Slovník české literatury po roce 1945

Václav HRABĚ

* 13. 6. 1940, Příbram

† 5. 3. 1965, Praha

Básník

Syn zaměstnance ČSD, mládí prožil v Lochovicích na Berounsku, kde je také pohřben. Maturoval na jedenáctileté střední škole v Hořovicích (1957), zde se též na hudební škole učil hře na housle, klarinet a saxofon, a také kompozici. Se studentskými hudebními soubory i koncertoval (Reduta, Olympik aj.). Do roku 1961 studoval češtinu a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze, absolvoval až v roce 1963 (po návratu z vojenské služby) státní závěrečnou zkouškou a ročníkovou prací Lyrický hrdina v poezii Jiřího Šotoly. Poté působil v Praze jako pomocný dělník (u PSO a Staveb silnic a železnic), knihovník v Městské lidové knihovně a vychovatel v učňovském středisku n. p. Průmstav v Praze-Vysočanech; byl rovněž lektorem poezie v časopise Tvář. Od srpna 1964 pracoval jako zaměstnanec poetické kavárny Viola, na podzim téhož roku se stal zastupujícím učitelem na ZDŠ v Praze 5 (Nepomucká ulice). Zemřel nešťastnou náhodou na otravu kysličníkem uhelnatým.

Debutoval roku 1962 v časopise Univerzita Karlova a ve vojenských periodikách Zápisník a Československý voják; básněmi i publicistikou dále přispíval mj. do Tváře (zde též reportáže) a Divokého vína. Jeho verše byly recitovány ve Viole (1966) a v Malém divadle hudby a poezie v Brně (1967). V roce 1962 pracoval na dnes nezvěstné divadelní hře Královna Margot. Za svého života knižně nepublikoval, všechny soubory byly jednotlivými editory sestaveny posmrtně a podle různých hledisek. – Po Hrabětově smrti byly jeho verše publikovány v Divokém víně (zde i povídka Horečka, 1967), sporadicky i v dalších časopisech (Květy, Literární noviny, Repertoár malé scény); v roce 1966 se staly podkladem poetického pásma Stop-time litvínovského Docela malého divadla (1967 vyšlo též jako bibliofilie). Recitátor Miroslav Kovářík (1934–2020) věnoval Hrabětovu dílu dlouhodobou péči a s jeho verši vystupoval v rámci různých programů Pražského kulturního střediska. Od sedmdesátých let byly Hrabětovy verše inscenovány řadou amatérských i profesionálních divadel (mj. klub Divokého vína v Michalské ulici v Praze k pátému výročí básníkova úmrtí, 1970; pražské divadelní studio Ateliér s hudbou Vlastimila Třešňáka, 1972; olomoucké studentské divadlo poezie AD 74, 1973; poetická vinárna Viola, 1979; pražský Klub v Řeznické, 1981; brněnské Studio Horizont, 1981; pražské Divadlo Kašpar, 2012; Divadlo NaHraně, 2015). Některé Hrabětovy texty byly též zhudebněny Milanem Dvořákem, v roce 1967 byla Hrabětově poezii věnována část LP Poezie a jazz II., v sedmdesátých a osmdesátých letech byly Hrabětovy verše zhudebňovány častěji, především Vladimírem Mišíkem (mj. LP Pár tónů, které přebývají, 1989, CD Reduta blues, 2013), později též Vladimírem Veitem (CD Variace na renesanční téma, 2004). V devadesátých letech vyšel na MC záznam pořadu herce Jana Potměšila z díla Václava Hraběte Hledám tě v tomto městě (1993, sc. Petr Žantovský), v roce 2004 na CD záznam recitace Miroslava Kováříka Horečka a jiné radosti. – Ostravské studio České televize natočilo o Václavu Hrabětovi dokumentární film Zemřel mlád 24 let (2000, r. Lenka Cingrošová). – Český rozhlas připravil mj. v cyklu Jazzový podvečer pořad Václav Hrabě. Sladké je žít (2013, r. Markéta Jahodová). – V Městské knihovně v Praze proběhla v roce 2010 výstava nazvaná První český beatnik Václav Hrabě. – Podle Václava Hraběte je pojmenovaná literární cena Hořovice Václava Hraběte (od roku 1994).

