Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Zdeněk LORENC

* 12. 2. 1919, Praha 
 
Básník a prozaik
 Vyrostl v rodině poštovního úředníka. Obecnou školu vychodil v Praze-Žižkově, libeňské reálné gymnázium navštěvoval v letech 1930–1938. Ke konci středoškolských studií jej zajímalo divadlo: v roce 1937 spoluzaložil divadelní soubor U zelené růže (jediné představení v pražské Unitárii), byl rovněž hercem a recitátorem v Divadelním kolektivu mladých na Zbořenci (v rámci Svazu odborového studenstva) a v kolektivu Jiřího Veltruského. Roce 1938 začal studovat češtinu a francouzštinu na FF UK, po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939 se dva roky učil knihkupeckým účetním v nakladatelství Melantrich. V roce 1942 krátce pracoval jako administrativní síla ve stavební kanceláři a v účtárně továrny Ostmarkwerke ve Kbelích. Od června téhož roku byl bez stálého zaměstnání. Ve funkci literárního tajemníka spolupracoval s Hanušem Jelínkem na přípravě české verze jeho třídílné Histoire de la littérature tcheque (Paříž 1933, česky nevyšlo). Po okupaci pokračoval v přerušených studiích na FF UK a souběžně byl v letech 1945–1946 tajemníkem měsíčníku Doba, vydávaného Uměleckou besedou, pro niž zpracovával Knihu protokolů literárního odboru Umělecké besedy v letech 1878–1887. Studia však nedokončil a v roce 1946 se stal tajemníkem publikační komise ministerstva informací a osvěty. Poté, co byl roku 1950 z politických důvodů propuštěn, pracoval nejprve ve sklárně v Bílině, od září 1951 jako učitel v Praze-Smíchově. V únoru 1952 byl zatčen a vyšetřován Státní bezpečností, po roce zproštěn obžaloby a propuštěn (rehabilitován 1968), avšak do roku 1959 nesměl publikovat. Od července 1952 pracoval převážně jako soustružník v pražských podnicích. V roce 1965 se stal spisovatelem a překladatelem z povolání, když však na začátku 70. let opět ztratil možnost publikovat, živil se od roku 1971 jako železář a svářeč. Po odchodu do důchodu v roce 1980 pracoval jako vrátný (1981–1986).
 Básně, prózy a literární kritiky uveřejnil Lorenc poprvé v Programu D 41, poté v Mladých arších, Době, Pochodu, Generaci, Mladé frontě, Literárních novinách, My 46, Kytici, Listech (1947 zde překlad Jeana-Paula Sartra Existencialismus je humanismem, Intimita), Programu D 47, Kvartu, Plameni, v týdeníku Listy (1969); po roce 1990 v Tvaru, Ateliéru, Jarmarku umění aj. Účastnil se řady sborníků a antologií sci-fi povídek, na antologiích z francouzské poezie se podílel též jako překladatel. Po válce krátce redigoval překladatelskou edici Pohled do myšlenek a knih (1945–1946, vydával pražský knihkupec Karel Marel) a spoluredigoval Mladé archy (1948–1949). Lorencovy texty byly otištěny v samizdatových sbornících Ještě léto (1974), Volné sebrání 2 (1974, ed. Ludvík Kundera), Volné sebrání 4 (1974, ed. Ludvík Kundera), Básníci a samotáři (1984, eds. O. Fibich, J. Brixi). Užíval šifer ZL a ZLO, pseudonymů Melchior (divadlo U zelené růže) a Jaroslav Jirkal.
 Již na konci 30. let se Lorenc sblížil s představiteli literárního a výtvarného surrealismu; v roce 1946 se jako zástupce tzv. mladších surrealistů stává členem Skupiny Ra. Jeho tehdejší básnická tvorba je ale postuláty ortodoxní surrealistické estetiky ovlivněna pouze zčásti a osou jeho prvních sbírek je spíše apologie romantismu, romantiky a lyrismu jako životní i umělecké filozofie (esej Romantismus 20. století). Pro Lorencovy verše je charakteristické utváření básnického univerza, v němž se prostupuje vnější životní realita s podvědomím lidského nitra (Trojstěžník, Vodnář v Blížencích, Plavba). Průřezem autorovy tvorby z let 1948–1963 je sbírka Za zády, zachycující jeho úsilí nalézt v rozsáhlých, leč vědomě fragmentárních básnických skladbách možnost nové komunikativní varianty surrealismu. V 70. letech Lorenc přestává poezii psát, v jeho pozdějších textech postupně nad lyrizací vítězí konkrétnost básnického gesta, expresivita záznamů asociací a subjektivní mozaika historických detailů a individuálních reflexí (Sladké vánoce mým mrtvým, Prabásně, Paňák na zdi). V básnické skladbě Romantismus XX. století aneb Márinka od parchantů kombinuje máchovské motivy s uvolněnou surrealistickou obrazností. Navazuje zde na své dřívější texty vycházející z osobitého chápání romantismu nikoli jako uměleckého a myšlenkového proudu, ale jako revolty a protestu proti jakékoli podobě nesvobody člověka a dehumanizace světa a zároveň jako razantního vyjádření vůle k indivudualismu. Básnické texty vycházající z takto chápané ideje romantismu shrnuje kniha Nocležna pro romantismy. Částečný vhled do rozsáhlé literární pozůstalosti Zdeňka Lorence poskytuje soubor Pít z kterékoli strany, jenž obsahuje převážně dosud nepublikované básně z přelomu čtyřicátých a padesátých let. – Lorencova tvorba prozaická tlumočí svět plný tajemství a záhadných psychologických jevů; odkazuje více k spirituální a psychologické próze 30. let než k surrealistické beletrii. Již novelistický triptych Kardinálská vesnice uvádí čtenáře do prostředí tajuplných postav, do sféry nepojmenovatelných duševních hnutí, přičemž konkrétní děje se odehrávají v přízračném a neznámém psychologickém časoprostoru. Novela Hodina pětadvacátá spojuje tradiční motiv lidské neviditelnosti s existenciální retrospektivou subjektivního lidského osudu a s ponorem do hlubin podvědomí. V experimentální próze s kriminální zápletkou Dutá lampa se snaží postihnout iracionální psychologická hnutí a jejich důsledky pro konkrétní chování postav. Motiv konfrontace dvou odlišných civilizací a protichůdných psychologií postav zosobňujících znepřátelené světy zpracoval Lorenc v romanticky komponovaných historických příbězích z Jižní Ameriky, zachycujích první setkání conquistadora Pizarra s říší Inků (Virakoča) či osudy španělských námořníků mezi Indiány (Víno mrtvého muže).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o umění: Romantismus 20. století (E, bibliofilie, 1943, vlastním nákladem); Trojstěžník (B, bibliofilie, 1945); Krajiny ve tváři (BB, soukromý tisk, 1946); Vodnář v Blížencích (BB 1946); Plavba (BB 1947); Kardinálská vesnice (PP 1947); Virakoča (R 1959); Hodina pětadvacátá (R 1965); Dutá lampa (P 1967); Za zády (BB 1967); Víno mrtvého muže (R 1969); Prologomena k Romantismu 20. století (bibliofilie, 1988, vlastním nákladem); Sladké vánoce mým mrtvým (BB 1990, vlastním nákladem); Prabásně (BB 1991); Zavazadlo s posledním romantismem 20. století anebo konec (bibliofilie, 1992); Paňák na zdi (BB 1993); Romantismus XX. století aneb Márinka od parchantů (BB 1996); Nocležna pro romantismy (BB 2000, obsahuje bibliografii); Pít z kterékoliv strany (BB 2001, ed. M. Bauer).
Překlady: Básně F. Gárcii Lorky (1945, s L. Prokopovou); L. Cabrera (= L. Cabrerová): Černošské pohádky z Kuby (1945); L. Blanc: Z dějin únorové revoluce 1848 (1945); J. Cassou: Žízeň / Novic (1946); Dopisy R. Rollanda a L. N. Tolstého (1946); P. Eluard: Výbor básní (1946, s dalšími); P. Bost: Vysoké sedlo (1946); H. Barbusse: Bílý teror (1950); T. Tzara: Paměť člověka (1966); I. Asimov: Ocelové jeskyně (1970); P. Soupault: Snová zavazadla (1999); scénicky: T. Tzara: Útěk (1947).
Ostatní práce: FIT Prague 1970 (obrazová propagační publikace o Československu s kolážemi Jiřího Koláře připravovaná pro kongres překladatelů, 1970; po zákazu kongresu část nákladu zkonfiskována, zbytek později distribuován Čedokem s titulem Tchécoslovaquie – Czechoslovakia – Tschechoslowakei).
Příspěvky ve sbornících a almanaších
: Roztrhané panenky (vlastním nákladem, 1942); A zatím co válka... (vlastním nákladem, 1946); Čest básníků (1947, zde překlady); Skupina Ra (1947); Magnetická pole (1967, zde překlady); Sto moderních básníků (1967, zde překlady); Železo přichází z hvězd (PP sci-fi, 1983); Lidé ze souhvězdí Lva (PP sci-fi, 1983); Marginálie (1991).

