Jiří BRABEC
Pochází z dělnické rodiny. Vyučil se prodavačem, od roku 1943 pracoval v obchodě nejprve v rodišti, pak v Praze. V letech 1948–1949 byl zaměstnán na kulturním oddělení pražského krajského výboru Československého svazu mládeže. Po absolvování dělnické přípravky v Mariánských Lázních (1949–1950) vystudoval češtinu a historii na FF UK (diplomová práce S. K. Neumann, 1955). V letech 1955–1971 pracoval v Ústavu pro českou literaturu jako odborný, později vědecký pracovník (CSc. 1962 prací Vývojové tendence české poezie koncem let osmdesátých a na počátku let devadesátých, současně obdržel titul PhDr.). Externě přednášel na PedF a FF UK českou literaturu. V letech 1969–1970 byl úřadujícím místopředsedou tzv. Seifertova Svazu českých spisovatelů. V letech 1971–1972 byl bez zaměstnání, v letech 1972–1974 se živil jako biletář v Realistickém divadle, v letech 1974–1977 jako strážný v Loretě, odkud po podpisu Charty 77 dostal výpověď. V letech 1977–1978 pracoval jako noční hlídač, v období 1978–1990 jako topič. Na konci osmdesátých let spolu s dalšími pražskými bohemisty pořádal neoficiální Večerní univerzitu. V prosinci 1989 se vrátil do ÚČSL, po několika měsících však přešel na FF UK, kde byl jmenován docentem české literatury (na základě souboru studií o české literatuře 20. století) a přednášel zde do roku 2002. Od té doby je vědeckým pracovníkem Masarykova ústavu AV ČR, dlouhodobě externě spolupracuje také s Jihočeskou univerzitou (mj. na projektu Dějin nové moderny). – Jeho první manželkou byla literární historička a editorka Zina Trochová (1924–2016), druhou je literární kritička a teoretička Marie Langerová (*1948); jeho dcerou byla prozaička Zuzana Brabcová.
Brabec vstoupil do literárního života na počátku padesátých let, ovlivněn dobovými schematickými představami o umění. Zpočátku se zabýval především poezií konce 19. století (o desetiletí později se tento zájem promítl i do syntetizující knižní studie Poezie na předělu doby). Zájem o poezii Františka Halase a účast v literárním seskupení okolo časopisu Květen jej od druhé poloviny padesátých let přiváděly k hlubšímu, analytickému pojímání umění, které se projevilo nejen v množství významných studií a edic, ale i v jeho kulturně organizační činnosti v šedesátých letech. Těžiště Brabcovy literárněvědné práce spočívá v literární historii – především v oblasti poezie a myšlení o umění. Vychází z bohatých znalostí pramenů a dobového materiálu i ze schopnosti teoretického a periodizačního nadhledu, a to v širokém záběru od druhé poloviny 19. století (tzv. moravská kritika sedmdesátých a osmdesátých let, Jan Neruda, Antonín Sova, Jaroslav Vrchlický) přes období meziválečné (František Halas, Vladimír Holan, Záviš Kalandra, Jaroslav Seifert, F. X. Šalda) až po druhou polovinu 20. století (Ladislav Fikar, Zbyněk Havlíček, Milan Kundera, Karel Šiktanc). Metodologické podněty čerpá zvláště z F. X. Šaldy, pražského strukturalismu a z moderní hermeneutiky (H.-G. Gadamer, P. Ricoeur), nepatří však k žádné vyhraněné literárněvědné škole.
Především v polistopadovém období začal v návaznosti na Felixe Vodičku zdůrazňovat klíčovou roli osobní situovanosti badatele v dějinách a z toho plynoucí nutnost kriticky reflektovat svá východiska a uvědomovat si mravní zodpovědnost za vytvořené konstrukty a soudy. V praxi tento přístup – a také potřebu polemicky se vyrovnávat s badatelskými výkony, jež autorovy nároky nesplňují – ilustrují texty shrnuté do souboru Panství ideologie a moc literatury. Brabcovy úvahy zde prostupuje vůle revidovat problémy a otázky již zdánlivě uzavřené, s pomocí multiperspektivního pohledu poukázat na složitost, komplexnost a rozporuplnost zdánlivě jasně čitelných fenoménů a podobně i v návratech k intelektuální a imaginativní tvorbě individuálních osobností rozkrývat vnitřní rozpory a pnutí jejich díla. Tematicky kniha zahrnuje studie literárněhistorické (mj. materiálově bohaté pojednání o protektorátní antisemitské literatuře) i metahistorické a metakritické (reflexe názorů a přístupů zejména T. G. Masaryka, ale též Václava Černého, Emanuela Chalupného, Felixe Vodičky a dalších osobností), kritiky současných literárněhistorických prací a portréty umělců a intelektuálů, jejichž tvorbě Brabec věnoval dlouholetou pozornost.
