Luděk  ŠNEPP

 Na počátku 60. let byly Šneppovy prózy součástí širší snahy přehodnotit dosavadní koncepci literatury, přiblížit ji sociální a psychologické skutečnosti, ovšem při zachování axiomů a konvencí socialistického realismu, jeho služebnosti komunistickým idejím a snahy dát návod, jak podle nich správně myslet a žít. Z inovace této poetiky vychází i tematika Šneppových próz: Život na třetí vypráví příběh učnů, kteří se ve strachu ze zodpovědnosti za požár na stavbě rozhodnou emigrovat na Západ, Klopýtání po bouři o nenaplněné lásce Čecha a Němky v době odsunu a osídlování pohraničí. Autorovo úsilí zachytit psychologický rozměr přítomnosti a jeho dílčí kritická reflexe přinesly prózy vykreslující vstup mladého člověka do života, jeho střet se sobeckostí a lhostejností starších a s vlastní povahovou nedostatečností, ukřivděností a zbabělostí. Šneppova programová autentičnost přitom často ústí v popisnost, postavy i děj trpí schematičností. Ať již je mladým hrdinou jednotlivých děl zedník (Protichodci), lakýrník (Sedmkrát na stupni) nebo začínající vesnická učitelka (Jitřní louže), všechny postavy po osobní a partnerské krizi morálně vyzrávají ve vztahu k nejbližšímu okolí i k celé společnosti. V románu Pláňata chtěl Šnepp na střetu nonkonformního malíře se skupinou kariéristických funkcionářů okresního města vyjádřit aktuální problematiku individuální a umělecké odpovědnosti, ale především v intencích dobové společenské atmosféry usvědčit funkcionáře, kteří zneužívají socialismus pro osobní sobecké cíle; ani zde se nevyhnul didaktické explicitnosti politických i obecných tezí.
Šneppovu tvorbu básnickou charakterizuje poetizace všednosti se smyslem pro detail. Básník také zde – v portrétních obrázcích – oslavuje jedince obyčejných profesí, práci, bratrství mezi lidmi i věcmi, píše rovněž reminiscence na válku, lyrické verše s tematikou rodinnou a optimistické vize o vztahu člověka a vesmíru (Vás potkávám, Hvězdné signály).