Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan ZÁBRANA

* 4. 6. 1931, Herálec (u Humpolce)  
† 3. 9. 1984, Praha  
 
Básník, prozaik, esejista, překladatel
 Pocházel z učitelské rodiny. Matka Jiřina Zábranová (1903–1974) je autorkou posmrtně vydaných memoárů Ohlédnutí (1994), manželka Marie Zábranová (rozená Leskovjanová, *1938) byla dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon, od 1993 kulturním radou v Itálii. – Zábrana vychodil obecnou školu a reálné gymnázium v Humpolci. Oba jeho rodiče, od třicátých let členové národně socialistické strany, byli na počátku padesátých let po vykonstruovaném obvinění z velezrady odsouzeni k dlouholetým trestům: matka již v roce 1950, otec roku 1952; amnestováni byli v roce 1960. Po maturitě (1950) chtěl Zábrana studovat klasickou filologii na FF UK, z kádrových důvodů však nebyl přijat. Jako náhradu si proto od podzimu 1950 zvolil Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze; po čtyřech semestrech nuceně přešel na externí studium, ale i z něho byl v červenci 1952 vyškrtnut. Po otcově uvěznění a zabavení veškerého rodinného majetku byl téhož roku vystěhován z rodinného domku v Humpolci a natrvalo se přestěhoval do Prahy. V letech 1952–1953 se učil zámečníkem ve vagonce Tatra-Smíchov, v letech 1953–1954 pracoval jako brusič v provozovnách družstva Smalt v Radotíně a Holešovicích. Psal poezii, pokoušel se o prózu, spolu s Josefem Jedličkou napsal divadelní hru Marodiáda (přijatou Emilem Františkem Burianem k nastudování, nakonec však odmítnutou), překládal a navazoval bohaté kontakty s nonkonformními výtvarníky, a zejména spisovateli a překladateli; mnozí z nich se mu postupně stali celoživotními přáteli. Zvláštního významu pro něho nabyla setkání s Bohumilem Hrabalem a návštěvy u Jiřího Koláře, k jeho nejbližším přátelům patřil Josef Škvorecký. Koncem roku 1955 byl přijat za člena Kruhu překladatelů a začal se živit jako překladatel z povolání.
 První články, překlady i vlastní verše uveřejňoval ve školním časopise humpoleckého gymnázia Výkvět. Roku 1956 přispěl do rukopisného sborníku Život je všude (knižně vyšel 2005), oficiálně začal publikovat od poloviny padesátých let (první recenze ve Světové literatuře 1956, vlastní verše v Hostu do domu 1957). Po konec šedesátých let postupně přispíval překlady, ale i verši do Května, Hosta do domu, Repertoáru malé scény, Rudého práva, Světa sovětů, Čtení o Sovětském svazu, Plamene, Kultury, Kulturní tvorby, Literárních novin (Literárních listů, Listů), Divadla, Sešitů pro mladou literaturu, My 68 a 69, Orientace, Zítřka, a zejména do Světové literatury. V sedmdesátých letech a v první polovině let osmdesátých časopisecky publikoval zcela sporadicky, a to výhradně překlady. V témže období kryl svým jménem překladatelské práce svých přátel, mj. Luby a Rudolfa Pellarových (E. Hemingway: Přes řeku do stínu stromů; Pohyblivý svátek, 1978; J. Jones: Tak už to chodí, in antologie Hlídky naděje, 1975), Antonína Přidala (J. B. Pristley: Dobří kamarádi, 1980); Anny Novákové (G. I. Uspenskij: Ulice Na Ztracence, 1978); Hany Žantovské (G. Greene: Vlak do Instanbulu, 1973) aj.) a podílel se na překladu Solženicynova Souostroví Gulag, vydaném posléze v Curychu. Je zastoupen v samizdatovém sborníku Jiřímu F. Fraňkovi k šedesátinám (1982, eds. M. Drozda, J. Honzík) a v ročence Z Obsahu (Edice Petlice 1987). Jeho překlady byly zveřejněny v samizdatových sbornících Poezie Beat Generation (b. d.) a Miroslavu Drozdovi a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám (1984, ed. J. Franěk) i samostatně: Allen Ginsberg: Básně (1981) + Kvílení a jiné básně (b. d.), Osip Mandelštam: Výbor z díla (Edice Expedice 1983, s Ludmilou Duškovou a Václavem Daňkem). Je autorem řady recenzí cizojazyčné, především americké literatury, edičních poznámek, komentářů, autorských portrétů, zvláště pak esejisticky pojatých doslovů či předmluv, ponejvíce psaných k vlastním překladům a výborům. – Rozhlasovou dramatizaci románu Vražda pro štěstí natočil režisér Petr Adler (1967). Na námět celé trilogie Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou, Vražda v zastoupení vznikl televizní seriál Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (2000, r. Karel Smyczek, sc. Ivana Nováková); román Vražda v zastoupení byl však v Čs. televizi natočen již roku 1987 (r. Vladimír Kelbl, sc. Josef Souchop). Zfilmován byl též příběh pro děti Táňa a dva pistolníci (1967, r. Radim Cvrček, sc. Radim Cvrček, Milan Šimek a Ivan Osvald). Spoluautorem uvedených děl byl Josef Škvorecký, jehož podíl byl do roku 1989 utajován podobně jako spoluautorství překladu románu Warrena Millera Prezydent Krokadýlů. – Povídku Srdce ženy natočil pro cyklus České televize Škoda lásky režisér Jan Pachl (2015). – Osobnosti a dílu Jana Zábrany byly věnovány televizní dokumentární filmy Jan Zábrana (cyklus Zblízka, 2000, r. Zdeněk Potužil) a Jistota nejhoršího (2008, r. Aleš Kisil). – Mladistvé práce z gymnazijních let Zábrana publikoval pod pseudonymy a šiframi Hogan, Sansen, F. L. V. a -jz- a některé literárněpublicistické práce z počátku druhé poloviny padesátých let, zejména ve Světové literatuře, pod pseudonymem Jan Pícha (podle rodného jména matky); dále užíval pseudonymů František Perkl, Emil Vrána a celoživotně šifer J. Z. a jz.
 Během svého života se Zábrana mohl prezentovat především jako překladatel. Překládal z moderní angloamerické a ruské literatury, a to jak poezii, tak prózu, zcela výjimečně pak i dramata (hry Isaaka Babela). Nevyhýbal se však ani tvorbě detektivní (Agatha Christie, Ed McBain aj.). Z ruské literatury věnoval zvláštní zaujetí dílům Sergeje Jesenina, Ivana Bunina a Isaaka Babela, z amerického písemnictví beatnické generaci, jejíž čelné představitele – Lawrence Ferlinghettiho, Allena Ginsberga a Gregory Corsa – uvedl do českého literárního kontextu. Některé jeho významné překlady mohly vyjít až posmrtně, na počátku devadesátých let (Boris Pasternak: Doktor Živago, Allen Ginsberg: Kvílení). Se Zábranovou překladatelskou prací je úzce spjata také činnost pořadatelská a komentátorsky interpretační. Obsáhlý posmrtný výbor z doslovů a předmluv Potkat básníka představil Zábranu jako esejistu, který dokázal poutavým způsobem sloučit do výstižného portrétu životopisná a historická fakta i výklad uměleckých kvalit a smyslu autorovy tvorby. – Zábranova tvůrčí ctižádost ovšem směřovala k tvorbě původní, z níž mohl za svého života vydat pouze část a jejíž skutečná rozloha se scelila teprve po roce 1989. V šedesátých letech vyšla pod jeho jménem próza pro děti (Táňa a dva pistolníci) a tři detektivní příběhy, značně překračující běžnou úroveň žánru (Vražda pro štěstí, Vražda se zárukou, Vražda v zastoupení), jejichž spoluautorem byl Josef Škvorecký. Jako osobitý prozaik byl však Zábrana představen zejména až posmrtně vydaným výborem povídek z padesátých let (Sedm povídek) a později