Podstatnou část Brabcovy literárněhistorické práce reprezentuje jeho činnost pořadatelská. Edičně připravil k vydání mj. výbory z díla Ladislava Fikara, Josefa Friče, Zbyňka Havlíčka, S. K. Neumanna či Antonína Sovy a spolu s dalšími básnické antologie A co básník a Jakou barvu má srdce. Je hlavním redaktorem Spisů Tomáše Garrigua Masaryka a Díla Jaroslava Seiferta, byl editorem Básnického díla Františka Hrubína a Díla Karla Šiktance a podílel se na vydání Díla Františka Halase a třísvazkového Výboru z díla
Karla Teiga.
Významnou prací byl samizdatový Slovník českých spisovatelů s podtitulem Pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948–1979 (spolu s dalšími), který obsahuje biografické a bibliografické údaje o více než 400 českých spisovatelích, jejichž díla v normalizačním období zamlčovala oficiální literární věda. K nejpodstatnějším autorským příspěvkům v rámci kolektivních projektů patří participace na třetím a čtvrtém svazku Dějin české literatury a studie v několikasvazkových Dějinách nové moderny.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Antonín Sova (studie, 1953, s J. Zikou); Čtyři studie o Františku Hrubínovi (1960, + Z. Heřman + V. Karfíková + V. Formánková); Poezie na předělu doby (studie, 1964); Slovník českých spisovatelů (Toronto 1982; s tit. Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991; s J. Grušou, I. Hájkem, P. Kabešem a J. Lopatkou); Tabuizovaná literatura posledních dvaceti let (1990; s A. Zachem a J. Holým); Panství ideologie a moc literatury: studie, kritiky, portréty (1991–2008) (výbor, 2009; edd. J. Flaišman a M. Kosák); Šaldova vůle k integraci (dvě studie) (studie, 2009, Zápisník o Šaldovi, č. 16; edd. J. Flaišman s M. Kosák).
Literární adaptace: Mahulena, krásná panna (PP 1982, pod jm. J. Seiferta).
Účast v týmových pracích: Dějiny české literatury 3 a 4 (1961 a 1995); Jak číst poezii (1963; přeprac. 1969); Slovník českých spisovatelů (1964); Čeští spisovatelé 19. století (1971); Čeští spisovatelé z přelomu 19. a 20. století (1972, ve vydání 1973 obě knihy spojeny); Vývoj filmového vyjadřování I. Zpráva o průzkumu vyjadřovacích složek českého hraného filmu (rozmnož. 1972; přísp. Poznámky o vztahu filmu k literatuře a divadlu nepodepsán); Český Parnas. Vrcholy české literatury 1970–1990 (1993); Slovník českých spisovatelů (2000); Dějiny nové moderny. Česká literatura 1905–1923 (2010); Dějiny nové moderny 2. Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924–1934 (2014); Dějiny „nové“ moderny 3. Věk horizontál. Česká literatura v letech 1935–1947 (2017).
Příspěvky ve sbornících: Antonínu Sovovi kytka polního kvítí z Pacova 1958 (1958); Československé přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistů v Sofii (1963); František Hrubín. K 60. výročí narození Františka Hrubína (1970); Att vara poet. Jaroslav Seifert mellan poesi och politik (Stockholm 1986); Masaryk a myšlenka evropské jednoty (1992); Hubert Gordon Schauer – osobnost, dílo, doba (1994); Václav Černý 26. 3. 1905–2. 7. 1987 (1994); Zápisník o Šaldovi (1994); Návrat Egona Hostovského (1996); Václav Černý – Život a dílo (1996); Lidové noviny a Karel Poláček (1998); Československo 1918–1938. Osudy demokracie ve střední Evropě, sv. 2 (1999); Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor (1999); Co daly naše země Evropě a lidstvu 3 (2000); Zlatá šedesátá (2000); 15 let Revolver Revue (2001); Česká literatura na konci tisíciletí 1 (2001); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Cesta a odkaz T. G. Masaryka: fakta, úvahy, souvislosti (2002); Mám jen knihy a skripta, cenná práce životní: 70 let Masarykova ústavu (2002); Život je jinde...? (2002); Film a básník (2003); Reflexe baroka v české literatuře 20. století (2003); T. G. Masaryk a literatura (2003); Básník a politik (2004); Na pozvání Masarykova ústavu 1, 2 (2004, 2005); Josef Dobrovský: Fundator studiorum slavicorum (2004); Ruralismus, jeho kořeny a dědictví (2005); Sto let od narození Václava Černého (2005); Hledání expresionistických poetik (2006); „Na téma umění a život“: F. X. Šalda 1867–1937–2007 (2007); Kritický sborník 1981–1989: Výbor ze samizdatových ročníků (2009); Šlechtictví neklid. Karlu Šiktancovi k osmdesátým narozeninám (2010); Mnichov ve vzpomínkách pamětníků (2012); Čtení o Jaroslavu Seifertovi: hledání proměn autorovy poetiky (2014); Jan Lopatka: 1940–1993 (2017); „Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí“: lomy, vertikály, refrakce (2017).
Uspořádal, vydal a redigoval: S. K. Neumann: Zpěvy jistoty (1955; též přísp.) + O umění (výbor, 1958; též přísp.) + Sám nejsi nic (1961) + Konfese a konfrontace 1, 2 (1988, pod jm. J. Holého a M. Chlíbcové, ve sv. 2 též přísp.); A. Sova: Lyrika lásky a života (1958) + Ještě jednou se vrátíme… (1959) + Květy intimních nálad a jiné básně (výbor, 1960, s V. Justlem; též přísp.) + Z mého kraje, Soucit a vzdor (1962; též přísp.); A co básník (antologie české poezie 20. století, 1963, s K. Šiktancem a J. Šotolou; též přísp.); K. Konrad: Ztvárněte skutečnost (výbor, 1963, se Z. K. Slabým; též přísp.); B. Polan: Život a slovo (výbor, 1964; též přísp.); K. Teige: Jarmark umění (výbor, 1964, s K. Chvatíkem) + Výbor z díla (1. Svět stavby a básně, 1966, též přísp.; 2. Zápasy o smysl moderní tvorby, 1969, nedistribuováno, 2012 jako faksimile původního vyd., též přísp.; 3. Osvobozování života a poezie, 1994, Osvobozování života a poezie, též přísp., vše s V. Effenbergerem); Jakou barvu má srdce. Antologie české poezie 1945–1965 (1965, s dalšími); J. Frič: Umělé květiny (výbor, 1965); V. Sivko: Černobílé roky (1965, s autorem); J. Vrchlický: Host na zemi (výbor, 1966, s J. Bruknerem; též přísp.); F. X Šalda: 1867–1937–1967 (1968, s F. Vodičkou, F. Kautmanem a L. Svobodou); J. Seifert: Ruce Venušiny (Toronto 1984, s K. Skalickou = M. Jiráskovou; 1998); F. Götz: Literatura mezi dvěma válkami (1984, pod jm. M. Chlíbcové; též přísp.); L. Fikar: Kámen na hrob (Mnichov 1988; též přísp.) + Samotín (1992; též přísp.); Z. Kalandra: Intelektuál a revoluce (1994; též přísp.); Z. Havlíček: Otevřít po mé smrti (1994; též přísp.); K. Šiktanc: Spadl buben do kedluben (2005); Torza rozhovorů. Listy z časů dávno odvanutých (2009, vlastním nákladem, výbor přijaté korespondence adresované J. B.); spisy: F. Hrubín: Básnické dílo (1. Zpíváno z dálky, 1967, též přísp; 2. Země sudička, 1968, též přísp; 4. Nesmírný krásný život 1970; 5. Můj zpěv, 1969, též přísp.; 6. Torzo nocí, 1967; též přísp); Dílo F. Halase (1. Krásné neštěstí, 1968; 2. Časy, 1981, s F. X. Halasem, J. B. neuveden); Spisy T. G. Masaryka (6. Česká otázka; Naše nynější krise; Jan Hus, 2000; 17. Přednášky a studie z let 1882–1884: Hume – Pascal – Buckle – O studiu děl básnických, 1998, se S. Polákem); Dílo Jaroslava Seiferta (3. Poštovní holub, Jablko z klína, Ruce Venušiny, Básně do sbírek nezařazené /1928–1933/, Překlady, Dubia, 2001; 12. Hvězdy nad Rajskou zahradou: Publicistika 1921–1932, 2004); Dílo Karla Šiktance (1. Žízeň; Heinovské noci – Nebožka smrt – Artéská studna, 2003; 2. Město jménem Praha – Horoskopy – Mariášky, 2001; 3. Zaříkávání živých – Adam a Eva – Jak se trhá srdce, 2001; 4. Český orloj – Tanec smrti, 2000; 5. Pro pět ran blázna krále – Sakramenty – Srdce svého nejez – Ostrov Štvanice, 2002; 6. Hrad Kost – Šarlat – Zimoviště, 2004; 7. Paralipomena: Básně (ze zásuvky) – Z překladů – Rozestřeno časem, 2006; 8. Řeč vestoje – Vážná známost – Nesmír – Čistec, 2014).
LITERATURA
Bibliografie: J. Flaišman, M. Kosák, M. Špirit: Bibliografie Jiřího Brabce (1951–2019), Slovo a smysl 2019, zvláštní číslo (zde).
