Vladimír KŘIVÁNEK
Jeho otec, technický úředník, byl v šedesátých letech dvakrát dlouhodobě delegován jako obchodní zástupce do zahraničí: do Číny (1959–1962) a na Kubu (1963–1966). Díky tomu Křivánek českou základní školu navštěvoval při velvyslanectvích v Pekingu a Havaně. Po návratu rodiny do Čech navštěvoval SVVŠ v Hořicích v Podkrkonoší (1966) a v Praze (maturoval 1969). V letech 1969–1970 byl prodavačem v antikvariátu, poté studoval češtinu a historii na Pedagogické fakultě University Karlovy; absolvoval roku 1974 prací Pojetí romantismu v díle K. H. Máchy a M. J. Lermontova (PhDr. 1978 prací K problematice historismu v české literatuře předbřeznové). V letech 1974–1976 byl učitelem na ZDŠ v Kladně. Od roku 1977 pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, zprvu jako bibliograf, později jako odborný pracovník oddělení dějin české literatury. V letech 1989–1990 byl šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. V letech 1990–2005 byl odborným asistentem a posléze docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty UK (CSc. 1995 prací Počátky lyriky májovců a Máchovo dědictví, habilitoval se 2001 prací Býti básníkem v Čechách. Studie a eseje o české poezii od Máchy po dnešek), v letech 1994–1997 jejím vedoucím. Jako vysokoškolský pedagog působil též na Literární akademii (2001–2004), na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci (2005–2007) a od roku 2008 na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové (profesorem jmenován v roce 2008 na základě knihy Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945–2000 a za podíl na tvorbě Dějin české literatury 1945–1989). V letech 1998–2005 byl též vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. – Od konce sedmdesátých let soustavně navštěvoval Bulharsko, mj. se několikrát zúčastnil letní školy bulharistiky v Sofii (1979, 1981 a 1991); znalostí bulharštiny a bulharské literatury příležitostně využíval ke komparatistickým studiím a občasným překladům. V letech 1992–1993 absolvoval půlroční studijní pobyt na univerzitě v Londýně. – Byl předsedou občanského sdružení Litterula (2001–2011) a v letech 2008–2011 též předsedou Obce spisovatelů.
Se svými verši poprvé vystoupil na veřejnost roku 1968 v poetické vinárně Viola (pořad mladých básníků Verše naboso). Časopisecky publikoval od roku 1977. Postupně přispíval do MagazínuCo vás zajímá, Českého jazyka a literatury, České literatury, Tvorby (příl. Kmen), Mladé fronty, Literárního měsíčníku, Nových knih, Slavie, Iniciál, po roce 1989 do Lidových novin, Telegrafu, ROKu, ZN novin, Literárních novin, Tvaru, Scripta, Estetiky, Literárního archivu, Mladé fronty Dnes, Života, Zvuku Zlínského kraje, Dokořán aj. – Jako neprodejné CD vyšla v roce 2008 jeho zhudebněná a dramatizovaná poezie (Bolest, hudba O. Fuciman). – U kratších příspěvků používal šifru vk a -k-.
Svou tvůrčí aktivitu
Vladimír Křivánek rozděloval mezi tvorbu básnickou a činnost literárněhistorickou a recenzní. Jeho poezie (Vypouštění holubice, Nahé stromy, Kameny písní) vyrůstá z meditativní, protisenzualistické linie českého moderního básnictví (zejména
Josef Hora a Karel Toman), přičemž autorovo úsilí o dosažení umělecké svébytnosti je doprovázeno reflexí vlastního tvůrčího procesu i obecné povahy básnictví. Utkvěle se Křivánek vrací zejména k existenciálním pocitům vykořenění a k touze po životním zakotvení. Tvarově se pak vyvíjí od volného verbalistického verše k významově hutnějšímu verši vázanému a stručným strofickým útvarům; výchozí slovesnou i obraznou odtažitost a ornamentálnost postupně překonává stupňující se předmětností výrazu. Tendence k výrazové úspornosti a sevřenosti vyústila ve sbírku Testamenty, kterou tvoří výhradně skácelovská čtyřverší, často zahrnující různé podoby milostných vztahů, a vrcholila ve sbírce Adieu Paris. V další Křivánkově tvorbě (Krajina s torzy, Tušové kresby) přírodní a milostnou tematiku přehlušuje temná melancholie a holanovské kladení základních existenciálních otázek a posléze autor dospívá k syntéze melancholických a skeptických nálad s málomluvností, pokorou a požadavkem po ryzosti básně bez zbytečné a vypjaté metaforiky. V pozdních čtyřverších a osmiverších jsou básně vzpomínkových útržků, odevzdání a smíření vyvažovány jemnými časovými aktualizacemi (Vrátka do ticha).
