Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Jiří  BRABEC

* 28. 10. 1929, Kněževes (u Rakovníka) 
 
 
Literární historik, lexikograf a editor
 Pochází z dělnické rodiny. Jeho první manželkou byla literární historička a editorka Zina Trochová (*1924), druhou je redaktorka, literární kritička a teoretička Marie Langerová (*1948); otec prozaičky Zuzany Brabcové (*1959).
Brabec se vyučil prodavačem, od roku 1943 pracoval v obchodě nejprve v rodišti, pak v Praze. V letech 1948–1949 byl zaměstnán na kulturním oddělení pražského krajského výboru Československéh svazu mládeže. Po absolvování dělnické přípravky v Mariánských Lázních (1949–1950) vystudoval češtinu a historii na FF UK (diplomová práce S. K. Neumann, 1955). V letech 1955–1971 pracoval v Ústavu pro českou literaturu jako odborný, později vědecký pracovník (CSc. 1962 prací Vývojové tendence české poezie koncem let osmdesátých a na počátku let devadesátých, současně obdržel titul PhDr.). Externě přednášel na PedF a FF UK českou literaturu. V letech 1969–1970 byl úřadujícím místopředsedou tzv. Seifertova Svazu českých spisovatelů. V letech 1971–1972 byl bez zaměstnání, 1972–1974 biletář v Realistickém divadle, 1974–1977 strážný v Loretě, odkud po podpisu Charty 77 dostal výpověď. V letech 1977–1978 noční hlídač, 1978–1990 topič. V prosinci 1989 se vrátil do ÚČL, po několika měsících však přešel na FF UK, kde byl jmenován docentem české literatury (na základě souboru studií o české literatuře 20. století) a přednášel zde do roku 2002. Nyní je vědeckým pracovníkem Masarykova ústavu AV ČR, externě spolupracuje s Jihočeskou univerzitou.
 Debutoval 1951 recenzí v Novém životě, dále publikoval zvláště v České literatuře, Literárních novinách, Květnu (1958 předsedou redakční rady), Kulturní tvorbě, Plameni, Orientaci (1966–1967 předsedou redakční rady), Hostu do domu, Nových knihách aj. Po zákazu publikování uveřejňoval své práce v exilových (Svědectví, Paříž; Proměny, New York) a v samizdatových periodikách: Kritický sborník (v ročence 1984 souhrnná studie o Jaroslavu Seifertovi), Obsah, Historické studie (zde bibliografie Záviše Kalandry), Vokno, Spektrum aj. – V roce 1984 připravil pro samizdat jeden z návrhů na vydání souborného díla Tomáše Garrigua Masaryka, který byl 1991 přijat Masarykovým ústavem AV ČR za základ Spisů TGM. Je autorem dvoudílné Bibliografie Františka Langera (pod jménem Anny Langrové, uložena v Divadelním ústavu a PNP). Připravil řadu výborů a edic, jež často opatřoval předmluvami či doslovy. – V samizdatu redigoval Fikarovu sbírku Kámen na hrob (1979), výbor z Jaroslava Seiferta Ruce Venušiny (1982, s Kateřinou Skalickou = Marií Jiráskovou). Je spolutvůrcem Slovníku českých spisovatelů (smz. 1978; přeprac. v edici Petlice 1979; v exilu Toronto 1982, doma knižně 1991 pod tit. Slovník zakázaných autorů), zachycujícího komunistickým režimem potlačovanou literaturu v období od února 1948 do konce 70. let. Přispěl do samizdatového sborníku Z Obsahu (1987). V rukopise zůstaly rozsáhlé studie Šaldova vůle k integraci (1971, vydání zakázáno), Česká literatura v druhé světové válce (1972), Záviš Kalandra (napsáno v polovině 80. let) i Brabcem redigovaný sborník Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971). – Užívá šifry jb.
 

Brabec vstoupil do literárního života na počátku 50. let, ovlivněn dobovými schematickými představami o umění. Zpočátku se zabýval především poezií konce 19. století (o desetiletí později se tento zájem promítl i do syntetizující knižní studie Poezie na předělu doby). Zájem o poezii Františka Halase a účast v literárním seskupení Květen jej od druhé poloviny 50. let přiváděly k hlubšímu, analytickému pojímání umění, které se projevilo nejen v množství významných studií a edic, ale i v jeho kulturně organizační činnosti v 60. letech. Těžiště Brabcovy literárněvědné práce spočívá v literární historii – především v oblasti poezie a myšlení o umění. Vychází z bohatých znalostí pramenů a dobového materiálu i ze schopnosti teoretického a periodizačního nadhledu, a to v širokém záběru od druhé poloviny 19. století (tzv. moravská kritika 70. a 80. let, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Antonín Sova) přes období meziválečné (František Halas, Jaroslav Seifert, F. X. Šalda, Záviš Kalandra, Karel Teige, Vladimír Holan) až po současnost (Karel Šiktanc, Ladislav Fikar, Milan Kundera, Zbyněk Havlíček). Metodologicky čerpá Brabec podněty zvláště z F. X. Šaldy, pražského strukturalismu a ze současné fenomenologicky orientované filozofie, nepatří však k žádné vyhraněné literárněvědné škole. Jako editor připravil kritická vydání řady autorů, podílí se zvláště na vydávání spisů Tomáše Garrigua Masaryka a Jaroslava Seiferta.
Významnou prací byl samizdatový Slovník českých spisovatelů s podtitulem Pokus o rekonstrukci dějin české literatury 19481979 (spolu s dalšími), který obsahuje biografické a bibliografické údaje o více než 400 českých spisovatelích, jejichž díla zamlčovala oficiální literární věda.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Antonín Sova (studie, 1953, s J. Zikou); Čtyři studie o Františku Hrubínovi (1960, + Z. Heřman + V. Karfíková + V. Formánková); Poezie na předělu doby (studie, 1964); Slovník českých spisovatelů (Toronto 1982; s tit. Slovník zakázaných autorů, 1991; s J. Grušou, I. Hájkem, P. Kabešem a J. Lopatkou).
Účast v týmových pracích: Dějiny české literatury 3 a 4 (1961 a 1995); Jak číst poezii (1963; přeprac. 1969); Slovník českých spisovatelů (1964); Čeští spisovatelé 19. století (1971); Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století (1972, ve vydání 1973 obě knihy spojeny); Český Parnas. Vrcholy české literatury 1970–1990 (1993).
Příspěvky ve sbornících: František Hrubín (1970); Tabuizovaná literatura posledních dvaceti let (1990); Hubert Gordon Schauer – osobnost, dílo, doba (1994); Václav Černý 26. 3. 1905–2. 7. 1987 (1994); Zápisník o Šaldovi (1994); Návrat Egona Hostovského (1996); Václav Černý – Život a dílo (1996); Lidové noviny a Karel Poláček (1998); Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor (1999); Co daly naše země Evropě a lidstvu 3 (2000); Zlatá šedesátá (2000); Česká literatura na konci tisíciletí 1–2 (2001); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Cesta a odkaz T. G. Masaryka: fakta, úvahy, souvislosti (2002); Mám jen knihy a skripta, cenná práce životní: 70 let Masarykova ústavu (2002); Život je jinde...? (2002); Reflexe baroka v české literatuře 20. století (2003); T. G. Masaryk a literatura (2003); Básník a politik (2004); Na pozvání Masarykova ústavu 1, 2 (2004, 2005); Josef Dobrovský: Fundator studiorum slavicorum (2004); Sto let od narození Václava Černého (2005); Hledání expresionistických poetik (2006).
Uspořádal, vydal a redigoval: S. K. Neumann: Zpěvy jistoty (1955) + O umění (výbor, 1958); A. Sova: Ivův román (1961) + Dobrodružství odvahy a jiné básně (výbor, 1961) + Květy intimních nálad a jiné básně (výbor, 1960) + Z mého kraje, Soucit a vzdor (1962); A co básník (antologie české poezie 20. století, 1963, s K. Šiktancem a J. Šotolou); K. Konrad: Ztvárněte skutečnost (výbor, 1963, se Z. K. Slabým); B. Polan: Život a slovo (výbor, 1964); K. Teige: Jarmark umění (výbor, 1964, s K. Chvatíkem) + Výbor z díla (1. Svět stavby a básně, 1966; 2. Zápasy o smysl moderní tvorby, 1969, nedistribuováno; 3. Osvobozování života a poezie, 1994, vše s V. Effenbergrem); Jakou barvu má srdce. Antologie české poezie 1945–1965 (1965, s dalšími); J. Frič: Umělé květiny (výbor, 1965); V. Sivko: Černobílé roky (1965, s autorem); J. Vrchlický: Host na zemi (výbor, 1966, s J. Bruknerem); F. X Šalda: 1867–1937–1967 (1968, s F. Vodičkou, F. Kautmanem a L. Svobodou); J. Seifert: Ruce Venušiny (Toronto 1984, s K. Skalickou = M. Jiráskovou); F. Götz: Literatura mezi dvěma válkami (1984, s M. Chlíbcovou, J. B. neuveden); L. Fikar: Kámen na hrob (Mnichov 1988); S. K. Neumann: Konfese a konfrontace 1, 2 (1988, s J. Holým a M. Chlíbcovou, J. B. neuveden); L. Fikar: Samotín (1992); Z. Kalandra: Intelektuál a revoluce (1994); Z. Havlíček: Otevřít po mé smrti (1994); K. Šiktanc: Hrad Kost – Šarlat – Zimoviště (2004); spisy: F. Hrubín: Básnické dílo (1. Zpíváno z dálky, 1967; 2. Země sudička, 1968; 4. Nesmírný krásný život 1970; 5. Můj zpěv, 1969; 6. Torzo nocí, 1967); Dílo F. Halase (1. Krásné neštěstí, 1969; 2. Časy, 1981, s F. X. Halasem, J. B. neuveden); Spisy T. G. Masaryka (17. Přednášky a studie z let 1882–1884: Hume – Pascal – Buckle – O studiu děl básnických, 1998, se S. Polákem); Dílo Jaroslava Seiferta (3. Poštovní holub, Jablko z klína, Ruce Venušiny, Básně do sbírek nezařazené /1928–1933/, Překlady, Dubia, 2001; 12. Hvězdy nad Rajsou zahradou: Publicistika 1921–1932, 2004).

LITERATURA

Knižně: Docela i sborník. Jiřímu Brabcovi k 75. narozeninám (ed. J. Pospíšil, 2004); Slovo a smysl 2004, č. 2 (zde).
Recenze: Poezie na předělu doby: F. Vodička, LitN 1964, č. 37 * Slovník českých spisovatelů: M. Schulz, Obrys (Mnichov) 1981, č. 1; J. Rolek (M. Trávníček), Kritický sborník (smz.) 1983, č. 3; J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1983, č. 69; J. Slomek, ...atd, 1990, č. 3; J. Opelík, LitN 1992, č. 30.
Rozhovor: D. Sedlická, Kmen 1990, č. 9; M. Langerová, LitN 1991, č. 5; J. Slomek, LitN 1992, č. 30 (s autory Slovníku).

Autor hesla: Jiří Holý (1995)
Aktualizace hesla: 24. 8. 2007 (kb)
 
zpět na hlavní stranu