soubornou edicí próz z pozůstalosti nazvanou Povídky. Souhrn jeho básnických sbírek (Utkvělé černé ikony, Stránky z deníku, Lynč), včetně těch, jež byly později vydány z pozůstalosti (Jistota nejhoršího, Zeď vzpomínek a Nápěvy), pak odhaluje, že poezii se Zábrana věnoval celoživotně, byť s nerovnoměrnou intenzitou. V raném období psal mj. pod vlivem Sergeje Jesenina a Borise Pasternaka mladistvě rozechvělé harmonizující verše významově splývavého typu. K prudkému rozmachu jeho básnických aspirací došlo v první polovině padesátých let, kdy se zrodil základ sbírek vydaných v následném desetiletí a kdy autor přešel do polohy syrové, deziluzivní zprávy o světě všednosti a o civilním osudu člověka. Zábrana tu navázal na poetiku Skupiny 42 a tento inspirační zdroj se stal trvalou součástí jeho poezie, svébytně obohacované o existenciální motivy zmarňujícího plynutí času, o projevy životního pesimismu a o stále důrazněji se prosazující odkazy k pustině českého života společenského a politického. Se značným časovým odstupem se Zábrana vracel ke sbírce sonetů Stránky z deníku, v jednotlivostech ji dopracovával a k definitivnosti ji přivedl rozšířením o závěrečný oddíl, pokrývající léta 1977–1982. Naproti tomu torzem navždy zůstal ambiciózní cyklus básnických textů Zeď vzpomínek, rozepsaný na přelomu šedesátých a sedmdesátých let; nikdy též autor nedokončil ještě zásadněji koncipovanou básnickou skladbu Havran (po nakladatelském odmítnutí její výchozí podoby z konce šedesátých let). – Významnou součástí Zábranovy tvorby jsou deníkové záznamy, vedené od gymnazijního období a zprostředkované na počátku devadesátých let ve výboru Celý život. Navzdory jejich útržkovitosti a obsahové rozmanitosti vyvstává z nich poměrně ucelený obraz Zábrany jako člověka, stojícího ve vnitřní opozici vůči komunistickému režimu, člověka hluboké hořkosti z věcí soukromých i obecných, zároveň však pevných stanovisek estetických, morálních a politických.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Vražda pro štěstí (R detekt. 1962, spoluautor J. Škvorecký uveden ve vyd. 2007); Vražda se zárukou (R detekt. 1964, spoluautor J. Škvorecký uveden ve vyd. 2008); Táňa a dva pistolníci (P pro děti, 1965; spoluautor J. Škvorecký neuveden); Utkvělé černé ikony (BB 1966, na tit. listě 1965; poté in Básně); Vražda v zastoupení (R detekt. 1967, spoluautor J. Škvorecký uveden ve vyd. 2007); Lynč (BB 1968; poté s tit. Samosoud in Básně); Stránky z deníku (BB 1968; poté in Básně); Potkat básníka (EE 1989, eds. V. Novotný a A. Přidal); Jistota nejhoršího (BB z pozůstalosti, 1991, ed. J. Trávníček, kalendárium M. Zábranová a J. Trávníček); Celý život 1, 2 (výbor z deníků, 1992, souborně 2001, eds. D. Karpatský a J. Šulc); Zeď vzpomínek (BB z pozůstalosti, 1992, ed. J. Trávníček); Básně (autorem korigované znění básnických sbírek z 60. let: Utkvělé černé ikony, Stránky z deníku a sbírka Lynč přejmenovaná na Samosoud, 1993, ed. J. Trávníček); Sedm povídek (PP z pozůstalosti, 1993, ed. J. Šulc); Náruč plná vřesu (skautský deník, 1998, ed. T. Navrátil a R. B. Novák); Nápěvy. Básně z let 1945–1954 (BB z pozůstalosti, 2010 /v tir. 2007/, ed. J. Šulc); Psovod Gerža (P bibliof. 2010); Socha z hlasů (BB výbor, 2011, ed. M. Zábranová a J. Šulc); Povídky (PP 2012, ed. M. Zábranová a J. Šulc).
Korespondence: Jak je ve větě člověk. Dopisy Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany (2010, eds. A. a M. Přibáňovi).