Jako literární historik se
Křivánek nejprve prezentoval dvojicí drobných obdobně rozvržených monografií, v nichž na základě starších interpretací i vlastních poznatků podal rámcový, čtenářsky přístupný portrét velkých osobností české literatury 19. století (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda). Literárněhistorický rozhled je patrný i z
Křivánkovy bohaté recenzní činnosti, jíž se nejintenzivněji věnoval v osmdesátých letech, kdy vykládal a hodnotil tvorbu svých básnických vrstevníků. Mezi kritickým a historickým uvažováním oscilují také autorovy studie a eseje shrnuté v souborech Býti básníkem v Čechách a Kolik příležitostí má báseň. Vyvrcholením zájmu o českou poezii se stala interpretační monografie věnovaná dílu Vladimíra Holana, (Vladimír Holan, básník) analytická i syntetická práce doplněná hutným kalendáriem Holanova života i díla. – Výrazný byl Křivánkův podíl na slovníkových příručkách Malý slovník literárních pojmů a autorů a Český dekameron 1969–1992. Jako redaktor a spoluautor kapitol věnovaných poezii se zapojil do rozsáhlého kolektivního díla Dějiny české literatury 1945–1989.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Vypouštění holubice (BB 1982); Jan Neruda (monografie, 1983); Nahé stromy (BB 1985); Karel Hynek Mácha (monografie, 1986); Kameny písní (BB 1990); Testamenty (BB 1999, též překl. do bulharštiny 1997); Býti básníkem v Čechách. Studie a eseje o české poezii od Máchy po dnešek (1999); Krajina s torzy (BB 2001); Víno (BB bibliof. 2002); Tušové kresby (BB 2003); Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945–2000 (soubor studií, 2007); Vladimír Holan básník (monografie 2010); Adieu Paris (BB 2013); Duše je divný pták / Stranna ptica e dušata (BB Plovdiv, 2015, samostatně česky 2018); Vrátka do ticha (BB 2016); Svědomí slova. Český PEN klub v proměnách doby (E 2016).
Výbory: Zátiší s loňskými ořechy (BB 2004); Pijáci melancholie (BB 2009).
Překlad: M. Bradbury a kol.: Atlas literatury (2003).
Účast v týmových pracích: Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Rozumět literatuře 1 (1986); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Lexikon české literatury 2/I (1993); Malý slovník literárních pojmů a autorů (1994, s H. Kupcovou); Český dekameron 1969–1992 (1994, s dalšími); Dějiny české literatury 1945–1989 I–IV (2007, 2008); Psáno na obrazy hřbitovů. Jedna fotografie – tři básně (2010, s J. Štroblovou a J. Sukem).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Dvanáct nesmrtelných (1985); A Contribution to the Study of Developmental Interconnexions in the Czech Realist and Naturalist Short-Story (London 1985); Úderem tepny (1986); Karel Matěj Čapek-Chod. A symposium (London 1985); Christo Botev (Sofija 1990); Studie o české literatuře na přelomu století (1991); Jan Neruda 1991 (sb., 1992, red.); Almanach Pant 1990–1995 (1996); Václav Černý – Život a dílo (1996); Hospody a pivo v české společnosti (1997); Rok 1947 (1998); Lásky a nelásky (1998); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Bítov '99 (2000); Návraty k velkým (2000); František Langer na prahu nového tisíciletí (2000); U jednoho stolu (2000); Zlatá šedesátá (2000); Deset let poté (2000); Krok k autorské existenci (2002); L. Kundera: Piju čaj (2003); Prameny a soutoky (2004); Co si myslí andělíček (2004); Miscellanea theatralia (2005); Škvorecký 80 (2005); Studia Moravica IV. Symposiana (2006); Vladimír Holan a jeho souputníci (2006); Rozprava o současné poezii (2006); Prostor v jazyce a v literatuře (2007); Antologie české poezie 1 (2009); Doba zamčených kostelů (2009); Jasná noci! Temná noci! (2010); Víno, vínečko – –, aneb Kdy je vinno víno (2010); Aby Země nebyla jen hrobem. Literatura, kultura, příroda (2011); Sborník třinácti. Mezi generacemi (2019); Hrozen vína ze Znovína (2022).
Uspořádal, vydal a redigoval: K. Bednář: Sladkost hořkosti (1987); F. Gellner: Teplo zhaslého plamene (1989); Poezie (antologie básnických textů, čítanka pro 6. – 9. třídu základní školy, 1993, s J. Hrabákovou a A. