Slovník české literatury po roce 1945

Bohumír POLÁCH

† 11. 12. 1979, Brno

Dramatik, libretista, scénárista a prozaik

Pocházel z rodiny armádního důstojníka. Studoval v Brně na reálce, z níž po kvintě přestoupil do druhého ročníku obchodní akademie. Začátkem roku 1917 narukoval, po návratu z vojenské služby dostudoval obchodní akademii (mat. 1919) a pracoval jako bankovní úředník v Brně, 1954–61 byl ředitelem Českého literárního fondu v Praze.

Přispíval do Lidových novin, Národního osvobození, Práva lidu, Evropského literárního klubu (ELK), Rovnosti, Mladé fronty aj.; po roce 1945 zvl. do Literárních novin, Nového života, Literárního měsíčníku, Tvorby a brněnské Rovnosti. – Od studií Polách působil jako ochotnický herec a režisér v Brně-Žabovřeskách, od konce 20. let sám psal hry pro ochotnické soubory. Brněnský divadelní ředitel Václav Jiřikovský jej seznámil s Františkem Kožíkem a inicioval jejich dlouhodobou spolupráci na operetách pro lidové publikum, na divadelních a rozhlasových hrách, operních libretech a textech písní (František Kožík přitom užíval pseud. Jiří Žalman). – Polách je autorem rozhlasových operet a her Láska pro housle, cello a klavír (1934), Švanda saxofonista (1934, obojí s Františkem Kožíkem), Mluví k vám Čína (1938), Návrat Jiřího Skály (1947), Obchod se smrtí (1947), Ne domovem, ale cizinou proslavena (1947), Stalo se před deseti lety (1948), Stařeček Vojtek (1950), Bouřlivé dny (1951) aj. V brněnském rozhlasovém studiu působil rovněž jako režisér a autor mnoha dramatizací a rozhlasových pásem (např. Kdo víc tě bude milovat, 1939, s Františkem Kožíkem). Spolu s Kožíkem napsal též scénář filmu Kříž u potoka (1937, r. Miloslav Jareš, podle Karolíny Světlé; sc. + František Kožík a Eva Vrchlická); předlohou stejnojmenného filmu se stala opereta Na růžích ustláno (1934, r. Miroslav Cikán, sc. Václav Wasserman, Jarka Mottl a Miroslav Cikán). Spolu s Františkem Kožíkem a Václavem Wassermanem napsal scénář k filmu Lucerna podle stejnojmenné hry Aloise Jiráska (1938, r. Karel Lamač).
Je spoluautorem (s Františkem Kožíkem) operních libret Horník Pavel (hudba Vilém Petrželka, složeno 1935–38) a Pohádka máje (hudba Jaroslav Kvapil, složeno 1940–43, podle Viléma Mrštíka). – Užíval pseudonymu Mirek Paulich.

