Slovník české literatury po roce 1945
Josef NESVADBA
* 19. 6. 1926, Praha
† 26. 4. 2005, Praha
Prozaik, autor sci-fi
Vyrůstal v rodině profesora na obchodní akademii (původně komerčního inženýra) a učitelky. Navštěvoval anglické gymnázium Prague English Grammarschool, které však bylo 1942 zrušeno a žáci převedeni na české reálné gymnázium. Po maturitě (1945)
Nesvadba studoval na Lékařské fakultě UK (specializace psychiatrie) a souběžně několik semestrů také estetiku na FF UK (1945–48). 1950 ukončil studia medicíny (MUDr.) a začal pracovat v Okresní nemocnici v Teplicích. Souběžně působil jako adept scenáristiky v
Čs. státním filmu (1950–51, skupina Řezáč – Fábera, nerealizovaný scénář podle vlastní divadlení hry Budou žít). Od 1952 byl vojenským lékařem u letectva a krátce v
Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od 1956 až po odchod do důchodu (1992) byl zaměstnán jako psychoterapeut na psychiatrickém oddělení Fakultní polikliniky v Praze (pobočka Lobeč) a od 1967 rovněž jako samostatně pracující psychiatr v denním sanatoriu Horní Palata. Do jeho tvorby se promítly zkušenosti z četných cest do zahraničí: 1965–67 byl na stipendijním pobytu v Rakousku (Vídeň), navštívil také USA (1964, 1965), Čínu a Vietnam (1960), několikrát Anglii a další země západní Evropy.
Stál u zrodu časopisu Středoškolák (1945), v němž debutoval a který také spoluredigoval (do 1948). Přispíval do periodik
Mladé archy, Mladá fronta,
Generace,
Kvart,
Nový život,
Kultura,
Plamen, Čs. voják (zde 1959 jako literární příloha román Zlatý Buddha),
Tvorba,
Literární noviny, Slovenské pohľady (Bratislava),
Literární měsíčník, Lidová demokracie, Mladý svět a
Kmen. Podle jeho předloh vznikly filmy Tajemství zlatého Buddhy (1973, r.
Dušan Klein, sc.
Otto Zelenka,
Ladislav Fuks a Dušan Klein), Zítra vstanu a opařím se čajem (1977, r.
Jindřich Polák, sc.
Miloš Macourek a Jindřich Polák), Upír z Feratu (1982, r.
Juraj Herz, sc.
Jan Fleischer a Juraj Herz); spolu s režiséry pak sám podle svých próz napsal scénáře k filmům Blbec z Xeenemünde, Tarzanova smrt (oba 1962, r.
Jaroslav Balík), Ztracená tvář (1965, r.
Pavel Hobl), Zabil jsem Einsteina, pánové (1969, r.
Oldřich Lipský, sc. +
Miloš Macourek) a Slečna Golem (1972, r.
Jaroslav Balík). Je spoluautorem rozhlasových her Ukradené fantazie (1982), Smrt starého vynálezce (1983) a Veliká hra na vesmír (1988). V
Čs. televizi byly uvedeny adaptace Nesvadbových próz Případ zlatého Buddhy (1961, s tit. Úhel dopadu, r. František Filip, sc. Ondřej Vogeltanz) a povídky Kojenština (1983, s tit. Tajemství kojence,
r.
František Laurin, sc.
Jiří Bednář). Jako scenárista se podílel i na seriálu Bambinot (1984, r.
Jaroslav Dudek, sc. +
Miloš Macourek). – V roce 2003 vznikl na výzvu zpěváka Aleše Brichty soubor povídek, v němž se devět autorů fantasy a sci-fi (Aleš Brichta, Jaroslav Mostecký, Ondřej Neff, Jiří Pavlovský, Jiří Walker Procházka, Vlado Ríša, Zdeněk Rosenbaum, Vladimír Šlechta a Miroslav Žamboch) nechalo inspirovat Nesvadbovou povídkou Anděl posledního soudu a vytvořilo devět stejnojmenných textů.
