Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Hermína FRANKOVÁ

* 6. 7. 1928, Praha 
 
 
Prozaička, dramatička, scenáristka, autorka knih pro děti a mládež
 Dívčím jménem Mračková. Její rodiče byli obchodníky, druhým manželem byl 1969–76 spisovatel Ota Šafránek. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu v Praze začala Franková studovat v roce 1947 na Farmaceutické fakultě UK, studia dokončila roku 1953 v Brně. Poté žila opět v Praze: od roku 1954 byla zaměstnána jako magistra farmacie v lékárně, 1956–61 v propagačním referátu n. p. Léčivé rostliny a od té doby (s výjimkou let 1972–80, kdy nesměla publikovat a pracovala opět v lékárně) se věnuje výhradně literární činnosti. Od roku 1980 žije střídavě v Praze a v jižních Čechách.
 Debutovala povídkami v PlameniHostu do domu v roce 1959. Přispívala dále do periodik: Divadlo (1962 zde hra U černé matky boží), Kultura, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny aj. Čs. televize uvedla její hry: Smutný půvab (1963), Nechte maličkých (1967), Jak se naučit švédsky (1979), Babička se nám zbláznila (1982, r. Jiří Krejčík), Nejlepší kšeft mého života (1989, r. Jiří Adamec) a trilogii Ohnivé ženy, Ohnivé ženy se vracejí, Ohnivé ženy mezi námi (1984, 1986, 1986, r. Zdeněk Podskalský). S Jaroslavem Machem napsala na námět vlastní povídky scénář ke krátkému filmu Tchyně (1963, r. Jaroslav Mach), podle jejího námětu byl natočen film Dívka na koštěti (1971, r. Václav Vorlíček, sc. + Miloš Macourek), podle povídky Vendula vznikl 1983 film Levé křídlo (r. Jiří Hanibal, sc. Milan Pavlík), podle jejího námětu a scénáře byl natočen sedmidílný seriál Lékárníkových holka (1996, r. Anna Procházková). Franková je autorku scénáře k filmu Takový talent (1983, r. Jan Bonaventura), scénáře k projektu Kinolabyrint (1991, autor projektu Radúz Činčera, + sc. Miloš Macourek), námětu a scénáře k filmu Politik a herečka (2000, r. Juraj Herz). – V letech 1976–80 Franková knižně publikovala pod jmény profesora AMU Josefa Vinaře a redaktorky Jarmily Černíkové-Drobné.
 Celé tvorbě Frankové je vlastní smysl pro humor, který postupně nabývá různých poloh. Většinu autočiných próz charakterizuje schopnost vyhraněného profilování postav, jemuž napomáhá mj. i cit pro mluvený jazyk. Její první povídky vystavují zbabělost, vypočítavost a lhostejnost dospělých kritickému pohledu dětských postav. Střetávání těchto dvou světů se stává základem komických situací, zabíhajících až do parodie a grotesky (Ženy pod helmou, Děti platí polovic?), která se podílí na výrazné desentimentalizaci dětského světa.
Obdobný charakter mají i následující prózy pro mládež, komponované opět ve výrazných konfrontacích protichůdných životních postojů. V odporu proti konvencím v nich Franková vystupňovala své pojetí života jako „krásného bláznění“. Ztřeštění studentští hrdinové nesentimentálního dívčího románu Blázni a Pythagoras však svou kritiku pokrytectví obracejí také vůči sobě samým. K střízlivějšímu tónu se přiklání v próze Vendula, jejíž nenásilný humor vyrůstá z hrdinčina pubertálního vidění světa ve vypjaté atmosféře okupace. Dívčí hrdinky Frankové jsou výrazné osobnosti, které autorka vybavuje schopností ironické sebereflexe (Lékárníkových holka).
Autorčina pohádková tvorba se tematicky inspiruje dětskou hrou a rozvíjí dětské nápady a podněty v poetické mikropříběhy s filozofickým poselstvím (Plavčík a sardinky). Druhou odnož pohádkových textů Frankové představují prózy založené na mísení realistických a fantastických prvků (Dívka na koštěti), mnohdy až s vyústěním do crazy komedie (Čarodějnice bez koštěte).
V komorním příběhu s autobiografickými prvky o věkově nerovném manželství Ubohý Džony nabývá parodický portrét mužského partnera satirické ostrosti, zatímco hrdinka je sledována s pobavenou ironií. Román Hlavně dýchat zastihuje stárnoucí překladatelku a její bývalé spolužáky z maloměstského gymnázia v okamžiku bilancování vlastních životů. I zde osvědčuje Franková schopnost humorné reflexe citlivých témat. Její hrdinové se ve sledu tragikomických situací vyrovnávají s příznaky stáří, se zátěží minulosti a znovuobjevují v sobě schopnost tolerance a lásky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Ženy pod helmou (PP 1961); Děti platí polovic? (PP 1961); U černé matky boží (D, rozmnož., 1962, i prem.); Panáček Švícko (P pro děti, 1964); Vánoce v hotelu (P 1964); Plavčík a sardinky (pohádky pro děti, 1965); Blázni a Pythagoras (P pro ml., 1966); Město hraček (P pro děti, 1968); Blázni mají propustky (P pro ml., 1969, 1. díl tvoří novela Blázni a Pythagoras); Helena v lázni (P 1971); Jedna zrzka navíc (P pro ml., 1976, pod jm. J. Vinaře); Ani v noci, ani ráno (P pro ml., 1979, pod jm. J. Vinaře); Poslední prázdniny (R pro ml., 1980, pod jm. J. Černíkové); Vendula aneb Francouzština pro pokročilé (P pro ml., 1981); Minervistka (P pro ml., 1984); Kluk od vody (P pro ml., 1987); Dívka na koštěti (P pro ml., 1987, s M. Macourkem); Ubohý Džony (P 1988); Jak řídit inženýra Křečka (P pro ml, 1989, podle TV seriálu M. Macourka Křeček v noční košili); Arabela 1–3 (P pro děti, 1991, 1993, 1994, podle TV seriálu M. Macourka); Ohnivé ženy (P 1992); Lékárníkových holka (P pro ml., 1996); Čarodějnice bez koštěte (P pro děti, 2006), Hlavně dýchat (R 2006).
Příspěvky ve sbornících: Povídky roku (1957); Hovory s veverkou (1963).

