Slovník české literatury po roce 1945

Jaroslav SEIFERT

* 23. 9. 1901, Žižkov (dnes Praha-Žižkov)

† 10. 1. 1986, Praha

Básník a překladatel

Mládí prožil v prostředí dělnického Žižkova, kde jeho otec, vyučený zámečník a aktivní sociální demokrat, mj. obchodoval s obrazy a kde Seifert po obecné škole vychodil šest tříd klasického gymnázia a poté se věnoval žurnalistice. Novinářskou dráhu zahájil v komunistickém tisku, a to roku 1921 v redakci Rudého práva, 1922 v brněnské Rovnosti, v letech 1922–1925 byl odpovědným redaktorem satirického časopisu Sršatec a 1927–1929 obrázkového týdeníku Reflektor. Přitom 1923–1927 byl zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. V roce 1928 se oženil a měl dvě děti. Po svém vyloučení z komunistické strany, kdy s dalšími šesti spisovateli projevil nesouhlas s novým gottwaldovským vedením (1929), krátce řídil divadelní časopis Nová scéna (1929–1930) a po dalších epizodních zaměstnáních zakotvil v sociálně demokratickém tisku. Postupně redigoval obrázkový týdeník Pestré květy (1930–1932), kulturní rubriku Ranních novin (1933–1938), za války působil v Národní práci (1939–1945) a po válce v odborářských novinách Práce. V roce 1949 novinářské činnosti zanechal. Těžká choroba pohybového ústrojí (1956) mu na několik let neumožnila výraznější tvůrčí práci. Svým dílem i odvážným vystoupením na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956), v němž kritizoval dosavadní kulturní politiku ve vztahu k nekonformním spisovatelům a k autorům vězněným (na sklonku 60. let stál i v čele svazové komise usilující o jejich rehabilitaci) si získal nemalou autoritu. Na jejím základě byl 1969 zvolen předsedou nově ustaveného Svazu českých spisovatelů, který však byl již za rok rozpuštěn pro odmítavý postoj k okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. Seifertovi pak mohly vycházet jen ojedinělé reedice. Původní tvorbu směl zveřejňovat až na konci 70. let, kdy politické kruhy vzhledem k jeho značné popularitě hledaly – ač podepsal Chartu 77 – kompromis vyúsťující v Seifertův příslib, že se jeho jméno již neocitne pod protestními peticemi, což však Seifert nedodržoval. V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Ze zahraničních cest měla zásadnější význam pro jeho tvorbu cesta s Karlem Teigem přes Itálii do Francie (1924) a účast v československé kulturní delegaci při návštěvě Sovětského svazu (1925).

Seifert patřil k zakladatelům uměleckého sdružení Devětsil (1920) a z jeho pověření redigoval v roce 1922 s Karlem Teigem stejnojmenný sborník. Podílel se na redakci avantgardních časopisů Disk (1923–1925) a Pásmo (1924–1925), krátce i brněnského orgánu Literární skupiny Host (1924). Od 30. let těsně spolupracoval s Družstevní prací; redigoval pro ni básnické knižnice Slunovrat (1937–1939) a Generace (1938) a za války i její časopis Panoráma (1940–1941). Redigoval též Almanach Kmene (zima 1934 a 1937). Po válce pak v odborářském nakladatelství Práce pořádal edici veršů Klín (1945–1948) a řídil umělecký měsíčník Kytice (1945–1948). Vedle periodik, jež redigoval a v nichž pracoval, publikoval zejména v časopisech Omladina (Plzeň), Republika, Orfeus, Kmen, Červen, Avantgarda, Host, Most, Proletkult, Disk, Pásmo, Tvorba, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Literární rozhledy, ReD, Čin, Magazín Družstevní práce, Panoráma, Plán, Odeon, Kvart, Tvar, Listy pro umění a kritiku, Volné směry, dále v almanaších Kmene a v denících Lidové noviny a Národní osvobození; po válce v Kytici, Kvartu, Daru, Novém životě, Plameni, Hostu do domu, Orientaci, Tváři, Mladé frontě, Kulturní tvorbě, Literárních novinách (Literárních listech, Listech), Jonášovi aj. V samizdatu byly vydány Seifertovy sbírky Petřín a věnec sonetů (Pavel Parma 1951), Morový sloup (1972), Deštník z Piccadilly (1978 v edici Petlice a v Krameriově expedici; rozšíř., Kvart 1979; definitivní znění Kvart 1980), básně Frenštátská romance tříkrálová (Pavel Parma 1951) a Pocta Vladimíru Holanovi (edice Krtek a Datel 1981) a také vzpomínky Všecky krásy světa (Edice Expedice 1979). Jeho verše a příspěvky byly publikovány rovněž v ineditních sbornících a antologiích Panu Bohuslavu Reynkovi (1967, ed. Vl. Vokolek); Příliš mnoho ran (Žába na prameni 1974, ed. Bohumír Slavík), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (Petlice 1978, eds. Jiří Gruša, Milan Uhde, Ludvík Vaculík), Konec obelisku (Cor cordium 1978, ed. Ondřej Fibich), „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem (1980), Zdeňku Kalistovi k osmdesátinám přátelé (1980), Z pěstiček zaťatých. Básníkovi Janu Skácelovi k šedesátinám (1982), Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich, Jiří Brixi), Z Obsahu 1984 (1985), Na střepech volnosti (Česká expedice 1987, ed. Z. Hrubý), Pekařovské studie (1987, ed. Eva Kantůrková), Světlá lhůta (1989, ed. Petr Kabeš), Přátelům (1989, ed. P. Piňosová). Pro knihu Josefa Trojana Létal jsem s anděly (1941) sepsal verše, jež se pak staly součástí sbírky Jaro, sbohem; verši doplnil i knížku pro děti anglického spisovatele Kennetha Grahama Žabákova dobrodružství (1933, překl. Míla Grimmichová). Původními songy opatřil E. F. Burianovu dramatizaci románu Karla Nového Chceme žít (1934), napsal verše pro revue Voskovce a Wericha Pěst na oko (1938), písně pro hru Simeona Karl Macháčka Ženichové (pražská Lidová scéna 1939) a pro hru Franka Tetauera Ztřeštěné námluvy (rozmnoženo, 1962). Seifert je též autorem textové stránky filmu Gustava Machatého Kreutzerova sonáta (1926), mluveného slova ke krátkému filmu Jiřího Lehovce o Praze Kamenná sláva (1938), veršů ve filmové pohádce Byl jednou jeden král (1954, režie Bořivoj Zeman) a písňového textu ve filmu Expres z Norimberka (1953, režie Vladimír Čech). K antologii Láska v písních celého světa (1940) propůjčil Seifert své jméno Pavlu Eisnerovi, k překladu Davida Guramišviliho Veselá vesna (1963) Petru Koptovi, k výboru a převyprávění slovenských pohádek Boženy Němcové Mahulena krásná panna (1982) Jiřímu Brabcovi. Užil pseudonymů M. Muguet (Trn 1924) a Marie Ulrichová (1923 in Sborník protiklerikálních veršů); šifry: -Dl- (s Karlem Teigem), -er., ert., -ert., -es., -f., -f, fer-, FERT., Fert., -fert, -fert-, -fert., J S, J. S., js., -js., - js, J. Sft., -jst., jt., q, -q, -q., -rt-, -rt, -rt., S., s., -S., -S-, -s., -s-, (s), Sft., t.

Seifertova raná proletářská poezie, horující pro revoluční přetvoření společnosti a charakterizovaná ryze smyslovým, vitálním vztahem ke světu, se odvíjela ve znamení poetického naivismu. Inspiraci k němu poskytla soudobá vlna insitního umění (Henri Rousseau i domácí výtvarníci), stejně jako prostředí Žižkova s jeho lidovými zábavami, řemeslnými malíři i hospodskými písničkami (Město v slzách, Samá láska). Výsledkem byla poetizace všedních věcí a zintimnění i velkých sociálních témat. Důvěrně blízkými se básníkovi staly jak radosti a požitky, jež skýtá moderní civilizace, tak samotná revoluce přijímaná s plebejskou samozřejmostí. K základním stavebním prvkům těchto veršů patřila hyperbola, která zbavovala naivní představy i silácká gesta jejich přímého významu a tvořila z nich součást autorovy poetizační metody. Plného uplatnění došla tato metoda v následujícím poetismu, v jehož rámci Seifert rozvinul hlavně jeho hravý pól. Své básně zakládal na slovních hříčkách, travestiích biblických i literárních citátů, vytvářel anekdoticky vyznívající grafické a obrazové básně a nevyhýbal se ani lyrické anekdotě (Na vlnách TSF). Motivy války minulé i v podobě nové hrozby však záhy vnesly do Seifertovy hravosti vážné a natrpklé tóny (Slavík zpívá špatně) a v souvislosti s osobním intimním prožíváním času a probouzející se skepsí k revolučním řešením společenských problémů předznamenaly proměnu jeho poezie (Poštovní holub). Od 30. let Seifert už nezávisle na soudobých literárních proudech vytvářel svou vlastní osobitou poetiku, založenou na rytmicky pravidelném, stroficky přísně, leč variabilně členěném verši s převládající písňovou intonací, na zvýznamňování životních detailů a na oscilaci mezi předmětným viděním a senzitivitou pocitů lyrického subjektu. Tyto postupy zprvu prostředkovaly hlavně autorovy vzpomínky na dětství, provázené melancholií, a v souvislosti s hospodářskou krizí i zesíleným sociálním zřetelem (Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem). Jako nástroj upevňování národního vědomí a jako zdroj jistot pak posloužily v básních reagujících na tragické dění kolem mnichovské dohody (Zhasněte světla), v Seifertových skladbách válečných, které aktualizovaly motivy domova, české krajiny, a zejména Prahy (Světlem oděná, Kamenný most), a oživovaly tradice národní kultury (Vějíř Boženy Němcové), a posléze rovněž v básnických komentářích k pražskému povstání (Přilba hlíny). Tato poetika je příznačná i pro Seifertovy verše poválečné, podnícené tvorbou Mikoláše Alše (Šel malíř chudě do světa), Boženy Němcové (Píseň o Viktorce), případně pokoušející se zpřítomnit básníkovo chudé dětství (Maminka). Obrat v Seifertově poetice, naznačovaný sice už dříve, nejvýrazněji pak v polovině 50. let (Praha), ale plně uskutečněný až v následujícím desetiletí, postihl jak významovou stránku veršů, tak jejich tvar. Trvá v nich sice i nadále zpovědní, vzpomínkový ráz, ale přítomnost reflexe ho posunuje do polohy básnického vážení soudobých, někdy i kriticky viděných projevů života. Jejich tvar zároveň znamená radikální příklon k prozaizujícímu mluvnímu stylu nerýmovaného, stroficky nečleněného verše, směřujícího k verši volnému (Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Morový sloup). Poezie osnovaná na paradoxech a prudkých srážkách kontrastních prvků, světa reálného se snovým, i na protikladech stylistických, se postupně zbavovala postupů a vnějších gest, jež by mohly k sobě poutat pozornost na úkor poznání a myšlenky (Deštník z Piccadilly). V závěrečné sbírce Býti básníkem se k tomu za nových okolností a s proměněnými výrazovými prostředky připojila i obnovená harmonizující atmosféra básní. – Jako prozaik se Seifert nejdříve představil souborem drobných causerií vracejících se do časů mládí strávených v prostředí rodného Žižkova (Hvězdy nad Rajskou zahradou). Na závěr své tvůrčí dráhy si zavzpomínal na přátele, s nimiž se setkal během svého života, formou beletristicky stylizovaných, minulost spíše poetizujících než dokumentárně dosvědčujících črtách (Všecky krásy světa). – Beletristické postupy, které Seifert uplatňoval v novinových fejetonech a sloupcích, pronikly i do jeho divadelních a literárních referátů. Naopak do služeb dne soustavně dával své verše, když ve 30. letech v Pondělních Ranních novinách každý týden tiskl veršované komentáře politického, kulturního i sportovního dění, v čemž nepravidelně pokračoval i v Národní práci. Jako překladatel – po raném uvedení veršů Alexandra Alexandroviče Bloka (Dvanáct) a děl Guillauma Apollinaira – se Seifert projevil až za druhé světové války a po ní, kdy ve spolupráci s orientalisty tlumočil perského básníka Nizámího a Šalamounovu Píseň písní. Překládal také lyriku Paula Verlaina.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Město v slzách (BB 1921; rozšíř. 1923); Samá láska (BB 1923); Na vlnách TSF (BB 1925; přeprac. s tit. Svatební cesta, 1938); Slavík zpívá špatně (BB 1926); Poštovní holub (BB 1929); Hvězdy nad Rajskou zahradou (PP 1929); Slezská píseň (B 1932, soukromý tisk); Hrst loňského sněhu (BB 1932, bibliofilie); Jablko z klína (BB 1933); Ruce Venušiny (BB 1936); Zpíváno do rotačky (BB 1936); Jaro, sbohem (BB 1937; 1. rozšíř. 1942; 2. rozšíř. 1946); Podzim v Čechách (BB 1937, bibliofilie); Osm dní (BB 1937; od 1946 ve sbírce Přilba hlíny); Zhasněte světla (BB 1938; od 1946 stejnojmenný oddíl ve sbírce Přilba hlíny, část i ve sbírce Jaro, sbohem); Pantoumy o lásce (BB 1939, bibliofilie); Vějíř Boženy Němcové (B 1940, předtím čast pod stejnými titulem jako bibliofilie 1939); Světlem oděná (B 1940); Malá romance o knížeti Oldřichovi a jeho Boženě (B 1940, soukromý tisk); Malá romance o Ctiradovi a Šárce (B 1940, soukromý tisk); Ruka a plamen (BB 1943, bibliofilie, rozšíř.1948; definitivní podoba 1987); Kamenný most (BB 1944); Přilba hlíny (BB 1945; 1. rozšíř. 1946; 2. rozšíř. 1948; definitivní podoba 1987); Na prahu roku (B 1945, bibliofilie); Devět rondeaux (BB 1945, soukromý tisk); Suknice andělů (B 1946, soukromý tisk); Malá předjarní improvisace (BB 1946, soukromý tisk); Výměna stráží na Hradě (B 1947, novoročenka); Dokud nám neprší na rakev (BB 1947, soukromý tisk); Romance o víně (B 1948, soukromý tisk); Šel malíř chudě do světa (BB 1949); Romance o králi Václavu IV. (B 1949, bibliofilie); Frenštátská koleda (B 1949, soukromý tisk); Pozdrav Františku Halasovi (B 1949, bibliofilie); Svatební píseň (B 1949, soukromý tisk); Píseň o Viktorce (B 1950); Sníh na střechách (B 1950, soukromý tisk); Na frenštátském hřbitově (B 1950, bibliofilie); Křížová cesta (B 1951, soukromý tisk); Tři písně o růžích (B 1951, soukromý tisk, později tištěno pod názvem Verše o růži); Mozart v Praze (BB 1951, bibliofilie); Petřín (BB 1951, antedatováno 1948, bibliofilie); Pavlíčkova koleda (B 1951, novoročenka, později s titulem Koleda); Pozdrav (B 1952, soukromý tisk); S obláčky hroznů (BB 1952, antedatováno 1947, bibliofilie); Píseň (B 1953, soukromý tisk); Verše pro Pavlíka (B 1953, novoročenka, později s titulem Rampouchy v oknech); U pražské Lorety (B 1953, bibliofilie); Nad listy Maxe Švabinského (B 1953, bibliofilie); Pozdrav do Frenštátu (B 1953, bibliofilie); Prsten Třeboňské madoně (BB 1954, bibliofilie, později spolu s cyklem Jarní rondeaux ze sbírky Jaro, sbohem vydáno pod titulem Milostná rondeaux, 1969); Pražský hrad (B 1954, soukromý tisk); Vltava (B 1954, soukromý tisk); Ukolébavka (B 1954, novoročenka); Maminka (BB 1954); Ukolébavka pro Petřičku (B 1955, bibliofilie, novoročenka); Koulelo se koulelo (BB 1955, rozšíř. bibliof. z 1948); V tichavském kostele (B 1955, bibliofilie); Únorový den (B 1955, soukromý tisk); Sklenice vína – Frenštátská romance tříkrálová – Taneční hodiny (BB 1955; báseň Sklenice vína a Frenštátská romance tříkrálová předtím samostatně, obojí 1954); Dík vínu (B 1955, bibliofilie); Pozdrav moravské zemi (B 1955, bibliofilie); Romance o mládí (B 1955, soukromý tisk); Tři romance o víně (BB 1955, rozšíř. s tit. Romance o mládí a víně, 1955, antedatováno 1947); Praha za války (B 1956, bibliofilie); Petřín a věnec sonetů (BB 1956); Petru Bezručovi (BB 1956, bibliofilie); Chlapec a hvězdy (BB 1956); Vytržené stránky (BB 1957, ed. B. M. Klika ); Vlaštovky nad řekou (BB 1962, bibliofilie); Praha (BB 1964, in Dílo 6); Koncert na ostrově (BB 1965); Halleyova kometa (1967; rozšíř. 1969); Odlévání zvonů (BB 1967); Eliščin most (B 1970, bibliofilie); Dvě básně (BB 1973, bibliofilie, obsahuje úvodní a závěrečnou báseň sbírky Morový sloup); Život – to je těžký strastiplný let, Teprve k stáru (BB 1973, novoročenka); Dlaň na strunách (BB 1976, soukromý tisk); Kočár před divadlem (BB 1976, bibliofilie); Ptačí hlasy v korunách stromů (B 1976, soukromý tisk); Píseň o lásce (B 1976, bibliofilie); Hodina růže (BB 1977, ed. M. Dyrynk, soukromý tisk); Morový sloup (BB, Kolín nad Rýnem 1977, s tit. Morový sloup a jiné básně; 1978, bibliofilie, obsahuje pouze první dvě básně cyklu; Praha 1981); Kanálská zahrada (BB 1978, bibliofilie); Modelka (B 1978, bibliofilie); U malíře Vladimíra Komárka. O vzniku jedné básně ze sbírky Deštník z Piccadily (B 1978, bibliofilie, obsahuje faksimile rukopisu a úryvky z korespondence); Údery věžních hodin (B 1979, soukromý tisk); Královský letohrádek (BB 1979, bibliofilie); Deštník z Piccadilly (BB, Mnichov 1979; Praha 1979; rozšíř. 1981); Miska na oříšky (B, b. d., bibliofilie); Nové zámecké schody (B 1980, soukromý tisk); Jen verše o lásce (BB 1980, bibliofilie, ed. M. Jurák, faksimile rukopisu); Křížový pramen (B 1980, bibliofilie); Popeleční středa (B 1980, soukromý tisk); Smrt básníkova. Památce Josefa Palivce (B 1980, bibliofilie); Zpráva o demolici (B 1980, soukromý tisk); Epilog (B 1981, faksimile rukopisu); To nejhorší mám za sebou (B 1981, soukromý tisk); Dvě básně – Two poems – Tva dikter (BB Stockholm 1981, bibliofilie, s anglickým a švédským překladem); Všecky krásy světa (vzpomínky, Kolín nad Rýnem a Toronto 1981; Praha 1982; definitivní vydání 1992); Bachův koncert (B 1981, soukromý tisk); Být básníkem. Tři básně ze stejnojmenné sbírky (BB 1981, biliofilie, faksimile rukopisu); Sbohem, slečno Toyen (B 1981, bibliofilie); Bombardování města Kralup (BB 1982, bibliofilie, faksimile rukopisu); Mrtví v Lidicích (B 1982, bibliofilie); Křížový pramen (B 1982, soukromý tisk); Pohled z mostu (B 1982, soukromý tisk); Verše z goblénu (B 1982, soukromý tisk); Býti básníkem (BB 1983; pod stejným názvem vyšla samostatně titulní báseň, 1980, bibliofilie); Korálové náušnice (B 1983, soukromý tisk); Pocta Vladimíru Holanovi (B 1983, soukromý tisk); Pražský triptiych. Rudolfu Havlovi (BB 1983, bibliofilie); Zpráva o demolici (B, b. d., soukromý tisk); Rozhovor s Františkem Hrubínem (1990, obsahuje faksimile rukopisu, bibliofilie); Pražská veduta (B 1991, bibliofilie); Co všechno zavál sníh (BB, PP k fotografiím O. Rakovce, 1992; část přeprac. in Všecky krásy světa); Hlava Panny Marie (B 1998, bibliofilie); Prezidentu Edvardu Benešovi (BB 2004); scénicky: Velká scéna (1922).
Výbory: Básně (1929); Jabloň se strunami pavučin (1943); Milostná píseň (1953); Píseň domova (1954, ed. A. M. Píša); Ty, lásko, pozdravena buď (1955, ed. A. M. Píša); Maminka (1955); Zrnka révy (1956, ed. J. Hauft); Praha (1958); Ještě jednou jaro (1961, ed. F. Hrubín); Polibek na cestu (1965); Nejkrásnější bývá šílená (1968, ed. K. Šiktanc; rozšíř. 1996); Zpěvy o Praze (1968, ed. A. M. Píša); Vidím zemi širou (BB 1968, + F. Branislav + F. Hrubín, ed. F. Hampl); Zůstaň tu se mnou, lásko (1981, bibliofilie); Zápas s andělem (1981, ed. M. Pohorský); Větvička jívy (1982, ed. B. Novák, obsahuje také dosud netištěné básně); Ruce Venušiny (Toronto 1984, ed. Kateřina Skalická = M. Jirásková a J. Brabec; Praha 1998); Z těch nebudu, kdož opouštějí (1988, obsahuje též dvě magnetofonové kazety); Čas plný písní (1990, ed. R. Havel); Praha očima Jaroslava Seiferta a Ivana Svatoše (1998, bibliofilie); Víno očima Jaroslava Seiferta a Ivana Svatoše (1999, bibliofilie); Třeba vám nesu růže (1999, ed. J. Opelík); A sbohem (1999, ed. V. Justl); S láskou pozdravuj kraj náš milý (2001, ed. L. Knězek); Kamenný most a jiné verše (2001, ed. V. Němec); Díváme se na patu větru (2001, ed. M. Fikar); Kdybych se mohl vrátit (2004, ed. J. Racek); Vrbatovská zahrada (2006, verše ve fotografické publikaci L. Panchártkové); Větvička jívy (2006, bibliofilie); Pár kapek rosy (B, b. d.).
Souborná vydání: Dílo Jaroslava Seiferta (Československý spisovatel, 1953–1970, 7 sv.; sv. 1–6 ed. A. M. Píša, sv. 7 ed. R. Havel; sv. 3 obsahuje též dosud jen bibliofilsky vydanou skladbu Suknice andělů a báseň Na prahu roku; sv. 5 obsahuje též knižně netištěné publicistické Pondělní sloky a další verše z Ranních novin a Práva lidu i dříve jen bibliofilsky vydané cykly S obláčky hroznů, Romance o mládí a o víně a Romance o králi Václavu IV.; 2. rozšíř. vydání Díla Jaroslava Seferta 1956–1959, jen první 4 sv.); Dílo Jaroslava Seiferta (Akropolis, vychází od roku 2001, z plánovaných 17 sv. pod vedením J. Brabce a M. Jiráskové dosud vyšlo 10 sv., editory jednotlivých svazků jsou: J. Flaišman (sv. 1, 6, 10), F. Tomáš (sv. 2), J. Brabec (sv. 3, 12), M. Jirásková (sv. 7 s M. Chlíbcovou, 8, 11), Z. Dětáková (sv. 9), každý svazek obsahuje též texty dosud knižně netištěné nebo vydané pouze bibliofilsky, překlady a také dubia, katerá spadají do tvůrčího období, jež představuje daný svazek; jde o kritické vydání zaznamenávající i varianty textů.
Překlady: A. A. Blok: Dvanáct (1922); G. Apollinaire: Zavražděný básník (1925, s M. Šramlem) + Prsy Tiresiovy (1926, i premiéra) + Básně (1935, s K. Čapkem, J. Hořejším a Z. Kalistou); Paris (1927, překlady moderních francouzských básníků, obsahuje též Seifertovu báseň Mokrý obraz, bibliofilie); Nizámí: Hřích a pokání (1943, in Sedm princezen, s J. Rypkou); Píseň písní (1955, se S. Segertem); Žalm 45 (1958, in Pět svátečních svitků, se S. Segertem); P. Verlaine: Záludná luna (1978, s dalšími; předtím částečně v antologii Prokletí básníci, 1930 a ve výboru P. Verlaine: Slova na strunách, 1968); O. Komenda-Soentgerath: Co mi spí v noci pod víčky (1988).
Příspěvky ve sbornících: Sovětské Rusi (1921); Život 2 (1922); Fronta (1927); Jarmile Horákové (1928); Víno (1930, 1939); Mahenovi (1932); Kytka na hrob Vladimíra J. Průši (1933); Poezie (1934); U vrbiček (1934); Básníkův rok (1936); Pamětní spis Lidové knihtiskárny (1936); O Národním divadle (1936); Španělsko v nás (1937); Verše na zeď (1937); Panychida za F. X. Šaldu (1937); Emanuelu Lešehradovi k 15. listopadu 1937 (1937); O Josefu Pekařovi (1937); Vzduch Paříže (1938); Stolní kalendář na rok 1939 (1939); Československý podzim 1939 (1939); Hlasy domova (Paris 1940); Česká kniha (1940); Podání ruky (1940); Dík a pozdrav Josefu Horovi (1941); Ta krásná země (1941); Katalog výstavy Karla Holana (1944); In memoriam Josefa Hory (1945); Památce Vladislava Vančury (1945); Dík bojovníku soudruhu S. K. Neumannovi k sedmdesátinám... (1945); Mrtvým (1945); K poctě zbraň praporu (1945); Orloj (1945); Ludvík Kuba, malíř (1946); Ročenka Května 1947 (1946); Za Karlem Tomanem (1947); Český život (1947); Tři lyrici a malíř (1947); Kalendář Mikoláše Alše (1947); Katalog výstavy Antonína Procházky (1947); Malíř básník (J. Čapek, 1948); Básně národního sebevědomí (1948); Alen Diviš. Kvaše a oleje k Erbenovým Svatebním košilím (1949); Kulturní patroni pozdravují Benešovsko (1949); Pěvci Slezských písní (1955); Když nám víno nalévala Hébé (1966); Dva světy (1966); Sborník pětadvacíti (1969); Česká krajina (katalog výstavy, Hluboká nad Vltavou 1969); Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky: Toronto 1980); Když se řekne Werich... (Kolín nad Rýnem 1981; rozšíř. s tit. Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Pocta dělníkovi (1985); Na střepech volnosti (Mnichov1989); Obdivuhodný člověk (1991).
Korespondence: J. Cejpek: Dva dopisy Jiřímu Wolkrovi (z 1922), Novoročenka Vlastivědného muzea v Prostějově (1961); Adresát Jiří Mahen (z 1922–1934) (1964, ed. J. Hek /= J. Hájek/ a Š. Vlašín); (dš) (= D. Šafaříková): Z dopisu Jaroslava Seiferta Viole (z 1965), Práce 13. 9. 1966; B. Marčák: Dopis Jaroslava Seiferta (B. Marčákovi z 1962), in B. Marčák, Čas hledání a sporů (1966); an.: Dopis národního umělce Jaroslava Seiferta prezidentu republiky Ludvíku Svobodovi (z 1968), Práce a RP 1. 9. 1968; an.: Dopis Jaroslava Seiferta Ivanu Divišovi (nedatováno, asi z 1968–69), in Knížka polibků (Curych1984); R. Chrpová: Setkání na dálku (F. Šrámkovi z 1937 a 1945), Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 1985, s. 45; J. G. (= J. Glivický): Jaroslav Seifert o B. M. Klikovi (J. Glivickému z 1973), Zprávy Spolku českých bibliofilů 1987, s. 83; an. (= T. Mazáč): Z korespondence + Poslední dějství (J. Zahradníčkovi z 1931 a nedatováno z 1960), Proglas 1990, č. 5–6 a 8; H. Chvojková in Jiří Trnka (J. Trnkovi z 1967–68) (1990); F. Kobza: Psací stroj pro pana Seiferta (V. Křupkové z 1979), Kulturní měsíčník 1990, č. 6; an.: Neznámý dopis Jaroslava Seiferta A. M. Píšovi (z 1948), Rozeta (České Budějovice) 1991, s. 24; Tichý dvojhlas (L. Chudíkovi z 1973–1985) (1992, ed. L. Chudík); J. Tomčík: Místo doslovu (J. Tomčíkovi z 1970), in sb. Ve vichru války (1992); I. Inov (= I. Ivanov): Zpožděné vyznání Jaroslava Seiferta (I. Ivanovovi z 1968–1972), LitN 1994, č. 35; J. Knap: Paralely (J. Knapovi z 1970), Tvar 1994, č. 11; O. Špacinger: Z korespondence Jaroslava Seiferta (Z. Pavlouskové z 1976–1981), Vlastivědný sborník Kralupska 1994, č. l; J. Uhlíř: Jaroslav Seifert a lesnická škola v Trutnově (J. Uhlířovi a studentům školy z 1963–1966), in sb. Padesát let lesnického školství v Trutnově 1945–1995 (1995); S pozdravením přátelským (E. Kosové a Hi-fi-klubu v Klatovech z 1976–1980 a nedatováno) (1996, ed. E. a J. Kosovi); M. Palák: Korespondence Zdeňky Pavlouskové s Jaroslavem Seifertem, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze1998, č. 1/4; Z. Dětáková: Adresát Bedřich fučík, RR 1999, č. 40; O. Špacinger: Korespondence Jaroslava Seiferta a Zdeňky Pavlouskové, Vlastivědný sborník Kralupska 2001, č. 1.
Uspořádal, vydal a redigoval: Revoluční sborník Devětsil (1922, s K. Teigem, též přisp.); Komunistické večery (1922, se S. K. Neumannem); Sborník protiklerikálních veršů (1923, pod pseud. Marie Ulrichová); S. K. Neumann: Básně (1928, s J. Horou); Almanach Kmene 1934/1935 a 1937/1938 (1934 a 1937, i přisp.); 1. máj 1936 (sb. k výročí smrti K. H. Máchy, 1936); 1. máj 1937 (májový list čs. sociální demokracie, 1937, též přisp.); Básníku Karlu Tomanovi ke dni 25. února 1937 (1937, též přisp.); Dělnická ročenka na rok 1938 (1937, též přisp.); Španělsku (1937, s dalšími, též přisp.); J. Neruda: Básně (1939); V. Hálek: Básně (1940); Kouzelná lucerna (výbor z pohádek, 1943); Vimperský kalendář (1946, též přisp.); Květen v Lidovém domě (1946, s K. Markem, též přisp.); Zeď Kremlu v dálce (výbor z proletářských veršů, 1948); J. Vrchlický: Básně 1, 2 (1953) + Píšťala Panova (1953) + Duha na zemi (1961); V. Hálek: Básně (1955); S. K. Neumann: Básně (1955); Verše o Praze (1962, též přisp.); A. M. Píša: Verše (1967).
Hudebniny: Prstýnek (b .d., hudba J. Urban); Rok (1944, hudba K. B. Jirák).
Zvukové záznamy: Všecky krásy světa (výběr, čte V. Chramostová, LP Uppsala 1979); Ty, lásko, pozdravena buď! (CD 2000, hudba Z. Zahradník); Verše – vzpomínky (CD 2001).

