Pavel HEJCMAN
Prozaik
Otec byl technickým poradcem. Hejcman od roku 1938 navštěvoval reálné gymnázium, za heydrichiády v roce 1942 byl kvůli „nepřizpůsobivosti v jazyce německém“ ze studií vyloučen a začal pracovat v ČKD Praha, v roce 1945 se vyučil strojním zámečníkem. Zkoušky z maturitních předmětů dodatečně skládal v letech 1946–1950, kdy také studoval novinářství na Vysoké škole politické a sociální. Roku 1950 se odstěhoval do Bystřice pod Hostýnem, kde pracoval v nábytkářském podniku TON jako vedoucí personálního útvaru (do roku 1955) a jako vedoucí investor. V roce 1960 založil podnikový časopis
Naše práce, který redigoval až do roku 1970. Po roce 1968 vystoupil z KSČ, v roce 1970 musel ze zaměstnání odejít a dva roky žil jako spisovatel z povolání. Od roku 1972 pracoval v Lidovém družstvu kovodělném jako frézař. V roce 1990 byl zvolen starostou města Bystřice pod Hostýnem. Funkci zastával do roku 1998, poté se vrátil k autorské činnosti.
Prózy uveřejňoval v novinách a časopisech:
Pravda,
Svoboda,
Svobodné slovo,
Rudé právo,
Mladá fronta (1971 zde
Kriminalistické povídky, pod pseud. Pavel Dejl),
Květy (1972 zde detektivní próza
Dražba vdov, pod pseud. Pavel Dejl),
Ahoj na sobotu (1971 zde próza
Rozkošné dopoledne),
Kulturní měsíčník (Ostrava; jako příloha zde vyšla v roce 1990 próza
Prospektoři, později vydaná knižně pod titulem
Zlatá jáma),
Ostravský večerník aj. Na náměty jeho detektivních próz byly natočeny filmy
Smrt za oponou (1966, r.
Antonín Kachlík, podle prózy
Anděl hraje na violu) a
Dům ztracených duší (1967, r.
Jiří Hanibal, podle románu
Dům za duhovou zdí). Podle románu
Píseň Juditina vznikl film
Podezření (1972, r. Jiří Krejčík), po premiéře byl však zakázán a stažen z distribuce. Pro
Československý rozhlas Hejcman zdramatizoval několik svých próz, mj.
Zanechte všech nadějí (1962), podle níž vznikla také stejnojmenná televizní inscenace (1964, r. Jaroslav Hužera), a
Zlatý solid (1965; r. Vladimír Vozák). Je autorem původní rozhlasové hry
Příběh všedního dne (1965, r. Otakar Bílek, studio České Budějovice) a sedmidílného seriálu kriminálních příběhů
Pátrací skupina zasahuje (natočeno v brněnském studiu 1970, r. Miroslav Nejezchleb). Český rozhlas uvedl dramatizaci jeho prózy
Královské fandango (2006, dr. Jan Sulovský, r. Michal Bureš). – Knihy
Bariéra ticha a
Sbohem moře, sbohem oceány kryl svými pseudonymy spoluautor druhé z nich
Gerard Fráňa (Gustav Franc, Gerard Fraineau). Hejcman publikoval též pod propůjčeným jménem
Miroslav Neumann a pseudonymem Pavel Dejl.
Hejcmanova literární aktivita obsáhla několik žánrových oblastí. Dobrodružné historické prózy určené mládeži usilují postihnout dobovou atmosféru archaizujícím jazykem i barvitým líčením dramatických dějů, odehrávajících se převážně na Moravě. Jejich hrdinové se zúčastňují válečných střetů a putují do zemí Blízkého východu (
Roxelanin meč), jsou svědky i aktéry dění doby pobělohorské (
Moravská válka), případně období Velkomoravské říše (
Cesty knížecí). Detektivní příběhy, které Hejcman publikoval hlavně v šedesátých letech, představují typ politicky angažované prózy, která dobrodružnost námětu využívá k vyjádření dobové ideologie, k zachycení konfliktu mezi nepřáteli socialismu a jeho obhájci. Často se v nich objevuje motiv vztahu přítomnosti a válečné minulosti (doznívání války, zosobňované postavami válečných zločinců:
Dům za duhovou zdí,
Píseň Juditina), i špionáže a sabotáže (
Zanechte všech nadějí,
Případ Anthrax). Špionážní prvek a bohatě fabulovaný děj charakterizuje rovněž dobrodružné prózy s milostnou zápletkou, v nichž Hejcman plasticky zachytil exotické prostředí rozvojových zemí (
Had má královskou hlavu,
Muž pro Maawakao,
Dědicové, Bambusová společnost). Do prostředí polistopadových Čech, deziluzivně vyobrazených jako rejdiště zpravodajských služeb a východních mafií, je zasazen politicko-špionážní román
Operace Charón. Tématem detektivního románu
Nebožtíkům věnce je drogová závislost a rozpad mravních hodnot mladé generace. – Podle vzpomínek válečného lodního lékaře
Gerarda Fráni napsal Hejcman autenticky působící knížku z období druhé světové války
Sbohem moře, sbohem oceány, kde spojil emotivní vypravěčský styl se smyslem pro detail a schopnost evokovat střízlivými prostředky exotickou atmosféru. Autorovo dílo uzavřely beletrizované vzpomínky
Stébla ve vichřici.
