Slovník české literatury po roce 1945

Vladimír JUST

* 6. 5. 1946, Praha

Teatrolog, publicista, kabaretiér

Pochází z úřednické rodiny. Bratr scenáristy a herce Jiřího Justa (* 1941). – Roku 1964 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole, v letech 1964–1969 studoval na FF UK dějiny a teorii divadla (diplomová práce Herectví V+W; PhDr. 1983, CSc. 1985 prací Proměny kabaretního herectví, doc. 2004, habilitační práce Mystérium smíchu. Život a dílo V. Buriana). V letech 1969–1970 krátce působil jako redaktor časopisu Divadlo. V polovině roku 1970 začal pracovat v Kabinetu pro studium českého divadla v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV (postupně jako odborný asistent, aspirant, vědecký asistent a od 1985 jako vědecký pracovník). V roce 1989 se stal šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue a v této funkci setrval do roku 2004 (od 2005 je předsedou jeho redakční rady). V roce 1992 byl členem Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Při redukci Akademie věd byl Kabinet (1993) spolu s Divadelní revue (1994) převeden do Divadelního ústavu. Souběžně Just v letech 1990–1994 pracoval v redakci Literárních novin. V letech 1991–2005 působil jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie FAMU (specializace drama – etika – dokument), od roku 1996 vyučuje na katedře divadelní vědy FF UK, v letech 2000–2004 externě vyučoval také na Literární akademii Josefa Škvoreckého.

Literárně debutoval roku 1970 v Divadle. Dále publikoval postupně v periodikách Tvorba, Program Státního divadla Brno, Amatérská scéna (1979–80 zde na pokračování seriál Kabaretní proměny), Divadelní revue, Literární noviny (zde mj. pravidelné Úvahy postdivadelní a Úvahy posttelevizní). Scéna, Česká literatura, Lidové noviny (od 1991 byl členem Výboru společnosti pro Lidové noviny), Kritická Příloha Revolver Revue, Film a doba, Respekt, Divadelní noviny, A2 a v samizdatovém časopise Dialog (1978 zde Krédo je na kredenci, s Jiřím Justem). Ve Zprávách České besedy (Liberec) otiskl studii Vlasta Burian. Paradoxy krále komiků (1986, i sep.). Přispíval do sborníků, obsáhlými komentáři a monografickým portrétem doprovodil Klaunovy rozpravy Miroslava Horníčka; napsal doslovy ke knihám Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka, Jana Wericha, Ondřeje Suchého aj. S bratrem Jiřím provozoval v letech 1967–1990 autorské kabaretní divadlo, nejdříve amatérsky pod názvem Antitalent, později profesionálně pod různými názvy a organizacemi. Zvukový záznam částí jejich představení je zachycen na LP deskách Ozvěny malých scén 1, 2 (1983, resp. 1986, i ed.) a Večer s bratry Justy (1987). Uspořádal rovněž čtyřdeskový komplet To bylo Osvobozené divadlo 1, 2 (1986). Roku 1999 jej režisérka Olga Sommerová zahrnula do svého dokumentárního filmu O čem sní muži. V letech 1999–2002 moderoval Just společně s Janem Rejžkem kriticky vyhraněný diskusní televizní klub Katovna, od roku 2004 moderuje rozhlasový pořad o aktualitách z naší a zahraniční kultury Člověk a kultura (stanice Český rozhlas 3 – Vltava, v současné době je pořad vysílán pod názvem Kritický klub Jana Rejžka). V roce 1997 obdržel Cenu F. X. Šaldy za přínos v oblasti umělecké kritiky a kritické publicistiky.

