Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vladimír  JUST

* 6. 5. 1946, Praha 
 
 
Teatrolog, publicista, kabaretiér
 Pochází z úřednické rodiny. Bratr scenáristy a herce Jiřího Justa (* 1941). – Roku 1964 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole, v letech 1964–1969 studoval na FF UK dějiny a teorii divadla (diplomová práce Herectví V+W; PhDr. 1983, CSc. 1985 prací Proměny kabaretního herectví, doc. 2004, habilitační práce Mystérium smíchu. Život a dílo V. Buriana). V letech 1969–1970 krátce působil jako redaktor časopisu Divadlo. V polovině roku 1970 začal pracovat v Kabinetu pro studium českého divadla v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV (postupně jako odborný asistent, aspirant, vědecký asistent a od 1985 jako vědecký pracovník). V roce 1989 se stal šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue a v této funkci setrval do roku 2004 (od 2005 je předsedou jeho redakční rady). V roce 1992 byl členem Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Při redukci Akademie věd byl Kabinet (1993) spolu s Divadelní revue (1994) převeden do Divadelního ústavu. Souběžně Just v letech 1990–1994 pracoval v redakci Literárních novin. V letech 1991–2005 působil jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie FAMU (specializace drama – etika – dokument), od roku 1996 vyučuje na katedře divadelní vědy FF UK, v letech 2000–2004 externě vyučoval také na Literární akademii Josefa Škvoreckého.
 Literárně debutoval roku 1970 v Divadle. Dále publikoval postupně v periodikách Tvorba, Program Státního divadla Brno, Amatérská scéna (1979–80 zde na pokračování seriál Kabaretní proměny), Divadelní revue, Literární noviny (zde mj. pravidelné Úvahy postdivadelníÚvahy posttelevizní). Scéna, Česká literatura, Lidové noviny (od 1991 byl členem Výboru společnosti pro Lidové noviny), Kritická Příloha Revolver Revue, Film a doba, Respekt, Divadelní noviny, A2 a v samizdatovém časopise Dialog (1978 zde Krédo je na kredenci, s Jiřím Justem). Ve Zprávách České besedy (Liberec) otiskl studii Vlasta Burian. Paradoxy krále komiků (1986, i sep.). Přispíval do sborníků, obsáhlými komentáři a monografickým portrétem doprovodil Klaunovy rozpravy Miroslava Horníčka; napsal doslovy ke knihám Ladislava SmoljakaZdeňka Svěráka, Jana Wericha, Ondřeje Suchého aj. S bratrem Jiřím provozoval v letech 1967–1990 autorské kabaretní divadlo, nejdříve amatérsky pod názvem Antitalent, později profesionálně pod různými názvy a organizacemi. Zvukový záznam částí jejich představení je zachycen na LP deskách Ozvěny malých scén 1, 2 (1983, resp. 1986, i ed.) a Večer s bratry Justy (1987). Uspořádal rovněž čtyřdeskový komplet To bylo Osvobozené divadlo 1, 2 (1986). Roku 1999 jej režisérka Olga Sommerová zahrnula do svého dokumentárního filmu O čem sní muži. V letech 1999–2002 moderoval Just společně s Janem Rejžkem kriticky vyhraněný diskusní televizní klub Katovna, od roku 2004 moderuje rozhlasový pořad o aktualitách z naší a zahraniční kultury Člověk a kultura (stanice Český rozhlas 3 – Vltava, v současné době je pořad vysílán pod názvem Kritický klub Jana Rejžka). V roce 1997 obdržel Cenu F. X. Šaldy za přínos v oblasti umělecké kritiky a kritické publicistiky.
 