Beletrie: Roxelanin meč (P pro ml., 1959); Cesty knížecí (P hist. pro ml., 1960); Nepřítel se vrací (P detekt., 1961); Zanechte všech nadějí (P detekt., 1962); Případ Anthrax (P detekt., 1963); Zlatý solid (P detekt., 1964); Anděl hraje na violu (P detekt., 1966); Dům za duhovou zdí (P detekt., 1966); Píseň Juditina (P detekt., 1969); Hodina opožděných chodců (P detekt., 1969); Moravská válka (P pro ml., 1969); Vlna úzkosti (P 1970); V těchto prchavých okamžicích (P 1971); Doňa Teresa – příběh jisté dámy (P 1971); Bariéra ticha (P 1975, pod jm. Gustav Franc); Sbohem moře, sbohem oceány (P 1975, + Gerard Fráňa, společně pod jm. Gerard Fraineau); Muž pro Maawakao (P 1976, pod jm. M. Neumanna); Let osamělého ptáka (P 1979, pod jm. M. Neumanna); Ocelová past (P 1982, pod jm. M. Neumanna); Dědicové (P 1984, pod jm. M. Neumanna); Had má královskou hlavu (P 1987, pod jm. M. Neumanna; 1994 pod vlastním jm. a titulem Had má hlavu královskou); Královské fandango (P 1991); Dražba vdov (P 1995); Zlatá jáma (P 1999); Operace Charón (P 2001); Bambusová společnost (P 2002); Nebožtíkům věnce (P detekt., 2004); Stébla ve vichřici (vzpomínky, 2008).
Ostatní práce: Dílo rukou i ducha (populárně naučná publikace o nábytku z ohýbaného dřeva, 1961); Bystřice pod Hostýnem (obrazová informační publikace, 1998).
Příspěvky ve sbornících: Osočení (Toronto 1993; 2000); Městopis (2000).
Studie a články: M. Jareš a P. Mandys in Dějiny české detektivky (2020).
Recenze: Roxelanin meč: -k, LitN 1960, č. 4; A. Hájková, HD 1960, č. 7 * Nepřítel se vrací: Z. V. (= Zdeněk Vavřík), LitN 1961, č. 14 * Cesty knížecí: V. (= Z. Vavřík), LitN 1961, č. 25 * Případ Anthrax: Z. V. (= Z. Vavřík), LitN 1963, č. 28 * Zlatý solid: O. Sus, Rovnost 29. 10. 1964; V. Vavřínek, LitN 1964, č. 31 * Anděl hraje na violu: K. Češpivová, Plamen 1966, č. 4 * Dům za duhovou zdí: jeppe (= J. Pecháček), Kulturní noviny 1968, č. 9; O. Sus, HD 1968, č. 4; M. Veselá-Nyklová, Večerní Praha 12. 7. 1968 * Píseň Juditina: JPK (= J. Pecháček), NK 1969, č. 35 * Moravská válka (též o Píseň Juditina): b (= V. Běhounek), Práce 30. 9. 1969 * Hodina opožděných chodců: I. Zítková, Průboj 13. 11 . 1969 * V těchto prchavých okamžicích: F. Kafka, Práce 1. 9. 1971 * Vlna úzkosti: -vl- (= Š. Vlašín), Tvorba 1971, č. 46 * Sbohem moře, sbohem oceány: (-ek-) (= L. Kotek), NK 1975, č. 26 * Bariéra ticha: mj (= Marie Janů), NK 1975, č. 31/32 * Let osamělého ptáka: I. Zítková, MF 12. 4. 1980, příl.; T. Sedláček, Rovnost 15. 5. 1980; J. Holoubek, Tvorba 1980, č. 26; M. Veselá, Práce 30. 12. 1980 * Dědicové: P. Frýbort, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 27 * Had má hlavu královskou: (el) (= Š. Vlašín), Haló noviny 15. 2. 1995 (ke 2. vyd.) * Královské fandango: I. Zítková, NK 1991, č. 47; Maus, Knokaut 1992, č. 4 * Ocelová past: M. Pivovar, Brněnský večerník 14. 8. 1992 * Dědicové: I. Vágner, České a moravskoslezské ZN 19. 19. 1992 * Nebožtíkům věnce: H. Stiessová, LidN 24. 7. 2004.
Rozhovory: A. Mikšovic, Student 1967, č. 17; lp, Knihy 92, 1992, č. 19; J. Mrva, Rovnost 5. 11. 1993; P. Skřivánek, Svoboda (Ostrava) 11. 3. 1994; RS, Týdeník Kroměřížska 25. 3. 1997; M. Karásek, Hit – Týdeník Kroměřížska 26. 2. 2002.
Nekrolog: A. Nováková, Kroměřížský deník.cz, 28. 7. 2020 (zde).