Od konce 40. let překládal Nesvadba básně z angličtiny a napsal řadu dramat, v nichž s příznačným ideologickým akcentem zpracovával různé aktuální i historické náměty (Svárov). Osobitý výraz však jeho tvorba získala až v druhé polovině 50. let, kdy se prosadil jako autor, který soudobé české próze „objevil“ postupy sci-fi literatury. Zaujal především třemi soubory povídek Tarzanova smrt, Einsteinův mozek a Výprava opačným směrem, ve kterých navázal na domácí i světovou tradici žánru od
Jakuba Arbese až po
H. G. Wellse a
Karla Čapka. Nesvadbovy sci-fi povídky i rozsáhlejší prózy nadále akcentovaly etické a politické aspekty lidského života, jejich účinek ovšem spočíval především v autorově schopnosti vystavět příběh, obratně rozvinout dobovými aktualitami inspirovaný vtipný nápad. Jeho prózy jsou v duchu arbesovských romanet komponovány jako příběhy s tajemstvím, směřují k pointě, která vyjadřuje morální poselství díla. Od orientace na témata obecně protiválečná a humanistická (Tarzanova smrt,
Einsteinův mozek) přitom autor postupně dospíval ke snaze o hlubší analýzu soudobé společenské problematiky a v novele Dialog s doktorem Dongem, zasazené do exotického prostředí Vietnamu, i k polemice s dogmaty komunistické revoluční praxe. V 70. letech začal stále více převažovat sklon k vynalézavé, někdy až přebujelé fabulaci, k napínavým příběhům a dějovým zápletkám ztvárňujícím obecné otázky doby (Bludy Erika N., Hledám za manžela muže). Ve sci-fi próze První zpráva z Prahy (nejprve vydané na sklonku 70. let ve zcenzurované podobě s tit. Tajná zpráva z Prahy a teprve později v původním znění) se Nesvadba snažil zachytit duchovní atmosféru konce 60. let a konfrontovat situaci české inteligence doma a v zahraničí. Autorův poslední román Peklo Beneš je pokusem o politicko-historickou sci-fi (prezidentu Edvardu Benešovi se podaří zabránit Mnichovské dohodě a Československo se stává neutrálním státem); fabulačně komplikovaný text však pracuje i s prvky špionážního a především psychologického románu.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Tři podpisy (D, rozmnož., 1954, i prem.); Milionář Liebig (D, rozmnož., 1956; přeprac. verze hry Svárov uvedené v prem. 1950; hráno též s tit. Zásnuby barona Liebiga, prem. 1956); Mimořádná událost (D, rozmnož., 1956, i prem.); Tarzanova smrt (PP 1958); Případ zlatého Buddhy (R detekt., 1960; poté in Tři dobrodružství); Einsteinův mozek (PP 1960); Výprava opačným směrem (PP 1962); Dialog s doktorem Dongem (P 1964); Poslední cesty kapitána Nema (PP pro ml., 1966); Jak předstírat smrt (R 1971; poté in Tři dobrodružství); Tři dobrodružství (PP 1972, obsahuje: Případ zlatého Buddhy, Jak předstírat smrt, Absolutní stroj); Bludy Erika N. (R 1974; uprav. 1980); Tajná zpráva z Prahy (R 1978; poté jako původní necenzurované znění s tit. První zpráva z Prahy); Řidičský průkaz rodičů (PP 1979); Minehava podruhé (PP 1981); Hledám za manžela muže (R 1986; s tit. Sex-fikce aneb Hledám za manžela muže, 1991); Po stopách sněžného muže (comics pro ml., in 3 x Kája Saudek, 1990, + O. Neff + M. Macourek); První zpráva z Prahy (R 1991, necenzurované vyd.); Peklo Beneš (R 2002); adaptace: Cesta kolem světa za osmdesát dní (D, rozmnož., 1962, prem. 1966, podle J. Vernea); scénicky: Ráno (1948); Budou žít (1949); Výprava do Oceánie (1950).Souborná vydání: Blbec z Xeenemünde, Erosomy (PP 2001).
Výbory: Vynález proti sobě (1964); Výpravy opačným směrem (1976); Einsteinův mozek a jiné povídky (1987).
Překlad: S. T. Coleridge: Skládání o starém námořníku (1946).
Příspěvky ve sbornících: Jedním dechem (1970); Příběhy s tajemstvím (1981); Hvězdy v trávě (1984); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986).
Uspořádal a vydal: Mezi dvěma plameny (výbor z angl. poezie, 1948, s J. Kárnetem); Panorama of Czech Literature. Science fiction (Praha 1986, s O. Neffem, který není uveden; též franc., špan., něm. a rus.).
LITERATURA
Knižně: Zasloužilý umělec J. N. (nakladatelský tisk Čs. spisovatele k šedesátinám, 1986).Studie a články: J. Zika: Prózy Josefa Nesvadby, ČL 1964, s. 343; A. Einhornová: Nejvýraznější představitelé naší vědeckofantastické literatury, ČL 1968, s. 216; O. Neff in Něco je jinak (1981); W. Thadewald: J. N. Ein Porträt, Deutsches SF Magazin (München) 1982, č. 6; O. Neff: doslov, in Einsteinův mozek a jiné povídky (1987); M. Pohorský in Zlomky analýzy (1990); V. Novotný: doslov, in První zpráva z Prahy (1991); V. Novotný in sb. Normy normalizace (1996; o dvou verzích románu Tajná zpráva z Prahy), též in Problémy a příběhy (2001); M. Uhlířová in Sborník prací FF Slezské univerzity, řada literárněvědná A1, 1991; P. Hrtánek in Negativní utopie v české próze druhé poloviny 20. století (Spisy Filozofické fakulty Ostravské univerzity ; č. 150/2004); A. Langer in Průvodce paralelními světy (2006).
Recenze: Tarzanova smrt: J. Petrmichl, LitN 1958, č. 48 * Einsteinův mozek: M. Jungmann, RP 14. 2. 1961; F. Vrba, LitN 1960, č. 45 * Výprava opačným směrem: P. Nauman, LitN 1963, č. 12 * Dialog s doktorem Dongem: -mb (M. Brousková), Tvář 1964, č. 5–6 * Tajná zpráva z Prahy: J. Hájek, RP 16. 2. 1979 * Hledám za manžela muže: P. Vašák, Kmen 1987, č. 27 * Peklo Beneš: A. Haman, LidN 19. 9. 2002; A. Burda: Tvar 2002, č. 15; -VŠ- (V. Šlajchrt), Respekt 2002, č. 38.
Rozhovory: V. Poppová, Práce 1989, č. 1; O. Neff in Klon '97 (1997).
Nekrology: O. Neff, J. Slomek, LidN 27. 4. 2005; J. Veis, MFD 27. 4. 2005; O. Neff, MFD 27. 4. 2005.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRJaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963
Autor hesla: Aleš Haman (1998); Ladislav Pytloun (1998)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2006
(ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2006
(ap)