Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef JEDLIČKA

* 16. 3. 1927, Praha 
† 5. 12. 1990, Augsburg (SRN) 
 
Prozaik a esejista
 Po absolvování reálného gymnázia v Praze (maturita 1946) Jedlička studoval filozofii na Filozofické fakultě UK, v roce 1948 byl však vyloučen. V letech 1953–1968 žil v Litvínově, kam jeho žena (lékařka) dostala umístěnku. Pracoval jako dělník, učitel, vychovatel aj. V roce 1967 získal místo etnografa v litvínovské pobočce Okresního muzea v Mostě a pokusil se dostudovat etnologii a estetiku na Filozofické fakultě UK. Po srpnu 1968 s rodinou emigroval do SRN. V Mnichově působil jako redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa, kde se soustředil na kulturně-filozofickou problematiku (napsal řadu rozhlasových esejů, byl iniciátorem esejistického cyklu Časové a nadčasové). – Jeho druhou manželkou byla spisovatelka Viola Fischerová.
 

Debutoval odborným článkem v časopise Památková péče (1962), literárně pak v deníku Mladá fronta (1963). Později přispíval do Hosta do domu, Dialogu, Sešitů pro mladou literaturu, Tváře, Plamene, Orientace (zde v č. 3/1968 úryvky z rozsáhlejší prózy Se vším všudy), Literárních listů ad.; v exilu pak do Svědectví (Paříž), Českého slova, Textu, Obrysu, Národní politiky (vše Mnichov), Zpravodaje (Curych), Rozmluv (Londýn) aj. – Ještě před odchodem do emigrace příležitostně spolupracoval s Čs. rozhlasem jako autor literárních pásem a rozhlasových her pro mládež (Radúz a Šurina pan král, 1962, r. Jan Berger; A kvete dál..., 1964, r. Jan Berger, ad.). Po roce 1989 Český rozhlas věnoval jeho životu a tvorbě literární pásmo Svědek a svědectví (1997; připr. Viola Fischerová, r. Vlado Rusko); vysíláno bylo též dramatické pásmo z Jedličkovy korespondence Milý pane Wilde (2007, připr. Viola Fischerová, r. Hana Kofránková). – Divadelní adaptaci prvotiny Kde život náš je v půli se svou poutí uvedla Komorní scéna Městského divadla Most (2007, sc. a r. Vít Vencl) a později též Činoherní studio Ústí nad Labem (2013, sc. Vladimír Čepek, r. Filip Nuckolls). – V rukopisech se dochovaly Jedličkovy divadelní hry Marodiada (s Janem Zábranou pro Divadlo E. F. Buriana, 1955), Smutné lásky hrany (1966), Zpět k prameni svémuHra o sv. Barboře (obě z šedesátých let) a dále řada filmových a televizních scénářů a synopsí převážně ze šedesátých, ojediněle i ze sedmdesátých let. Nezvěstná je podstatná část rukopisu románu Matěje Kopeckého léta učednická (v autorově pozůstalosti je uložen pouze asi stostránkový fragment, podle svědectví Violy Fischerové byl text přinejmenším v pracovní verzi dokončen).

 Jedličkův opožděný debut (Kde život náš je v půli se svou poutí) představuje filozoficko-meditativní prózu, která je pojata jako generační autobiografické svědectví o hledání smyslu života v socialistické realitě severních Čech padesátých let. Simultánní existence několika vzájemně se prolínajících časových pásem, silná filozofická reflexe i apelativní lyrismus autorské výpovědi vytvářejí složitě strukturovaný literární tvar, zvýrazňující autentické hodnoty této prózy. V kronice Krev není voda zachytil Jedlička historii vlastního rodu i smysl své životní cesty; široce koncipovaná próza se složitou stavbou, vyjadřující organické vznikání textu, však vyznívá i jako osobitý obraz celé české společnosti uplynulého století. – Pro Jedličkovy časopisecky publikované eseje (např. o Franzi Kafkovi, Ivanu Divišovi aj.) je příznačná hluboká filozofická erudovanost. Eseje soustředěné do knihy České typy byly původně určeny pro rozhlasové vysílání Svobodné Evropy a autor se v nich pokusil charakterizovat základní rysy české národní povahy, jak se zrcadlí v obecně známých literárních postavách (Švejk, Kondelík, Cimbura apod.). Soubor Ornament zahrnuje zejména eseje z druhé poloviny šedesátých let. – Mezi časopisecky publikovanými texty má významné postavení studie Dodatek k nenapsaným Dějinám české literatury (Rozmluvy 1987, č. 7), v níž se exilový autor i bez možnosti přístupu ke všem relevantním pramenům pokusil o náčrt vývoje režimem netolerované literatury v poválečném Československu. – Podle svědectví současníků (Václav Vokolek) je Jedlička autorem knihy Život pána Ježíše Krista, jež po autorově emigraci vyšla pod jménem Josefa Voláka a se změněným názvem Vyšla hvězda nad Betlémem; Josef Volák nicméně Jedličkovo autorství ani později nepřiznal.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Kde život náš je v půli se svou poutí (P 1966; rozšíř. 1994); Život Pána Ježíše Krista (P pro děti, 1969, pod jm. spoluautora J. Voláka; náklad zničen, nové vydání pod názvem Vyšla hvězda nad Betlémem, 1969; s původním názvem i pův. doslovem vyšlo 1990, ale opět pod Volákovým jménem, aniž bylo Jedličkovo autorství přiznáno); Krev není voda (P 1991); České typy (EE 1992, rozšíř. vyd. s tit. České typy a jiné eseje, 2009); Poznámky ke Kafkovi (EE 1993), Rozptýleno v prostoru a čase (EE, ed. Karel Jadrný, 2000), Ornament (EE, eds. Emil Lukeš a Marie Lukešová, 2006).
Souborné vydání: Kde život náš je v půli se svou poutí – Krev není voda (2010, eds. Emil a Marie Lukešovi).
Ostatní práce: Bohdan Kopecký (monografie, 1968).
Korespondence: Milý pane Wilde (dopisy Václavu Wildovi z let 1954–1965; 2006).