Knižně: Docela i sborník. Jiřímu Brabcovi k 75. narozeninám (ed. J. Pospíšil, 2004)
Monotematická čísla časopisů: Slovo a smysl 2004, č. 2 (zde).
Studie a články: D. Vojtěch: Literární historik, jeho otázky a úkoly, in J. B.: Panství ideologie a moc literatury (2009); P. Andreas: Milan Blahynka o Miladě Chlíbcové alias Jiřím Brabcovi, in Vybírat a posuzovat: literární kritika a interpretace v období normalizace (2016).
Recenze: Antonín Sova: dš [= D. Šajtar], Slezský sborník = Acta Silesiaca 1954, č. [4], s. 566; K. Polák, ČL 1954, č. 1; D. Jeřábek, HD 1954, č. 5 * Čtyři studie o Františku Hrubínovi: J. Novák, ČK 1961, č. 7; F. Všetička, ZM 1962, č. 2 * Poezie na předělu doby: Z. Pešat, NK 1964, č. 25; F. Vodička, LitN 1964, č. 37; F. Buriánek, RP 9. 10. 1964; Z. Kožmín, Plamen 1965, č. 1; M. Petříček, Knižní kultura 1965, č. 1; J. Marek, Československý časopis historický 1965, č. 1; S. Šmatlák, ČL 1965, č. 4; M. Pišút, Slovenská literatúra 1966, č. 2; J. Urbanec, Listy Památníku Petra Bezruče, III. řada, 1967, č. 6/7 * Jaroslav Vrchlický: Host na zemi (ed.): M. Otruba, LitN 1967, č. 35, též in Hledání národní literatury (2012) + Autor – text – dílo a jiné textologické studie (2018) * František Halas: Krásné neštěstí (ed.): zh [= Z. Hejda], Tvář
1969, č. 1, příl., též in Kritiky a glosy (2012) Slovník českých spisovatelů (Slovník zakázaných autorů): M. Schulz, Obrys (Mnichov) 1981, č. 1; J. Rolek (M. Trávníček), KS (smz.) 1983, č. 3; J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1983, č. 69; J. Slomek, ...atd…: Týdeník klubu 89, 1990, č. 3; MV (= M. Vacík), NK 1992, č. 23; J. Opelík, LitN 1992, č. 30; E. Macek, KS 1993, č. 1 * František Götz: Literatura mezi dvěma válkami (ed.): M. Blahynka, Kmen 1987, č. 12 * Panství ideologie a moc literatury: J. Vaníček, Deník Referendum (online) 13. 1. 2010; T. Glanc, LidN 27. 3. 2010, příl. Orientace; M. Jungmann, LitN 2010, č. 14; P. Šidák, A2 2010, č. 11; K. Veselá, Slovo a smysl 2010, č. 13; Z. Vašíček, RR 2010, č. 79; J. Flanderka, Tvar 2010, č. 13; E. Klíčová, Tvar 2010, č. 13; J. Zizler, Souvislosti 2010, č. 4; A. Haman, ČL 2010, č. 6; M. Havelka, Dějiny – teorie – kritika 2011, č. 1; M. Špirit, Echa (online) 24. 10. 2012 * Dílo Jaroslava Seiferta (ed.): J. Chrobák, ČL 2009, č. 2; M. Špirit, Bubínek Revolver Revue (online) 30. 10. 2018 * Spisy TGM (ed.): M. Špirit, Kanon (online) 25. 10. 2018, též in Týnecké listy 2018, č. 11.
Rozhovory: D. Sedlická, Kmen 1990, č. 9; M. Langerová, LitN 1991, č. 5; J. Slomek, LitN 1992, č. 30 (s autory Slovníku); M. Valášek – V. Petrbok – J. Krč, Souvislosti 1995, č. 4; M. Kořená, LidN 4. 3. 2000, příl. 1850 TGM 2000; JF [= J. Flaišman] a MK [= M. Kosák], Echa (online) 23. 11. 2011 (rozhovor z roku 2004); J. Hájek, Souvislosti 2016, č. 2; L. Merhautová, mua.cas.cz. Zpravodaj Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR, v. v. i., 2017 (2018).
K životním jubileím: Z. Jürgens, LidN 29. 10. 2009; Jiří Brabec očima kolegů, mua.cas.cz. Zpravodaj Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR, v. v. i., 2009 (2010; přisp. M. Bahenská, J. Bílek, V. Doubek, L. Kostrbová, M. Pehr, J. Tichý, J. Tomeš); M. Kosák, Kanon (online) 24. 10. 2019; M. Špirit, Bubínek Revolver Revue (online) 28. 10. 2019; M. C. Putna, ČL 2019, č. 5 (online zde).