Slovník české literatury po roce 1945

Oldřich WENZL

* 3. 10. 1921, Mělník

† 7. 8. 1969, Mělník

Básník

Narodil se v rodině advokáta. Po studiu na reálném gymnáziu v Mělníku (1933–1940) byl do roku 1945 zaměstnán jako úředník na ředitelství Škodových závodů v Praze. Od roku 1945 studoval na Právnické fakultě UK, titul JUDr. získal v roce 1948. Pracoval v Mělníku, zprvu jako advokátní koncipient v kanceláři svého otce, od roku 1949 působil v advokátní poradně. V letech 1952–1956 byl právníkem Státního úřadu plánovacího v Praze, v období 1957–1958 podnikovým právníkem národního podniku Spolana v Neratovicích. Poté – vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu (roztroušená skleróza) – pracoval pouze příležitostně. Od léta 1960 až do své smrti byl hospitalizován v mělnické nemocnici (s dvěma kratšími přestávkami, kdy se léčil v Praze na vinohradské klinice prof. Hennera); zde napsal většinu svých básní, které mohly být vydávány pouze díky přátelům, přepisujícím nemocí poznamenané rukopisy či zapisujícím autorovy diktáty (Jan Zuska, Radim Vašinka, Marie Vašinková-Zelená, Ludvík Kundera aj.).

Poprvé publikoval v roce 1938 v časopise Mladá kultura. Ve čtyřicátých letech se také sblížil s některými představiteli tzv. první české surrealistické vlny, zvláště s výtvarníky Jindřichem Štyrským a Toyen a s básníkem a výtvarníkem Jindřichem Heislerem; po válce vstoupil do kontaktu i s mladšími surrealistickými tvůrci (korespondoval mj. s Ludvíkem Kunderou ze Skupiny Ra), po jejichž boku vystoupil v roce 1947 na surrealistickém večeru v rámci cyklu Mladá literatura. Po roce 1945 otiskoval své básně v časopisech Blok, Kvart a Mladé archy. V průběhu šedesátých let vydávaly jeho verše časopisy Host do domu, Impuls, Kulturní tvorba, Květy, Literární noviny, Mladý svět, Plamen, Program, Orientace, Nové knihy, Repertoár malé scény, Rovnost, Svoboda aj. – Po vydání první sbírky se Wenzlovo dílo stalo populárním mj. i díky řadě inscenací divadel malých forem a poetických scén: A já tak dlouho budu psáti básně, dokud zralé hrušky s chutí jísti budu (1964, Takzvané divadlo poezie, sc. Radim Vašinka), Koncepce 692 (1967, Malé divadlo hudby Brno, sc. Pavel Řezníček), Dost už o tom všem (1972, Viola, sc. Jan Lorman), Rozházené kopretiny (1975, Divadlo Orfeus, sc. Radim Vašinka), Loučení není tak těžké, jak by se zdálo, ale nemám je rád (1980, Divadlo Orfeus, sc. Radim Vašinka), 11. večer pro mé přátele (1983, Malé divadlo v Ústí nad Labem), Oldřich Wenzl (1987, Divadlo Protoč, Praha), Oldřich Wenzl (1987, Divadlo poezie, Teplice), Pohodlný život Oldřicha Wenzla aneb několik básní k dennímu použití (1989, Divadlo hudby, Olomouc), Pohodlný život (2012, Hadivadlo Brno, sc. a r. Jan Lepšík). – Pod pseudonymem Arnold Stern přispěl Wenzl do samizdatového cyklostylového sborníku dodatečně opatřeného názvem Židovská jména, který na počátku roku 1949 připravili Egon Bondy a Jana Krejcarová. Wenzlovy básně byly zařazeny do samizdatových sborníků a antologií Zima (1973, ed. L. Kundera, viz Hyperbibliofilie), Volné sebrání 2 (1974, ed. L. Kundera), Ještě léto (1974, ed. L. Kundera), Konec obelisku (1978, ed. Ondřej Fibich), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi).