Překlady: S. Jesenin: Básně (1955, s dalšími) + Lyrika (1964, s dalšími, též ed.) + Luna z jantaru (1973) + Lenin (1974) + Oheň jeřabin (1975, též ed.) + Zvony v trávě (1975, s V. Daňkem, E. Fryntou a J. Taufrem, též ed.) + Slaměný měsíc (1981, s dalšími, též ed.) + Ryšavý podzim (1984, též ed.) + Nářek Harmoniky (2002, ed. M. Fikar); I. Franko: Poezie (1956, s dalšími); I. Babel: Rudá jízda (1958, též ed.) + Rudá jízda, Oděské povídky, Povídky (1958, též ed.) + Marija (1963) + Povídky (1964, též ed.) + Rudá jízda a jiné prózy (1975, též ed.) + Historie mého holubníku (1986, též ed.) + Povídky (2010); I. Bunin: Pán ze San Franciska (1957, in 10 novel) + Míťova láska (1958) + Temné aleje (1962, s T. Haškovou) + Případ korneta Jelagina (1972, s J. Vláškem) + Antonovská jablka (1975, s dalšími, též ed.) + Pozdní hodina (1975, též ed.) + Život Alexeje Arseňjeva (1979, též ed.) + Tvé jméno je žena (1980, s T. Haškovou, též ed.) + Zlaté dno (1980, se Z. Psůtkovou, též ed.) + Lehký dech (1981, in L.Vygotskij: Psychologie umění) + Temné aleje lásky (1982, s T. Haškovou) + Povídky z dálek, moří a cest (1983, též ed.) + Poslední podzim (1986, s J. Tafelovou) + Novely (1989, s R. Havránkovou a Z. Psůtkovou); S. Michalkov: Strýček Štěpán a veselí přátelé (1958, s dalšími); M. Světlov: Granada a jiné básně (1958) + Větrné vlaky (1986, též ed.); Kuo Mo-Žo: Sto květů (1958, s dalšími, za jazyk. spolupráce D. Šejnohové); J. Nagibin: Člověk a cesta (1960) + Čarodějný les (1981, s L. Kozákovou); L. Sejfullinová: Viriněja (1960) + Březová rokle (1977); V. Očeretin: Salamandra (1961); L. Ferlinghetti: Lunapark v hlavě (1962) + Startuji ze San Franciska (1964) + Čtu báseň, která nekončí (1984, též ed.) + Obrazy zmizelého světa, Lunapark v hlavě, Startuji ze San Francisca (1998) + Ve snu ve snu snil jsem sen (2013, s L. Snížkem); G. Greene: Náš člověk v Havaně (1961, přel. I. Hájek, J. Zábrana překlad veršů) + Tajný kurýr (1973); E. Verhaeren: Básně (1962, s. J. Konůpkem); G. Baklanov: ...neb mrtvi jsouce hanby nedojdeme (1963) + Tři novely (1965, s J. Fromkovou a T. Silbernáglovou); H. Chevalier: Muž, který chtěl být bohem (1963); G. Vladimov: Kdo jezdí sám (1963) + Tři minuty ticha (1972); W. Miller: Prezydent Krokadýlů (1963; spoluautor překladu J. Škvorecký uveden ve vyd. 2010); J. Vorobjev: Kapka krve (1963); V. Aksjonov: Lístek procviknutý hvězdami (1964) + Je čas, kamaráde (1965) + Pomeranče z Maroka (1965) + Překvápka (1967, s L. Duškovou, též ed.); G. Corso: Mokré moře (1964, též ed.); V. Koněckij: Příběh inženýra Kamuškina (1964); C. Pavese: Přijde smrt a bude mít tvé oči (1964, s R. Krátkým); A. Bierce: Moxonův pán a jiné povídky (1966) + Oči plné děsu (1992, s L. Kosatíkovou) + Zabit u Resaky (2007, s. M. Moravcem) + Jedné letní noci (2011); M. Gorkij: Poslední (1966); A. Marijengof: Román bez lhaní (1967); A. Platonov: Řeka Potudaň (1967) + Zrození mistra (1974, s A. Novákovou); B. Pilňak: Nezhašený měsíc (1968) + Nahý rok (1990, s L. Duškovou); N. Algren: Neonová divočina (1969, s F. Jungwirthem, též ed.); A. Christie: Vražda v Mezopotámii (1969) + Nultá hodina (1970) + Sittafordská záhada (1971) + Vždyť je to hračka (1971) + 3 x slečna Marplová (1972, s V. Dvořáčkovou a K. Voleským) + Muž v mlze (1977) + Kapsa plná žita (1981) + Příběhy ze staré Anglie (1983); J. Creasey: Případ Londýn – Austrálie (1970) + Případ vrchního inspektora Westa (1993); M. Cvetajevová: Básník