Slovník české literatury po roce 1945

Iva HERCÍKOVÁ

* 2. 11. 1935, Pardubice

† 27. 1. 2007, Praha

Prozaička

Dívčím jménem Vodňanská; otec byl bankovním úředníkem. Jejím prvním mužem byl dramaturg a pozdější ředitel Státního divadelního studia Miloš Hercík (1929–1991); druhým mužem spisovatel Jiří Robert Pick. – Po maturitě na gymnáziu (1954) studovala Hercíková v letech 1954–1958 dramaturgii na DAMU v Praze; od roku 1955 psala náměty a scénáře pro kreslený film, od roku 1958 pro televizi. V období 1960–1964 pracovala v divadelní redakci Dilia, pak se stala spisovatelkou z povolání. V letech 1981–1986 vedla v časopise Pionýr rubriku Povídání o psaní. V roce 1986 emigrovala do SRN, od roku 1987 žila v USA, nejprve na Floridě, od 1991 v New Yorku. V roce 1989 strávila několik měsíců v Praze, definitivně se však do Čech vrátila až v roce 2000; pobývala střídavě v Praze a v Harrachově. V roce 2007 spáchala sebevraždu.

Publikovala od roku 1963 v Kulturní tvorbě, dále v časopisech Literární noviny, Divadlo, Divadelní noviny, Mladý svět, po odchodu do emigrace v dvouměsíčníku Západ (Ottawa), po roce 1989 v Playboyi (zde mj. próza Hester aneb O čem ženy sní, leden-únor 1993), Xantypě aj. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let napsala scénáře k řadě filmů: Pět holek na krku (1967, r. Evald Schorm), Velká neznámá (podle prózy Noc v hotelu, 1970, r. Pavel Hobl), Jsem nebe (1970, r. Jan Kačer), Šance (1971, r. Rangel Valčanov), do distribuce se však dostal pouze první z nich. Je rovněž autorkou námětu k filmu Oko ve zdi (2009, sc. + r. Miloš J. Kohout). Napsala scénáře televizních filmů Osm hodin vlakem (1959, r. Jiří Bělka), Slůňata (1961, r. František Filip), Vyhnanství (1961, r. Jan Matějovský, podle Lion Feuchtwangera), Vesuv (1968, r. Jiří Bělka, sc. + Josef Eismann, podle Emmanuela Roblèse), Sestry (1970, r. Evald Schorm), Druhá láska (1970, r. Jan Kačer), Čekání (1970, r. Jan Kačer), Ten kůň musí pryč (1975, r. Věra Jordánová), Dvakrát do stejné řeky (1976, r. Stanislav Párnický), Sova sídlí v dutém stromě (1976, r. Pavel Kraus), Nikdy toho nenechám (1977, r. Vlasta Janečková), Andrsenka (1979), Jak namalovat ptáčka (1980, r. Věra Jordánová) a pohádky Štěstí krále Alfonse (1996, r. Pavel Háša). Poskytla námět k televizní inscenaci Sestry (1970, sc. a r. Evald Schorm) a ke krátkometrážnímu snímku Pohár pro vítěze (FAMU 1978, sc. Radek John a r. Michal Vostřez). Příběhy Jak chtělo štěňátko malé pejsky, Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu (oba 1960) a Jak štěňátko dostalo chuť na med (1961) natočil výtvarník Zdeněk Miller jako krátké animované filmy. V osmdesátých letech dostala Hercíková od mnichovské produkční společnosti ECP nabídku napsat scénář k animovanému televiznímu seriálu Ferda Mravenec (r. Jerry Hampeys a Ralph Newman, sc. společně s Liane Novotný, 1984). Ve druhé polovině šedesátých let byly natočeny její rozhlasové hry Bůh přeje milencům (1967), Muži můj, muži můj, neplač (1968, obě r. Olga Zezulová ) a Sestry (1969).

Prózy pro mládež i dospělé zakládá Hercíková zpravidla na komorním milostném příběhu, vyprávěném věcně, bez sentimentu a stále výrazněji s humorným a často i sebeironickým odstupem. Hlavními postavami jejích výrazně dialogizovaných próz jsou zpravidla ženy a dívky (muž je hrdinou pouze v novele Lékař duší a zvířat), které své jednání neustále doprovázejí komentujícím vnitřním monologem. To se týká i pokusů o psychologizující dívčí román – od čtenářsky úspěšné prvotiny Pět holek na krku až po nejsložitější z jejích obrazů pubertálních zmatků v knize Jak namalovat ptáčka. Prózy pro dospělé sledují milostné svazky jak v jejich zmechanizované podobě (Plástev medu), tak i v jedinečnosti celoživotního osudu (Dvakrát do stejné řeky). V prózách z devadesátých let se dostává do popředí také erotická stránka milostného vztahu, téma přítomné už ve starších textech (např. v novele Rady mladému muži, napsané již v sedmdesátých letech), akcentované však především v souvislosti s postavami hrdinek ve středním věku, které se po odchodu dětí z rodiny ocitají v nové životní situaci (Hester aneb O čem ženy sní, Vášeň). Novým impulsem byla pro autorku také zkušenost s životem na Floridě a v New Yorku, která se projevuje nejen v reáliích, do nichž jsou příběhy zasazeny, ale především v životních příbězích hrdinek přesazených do amerického životního stylu, jenž jim zůstává cizí (Vášeň, Klára, holub růžový, nebo romanticky laděná novela s detektivní zápletkou Touha). – K řadě ženských postav, které jdou za zvoleným cílem s urputnou vytrvalostí, ať už je dovede k naplnění jejich představ, nebo na pokraj sebezničení, přidala Hercíková osobitou variantu novelou o mládí Karolíny Světlé Johana. – Převládající tematice milostných a partnerských vztahů se vymykají rané povídkové horory Pavouk, který kulhal, a novela Domů, tragický příběh z posrpnového režimu, vydaná později v přepracované podobě pod názvem K domovu se nedívej, anděli. Posmrtně vyšla autobiografická práce Dám si to ještě jednou aneb Indolúna, vypovídající velmi otevřeně a přímočaře o posledním období autorčina života, kdy se Hercíková potýkala s následky mozkové příhody i s depresivními stavy, které její rekonvalescenci provázely; nedokončený text byl pietně vydán bez jakýchkoli redakčních či jazykových úprav.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Das Hündchen und der Honig (něm., pohádka, 1961; čes. Jak štěňátko dostalo chuť na med, omalovánka s pohádkou, kresby Z. Miler, 1963, poté in O zvědavém štěňátku, 1970); Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu (omalovánka s pohádkou, kresby Z. Miler, 1962, poté in O zvědavém štěňátku, 1970); Jak chtělo štěňátko malé pejsky (omalovánka s pohádkou, kresby Z. Miler, 1963); Pět holek na krku (R pro ml., 1966; přeprac. in Nataša); Pavouk, který kulhal (PP 1969); O zvědavém štěňátku (pohádky, 1970; obs. Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu a Jak štěňátko dostalo chuť na med); Trest (R pro ml., 1971; přeprac. in Nataša); Jsem nebe (P 1971; znovu vyd. 2002 spolu s novelou Jízda šikmo svahem); Druhá láska (R pro ml., 1973; přeprac. in Nataša); Uprostřed noci (P, in Tři příběhy o lásce, + J. Mourková, + S. Poberová, 1974); Plástev medu (P 1976); Dvakrát do stejné řeky (PP 1977, obs. novely Jízda šikmo svahem, Uprostřed noci a Dvakrát do stejné řeky); Andrsenka (P pro ml., 1978); Nataša (1980, obsahuje: přeprac. RR Pět holek na krku, Trest, Druhá láska); Johana (P 1980); Stín spánku (P 1982); Sůvy (P pro ml., 1982); Jak namalovat ptáčka (P pro ml., 1984); Lékař duší a zvířat (P 1985, upr. vyd. 1997); Domů (P, Toronto 1991; přeprac. s tit. K domovu se nedívej, anděli, 1994); Básně milostné (bibliof., 1994); Hester aneb O čem ženy sní (R 1995); Rady mladému muži (PP 1996; obs. novely Rady mladému muži, Dvakrát do stejné řeky a Uprostřed noci); Klára, holub růžový (P 1996); Vášeň (P 1998); Touha (P 1999); Zrada (P 2001); Pět holek na krku po třiceti letech (P 2003); Tři v háji (P 2004, s M. Vieweghem a H. Pawlowskou); Možná ho najdeš na ulici (P 2006); Dám si to ještě jednou aneb Indolúna (P autobiogr., 2009); O štěňátku (PP pro ml. 2010); dramatizace: Válka s mloky (D, rozmnož., 1962, i prem., s J. Fišerem, písně J. R. Pick; podle K. Čapka); scénicky: Olympic aneb Jak se lítá vzhůru (muzikál, 2002, s P. Jandou).
Zvukové nosiče: Sněhová královna (úprava pohádky H. Ch. Andersena, 2002); O zvědavém štěňátku (MC, CD 2002); Nové příběhy o zvědavém štěňátku (MC, CD 2004).
Příspěvek ve sborníku: Příběhy s tajemstvím (1981).
Uspořádala a vydala: Začalo to Redutou (soubor textů divadel malých forem, 1964); Chyťte se nebe. Magazín divokého Západu (1968, se Z. Heřmanem).