V dramatických pracích, na nichž spolupracoval s Františkem Kožíkem, i ve hrách, které Polách napsal samostatně, je patrný příklon k časové, sociální, a zčásti i politické (Neznámý vojín žije) tematice, povahokresba a fabulační výstavba však zůstávají poplatny konvenčním vzorcům sentimentálního melodramatu a předměstské hudební frašky. Svůj smysl pro situační humor a vtipný dialog Polách rozvinul v dvojici satirických románů (Prolhaný úředník Kloc, Slovo mají Křížové), jež proti karikaturně přízemním typům zbohatlíků a úřednických kariéristů stavějí ideál veselého a zdravě podnikavého mládí. V poválečné autorově tvorbě sílí rysy politické tendenčnosti a didaktičnosti, hry i prózy jsou často jen ilustrací dobových propagandistických floskulí jako „bezohlednost zbrojařských dravců“ (Muž v pozadí), „boj o socializaci vesnice“ (Rozum do hrsti) nebo „podvratné plány kontrarevoluce“ (Případ X, Stopy vedou k Mrákotínu). Ve stopách OtčenáškovaObčana Brycha napsal Polách v druhé půli 50. let dva romány o váhavých, ale vnitřně poctivých jedincích, které formovalo apolitické prostředí prvorepublikové armády a kterým teprve válečné zážitky pomohou najít cestu k pochopení komunistických myšlenek (Rozpaky podplukovníka Prokopa, Návrat Jiřího Skály). Jako romanopisec pracoval Polách technikou řetězení víceméně samostatných, novelisticky uzavřených epizod, celou jeho tvorbu pak charakterizuje přecházení motivů i látkových okruhů z jednoho díla do druhého.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Na růžích ustláno (opereta, 1935, i prem., s Jiřím Žalmanem = F. Kožíkem, hudba J. Weinberger); Apropo, co dělá Andula? (opereta, 1935, i prem., s Jiřím Žalmanem = F. Kožíkem, hudba J. Weinberger); Láska a box (D, b. d., 1937, i prem., s Jiřím Žalmanem = F. Kožíkem); Mé štěstí má zlaté vlasy (opereta, b. d., 1939, i prem., hudba J. Loukota); Za humny je veselo (opereta, b. d., 1941, i prem., hudba J. Loukota); Vrah jsem já! (D detekt., 1942, prem. 1940); Prolhaný úředník Kloc (R humorist., 1943); Srub radosti (R pro ml., 1944; přeprac. 1958); Návrat z jedné války (R 1947; z přeprac. 1. části vznikl román Rozpaky podplukovníka Prokopa; 2. část vyšla přeprac. jako Město v temnotách, 1960); Slovo mají Křížové (R 1948; uprav. 1975); Muž v pozadí (D 1948, i prem., námět shodný s rozhlas. hrou Obchod se smrtí); Rozum do hrsti (D 1951, prem. 1950, námět shodný s rozhlas. hrou Stařeček Vojtek); Stopy vedou k Mrákotínu (R 1956; námět shodný s divadelní hrou Dvojí žeň); Rozpaky podplukovníka Prokopa (R 1957); Návrat Jiřího Skály (R 1959, na námět stejnojm. rozhl. hry); Město v temnotách (R 1960); scénicky: Dobrý voják Švejk po 250 letech (1933, s F. Klikou); Pět procent života (1935, s F. Kožíkem); „Však my se dočkáme!“ (1935, s Jiřím Žalmanem = F. Kožíkem); Neznámý vojín žije (1937, s Jiřím Žalmanem = F. Kožíkem); Dobrý den, moje štěstí (1942, s Jiřím Žalmanem = F. Kožíkem); Dvojí žeň (pro ml., 1952); Případ X (1955, na námět rozhlas. hry Bouřlivé dny); operety: (s Jiřím Žalmanem = F. Kožíkem): Modré miliony (1933, hudba F. Lukas); Usmívejte se (1935, hudba V. Tauský); Přijde jaro, přijde (1936, hudba J. Jankovec); Císař pán na třešních (1936, hudba J. Weinberger); Láska pro housle, cello a klavír (1939, hudba F. Eduard); Když jsme se sešli (1939, hudba J. Plichta); Z jednoho hrnce (1939, hudba J. Plichta); Dobrý den, moje štěstí (1942, hudba O. Letfus a J. Kaláb); Staňte se mou královnou (1943, hudba J. Loukota); Dvě srdce tančí polku (1947, hudba J. Loukota).
Adaptace: J. D. Wyss: Švýcarský Robinzon (R pro ml., 1967).
Překlady: L. Szilagyi: Já nic, já muzikant! (1936, s F. Kožíkem); L. K. Märker: Drahoušku, nelži (1937, pseud. M. Paulich); scénicky: K. Bortfeld: Kristiánka na suchu (1940; rozhlas. úpr., 1941) aj.

LITERATURA

Knižně: Bohumír Polách. Personální bibliografický leták (Knihovna J. Mahena, rozmnož., Brno 1984, ed. J. Šteflíčková).
Studie a články: J. Machoň: doslov, in Prolhaný úředník Kloc (1948, 2. vyd.); B. Macák: doslov, in Rozpaky podplukovníka Prokopa (1960, 2. vyd.); A. Hájková: Spisovatel pracujícího Brna, LM 1976, č. 3; F. Kožík: Vzpomínky (1995); V. Schmarc: V nespolehlivém prostoru. Hry s vesnickou tematikou..., Divadelní revue 2007, č. 4.
Recenze: Neznámý vojín žije: P. Fr. (P. Fraenkl), Národní osvobození 11. 9. 1937; Č. Jeřábek, LitN 10, 1937/38, č. 5–6 * Vrah jsem já!: B (E. Bass), LidN 17. 1. 1942; p. (A. M. Píša), Národní práce 17. 1. 1942 * Prolhaný úředník Kloc: V. T. (V. Tichý), Národní práce 16. 6. 1943; K. M. (K. Milotová), Venkov 11. 7. 1943 * Slovo mají Křížové: vna, LidN 14. 11. 1948; J. Čech, Tvorba 1948, s. 279 * Případ X: I. Kříž, HD 1955, s. 133 * Rozpaky podplukovníka Prokopa: F. Götz, NŽ 1958, s. 391 * Návrat Jiřího Skály: M. Jungmann, LitN 1959, č. 13 * Město v temnotách: M. Jungmann, LitN 1960, č. 27;
K životním jubileím: J. H. (J. Hrabák), Rovnost 8. 11. 1950; V. Pazourek, SvSl 8. 11. 1974; J. Hrabák, LM 1979, č. 9 (přetištěno in Život s literaturou, 1982); F. Kožík, O knihách a autorech 1979, zima.
Rozhovor: (se) (V. Sedlák), Rovnost 14. 1. 1972.
Nekrology: V. Sedlák, Rovnost 13. 12. 1979; (več) (H. Knappová), Brněnský večerník 13. 12. 1979.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Lexikon české literatury
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Blahoslav Dokoupil (1998)

Aktualizace hesla: 15. 2. 2008 (kb)

Aktualizace bibliografie: 15. 2. 2008 (kb)

zpět na hlavní stranu