a čas (1970); I. Erenburg: Bouřlivý život Lazika Rojtšvance (1970); O. Mandelštam: Kameny, smutky, sny (1970, s dalšími) + Verše (1982, s V. Daňkem) + Hliněný život (2003, ed. M. Fikar); A. C. Doyle: Příběhy Sherlocka Holmese (1971, zde v Z. překladu román Podpis čtyř, též ed.) + Vzpomínky na Sherlocka Holmese (1972, též ed.) + Údolí strachu (1974, s F. Gelem) + Dobrodružství Sherlocka Holmese (1982, se Z. Wolfovou) + Muž s dýmkou a houslemi (1987, s dalšími) + Sherlock Holmes a vysoká politika (1991, s E. Kondrysovou a F. Jungwirthem); S. Th. Eliot: Vražda v katedrále (1971, s J. Valjou); M. Chejfec: Šest výstřelů na palácovém náměstí (1971); E. McBain: 3x 87. revír (1973) + 3x Steve Carella a spol. (1979, též ed.) + Sekera (1982) + Dlouho jsme se neviděli (1983); W. Stevens: Muž s modrou kytarou (1973); A. Saparov: Cesta života (1974); A. Solženicyn: Souostroví Gulag, (Curych 1974, s dalšími); O. Kuvajev: Teritorium (1976); H. McCoy: Koně se přece střílejí (1976) + Měl jsem zůstat doma, Koně se přece střílejí (1983); K. Patchen: Když jsme tu byli spolu (1979, též ed.); E. Caldwell: Střecha nad hlavou (1980); J. Conrad: Neklidné příběhy (1981, s L. a R. Pellarovými a A. Skoumalem) + Srdce temnoty (1996, s A. Skoumalem); S. Plathová: Ariel (1984); A. Rimbaud: Doušek jedu (1985); Škola pro dospělé (1985, s dalšími); B. Pasternak: Vzdušné tratě (1986, s dalšími) + Doktor Živago (1990); J. Baldwin: Jiná země (1988); F. M. Ford: Nejsmutnější příběh (1989); A. Ginsberg: Kvílení (1990, též ed.) + Slovy a dechem (2000, s J. Joskem, ed. J. Jařab) + Neposílejte mi už žádné dopisy (2012, s dalšími); v antologiích a sbornících: Básníci Bílé Rusi (1955); Poezie Sovětské Rusi 1, 2 (1956); Deset novel (1957); Lid bohatýr (1957); Černošská poezie (1958); Osm básníků z Belgie (1958, s J. Konůpkem a P. Koptou); Pátá roční doba (americká radikální poezie, 1959, též ed.); Americká lidová poezie (1961); Udeř, mladá bouře! (1962); Mladá sovětská poezie (1963); Moderní anglická poezie (1964); Pět sovětských novel (1964); Jazzová inspirace (1966); Kolo inspirace (1967); Kontrapunkt (1967); Modří husaři (1967); Obeznámeni s nocí (moderní americká poezie, 1967, se S. Marešem, oba též ed.); Očima generace (1967); Postavit vejce po Kolumbovi (1967); Říjen 1917 (1967); Sto moderních básníků (1967); Sto tváří lásky (1968); Falešný kupon. Osm kriminálních povídek a novel (1969, též ed.); Stráž u mrtvého (1969); Jak se dělá báseň (1970, též ed.); Když umírají koně (1970); Lupiči mrtvol (1970, též ed.); Tyran (1970); Vernisáž lásky (1970); Bez motivu (1971); Srdcová dáma (1971); Starosvětské lásky (1974); Hlídky naděje (1975); Za prahem války (1975); P. Verlaine: Podzimní píseň v českých překladech (1977); Země sovětů v poezii a próze 1917–1977 (1977); Čítanka světové literatury 20. století (1978); Lovecký dekameron (1979); Neklidné přístavy (1979); Chvála věcí (1980); Verše proti smrti (1980); Apollinaire známý a neznámý (1981); Sovětská poezie 20. století (1981); Tuláci (1981); Krůpěje noci (1982); Čítanka ruské literatury 1, 2 (1983); Poezie přelomu století (1984); První lásky (1984, též ed.); Malířské povídky (1985); Masky a tváře černé Ameriky (1985); Ústa slunce (1985); Horoskop orloje. Čtrnáct amerických básníků (1987, též ed., k vyd. připravil A. Přidal); Ohnivé květy (1987); Ohnivé řeky (1987); Patnáct pátračů (angl. a amer. detekt. povídky, 1987, též ed.); Vražedné šance (1990).
