INDEX 

Jako první svazek zamýšleli zakladatelé Indexu vydat Škvoreckého román Tankový prapor, kterým však v téže době zahajovalo torontské nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Jako první titul tedy vyšla v Indexu satirická próza Jiřího Hochmana Jelení Brod a původní beletristická tvorba českých exilových i domácích autorů byla po celou dobu existence nakladatelství podstatným, byť ne jediným sloupem ediční koncepce. Mezi exilovými spisovateli neměl Index zpočátku své kmenové autory a vydával jak nové rukopisy (Jan Beneš, Ota Filip, Karel Michal, Minka Rybáková, Tomáš Řezáč pod pseud. A. Lidin, z předchozí exulantské generace Nikolaj Terlecký, později Viktor Fischl), tak reedice starších, doma již vydaných titulů (Ladislav Grosman, Karel Michal). Postupně do edičních plánů pronikali i doma žijící autoři, jimž nakladatelství původně vyhradilo edici Příběhy ze šuplat (1976, 2 sv., red. Helena Šedová, mj. zde vyšla Procházkova filmová povídka Ucho), později se však domácí tvorba stala plnohodnotnou součástí hlavního nakladatelského programu. Největší pozornost Index věnoval doma nepublikovatelným pracím Bohumila Hrabala, které nesměly vyjít v Praze (Hrabalovy knihy vycházely bez jakýchkoli nakladatelských údajů, mj. proto, aby nebyly komunistickým režimem zneužitelné z hlediska případného porušení vydavatelských práv), a tvorbě Evy Kantůrkové, Lenky Procházkové, Jana Trefulky, Ludvíka Vaculíka (vedle nového vydání Sekyry zejména „kronika“ Milí spolužáci), Edvarda Valenty. K autorům Indexu se ještě jako disident přidal Pavel Kohout (spolupracoval s ním ovšem i v 80. letech po svém nedobrovolném odchodu do exilu). Básnické sbírky soustředila nečíslovaná edice Index–poezie (1973–1988, 10 sv.), zprvu redigovaná Antonínem Brouskem, v níž zpočátku vycházela původní exilová tvorba (Josef Lederer, František Listopad, z mladší generace Vladimíra Čerepková), později i domácí autoři (Jaromír Hořec pod pseud. Jan Čech, Miloš Vacík, poprvé zde vyšla Seifertova sbírka Morový sloup), a také překlady (Osip Mandelštam, Czesław Miłosz). Mimo edice vyšel jako jeden z prvních svazků Indexu soubor písňových textů Karla Kryla (Kníška). Z původní dramatické tvorby byla do edičního programu zcela výjimečně zařazena Hostovského hra Osvoboditel se vrací; příležitostně Index vydával i memoárovou literaturu (Julius Firt, Karel Steinbach, ve spolupráci se Sixty-Eight Publishers vzpomínky Jaroslava Seiferta, z překladů Naděžda Mandelštamová).
Ze samizdatové produkce Index přejímal nejen knižní básnická a prozaická díla, ale i fejetony ze samizdatových sborníků a časopisů (Čára na zdi, Sólo pro psací stroj), případně celé sborníky (Když se řekne Werich..., ed. Jiří Lederer). V 80. letech nabídl Index publikační příležitosti spisovatelům nové emigrační vlny, jejichž prostřednictvím se obracel i na mladší generaci čtenářů. Kmenovým autorem se stal Vlastimil Třešňák, jehož některé tituly byly zahrnuty do edice Paternoster (1986–1989, 4 sv.). Program edice byl formován spolupracovníky stejnojmenného časopisu, který s podtitulem Malá revue pro umění a kritiku vydával od roku 1983 ve Vídni Zbyněk Benýšek (v edici dále publikovali Petr Kouba a Karol Sidon). Ve spolupráci s časopisem Svědectví vydal Index kontroverzní prvotinu Jana Pelce ...a bude hůř, která vyvolala největší polemický ohlas ze všech publikací nakladatelství. V edičním programu se objevila i díla mladších autorů žijících v Československu (Zuzana Brabcová, Miroslav Kutílek pod pseud. Marek Hofman ad.)
