB 1934; všechny tři psány pravopisem rušícím velká písmena); Bílý dům (BB 1935, tvořeno básněmi převzatými z předešlé sbírky); Dvanáct májů (BB 1938); Pastorale (BB 1939); Černá růže (BB, bibliofilie, 1941); Myšlený kruh (BB 1942); Karmelitské skládání o padesáti létech, Úředním listě a jinačích ještě věcech (B, bibliofilie, 1943); Milostná větvení (BB 1944); Slovo mé prostři se (BB 1944); Mateřská řeč (B, bibliofilie, 1946); Věčné ruce (BB, novoročenka, 1947); Zlatoperý čas (BB 1948); Závody žijí (BB, bibliofilie, 1948); S východem slunce (BB 1948); Ruce a práce (BB, bibliofilie, 1950); Světlo (BB 1950); Co děláte, zvířátka? (leporelo, 1953); Mladá srdce (BB pro děti, 1953); Čtyři hlavy uťaté aneb I vlas má svůj stín (BB 1954); Břehy a vlny (BB 1955); O nás s námi čili Mudrogramy aneb Zdravím vás (BB 1955); Šťastná řeka (BB 1956); Jak třešničky na míse (BB pro děti, 1956); Moje sonety (BB 1957); Z lásky (BB 1958); Zvěrokruh aneb O zvířátkách a jiném světě pro děti (BB 1958); Velké věci maličkých (leporelo, 1958); Zamyšlení a sen nad dětskou knihou (B 1959); O všem možném (BB pro děti, 1959); Jeden druhému (BB, bibliof., 1959); Přes řeku (BB 1960); Vyzvání k tanci (BB 1960); Pohlednice (BB pro děti, 1961); Každý má někoho (P pro děti, 1962; vyd. 1976 chybně označeno jako první); Tydýt... týt... týt (BB pro děti, 1962); O věčné touze (BB 1962); Duhové barvy (BB pro děti, 1963); Všechny oči (BB pro děti k fotografiím M. Šechtlové, 1964); Jižní Čechy Marie Šechtlové (B k fotografiím, 1966); Praha na listu růže (BB k fotografiím M. Šechtlové, 1966); Zlomeno půlnocí (BB 1967); Cesta do Veselí (BB pro děti, 1971); Kartinky (BB z pozůstalosti, 1972, ed. O. Vyhlídal); Panáčkoval zajíc v zelí (leporelo, 1972); Jižní Čechy (B 1981).Výbory: Pro žízeň života (1951); Básně (1958, ed. J. Trefulka); Jan Noha (bibliofilie, 1967, ed. V. Bradáč); Okénko do nebe (pro děti, 1972); Zem větší než míč (pro děti, 1979, + J. Čarek + F. Hrubín, ed. Z. Čapek); Člověk člověku (1982, ed. J. Nejedlá); Buď rád (pro děti, 1983, ed. J. Hilčr).
Překlady: Řečtí orlíci. Aetopula (1952, s E. Štumpfem a E. Jakovenkovou); S. V. Michalkov: Táta, máma a já (1953); Maniok je hořký (vietnamská lidová poezie, z francouzštiny, 1964, s E. Hrychem).
Uspořádal, vydal a redigoval: Sto let Státní tiskárny. Jubilejní tisk 1848 – 1948 (1948, s P. Tučným); Od slov k činům. Sjezd československých spisovatelů 4. – 6. 3. 1949 (1949, s O. Kryštofkem); Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (sb., 1953, s dalšími, též přisp.); Básnický almanach 1957 (1958); J. V. Sládek: Zlaté slunce, bílý den (1966).
LITERATURA
Knižně: Jan Noha. Vydáno na památku dělníka-básníka, básníka-člověka jeho spolupracovníky a přáteli (bibliofilie, 1966).Studie a články: Z. K. Slabý: Jana Nohy cesta ke světlu, NŽ 1950, s. 919; eř (= Z. Heřman): Třikrát Jan Noha, VP 29. 12. 1958; J. Trefulka: předmluva, in Básně (1958); F. Götz: Cesty vývoje Nohovy lyriky, NŽ 1958, s. 867; L. Vaculík: Nelaskavé začátky laskavého básníka, ZM 1973, s. 596; B. Václavek in Kritické stati z třicátých let (1975); I. Pfaff: U-Blok a zápas o "socialistický realismus" v českém umění, Tvar 2005, č. 7.
Recenze: běžící pás: F. X. Šalda, ŠZáp 4, 1931/32, č. 12–13 * spodní prameny: A. M. Píša, PL 26. 7. 1935, též in Třicátá léta (1971) * Světlo: J. Brabec, NŽ 1951, s. 1101 * Břehy a vlny: K. Hrách, Květen 1, 1955/56, č. 3; J. Trefulka, NŽ 1956, s. 1201 * Moje sonety: Z. Heřman, HD 1957, s. 227 * O věčné touze: M. Petříček, HD 1962, č. 8; F. Vrba, LitN 1962, č. 40 * Všechny oči: O. Chaloupka, ZM 1965, č. 3 * Zlomeno půlnocí: O. Rafaj, LitN 1967, č. 45; J. Pištora, LitL 1968, č. 10; V. Smetáček, Impuls 1968, č. 1 * Cesta do Veselí: V. Janovic, ZM 1972, č. 7.
Rozhovor: K. Vrchovecký, Nová svoboda 19. 6. 1962.
Nekrology: M. Blahynka, Impuls 1966, č. 2; M. Petříček, LitN 1966, č. 4; Z. K. Slabý, ZM 1966, č. 3; O. Vyhlídal, LitN 1966, č. 6; V. Závada, Plamen 1966, č. 3.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: J. Mourková, 1971).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945 – 1963
Autor hesla: Michal Bauer (1998)
Aktualizace hesla: 30. 10. 2006
(kp)
Aktualizace bibliografie: 30. 10. 2006
(kp)