Příspěvky ve sbornících: Mladé víno (1961); Poslední setkání (1991); Od Poea k postmodernismu (1993); Život je všude (2005).
Uspořádal, vydal a redigoval: viz "Překlady", dále: J. Víška: Klíč k pokladu (bibliofilie, 1976); F. Hrubín: Nefritová flétna (překlady staročínské poezie, 1978); A. C. Doyle: Další případy Sherlocka Holmese (1983); spisy: A. C. Doyle, Příběhy Sherlocka Holmese (1971–1975, 5 sv.); Spisy G. Greena (nedokončeno, 1971, 1986, 2 sv.).

LITERATURA

Knižně: Jan Zábrana (sborník, 1996, ed. J. Šulc, obs. bibliografii).
Bibliografie: J. Valentová: Soupis díla Jana Zábrany, in Jan Zábrana, Potkat básníka (1989).
Studie a články: F. Fröhlich: Obecná čeština v překladech Jana Zábrany, sb. Klubu přátel českého jazyka /KPČJ/ 1986 I. (1987); J. Honzík: Ivan Bunin v pojetí Jana Zábrany, sb. KPČJ 1986 I. (1987); V. Novotný: doslov, in Potkat básníka (1989); T. Kafka – J. Šulc: Vlastní básnická tvorba Jana Zábrany, sb. KPČJ (1989); A. Macurová: K aktualizaci výstavby textu a aktivizaci jeho recepce, Slovo a slovesnost 1990, č. 1; Z. Heřman: I slnko ten deň vyšlo... tlačou! Romboid 1990, č. 4; J. Škvorecký: Jak jsme s Honzou Zábranou psali dějiny Československa, Západ (Toronto) 1990, č. 4, též in Danny 1990, č. 4–5, též in LitN 1991, č. 26–27; V. Novotný: Jan Zábrana. Žil svůj život, LidN 8. 6. 1991, příl. Nedělní LN; J. Jedlička: Mlčet je horší, Tvar 1991, č. 22; J. Trávníček: doslov, in Jistota nejhoršího (1991); J. Trávníček: doslov, in Zeď vzpomínek (1992); J. Šulc: doslov, in Sedm povídek (1993); Z. Bratršovská – F. Hrdlička: Volné zamyšlení nad Celým životem Jana Zábrany, Tvar 1993, č. 5; M. Švehlák – T. Baldýnský: Causa Jan Zábrana, Reflex 1993, č. 33 (k tomu polemika F. Jungwirth, Reflex 1993, č. 40); Petr A. Bílek: Jan Zábrana aneb Mezi etikou a estetikou, Labyrint 1994, č. 5; J. Trávníček: Vykoupen ve vlastním zatracení, ČL 1994, č. 5; J. Bolton: Rozházené údy Jana Zábrany, Tvar 1995, č. 1; J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); J. Trávníček: Tři (imaginární) rozhovory s Janem Zábranou, Tvar 1996, č. 6–8; J. Trávníček: Stránky z celého života, LitN 1996, č. 24; M. David: Česká předúnorová a poúnorová škola v díle Jana Zábrany, Vlastivědný sborník Pelhřimovska 1998, sv. 9; M. David: Rok 1948 v denících Jana Zábrany, in Dvojí průhled do světa literatury (1999); J. Bolton: Střet paměti a dějin, Host 2000, č. 3; M. Schindler: Básník, který režimu nedaroval ani slovo, LidN 8. 3. 2002; N. Holub: Dům bez klíčů, Host 2003, č. 1; L. Navara: Překladatel, básník a smutný muž, MFD 26. 8. 2005; J. Martinek: Prostor literárního deníku, Tvar 2007, č. 5; M. Zábranová: Infinitiv byl pro něj objev, Weles 2009, č. 38/39; P. Kosatík: Velké trápení, Respekt 2010, č. 23; M. Přibáň: Jak je ve větě člověk, in J. Škvorecký – J. Z., Jak je ve větě člověk (2010).
