Jana ČERVENKOVÁ

 Ve svých prózách se Jana Červenková pokusila postihnout svět dívek a mladých žen, které v krizových situacích usilují o nalezení základních životních jistot: dospívající protagonistka románu Krok přes práh zjistí, že byla adoptována, a pokouší se vyřešit své problémy nalezením pravé matky; hrdinka Semestru života chce svůj konflikt s nivelizovanou a netolerantní maloměstskou komunitou řešit útěkem do mateřství. Hledané jistoty obou jsou však v závěru próz zpochybněny a rozpadají se. Relativně výstižná charakteristika jednání a psychologie hlavních hrdinek, jakož i v rámci dobových možností poměrně reálná evokace atmosféry doby, je tu přitom kombinována se složitými dramatickými zápletkami plnými náhod a překvapivých událostí, které často stojí na hranici pravděpodobnosti. V další próze Věno pro Yvettu Márovou, zobrazující dívku, jež se vědomě snaží profitovat z marasmu společnosti, se autorčin negativní postoj k soudobé sociální realitě vyhrocuje v odsouzení mravně zdevastované části mládeže sedmdesátých a osmdesátých let. Do téže doby je situován také příběh krize manželství z pohledu svobodomyslné ženy v románu s autobiografickými motivy Jak vypadá nic. Ještě otevřeněji se k autobiografickým východiskům autorka hlásí v následujících prózách. V Kursu potápění se hořce kritickým i sebekrititickým pohledem vrací k válečnému dětství a dospívání v padesátých letech, ovlivněnému nejen vládnoucí ideologií, ale především potřebou vymanit se z příliš těsného sevření rodinné výchovy a prosadit vlastní postoj, často nikoli z přesvědčení, ale z revolty vůči autoritativnímu postoji rodičů. Časový protipól a svým způsobem završení volné autobiografické tetralogie, do níž lze vedle dvou posledně jmenovaných próz zahrnout i Semestr života, představuje próza Pozdní láska, se značnou dávkou ironie a sarkasmu vyprávěný příběh mimomanželského milostného vztahu, neromanticky narážejícího na obtíže vyššího věku. K příběhu mladé hrdinky, která se snaží uniknout z rodinou a společností předurčeného směru a najít vlastní, svobodnou cestu životem, se autorka vrací v próze Zavři oči, otevři pusu. Dětství a dospívání poznamenané válkou i drsnou realitou padesátých let sleduje očima anglistky Marcely a ekonoma Pavla, které sblíží náhoda. Teprve v manželství s mužem, pronásledovaným vinou z minulosti, pro nějž příklon k vládnoucí ideologii znamená kariérní postup, mladá žena lépe poznává hranice, do kterých je nezávisle na svobodné vůli a vzdoru vtěsnán i její vlastní život.