Jako teatrolog spojuje Just historický výzkum s kritickým a polemickým postojem a s úsilím o rehabilitaci „neoficiální“ linie divadelní historie. Zaměřuje se především na malá a studiová divadla, na kabaretní herectví, na komedii a satiru. Po řadě dílčích studií a seriálu Kabaretní proměny vydal knihu Proměny malých scén, jejíž záběr sahá od Červené sedmy, Osvobozeného divadla a Vlastu Buriana přes Semafor a text-appealy až po autorské scény 70. a 80. let: Studio Ypsilon, Divadlo na okraji, HaDivadlo a Divadlo na provázku. (Na tuto práci navazuje antologie textů Z dílny malých scén.) Značnou pozornost věnoval Just tvorbě a životu Vlasty Buriana. Výsledkem jeho práce byla nejprve publikace Vlasta Burian. Paradoxy krále komiků a poté dvoudílná monografie. Na základě historického a archivního výzkumu usiluje Just v první části o lidskou a občanskou rehabilitaci předního českého komika (Věc: Vlasta Burian), v části druhé pak analyzuje jeho hereckou tvorbu (Vlasta Burian: Mystérium smíchu). Osudy Divadla satiry v letech 1944–49 vykreslil v knize Divadlo plné paradoxů, z osobních vzpomínek herců, dobových recenzí a kritik, ilustrací, karikatur a návrhů plakátů sestavil obraz slavné éry Divadla ABC (Werichovo Divadlo ABC). – Z kabaretní poetiky vyrůstala i divadelní představení bratří Justů: volná pásma dialogů, textů, komentářů, úvah a písní, která byla prostoupena satirickými útoky na rozmanité kulturní a politické projevy doby. Justovy aktuální básně, písně, úvahy a úryvky z her vzniklých v letech 1989–90 shrnuje publikace Události a komentáře. Ve dvoudílném Slovníku floskulí se Just snaží v rovině gramatické, syntaktické i sémantické pojmenovat patologické jevy postihující současnou veřejnou mluvu a sleduje užívání, případně nadužívání či zneužívání floskulí, tedy slov a slovních spojení s vyprázdněným nebo úmyslně matoucím obsahem. Hesla jsou zčásti zaměřena lingvisticky, často však prostřednictvím určitého výrazu zkoumají konkrétní kauzu nebo téma českých polistopadových dějin. Šifra mistra Vladimíra aneb 50+50 je soubor krátkých textů různých žánrů, inspirovaných výtvarnými objekty Vladimíra Preclíka. – Polemický tón je příznačný pro Justovu televizní a divadelní kritiku a politickou publicistiku (Poklona není můj obor). Soustavněji se zabýval mj. tématem soudního sporu Marty Chadimové (Věc: Marta Chadimová), nezávislostí veřejnoprávní televize, česko-německými vztahy, věnuje se komentování dlouholetých sporů o Národní park Šumava, ve kterém hájí stanovisko respektování bezzásahových zón.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, publicistika a práce o divadle: Proměny malých scén. Rozmluvy o vývoji a současné podobě českých autorských divadel malých jevištních forem (1984); Vlasta Burian. Paradoxy krále komiků (E 1986); Divadlo plné paradoxů (monografie o Divadle satiry, 1990); Věc: Vlasta Burian. Rehabilitace krále komiků (1. díl monografie, b. d., 1991); Události a komentáře 1989–90 (BB, DD, EE 1992, s J. Justem); Vlasta Burian: Mystérium smíchu. Život a dílo krále komiků (2. díl monografie, 1993); Poklona není můj obor. Úvahy posttelevizní a jiné z let 1990–1995 (1995); Věc: Marta Chadimová (1996, s J. Soukupovou); Werichovo Divadlo ABC (2000); Jiří Voskovec a Jan Werich v divadle, ve filmu, v soukromí (2001, s dalšími); Slovník floskulí 1, 2 (2003, 2005; 1. díl s podtit. Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy, 2. díl s podtit. Další várka slovního smogu: Paslova, pavazby, pamyšlenky; souborně a rozšíř. s tit. Velký slovník floskulí, 2009); Šifra mistra Vladimíra aneb 50+50 (BB, PP 2007, s výtvarným doprovodem V. Preclíka); scénicky (vše s J. Justem): Pohřební ústav (1967); Sňatková kancelář (1967); Romeo a Julius (1967); Pět pátků v baloně (1967); Oligofrenie (1968); Snědli jsme si žížaly (1969); Antitalent-šou (1970); Antitalent-parade (1971); Budoucnost na vzpomínky (1971); Milá Sally, trpím oidipovským komplexem, ale jsem sirotek (1973); Lepší je jít spát (1974); Vyhovování (1975); Absolutní šantán (1977); Krédo je na kredenci (1977); Vata (1979); Ústřední půjčovna myšlenek (1981); Boschův Brajgl (1986); Večer s bratry Justy (1986); Dějiny klaunů v Čechách, na Moravě a zbytku světa (1988).
Účast v týmových pracích: Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech (1995); Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (2000); Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník (2004).
Příspěvky ve sbornících: Divadla studiového typu (1980); Malá encyklopedie českého humoru (1982, ed. R. Pytlík); Divadlo nové doby (1989); Faust: Metaforou k současnosti (1998); Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní. 70 let divadla v Paláci U Nováků (1999); Maminka, tatínek a já (2000); Zlatá šedesátá (2000); Co daly naše země Evropě a lidstvu 3 (2000); Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2001); Kultura a místo. Studie z komparatistiky 3 (2001); Svědectví, nebo legenda? Divadlo ve filmu a televizi 3 (2002); Orghast 2003 (2002); Kultura a společnost. Společnost a kultura (2004); Miscellanea theatralia. Sborník Adolfu Scherlovi k osmdesátinám (2005); Pódia z krabičky (2005); O fejetonu s fejetonem (2007); Josef Váchal (2007); Studia Moravica 6. Symposiana (2008); Bohemica Olomucensia 2. Symposiana (2009).
Uspořádal a vydal: Z dílny malých scén (1989); M. Horníček: Klaunovy rozpravy (1989).

LITERATURA

Recenze: Kredo je na kredenci: šrm (E. Šormová), Dialog (smz.) 1978, č. 5 * Proměny malých scén: J. Dvořák, Scéna 1984, č. 15 * Dějiny klaunů v Čechách, na Moravě a zbytku světa + LP Večer s bratry Justy: R. Ráž, Scéna 1989, č. 1 * Z dílny malých scén: D. Fuchsová, Čs. loutkář 1990, č. 7 * Věc: Vlasta Burian: A. Fuchs, SvSl 24. 7. 1991; J. Lukeš, Scéna 1991, č. 25; O. Nutz – J. Vejvoda in Káva u Kische (1992) * Vlasta Burian (1. a 2. díl): Z. Hořínek, LidN 4. 11. 1993; L. Klosová, Divadelní revue 1994, č. 1; V. Procházka, DivN 1994, č. 1 * Slovník floskulí 1: D. Šlosar, Host 2004, č. 1; P. Fidelius, LidN 17. 1. 2004; K. Karhanová, KPRR 2004, č. 29; P. Pavlovský, LitN 2004, č. 3; M. Klíma, Tvar 2004, č. 6 * Slovník floskulí 2: R. Kopáč, Reflex 2006, č. 1; P. Pavlovský, Týdeník Rozhlas 2006, č. 7; V. Burian + J. Holub, A2 2006, č. 10 * Šifra mistra Vladimíra: J. Holub, DivN 2007, č. 21.
Rozhovory: O. Sommerová in O čem sní muži (1999); L. Jaklová, Hospodářské noviny 21. 11. 2003.
Autor hesla: Zdeněk Hořínek (1994); Milena Vojtková (2009)
Aktualizace hesla: 2. 3. 2010 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu