Jeho otec byl důstojník a legionář. Obecnou a měšťanskou školu
Hamšík vychodil v Uherském Hradišti, kde také začal v roce 1949 studovat reálné gymnázium; maturoval v Brně. Už v době gymnazijních studií pracoval jako elév v brněnské redakci
Mladé fronty, v roce 1949 přešel do pražské redakce téhož deníku. Po vojenské prezenční službě, kterou absolvoval v letech 1952–1954, studoval na FF UK češtinu a novinářství (abs. 1959 diplomovou prací
Vývoj pražského lokálního reportéra E.
E.
Kische na světového reportéra). Zároveň byl v letech 1956–1958 redaktorem
Květů, v období 1958–1961
Obrany
lidu a poté do roku 1968
Československého vojáka. Od konce února 1968 byl předsedou redakční rady a od března do května 1968 šéfredaktorem
Literárních listů. V letech 1968–1969 pracoval v Ústavu pro teorii a dějiny hromadných sdělovacích prostředků při UK. V roce 1969 získal na základě diplomové práce doktorát filozofie a stal se odborným asistentem
Fakulty sociálních věd a publicistiky UK. Od roku 1970 byl ve svobodném povolání. Během normalizace spolupracoval se samizdatovou
Edicí Petlice, pro níž přepsal několik svazků. Od roku 1978 až do své tragické smrti (sebevražda) příležitostně pracoval jako jazykový redaktor časopisu
Vesmír. – Syn Ivan Hamšík (*1967) působil jako šéfredaktor týdeníku
Reflex a vydavatelství Ringier Axel Springer CZ, poté jako ředitel obsahu digitálních médií společnosti MAFRA Slovakia, a. s. Od roku 2018 pracuje pro Generální štáb Armády ČR.
Přispíval do novin a časopisů, které redigoval, a do dalších periodik:
Československý voják, Impuls, Listy, Knižní kultura, Kulturní tvorba,
Kulturní politika,
Mladá fronta,
Obrana lidu,
Plamen,
Rovnost,Sešity pro mladou literaturu, Směna,
Středoškolák,
Tvorba
ad. Během normalizace, kdy nesměl publikovat, vydal v samizdatové
Edici Petlice knihu
Život a dílo Heinricha Himmlera (b. d., 1975, první verze posmrtně oficiálně vydané práce
Druhý muž třetí říše). Anonymně literárně zpracoval vzpomínky fotbalového brankáře Ivo Viktora
Můj dres číslo 1 (1977, smlouvu s nakladatelstvím
Olympia za něj podepsal
Jaroslav Dietl), pod jménem scénáristy Jaroslava Vokřála (1944–2000) psal doslovy ke knihám
Oty Pavla, které vycházely v
Olympii (
Plná bedna šampaňského,1977;
Pohár od Pánaboha, 1978;
Pohádka o Raškovi, 1979). Bez uvedení autorství dále spolupracoval s režisérem
Karlem Kachyňou na scénářích televizních inscenací
Zlatí úhoři (1980, podle
Oty Pavla),
Velký případ malého detektiva (1982), na šestidílném seriálu
Vlak dětství a naděje (1989, podle
Věry Sládkové) a filmech
Smrt krásných srnců (1986, podle
Oty Pavla) a
Oznamuje se láskám vašim (1989, podle
Karla Zídka). Nerealizován zůstal filmový scénář
Tři mušketýři z počátku sedmdesátých let. V Hamšíkově pozůstalosti se uchoval materiál k biografii o Edvardu Benešovi, rozhovory s lékařem a šéfredaktorem časopisu
Vesmír akademikem Prokopem Málkem o odbojové činnosti lékařů za druhé světové války a fragment životopisné knihy o Reinhardu Heydrichovi. V roce 1974 Hamšík přispěl do hrabalovského samizdatového sborníku
O čem bych psal, kdybych měl kam (Tak píšu vám, pane Hrabal!), který sestavil
Ludvík Vaculík. – Užíval šifry D.H., dh, hk, dš, duš.
Výchozím bodem
Hamšíkovy tvorby byla kischovsky pojatá reportáž, kterou se na počátku šedesátých let zabýval i teoreticky. Svou diplomovou práci zúročil v knize
O zuřivém reportéru E. E. Kischovi, na které se autorsky podílel také Alexej Kusák. Po prvotině, jež čtenáře v duchu budovatelského nadšení seznamovala s dolováním uranu v Jáchymovských dolech a stavbou pokusného atomového reaktoru v Řeži u Prahy (
Začátek je v Jáchymově), se zaměřil na problematiku německého nacismu. Tyto jeho práce se žánrově pohybují na pomezí literatury faktu a historicko-sociologického eseje. Fakta o atentátu na Heydricha shrnul společně s novinářem Jiřím Pražákem do knihy
Bomba pro Heydricha. V dalších již samostatných pracích (
Génius průměrnosti,
Druhý muž třetí říše) pak soustředil bohatý materiál dokumentující rodinné prostředí i životní osudy předních mužů nacistického Německa. Zevrubně analyzoval osobní i společenské předpoklady nacistických vůdců. Proti představám o psychické abnormalitě těchto jedinců postavil tezi o jejich průměrnosti. Příčinu společenského vzestupu takových lidí spatřoval ve schopnosti vyhovět mechanismu totalitní moci, jež v souladu se svou absurdní ideologií dovoluje páchat zrůdné činy. Nepochybnou inspirací pro Hamšíkovy psychologizující sondy do nitra nacistických pohlavárů byl probíhající proces s Adolfem Eichmannem na počátku šedesátých let, který ve válečném zločinci odhalil průměrně inteligentního muže, který nepociťoval ke svým obětem nenávist, nýbrž pouze mechanicky plnil rozkazy, aniž by se tázal po smyslu takového počínání. Historický materiál Hamšíkovi poskytl základnu pro vytvoření obecnějšího obrazu fungování totalitního systému, kde popsal kořeny jeho vzniku i mechanismy fungování. Současnému politickému dění v Německé spolkové republice se věnoval v knize reportáží
Oběd s Adenauerem. Kulturně politická studie
Spisovatelé a moc, vydaná v roce 1969, osvětluje zákulisí IV. sjezdu československých spisovatelů v roce 1967. V kontextu širší politické situace Hamšík pojmenoval příčiny krize socialismu, která vedla k srpnu 1968. Reportážní próza pro mládež
Havárie na sklonku dne zachycuje příběh první řetězové automobilové havárie na brněnské dálnici z pohledu příslušníků Veřejné bezpečnosti a lékařů chirurgického oddělení okresní nemocnice.
Studie a články:
J. Halada: In margine jednoho dopisu, Kmen 1989, č. 8; J. Lukeš: Tři mušketýři po třiceti letech, LidN 25. 9. 1990; H. Hamšíková: Dopis J. Kantůrkovi (o Hamšíkově autorství scénářů Kachyňových filmů), Scéna 1990, č. 7; K. Kachyňa: Dopis J. Kantůrkovi, Scéna 1990, č. 9; P. Kovář: Causa Dušan Hamšík, Reflex 1993, č. 27; an, Utajený autor č. 1 – Dušan Hamšík, MFD, příloha Magazín Dnes 25. 3. 2010; D. Hertl: Spisovatel, kterého semlela doba, Týdeník Rozhlas 2015, č. 47; D. Hertl: Případ agenta Chrudimského, Biblio 2016, č. 3; E. Burget: Spisovatel proti moci, nebo člověk kompromisu? Portrét Dušana Hamšíka, in: J. Petráš – L. Svoboda (eds.), Jaro ʼ68 a nástup normalizace. Československo v letech 1968–1971 (2017).