LITERATURA

Studie a články: V. Fischerová: doslov in České typy (1992); M. Toman: Svoboda a rovnost Josefa Jedličky, Proglas 1992, č. 2; E. Lukeš: Být stále na cestě, Tvar 1995, č. 11; A. Přibáňová: Svědectví Josefa Jedličky, in Sborník prací FF Brněnské univerzity, Řada literárněvědná (V), 1998, č. 1; I. Harák: Meze a možnosti života, Střední Evropa 1998, č. 78; A. Přibáňová: Neznámé texty Josefa Jedličky, in Neznámí (autoři) – neznámé (texty), 1999; M. Jareš: Knihovraždy 8, Tvar 2002, č. 21; V. Košnarová: Jak je tomu s estetickým poselstvím díla? Tvar 2007, č. 1; P. Šrámek: Ten, kterému šlo o věc světa, LidN 17. 3. 2007, příl. Orientace; E. Lukeš – M. Lukešová: komentář in Kde život náš je v půli se svou poutí / Krev není voda (2010); O. Macl: Spása, soud, zapomnění: k dantovské inspiraci nejen u Josefa Jedličky, A2 2016, č. 22; K. Soukupová: Dante v perziánové beranici: prvotina Josefa Jedličky mezi tradicí a experimentem, A2 2016, č. 22; J. Zizler: Vrátit historii paměť, A2 2016, č. 22; A. Zucker: Nejde o to, odkud autor pochází, A2 2016, č. 22.
Recenze: Kde život náš je v půli se svou poutí: J. Opelík, LitN 1966, č. 33; A. Kliment, LitN 1966, č. 35; I. Diviš, Dialog 1966, č. 4; V. Karfík, Dialog 1966, č. 5; Třetí konfrontace (Z. Heřman + V. Karfík + D. Moldanová + V. Steklač), Sešity pro mladou literaturu 1966, č. 5; K. Kostroun, Plamen 1966, č. 11; R. Grebeníčková, HD 1966, č. 12; M. Pohorský, RP 20. 9. 1966 (polemika F. Nečásek, RP 16. 11. 1966; D. Moldanová, Sešity pro mladou literaturu 1967, č. 7; V. Bechyňová, LitN 1967, č. 9); P. Den, Proměny (New York) 1967, č. 4; J. Chuchma, MFD 1. 11. 1994; A. Haman, LitN 1995, č. 2; B. Svadbová, Tvar 1995, č. 5; P. Švanda, Proglas 1995, č. 2; Z. Mitáček, Host 1996, č. 2 * Krev není voda: J. Vladislav, Proměny (New York) 1990, č. 4; V. Karfík, LitN 1992, č. 24; R. Matys, NK 1992, č. 7; M. Petříček, Tvar 1992, č. 17; P. Švanda, Proglas 1992, č. 7; A. Brousek, Prostor 2. 9. 1992; ke společnému vydání: K. Soukupová, Tvar 2011, č. 7; V. Probst, LitN 2011, č. 26 * České typy: J. Chuchma, Respekt 1993, č. 30; V. Šibrava, NK 1993, č. 15; A. Haman, LitN 1993, č. 24; Z. Heřman, Tvar 1993, č. 27–28; M. Lukáš, Aluze 2009, č. 3; T. Bojar, Tvar 2009, č. 18; J. Peňás, LidN 5. 12. 2009 * Poznámky ke Kafkovi: J. Novotný, MFD 9. 11. 1993 * Rozptýleno v prostoru a čase: M. Chocholatý, Host 2000, č. 10; A. Haman, NK 2001, č. 2; I. Fic, Tvar 2001, č. 3; P. Hora, Alternativa plus 2002, č. 1/2 * Ornament: A. Haman, Tvar 2006, č. 15; M. Jareš, LidN 12. 8. 2006, příl. Orientace * Milý pane Wilde: A. Haman, Tvar 2007, č. 7; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 2007, č. 19.
Rozhovory: M. Kovářík, Sešity pro mladou literaturu 1968, č. 22; J. Kučera, Text (Mnichov) 1970, č. 2; K. Hvížďala, in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1988; 1990); P. Švanda, LD 24. 1. 1991.
Nekrology: V. Novotný, LidN 10. 12. 1990; I. Diviš, Severočeský dialog 1991, č. 3; M. Železná, Tvar 1991, č. 1.
Vzpomínky: Václav Vokolek: Krajiny vzpomínek (2002); M. Moucha: Malá kniha (2007); Václav Vokolek, A2 2016, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond uspořádaný v 1. stupni evidence.

Autor hesla: Jaroslav Med (1995)
Aktualizace hesla: 7. 4. 2020 (ap)
 
zpět na hlavní stranu