Jako teatrolog spojuje Just historický výzkum s kritickým a polemickým postojem a s úsilím o rehabilitaci „neoficiální“ linie divadelní historie. Zaměřuje se především na malá a studiová divadla, na kabaretní herectví, na komedii a satiru. Po řadě dílčích studií a seriálu Kabaretní proměny vydal knihu Proměny malých scén, jejíž záběr sahá od Červené sedmy, Osvobozeného divadla a Vlastu Buriana přes Semafor a text-appealy až po autorské scény 70. a 80. let: Studio Ypsilon, Divadlo na okraji, HaDivadlo a Divadlo na provázku. (Na tuto práci navazuje antologie textů Z dílny malých scén.) Značnou pozornost věnoval Just tvorbě a životu Vlasty Buriana. Výsledkem jeho práce byla nejprve publikace Vlasta Burian. Paradoxy krále komiků a poté dvoudílná monografie. Na základě historického a archivního výzkumu usiluje Just v první části o lidskou a občanskou rehabilitaci předního českého komika (Věc: Vlasta Burian), v části druhé pak analyzuje jeho hereckou tvorbu (Vlasta Burian: Mystérium smíchu). Osudy Divadla satiry v letech 1944–49 vykreslil v knize Divadlo plné paradoxů, z osobních vzpomínek herců, dobových recenzí a kritik, ilustrací, karikatur a návrhů plakátů sestavil obraz slavné éry Divadla ABC (Werichovo Divadlo ABC). – Z kabaretní poetiky vyrůstala i divadelní představení bratří Justů: volná pásma dialogů, textů, komentářů, úvah a písní, která byla prostoupena satirickými útoky na rozmanité kulturní a politické projevy doby. Justovy aktuální básně, písně, úvahy a úryvky z her vzniklých v letech 1989–90 shrnuje publikace Události a komentáře. Ve dvoudílném Slovníku floskulí se Just snaží v rovině gramatické, syntaktické i sémantické pojmenovat patologické jevy postihující současnou veřejnou mluvu a sleduje užívání, případně nadužívání či zneužívání floskulí, tedy slov a slovních spojení s vyprázdněným nebo úmyslně matoucím obsahem. Hesla jsou zčásti zaměřena lingvisticky, často však prostřednictvím určitého výrazu zkoumají konkrétní kauzu nebo téma českých polistopadových dějin. Šifra mistra Vladimíra aneb 50+50 je soubor krátkých textů různých žánrů, inspirovaných výtvarnými objekty Vladimíra Preclíka. – Polemický tón je příznačný pro Justovu televizní a divadelní kritiku a politickou publicistiku (Poklona není můj obor). Soustavněji se zabýval mj. tématem soudního sporu Marty Chadimové (Věc: Marta Chadimová), nezávislostí veřejnoprávní televize, česko-německými vztahy, věnuje se komentování dlouholetých sporů o Národní park Šumava, ve kterém hájí stanovisko respektování bezzásahových zón.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, publicistika a práce o divadle: Proměny malých scén. Rozmluvy o vývoji a současné podobě českých autorských divadel malých jevištních forem (1984); Vlasta Burian. Paradoxy krále komiků (E 1986); Divadlo plné paradoxů (monografie o Divadle satiry, 1990); Věc: Vlasta Burian. Rehabilitace krále komiků (1. díl monografie, b. d., 1991); Události a komentáře 1989–90 (BB, DD, EE 1992, s J. Justem); Vlasta Burian: Mystérium smíchu. Život a dílo krále komiků (2. díl monografie, 1993); Poklona není můj obor. Úvahy posttelevizní a jiné z let 1990–1995 (1995); Věc: Marta Chadimová (1996, s J. Soukupovou); Werichovo Divadlo ABC (2000); Jiří Voskovec a Jan Werich v divadle, ve filmu, v soukromí (2001, s dalšími); Slovník floskulí 1, 2 (2003, 2005; 1. díl s podtit. Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy, 2. díl s podtit. Další várka slovního smogu: Paslova, pavazby, pamyšlenky; souborně a rozšíř. s tit. Velký slovník floskulí, 2009); Šifra mistra Vladimíra aneb 50+50 (BB, PP 2007, s výtvarným doprovodem V. Preclíka); scénicky (vše s J. Justem): Pohřební ústav (1967); Sňatková kancelář (1967); Romeo a Julius (1967); Pět pátků v baloně (1967); Oligofrenie (1968); Snědli jsme si žížaly (1969); Antitalent-šou (1970); Antitalent-parade (1971); Budoucnost na vzpomínky (1971); Milá Sally, trpím oidipovským komplexem, ale jsem sirotek (1973); Lepší je jít spát (1974); Vyhovování (1975); Absolutní šantán (1977); Krédo je na kredenci (1977); Vata (1979); Ústřední půjčovna myšlenek (1981); Boschův Brajgl (1986); Večer s bratry Justy (1986); Dějiny klaunů v Čechách, na Moravě a zbytku světa (1988).
Účast v týmových pracích: Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech (1995); Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (2000); Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník (2004).
Příspěvky ve sbornících: Divadla studiového typu (1980); Malá encyklopedie českého humoru (1982, ed. R. Pytlík); Divadlo nové doby (1989); Faust: Metaforou k současnosti (1998); Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní. 70 let divadla v Paláci U Nováků (1999); Maminka, tatínek a já (2000); Zlatá šedesátá (2000); Co daly naše země Evropě a lidstvu 3 (2000); Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2001); Kultura a místo. Studie z komparatistiky 3 (2001); Svědectví, nebo legenda? Divadlo ve filmu a televizi 3 (2002); Orghast 2003 (2002); Kultura a společnost. Společnost a kultura (2004); Miscellanea theatralia. Sborník Adolfu Scherlovi k osmdesátinám (2005); Pódia z krabičky (2005); O fejetonu s fejetonem (2007); Josef Váchal (2007); Studia Moravica 6. Symposiana (2008); Bohemica Olomucensia 2. Symposiana (2009).
Uspořádal a vydal: Z dílny malých scén (1989); M. Horníček: Klaunovy rozpravy (1989).

LITERATURA

Recenze: Kredo je na kredenci: šrm (E. Šormová), Dialog (smz.) 1978, č. 5 * Proměny malých scén: J. Dvořák, Scéna 1984, č. 15 * Dějiny klaunů v Čechách, na Moravě a zbytku světa + LP Večer s bratry Justy: R. Ráž, Scéna 1989, č. 1 * Z dílny malých scén: D. Fuchsová, Čs. loutkář 1990, č. 7 * Věc: Vlasta Burian: A. Fuchs, SvSl 24. 7. 1991; J. Lukeš, Scéna 1991, č. 25; O. Nutz – J. Vejvoda in Káva u Kische (1992) * Vlasta Burian (1. a 2. díl): Z. Hořínek, LidN 4. 11. 1993; L. Klosová, Divadelní revue 1994, č. 1; V. Procházka, DivN 1994, č. 1 * Slovník floskulí 1: D. Šlosar, Host 2004, č. 1; P. Fidelius, LidN 17. 1. 2004; K. Karhanová, KPRR 2004, č. 29; P. Pavlovský, LitN 2004, č. 3; M. Klíma, Tvar 2004, č. 6 * Slovník floskulí 2: R. Kopáč, Reflex 2006, č. 1; P. Pavlovský, Týdeník Rozhlas 2006, č. 7; V. Burian + J. Holub, A2 2006, č. 10 * Šifra mistra Vladimíra: J. Holub, DivN 2007, č. 21.
Rozhovory: O. Sommerová in O čem sní muži (1999); L. Jaklová, Hospodářské noviny 21. 11. 2003.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Zdeněk Hořínek (1994); Milena Vojtková (2009)

Aktualizace hesla: 2. 3. 2010 (mvo)

Aktualizace bibliografie: 2. 3. 2010 (mvo)

zpět na hlavní stranu