LITERATURA

Studie a články: I. Zítková: Hermína Franková, Universum 1969, č. 6.
Recenze: Děti platí polovic?: O. Chaloupka, ZM 1961, č. 12 * Ženy pod helmou: M. Jungmann, LitN 1961, č. 28 * U černé matky boží: J. Císař, Tvorba 1962, č. 41; * Panáček Švícko: P. Lhota, ZM 1965, č. 6/7 * Vánoce v hotelu: B. Balajka, LitN 1965, č. 10; M. Brousková, HD 1965, č. 5 * Blázni a Pythagoras: Z. Frýbort, Orientace 1967, č. 3; J. Pecháček, Plamen 1967, č. 6 * Město hraček: O. Chaloupka, ZM 1969, č. 8 * Blázni mají propustky: Z. K. Slabý, ZM 1970, č. 2 * Helena v lázni: M. Naušová, ZN 8. 4. 1972 * Jedna zrzka navíc: V. Nezkusil, ZM 1977, s. 210 * Vendula aneb Francouzština pro pokročilé: JK (= Jana Klokočníková), NK 1981, č. 49 * Minervistka: V. Nezkusil, ZM 1984, č. 10 * Kluk od vody: Z. Heřman, ZN 15. 2. 1988 * Ubohý Džony: V. Novotný, ZN 3. 1. 1989 * Lékárníkových holka: R. Ditmar, NK 1997, č. 10 * Čarodějnice bez koštěte: Z. K. Slabý, Ladění 2007, č. 1 * Hlavně dýchat: V. Karfík, Xantypa 2006, č. 10.
Rozhovory: P. Slancová, Tvorba 1989, č. 12; J. Bednářová, Květy 1991, č. 48; M. Křížová, LitN 1998, č. 33.
K životním jubileím: L. Soldán, LM 1988, č. 6; N. Sieglová, Ladění 1998, č. 3.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Anna Blažíčková (1995); Milena Šubrtová (2007)
Aktualizace hesla: 30. 11. 2007 (mš)
Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2007 (mš)
 
zpět na hlavní stranu