LITERATURA

Studie a články: J. Horák–O. Uličný: K jazyku a stylu dívčích próz Ivy Hercíkové, Český jazyk a literatura 42, 1991/1992, č. 9/10; P. Bílek: doslov in K domovu se nedívej, anděli (1994).
Recenze: Pět holek na krku: J. Pecháček, Plamen 1967, č. 6; I. Zítková, ZN 14. 2. 1972 * Pavouk, který kulhal: -gs- (O. Sus), Orientace 1970, č. 6; V. Kubín, Svět práce 1970, č. 36 * Trest: V. Steklač, ZM 1972, č. 5 * Jsem nebe: A. Langr, ZN 24. 6. 1971 * Plástev medu: (-ra) (V. Macura), ZN 28. 12. 1976 * Dvakrát do stejné řeky + Plástev medu: D. Hubená, LM 1977, č. 10 * Andrsenka: A. Benešová, NK 1978, č. 48; V. Vařejková, Komenský 1991/92, č. 5 * Stín spánku: S. Bartušková, Rovnost 16. 9. 1982 * Sůvy: R. Hamanová, ZM 1983, č. 6 * Jak namalovat ptáčka: V. Nezkusil, LM 1984, č. 1 * Lékař duší a zvířat: J. Lukeš, SvSl 16. 1. 1986; Z. Vybíral, BV 31. 1. 1986 * Domů: J. Lukeš, LidN 27. 2. 1992 * K domovu se nedívej, anděli: J. Rulf, Reflex 1994, č. 1/2; F. Cinger, RP 15. 2. 1995 * Básně milostné: -WER- (I. Wernisch), LitN 1995, č. 13 * Hester: Z. Heřman, SvSl 7. 2. 1995; I. Zítková, NK 1995, č. 10; A. Haman, LitN 1995, č. 13 * Rady mladému muži: A. Haman, NK 1996, č. 13, 1996 * Dám si to ještě jednou: F. Cinger, Právo 20. 2. 2009.
Rozhovory: V. Měšťan, Práce 26. 7. 1969; M. Švagrová, SvSl 13. 2. 1970; K. Hvížďala, ZM 1976, č. 10; P. Kovařík, SvSl 24. 12. 1979; O. Neff, ZM 1982, č. 3; R. Tognerová, Vlasta 1986, č. 3; P. Šrut, LidN 30. 1. 1993, příl. Nedělní LN; P. Bílek, Reflex 1994, č. 1/2; D. Sedlická, Playboy 1995, červen; M. Polák, MFD 27. 10. 1995, příl. Víkend; J. Kašpar, Mladý svět 1996, č. 14; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 1998, č. 21; V. Bednářová, Reflex 1999, č. 30; H. Pawlowská, Story 2000, č. 52/53.
Nekrology: P. Bílek, Reflex 2007, č. 6, R. Lipčík, Instinkt 2007, č. 6.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Anna Blažíčková (1994); Alena Přibáňová (2015)

Aktualizace hesla: 6. 11. 2015 (ap)

Aktualizace bibliografie: 6. 11. 2015 (ap)

zpět na hlavní stranu