Soustavnou pozornost věnoval Index literatuře světové, a to jak dílům tematicky blízkým českému čtenáři (romány Petra Lotara a zejména Magická Praha A. M. Ripellina), tak překladům beletristických, publicistických i vzpomínkových děl ruských a polských autorů (Tadeusz Konwicki, Jevgenij Zamjatin ad.) a jiných významných děl světové beletrie (George Orwell: 1984 a Farma zvířat s tit. Zvířecí statek). Některá z nich (díla Grahama Greena, György Konrada, Georgije Vladimova) vyšla jako členské prémie pro odběratele časopisu 150 000 slov v edici Knihovna 150 000 slov (1985–1989, 6 sv.). V originálu vydal Index několik titulů slovenské prózy (Ladislav Mňačko, Dominik Tatarka).
Pevné místo v edičním programu měly knihy rozhovorů (Karel Hvížďala, Jiří Lederer, Antonín J. Liehm) a monografie a sborníky věnované jednotlivým osobnostem (Jiří Lederer, Jan Patočka, Jiří Voskovec). Uměnovědné literatuře se Index věnoval jen příležitostně, ve spolupráci s časopisem Svědectví však mimo svůj základní ediční program vydal tehdy základní bibliografický pramen ke studiu literatury českého a slovenského exilu od Ludmily Šeflové (Bibliografie literatury vydané českými a slovenskými autory v zahraničí 1948–1972 /s dodatkem do srpna 1978/).
Důležitým prvkem edičního programu Indexu byla politická publicistika a politologické a historické studie k československé minulosti i současnosti a vůbec k problematice tehdejšího sovětského bloku. Monografie a sborníky k otázkám politické činnosti exilu i domácí opozice přinášela edice Doba (1975–1982, 10 sv., red. Adolf Müller). Významným tematickým okruhem byly souvislosti a okolnosti Pražského jara 1968 i jeho vojenského potlačení, k němuž Index vydal několik analýz či osobních svědectví (Zdeněk Hejzlar, Zdeněk Mlynář, Petr Pithart pod pseud. J. Sládeček). Od poloviny sedmdesátých let byla pozornost věnována formování politické opozice v Československu (sborníky Hlasy z domova 1975; Kniha Charty. Hlasy z domova 1976–1977; Křesťané a Charta 77 aj.; k jejich editorům patřili Adolf Müller, Vilém Prečan, Bedřich Utitz ad.), životu za normalizace (Milan Šimečka), ale i pokusům o globální analýzu poválečného vývoje v Československu (Jaroslav Klofáč) a v dalších zemích sovětského bloku (Zdeněk Strmiska, Pavel Tigrid, též řada překladů, zejména z ruštiny). Pokusem o rozšíření spektra odborné literatury byly spíše ojedinělé historické studie (kniha Jaroslava Krejčího Miroslav Tyrš, filozof, pedagog a estetik českého tělocviku ad.). K nejžádanějším titulům Indexu patřily vzpomínky příslušníka komunistické rozvědky Josefa Frolíka Špion vypovídá. Problematice roku 1968 byla věnována Knižnice Listů (1986–1989, 3 sv.), kterou Index připravoval ve spolupráci s exilovým časopisem Listy, vydávaným v Římě Jiřím Pelikánem. V angličtině, němčině a francouzštině vyšlo v Indexu osmnáct studií výzkumného projektu Krize v systémech sovětského typu, vedeného Zdeňkem Mlynářem.
Na vydání několika knih se podíleli další exiloví vydavatelé (Dialog, Opus bonum, Svědectví, Sixty-Eight Publishers aj.). Po listopadu 1989 vydal Index několik starších titulů (převážně formou reprintů) ve spolupráci s domácími nakladatelstvími (Atlantis, J. Kanzelsberger, Orbis), avšak edice Index založená nakladatelstvím Práce v roce 1991 zanikla po dvou vydaných titulech.
Publikace Indexu vycházely většinou v nákladu 1000–1200 výtisků, o jejichž odběr se staral především stálý okruh přibližně 400 čtenářů. Obvykle 200–300 výtisků každého titulu bylo dopravováno ilegálními distribučními kanály do Československa.