Recenze: Vražda pro štěstí: I. Zítková, MF 12. 1. 1963; jbd (= J. Binder), LD 20. 1. 1963; J. Honzík, RP 4. 2. 1963; O. Sus, Plamen 1963, č. 7 * Vražda se zárukou: A. Haman, Plamen 1964, č. 9 (k tomu polemika O. Sus, LitN 1964, č. 48) * Táňa a dva pistolníci: A. Hájková, Impuls 1966, č. 1; O. Syrovátka, ZM 1966, č. 5 * Utkvělé černé ikony: V. Dostál, KT 1966, č. 18; Z. Kožmín, LitN 1966, č. 23; J. Trefulka, HD 1966, č. 6; M. Blahynka, Impuls 1966, č. 6; B. Frýdl, Plamen 1966, č. 6; M. Vacík, RP 26. 8. 1966; J. Jedlička, HD 1967, č. 5 * Vražda v zastoupení: O. Sus, HD 1967, č. 6; jm (= J. Marek), Impuls 1967, č. 8; O. Sus, Dialog 1967, č. 8 * Stránky z deníku: M. Červenka, LitL 1968, č. 25; D. Moldanová, Sešity pro literaturu a diskusi 1968, č. 26 * Lynč: J. Adam, Orientace 1969, č. 4; D. Moldanová, Sešity pro literaturu a diskusi 1969, č. 31; M. Červenka, Maketa 1969, č. 2; M. Petříček, Práce 12. 3. 1969; I. Zítková, Průboj 10. 4. 1969 * Horoskop orloje (překl.): J. Rulf, ZN 9. 4. 1987 * Potkat básníka: J. Rulf, ZN 4. 11. 1989; A. Přidal, NK 1989, č. 44; V. Šlajchrt, Kmen 1989, č. 45; D. Sedlická, Kmen 1989, č. 49 * Jistota nejhoršího: J. Lukeš, NK 1992, č. 6; V. Šlajchrt, ČD 11. 2. 1992; Z. Vybíral, Tvar 1992, č. 9; J. Rulf, LidN 5. 3. 1992, příl. Národní 9; V. Novotný, MFD 9. 4. 1992 * Celý život: J. Lukeš a J. Rulf, LidN 23. 7. 1992, příloha Národní 9; J. Peňás, Prostor 26. 8. 1992; M. Pohorský, NK 1992, č. 27; V. Šlajchrt, Respekt 1992, č. 44; V. Novotný, MFD 24. 7. 1992; I. Málková, MSD 25. 8. 1992; V. Novotný, MFD 23. 10. 1992; M. Pohorský, NK 1992, č. 41; M. Pokorný, Prostor 19. 11. 1992; J. Červinka, Proglas 1992, č. 9; J. Lukeš, LidN 17. 12. 1992, příl. Národní 9, č. 51; M. Bregant, Iluminace 1992, č. 2; I. Kotrlá, Akord 1992/93, č. 6; P. Janoušek, Tvar 1993, č. 1; J. Cieslar, Prostor 1993, č. 24; D. Kubálek, Svět literatury 1993, č. 6; M. Blahynka, Haló noviny 6. 5. 1993; M. Špirit, KS 1994, č. 1 * Zeď vzpomínek: R. Matys, NK 1993, č. 5; J. Rulf, LidN 11. 3. 1993, příloha Národní 9; M. Trávníček, LD (Brno) 12. 3. 1993; P. A. Bílek, Labyrint 1993, č. 4; J. Hájková, Telegraf 31. 7. 1993, příl. * Básně: R. Matys, NK 1993, č. 39; M. Langerová, LitN 1993, č. 42; P. A. Bílek, Tvar 1994, č. 3; J. Vanča, Práce 26. 