Recenze: Začátek je v Jáchymově: F. Buriánek, RP 7. 2. 1961; -hom-, OL 19. 10. 1960; A. Linke, LitN 1960, č. 48, M. Drápal, Plamen 1961, č. 1
* O zuřivém reportéru E. E. Kischovi: D. Jeřábek, RP 13. 3. 1963; (ju), ZN 29. 3. 1963; I. Klíma, LitN 1963, č. 5; A. Křemenáková, Novinářský sborník 1963, č. 1; B. Marčák, Československý novinář 1963, č. 4; J. Poláček, Philologica Pragensia 1963, č. 4; O. Sus, HD 1963, č. 5; O. Sus, KT 1963, č. 14; bt (= J. Šubrt), LD 7. 2. 1963 * Bomba pro Heydricha: an, Slovácká Jiskra 13. 11. 1963; I. Klíma, KT 1963, č. 50; O. Kryštofek, Práce 13. 10. 1963; G. Laub, LitN 1963, č. 43; š (= J. Šimůnek), VP 14. 10. 1963; Č. Amort, Hlas revoluce 16. 1. 1964; D. Moldanová, Plamen 1964, č. 4; J. Polák, Novinářský sborník 1964, č. 1;
R. Krzák, Hlas revoluce 1964, č. 3 * Oběd s Adenauerem: F. Kafka, Práce 16. 6. 1966; M. Grygar, LitN 1966, č. 21; J. Hotmar, VP 29. 7. 1966; hh (= H. Hrzalová), VP 19. 8. 1966; K. Kostroun, Reportér 1966, č. 3; vku (= V. Kubálek), ZN 18. 6. 1966; M. Pohorský, Impuls 1966, č. 7; V. Rzounek, KT 1966, č. 30; J. Vaníček, Plamen 1966, č. 8; Š. Vlašín, RP 14. 10. 1966 * Génius průměrnosti: M. Jungmann, LitN 1967, č. 28; VKU (= V. Kubálek), Lidová armáda 1967, č. 18; J. Kubát, Práce 17. 11. 1967; lv, ZN 13. 7. 1967; J. Soukup, KT 1967, č. 48; R. Ströbinger, LD 30. 6. 1967; O. Sus, Rovnost 22. 7. 1967; J. Tesař, HD 1968, č. 5; ecu, Telegraf 26. 6. 1992; f, Severočeský regionální deník 4. 8. 1992; P. Janáček, LidN 15. 6. 1992; J. Halada, NK 1992, č. 7; J. Hrubý, Práce 11. 7. 1992; P. Kosatík, Tvar 1992, č. 37; J. Peňás, Prostor 1. 7. 1992; M. Petříček, LitN 1992, č. 41; P. H., Historie a vojenství 1993, č. 1 * Spisovatelé a moc:
V. Diviš, Tvorba 1969, č. 11; vh (= V. Hanzel), Revue dějin socialismu 1969, č. 4; L. Petr, Červený květ 1969, č. 6; F. Šamalík, Listy 1969, č. 17; M. Jungmann: Hamšíkův politologický esej, in M. J., V obklíčení příběhů (1997); J. Bauer, Jihočeská pravda 23. 4. 1969; (ma), Nová Pravda 27. 2. 1991 * Havárie na sklonku dne:
J. Lukeš, SvSl 1. 12. 1983; J. Mervart, Rovnost 21. 2. 1984; M. Uhlířová, BV 11. 1. 1984 * Druhý muž třetí říše:
Z. Heřman, MF 14. 8. 1986; J. Chuchma, MS 1986, č. 41; P. Kácha, SvSl 25. 9. 1986; M. Moulis, Hlas revoluce 1986, č. 45; I. Kotrlá, Obsah (smz.) 1986, č. 8; L. V., Věda a život 1987, č. 6; L. Vykoupil, ČMM 1987, č. 1/2; cg (= F. Cinger), RP 25. 6. 1994; V. Novotný, Práce 18. 5. 1994.
Rozhovory: E. Belák, OL 9. 11. 1963; V. Jelínek, My 64 1964, č 7; an, NK 1966, č. 16; L. Malý, NK 1967, č. 27; P. Feldstein – T. Pěkný, Student 1968, č. 9; V. Blažek – M. Uhde, HD 1968, č. 4; jpš (= J. Pištora), Sešity pro mladou literaturu 1968, č. 18; Nepodepsáno, LitL 1968, č. 1.
Vzpomínky: P. Feldstein – T. Líbánek, Skoro proti všem. Časopis Student v nejslavnější éře československé žurnalistiky (2019).
Archiv: Archiv Národního muzea v Praze, osobní fond Dušana Hamšíka.