LITERATURA

Knižně: V. Černý: Jaroslav Seifert (1954), též in Tvorba a osobnost 1 (1993); Nobel Prize – Nobel preis (sb., Frankfurt nad Mohanem 1984); Knížka polibků (sb., Curych 1984, ed. D. Eisnerová); Att vara poet – Jaroslav Seifert mellan poesi och politik (Stockholm 1986, ed. F. Janouch a M. Slavíčková); Jaroslav Seifert, 1901–1986 nelle parole e nelle immagini i ord og bilder (sb., Řím – Oslo 1986, ed. L. Řezníček a D. Massimi); J. Šimůnek: Malá knížka o Mamince (1987); J. Krejčí: Jaroslav Seifert a Jan Zrzavý (1990, fotografická publikace); Z. Pešat: Jaroslav Seifert (1991, obsahuje bibliografii); V. Juřina: Jaroslav Seifert (1991); F. Janouch: Šel básník chudě do světa (1995, vzpomínky a dokumenty týkající se udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi); A. Stich: Seifertova Světlem oděná (1998); Jaroslav Seifert 1901–2001 (sb., 2001, text A. Volkman, fotografie K. Kestner); S Jaroslavem Seifertem časem i nečasem (sb., 2001, eds. M. Jirásková, H. Klínková); rukopisné a samizdatové sborníky: Pozdrav básníkovi (rkp. 1951, ed. B. Novák; smz., s tititulem Jaroslav Seifert, 1951, 1988, ed. J. Hořec); Jaroslav Seifert 1986 (Edice Expedice 1986, ed. J. Lopatka); Rozloučení s Jaroslavem Seifertem (Česká expedice, 1986, ed. Zdeněk Hrubý = J. Hořec) a dále 4 rukopisné sborníky v majetku rodiny.
Studie a články: Jos. Votoček (S. K. Neumann): K otázce umění třídního a proletářského, Proletkult 1923, též in Stati a projevy 6 (1976); F. Götz in Jasnící se horizont (1926); F. X. Šalda in O nejmladší poezii české (1928), též in Studie z české literatury (1961), též in O předpokladech a povaze tvorby (1978); B. Václavek in Od umění k tvorbě (1928), též in Tvorba a skutečnost (1980); A. M. Píša: Jaroslav Seifert, Čin 2, 1930/1931, s. 29; F. Götz in Básnický dnešek (1931); V. Dostál: Jaroslav Seifert a proletářská poezie, Var 1949, s. 571; J. Brabec: Jaroslav Seifert, NŽ 1957, s. 251; Z. Blajer: Vývojové stupně v poezii Jaroslava Seiferta, Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury 1959, sv. 3, s. 277; J. Hora in Poezie a život (1959); V. Kovářík in Když velcí byli malí (1959); F. Hrubín: předmluva, in Ještě jednou jaro (1961); A. M. Píša in Stopami poezie (1962); B. Polan in Život a slovo (1964); M. Kozlíková (M. Kubínová): Úloha oblasti všedního v poezii Jaroslava Seiferta, ČL 1966, s. 273; F. Hrubín in Lásky (1967); J. Palivec in Poezie stále budoucí (1969); F. Hampl in Dobrodružství Jaroslava Seiferta a jiné vzpomínky na známé i méně známé spisovatele (1969); J. Rambousek: Stylistická problematika Seifertova triptychu Světlem oděná, Sborník prací PF brněnské univerzity, řada Jazyk a literatura 1969, č. 6, sv. 26; Z. Pešat in sb. Jak číst poezii (2. vyd. 1969), též in Dialogy s poezií (1985); A. M. Píša in Dvacátá léta (1969); týž in Třicátá léta (1971); V. Dostál: Zkouška marxistické kritiky, ČL 1975, s. 14; M. Blahynka in Denní chléb (1978); F. Buriánek in Ohlédnutí (1978); K. Chvatík: doslov, in Ruce Venušiny (Toronto 1984); týž: O poezii Jaroslav Seifert, Listy (Řím) 1985, č. 3, též in Melancholie a vzdor (1992); J. Skácel: Světlem přikrytý, BV 13. 1. 1986; M. Zelinský: Výstavbový princip v poezii Jaroslava Seiferta, Universitas 1986, s. 21; M. Kubínová: Seifertova poezie plynoucího času, ČL 1987, s. 306; M. Pohorský: doslov, in Vějíř Boženy Němcové, Přilba hlíny, Ruka a plamen, Píseň o Viktorce (1987); týž: doslov, in Město v slzách, Samá láska, Svatební cesta, Slavík zpívá špatně, Poštovní holub (1989); V. Macura in Slovník básnických knih (1990); F. Kautman: Poznámky k charakteristice a periodizaci díla Jaroslava Seiferta, Listy (Řím) 1990, č. 4, též in O literatuře a jejích tvůrcích (1999); D. Škvorová: Několik poznámek k stylové výstavbě Seifertovy sbírky Na vlnách TSF, Jazykovědné aktuality 1990, s. 90; J. Svoboda: První verše Jaroslava Seiferta, Sborník prací PF v Ostravě 1990, sv. 121, řada D 27, Jazyk, literatura a umění, s. 