1. 1994 * Sedm povídek: mpk (= M. Petříček), NK 1993, č. 42; M. Špirit, LitN 1993, č. 49; P. Švanda, LD 3. 12. 1993 (v brněnské mutaci 26. 11.); P. Mandys, ČD 30. 12. 1993; J. Lukeš, LidN 27. 1. 1994, příloha Národní 9 č. 4 ; J. Rulf, Reflex 1994, č. 4; K. Křepelka, Proglas 1994, č. 1; I. Kotrlá, Akord 1994/95, č. 4 * Náruč plná vřesu: B. Hoffmann, ČL 2001, č. 3 * Nápěvy: V. Probst, LitN 2010, č. 47; A. Vondřichová, A2 2010, č. 25; R. Kopáč, MFD 25. 9. 2010, příl. Víkend; J. Štolba, Host 2011, č. 4 * Jak je ve větě člověk: A. Slezáková, MFD 30. 10. 2010; J. Peňás, LidN 24. 11. 2010; J. Děkanovský, Dějiny a současnost 2010, prosinec; A. Balogh, Sme (Bratislava) 10. 1. 2011; M. Jareš, HN 4. 2. 2011 (též ad Nápěvy); I. Taranenková, Pravda (Bratislava) 12. 3. 2011; V. Novotný, Tvar 2011, č. 12 * Socha z hlasů: P. Motýl, Host 2011, č. 7 * Povídky: M. Toman, Právo 19. 7. 2012, příl. Salon č. 779; J. Trávníček, LidN 1. 9. 2012, příl. Orientace; J. Vaníček, Tvar 2012, č. 8; V. Varyš, Týden 2012, č. 31; A. Palán, Katolický týdeník 2012, č. 33.
Diskuse k autorství překladu románu W. Millera Prezydent Krokadýlů: J. Škvorecký: Jak to bylo s Prezydentem Krokadýlů, LitN 1996, č. 21; P. Ouředník: Prezydent, nebo Krokadýl?, KPRR 1997, č. 7; J. Škvorecký: O Honzovi a situacích, KPRR 1997, č. 8; Ad Prezydent Krokadýlů (J. Pelán, J. Emmerová, L. Dorůžka, V. Justl, M. Přibáň, Z. Salivarová, M. Žilina), KPRR 1997, č. 8; J. Škvorecký: Čestné prohlášení, LitN 1997, č. 16; Jan Zábrana o Škvoreckém, překládání a „černoších“ (ed. N. Holub), Tvar 1997, č. 17; M. Zábranová: K oživené diskusi, LitN 1997, č. 40; M. Schonberg: Průzkum o přátelství, odvaze a intelektuálním disentu..., KPRR 1998, č. 11; J. Škvorecký: Prezydent Krokadýlů v někdejší ČSSR, in W. Miller, Prezydent Krokadýlů (2010).
Rozhovory: J. S. (= Jan Skácel), HD 1964, č. 10; D. Posekaná, MF 3. 3. 1966; V. Měšťan, Práce 16. 8. 1969; an, Sovětská literatura 1987, č. 1.
Nekrology: I. Matějka, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 37; J. Škvorecký, Listy (Řím) 1984, č. 5; T. F., Proměny (New York) 1985, č. 3.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2014 (kp; mlp)
Aktualizace bibliografie: 31. 5. 2014 (kp; mlp)
 
zpět na hlavní stranu