Oldřich Wenzl debutoval až v šedesátých letech rozšířenou podobou básnické sbírky Yehudi Menuhin (v původní podobě v roce 1947 připravené k vydání v edici Ra) a hned se představil jako básník, podávající nezvykle koncizní a vyhraněnou výpověď o člověku a životě, určovaném deformací soukromé i společenské reality. Wenzlovy imaginativní záznamy běžných životních situací a pocitů sahají od lyrických popisů a reflexí, které často mají charakter lakonické mystifikující zpovědi, po epičtěji pojaté miniaturní konfese a portréty, výrazněji zastoupené zvláště v poslední, samostatně nevydané sbírce Dvanáct poledních úderů (v souboru Veškerá poezie). V počátcích básníkův specifický rukopis odkazoval k poetice Paula Éluarda; asociativní shluky automatických představ, mající nezřídka meditativní charakter, jsou však zcivilňovány svou vzájemnou konstelací, užitím banálních hovorových obratů i ustálených klišé, humorně sarkastickým nadhledem a ironicky absurdními pointami.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Yehudi Menuhin (BB 1964); Hřích ublížit (BB 1966); Veliký požár (BB 1968); Lento (BB 1971).
Výbor: Pohodlný život (BB 1990, ed. L. Kundera).
Souborné vydání: Veškerá poezie (BB 1982, ed. L. Kundera, obsahuje: Yehudi Menuhin, Hřích ublížit, Velký požár, Lento, Dvanáct poledních úderů, Z juvenilií a z básní do sbírek nezařazených; rozšíř. 2000, ed. M. Huvar, obsahuje též nově nalezené básně).
Překlad: P. Éluard: Výbor básní (1946, s dalšími).
Zvukový záznam: Oldřich Wenzl (CD 2001, produkce M. Huvar, digitalizovaná kopie zřejmě jediného zachovaného exempláře nahrávky z roku 1943, obsahuje Wenzlův pěvecký přednes básně Chanson, kterou sám autor zhudebnil, a Wenzlův přednes básně Žalm Karla Hlaváčka).

LITERATURA

Bibliografie: J. Hanzálek: Oldřich Wenzl. Malá výběrová bibliografie (rozmnoženo, Znojmo 1979).
Studie a články: L. Kundera: předmluva, in Yehudi Menuhin (1964); P. Feldstein – T. Pěkný: O něčem jiném? Ne. O Oldřichu Wenzlovi, My 1964, č. 9; M. Blahynka in Denní chléb (1978); L. Kundera: ediční zpráva, in Veškerá poezie (1982); M. Blahynka: doslov, tamtéž; L. Kundera: doslov a bibliografie, in Pohodlný život (1990); S. Dvorský: Kavárna Westend 1947–1951 a sborník Židovská jména, in Židovská jména (1995); S. Dvorský: Z podzemí do podzemí. Český postsurrealismus čtyřicátých až šedesátých let, in Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2001); L. Engelking in Surrealizm, underground, postmodernizm (Lódz 2001); M. Machovec: Židovská jména rediviva, A2 2007, č. 51/52.
Recenze: Yehudi Menuhin: P. Král, MF 26. 8. 1964; O. Sus, HD 1964, č. 8; B. Doležal, Tvář 1964, č. 9–10 * Hřích ublížit: Z. Pešat, LitN 1966, č. 32; K. Milota, Plamen 1966, č. 7; L. Kundera, HD 1967, č. 2 * Veliký požár: Z. Pešat, Listy 1968, č. 4; V. Brukal, Sešity pro literaturu a diskusi 1969, č. 28; O. Sus, Rt 18. 7. 1968 * Veškerá poezie (1982): D. Sedlická, MF 22. 10. 1982 * Pohodlný život: Z. Pešat, LitN 1991, č. 22; jh (J. Hilčr), NK 1991, č. 6; E. Lukeš, Tvar 1991, č. 46 * Veškerá poezie (2000): L. Foldyna, Host 2001, č. 6; S. Škoda, Babylon 2001, č. 1; J. Staněk, Tvar 2001, č. 12.
Rozhovory: Z. Janík – R. Křesťan, MS 1964, č. 44; M. Blahynka, Impuls 1966, s. 927; -ac- (M. Vacík), RP 10. 4. 1969.
Nekrolog: -a- (M. Fiala), RP 12. 8. 1969.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis: V. Čiháková, Praha 1995).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Věra Brožová (1998)

Aktualizace hesla: 14. 10. 2016 (vk)

Aktualizace bibliografie: 14. 10. 2016 (vk)

zpět na hlavní stranu