109; A. Stich: Archaické motivy v novočeské poezii (Světlem oděná, Kamenný most), in sb. Legenda, její funkce a zobrazení (1992); R. Havel: O jedné legendě, Tvar 1993, č. 47–48; J. Svoboda: Ke genezi Seifertova Města v slzách a Samé lásky, Acta fakultatis philosophicae Ostravicus, literarum studia 1993, s. 20, též in Z obzoru tvorby (1998); F. Všetička: Seifertův hold Praze, in Stavba básně, Acta Univerzitatis Palackianae Olomucensis 1994, s. 101; W. F. Schwarz: Odtrh, mýtus a montáž. Několik poznámek k "Morovému sloupu" Jaroslava Seiferta, ČL 1995, s. 316; J. Bolton: Volný verš v Seifertově poezii dvacátých let, in Šnykerikyk (eds. J. Bednářová, D. Dobiáš); S. Machová: Autorský slovník básnického díla Jaroslava Seiferta. 1. část, Sborník pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Filologické studie, sv. 20 (1997); J. Knapík: Verše v nemilosti. Ke vzniku a souvislostem kritiky Jaroslava Seiferta v roce 1950, Soudobé dějiny 1998, č. 1; A. Fetters: Nad Seifertovým Věncem sonetů, LitN 1999, č. 27; J. Opelík: Seifertovi andělé, ČL 1999, s. 514; I. Bozděchová: Nad překlady rané poezie Jaroslava Seiferta do angličtiny, ČMF 2000, č. 1; K. Bielen: O autobiograficznosci liryki Jaroslava Seiferta, Bohemistyka 2001, č. 2; J. Rambousek: Seifertovo století české poezie, Universitas 2001, č. 3; P. Pešta: Jaroslav Seifert – básník svobody, Akord 2003, č. 5; L. Knězek in Ve Frenštátě mají rádi poezii (2003); J. Knapík in Únor a kultura (2004); R. Novák in Hudba jako inspirace poezie (2005).
Recenze: Přilba hlíny: B. Polan, KM 1945, s. 164; M. Dvořák, Akord 1945/1946, s.279; M. Sedloň, RP 16. 9. 1945; AMP (A. M. Píša), Kytice 1947, s. 47 * Ruka a plamen: KAK (Karel A. Krejčí), Obrana lidu 31. 7. 1948; M. Vacík, Hlas revoluce 1948, č. 7 * Koulelo se, koulelo: J. Janů, NŽ 1955, č. 9; O. S. (Oldřich Syrovátka), LD 23. 7. 1955 * Píseň o Viktorce: I. Skála, Tvorba 1950, s. 285; M. Sedloň, Tvorba 1950, s. 330; fSt (Fr. Stuchlý), LD 9. 3. 1950 * Maminka: J. Janů, NŽ 1955, č. 2; A. Jelínek, LitN 1955, č. 6; M. Petříček, Obrana lidu 19. 12. 1954; Z. K. Slabý, MF 6. 3. 1955; D. Šajtar, HD 1955, č. 10 * Chlapec a hvězdy: J. Brabec, LitN 1957, č. 5; K. Bednář, ZN 5. 2. 1957; J. Hiršal, ZM 1956, č. 3 * Koncert na ostrově: M. Vacík, RP 30. 11. 1965; J. Šimůnek, MF 5. 12. 1965; J. Urbánková VP 7. 1. 1966; R. Matys, Práce 31. 10. 1965; J. Brabec, LitN 1966, č. 5; F. Buriánek, KT 1966, č. 3; K. Kostroun, Plamen 1966, č. 2; A. M. Píša, Impuls 1966, č. 4; J. Trefulka, HD 1966, č. 3 * Halleyova kometa a Odlévání zvonů: F. Buriánek, Impuls 1968, č. 4; V. Dostál, KT 1968, č. 6; V. Justl, Plamen 1968, č. 3; V. Karfík, LitL 1968, č. 5; Z. Pešat, Orientace 1968, č. 2; J. Šimůnek, MF 1. 5. 1968 * Deštník z Picadilly: J. D. (J. Dresler), Národní politika (Mnichov) 1979, č. 12, příl. Zvon; J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1980, č. 61 * Morový sloup: P. Pešta, BV 22. 10. 1981; J. Pavelka, Rt 12. 5. 1982; I. Hochel, Romboid (Bratislava) 1983, č. 1 * Býti básníkem: A. Hlaváčová, Kostnické jiskry 1984, č. 20; Z. Kožmín, BV 15. 10. 1984; L. Soldán, SvSl 1. 3. 1984 * Všecky krásy světa: J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1982, č. 66; J. Poláček, Rt 25. 5. 1983; AF (A. Fetters), Český zápas 1983, č. 15; M. Vaněk, Nové obzory (St. Gallen) 1983, č. 7; F. Kautman, Listy (Řím) 1985, č. 1; M. Exner, ČD 20. 4. 1993, F. Cinger, RP 22. 2. 1993.
Nekrology: J. Skácel, BV 13. 1. 1986; F. Cinger, RP 16. 1. 1986; J. Rulf, ZN 17. 1. 1986; V. Poppová, Práce 21. 1. 1986; M. Pohorský, Tvorba 1986, č. 3, příl. Kmen, č. 3.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu (1948–1989)
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Nobelprize.org
Informační systém abART
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Zdeněk Pešat (1998); Karel Piorecký (2007)

Aktualizace hesla: 17. 1. 2007 (kp)

Aktualizace bibliografie: 17. 1. 2007 (kp)

zpět na hlavní stranu