Více než osmdesát básnických čísel Hrabětovy umělecké pozůstalosti (i jediná dochovaná povídka Horečka) je výrazem generačního pocitu doby. Základními inspiračními zdroji jsou dvacetiletému autorovi intenzivně vnímaný osobní prožitek (milostné naplnění i rozchod s milou, přátelství, vojenská služba) a jazz. Autentičnost prožívání skutečnosti je podložena bluesovou dikcí volného verše. V tematické rovině je pak zdůrazněna nesouhlasným postojem k měšťácké pseudomorálce, který je někdy doprovázen provokujícím gestem: protikladnou hodnotou je zde vědomě riskantní otevřenost pocitového světa jako jediná možná alternativa autentického života Hrabětova lyrického subjektu. To vše, spolu se zpívanou podobou některých textů, stojí v základech velké čtenářské obliby Hrabětovy poezie zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Horečka (P 1994).
Výbory poezie: Stop-time (BB bibliof. 1967 jako Stoptime, rozšíř. vyd. 1969, ed. M. Kovářík); Blues v modré a bílé (BB 1977, ed. J. Pelc); Korunovační blues (BB, rozmn. 1981, ed. Z. Šimanovský); Černé nebe nad městem (BB, Mnichov 1985, ed. D. Strož); Blues pro bláznivou holku (BB 1990, ed. M. Kovářík, J. Miškovský a J. Pelc); Litanei vom endenden Morgen (BB, Leverkusen 1994, česko-německy, př. R. Klekner); Blues (BB 1995, ed. J. Miškovský); Václav Hrabě 1940–1965 (B bibliof. 2000).
Příspěvky ve sbornících: Taneční hudba a jazz 1966/67 (1967); Taneční hudba a jazz 1968/69 (1969); Chlapecké srdce mi zemřelo (1983); Čeští prokletí básníci (1998); Kostkovaný ideály aneb Breviář pro teenagery (1999); Ryby katedrál (2001); Pegasovo poučení (2002); Z věku na věk (2005); Československá rocková poezie 1959–1989 (2010); – a to je blues. Antologie textů blues a o blues (2010).