LITERATURA

Studie a články: M. Bauer: Surrealismus ve stínu romantismu, in Z. Lorenc: Nocležna pro romantismy (2000), M. Bauer: Prozaické torzo Zdeňka Lorence z 90. let 20. století, in Česká próza 90. let 20. století (ed. M. Bauer, 2002); V. Novotný: Bariéry na prach. K prozaickým dílům surrealistického básníka Zdeňka Lorence, Intelektuál 2003, č. 2, s. 49-55, též in Paradoxy a paralely (2006).
Recenze: Hodina pětadvacátá: L. Kundera, LitN 1966, č. 3; K. Dostál, Plamen 1966, č. 2 * Dutá lampa: I. Zítková, MF 3. 10. 1967; N. Stavrogin (O. Sus), HD 1967, č. 11 * Za zády: J. Brabec, Orientace 1967, č. 6; M. Blahynka, KT 1968, č. 17 * Víno mrtvého muže: Š. Vlašín, RP 26. 9. 1969 * Sladké vánoce mým mrtvým: I. Slavík, LD 27. 12. 1990; P. Řezníček, Tvar 1991, č. 9 * Prabásně: M. Exner, Tvar 1991, č. 33; P. Král, LitN 1991, č. 37 * Romantismus XX. století aneb Márinka od parchantů: V. Papoušek, Tvar 1996, č. 11; J. Štolba, LitN 1997, č. 39, též in Nedopadající džbán (2006) * Pít z kterékoliv strany: M. Kovářík, Tvar 2001, č. 17; R. Kopáč, LitN 2002. č. 8; R. Novák, Host 2002, č. 5, Recenzní příloha.
K životním jubileím: M. Petříček, Listy 1969, č. 6.
Rozhovory: M. Langerová, SvSl 25. 4. 1989; L. Kasal, Tvar 1991, č. 16; S. Antošová, Právo 16. 4. 1998, příl. Salon, č. 61.
Nekrology: jch (J. Chuchma), MFD 22. 10. 1999; M. Bauer, Dokořán 1999, č. 12; L. Kundera: Ateliér 1999, č. 24.

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 5. 4. 2007 (kp)
 
zpět na hlavní stranu