LITERATURA

Knižně: J. Žák: 12 taktů pro Václava Hraběte (2010); B. Kalenská-Křížová: Klíč k zámku jednoho Hraběte. Spektrum motivů v poezii a v próze Václava Hraběte (2010); J. Kalous: Hraběcí roky (2015).
Studie a články: M. Kovářík: Potulný zpěvák blues, Universita Karlova 1966, č. 20; M. Kovářík: O Máchovi v texaskách, Průboj 29. 2. 1968; I. Zítková: Jam-session s Františkem Gellnerem, Orientace 1970, č. 2; J. Pelc: Doslov, in V. H., Blues v modré a bílé (1977); D. Strož: Doslov, in V. H., Černé nebe nad městem (Mnichov 1985); M. Kovářík – J. Miškovský: …malá chvíle tak akorát na jeden tulipán. Osudy díla Václava Hraběte po smrti, in V. H., Blues pro bláznivou holku (1990, zde též bibliografie ohlasů Hrabětovy tvorby); B. Hoffmann: Bluesový hrabě své generace, Iniciály 1991, č. 14-15; V. Křivánek a L. Sedláková: Stop-time, in Český dekameron (1994); B. Hoffmann: Vývojové souřadnice poezie Václava Hraběte, ČL 1994, č. 3; L. Verecký: Příběh neplánované nesmrtelnosti MFD 2. 3. 1995, příl. Magazín Dnes, č. 9; J. Skřebský: Hrst střípků ze světů Václava Hraběte, Aluze 1996/1997, č. 3; B. Hoffmann: Václav Hrabě – český beatnik 60. let, in Přednášky z 40. běhu Letní školy slovanských studií (1997); J. Hlinka a kol., in Nevyjasněná úmrtí 2 (1999); M. Kovářík: Václav Hrabě po pětatřiceti letech, Tvar 2000, č. 5 + týž: Rodný dům v Lochovicích, Host 2000, č. 7; S. Šporková: Václava Hraběte inspiroval beatnik Allen Ginsberg, LidN 24. 8. 2000; F. Dostál: Železniční blues Hrabě sice nenapsal, přesto denně zní nad jeho hrobem, Českobudějovické listy 5. 5. 2000; R. Matys: O jedné nenapsané detektivce a její věštbě, Host 2004, č. 5; Š. Kučera: Václav Hrabě, Dobrá adresa 2005, č. 3; P. Koudelka: Václav Hrabě. Dva životy, jedna smrt, Instinkt 2005, č. 34; J. Rauvolf: Variace na renesanční téma, Instinkt 2006, č. 39; P. Cincibuch: Jak jsem potkal poezii Václava Hraběte, Sanquis 2006, č. 47; L. Hess: Zemřel Václav Hrabě, in Divoké víno. Antologie 1964–2007 (2007); Š. Kučera: Blues na památku Václava H., Host 2007, č. 5; J. Fryš, in Dvanáct osudů čtyř staletí (2008); L. Hess: Václav Hrabě. První český beatnik, Xantypa 2008, (únor); B. Hoffmann: O zrodu básníka Václava Hraběte, Český jazyk a literatura 2009/2010, č. 5; L. Hess: Václav Hrabě a jeho působení v časopise Divoké víno, Právo 26. 8. 2010; M. Švagrová: Václav Hrabě. Český beatnik, in Lidové noviny – 101 pohnuté osudy č. 2 (2012); R. Novák: Václav Hrabě – jazz namísto literatury, in R. N., Česká literatura jazzující (1918–1968) (2012); P. Smítalová: Václav Hrabě. Ať je můj verš jak drzá hudba, Instinkt 2015, č. 10.
Recenze: Stop-time: I. Zítková, Průboj 1. 7. 1969; pk (= P. Kovařík), SvSl 16. 9. 1969; D. Moldanová, Sešity pro literaturu a diskusi 1969, č. 34; I. Zítková, NK 1969, č. 36; M. Sedmidubský, ZN 3. 11. 1969; I. Pechar, Maketa 1969, č. 3; K. Horňák, HD 1970, č. 8 * Blues v modré a bílé: F. Moravová, Práce 7. 7. 1977; Z. Figura, Nová svoboda 14. 7. 1977; Š. Vlašín, Rovnost 12. 8. 1977; (-ra) (= V. Macura), ZN 30. 8. 1977; (vv) (= V. Vodák, tj. M. Vacík), LD 31. 8. 1977; M. Blahynka, MF 22. 12. 1977; J. Peterka, LM 1978, č. 3 * Černé nebe nad městem: J. P. (= J. Procházka), Svědectví 1984/1985, č. 76 * Blues pro bláznivou holku: M. Vacík, NK 1991, č. 10; I. Brezina, Studentské listy 1991, č. 6; J. Rulf, LidN 20. 3. 1991; J. Lukeš, LidN 25. 4. 1991; P. A. Bílek, MFD 2. 5. 1991; J. Šulc, LidN 8. 5. 1991, příloha LitN, č. 19; I. Harák, Severočeský regionální deník 11. 6. 1991; (pž) (= P. Žantovský), Práce 19. 7. 1991; V. Šibrava, LD 6. 8. 1991 * Horečka: M. Ležák ml, Český deník 10. 1. 1994; P. Šrut, LidN 20. 1. 1994, příloha Národní 9; Z. K. Slabý, Knihy 94 1994, č. 6; I. Harák, Severočeský regionální deník 4. 2. 1994; P. Nový, MFD 2. 3. 1994; V. Novotný, Tvar 1994, č. 5; J. Chuchma, MS 1994, č. 11; V. Broučková, Magazín AD 1999, č. 5; K. Činátl, LidN 27. 3. 1999.
Nekrolog: R. Matys, Tvář 1965, č. 4.
K životním jubileím: S. Hošek, Tvorba 1975, č. 15 + týž, Budovatel (Olomouc) 6. 3. 1985; J. Lukeš, Slovo nejen pro muže 1990, č. 2; J. Miškovský, Labyrint 1995, č. 2; J. Hájíček, Českobudějovické listy 1. 3. 1995; R. Matys, Týdeník Rozhlas 2000, č. 24; J. Suk, NK 2000, č. 24; M. Kovářík, Týdeník Rozhlas 2005, č. 10; O. Mrázek, LitN 2010, č. 9; M. Oplatková, Naše rodina 2010, č. 25; P. J. Vinš, Naše rodina 2015, č. 12; R. Matys, Týdeník Rozhlas 2015, č. 9; O. Fér, LidN 11. 3. 2015, č. 59; L. Hess, Haló noviny 2015, č. 59; M. Bystrov, Reflex 2015, č. 11; A. Slezáková, MFD 13. 6. 2015, příl. Scéna.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Miroslav Zelinský (1995)

Aktualizace hesla: 7. 4. 2020 (jar)

Aktualizace bibliografie: 7. 4. 2020 (jar)

zpět na hlavní stranu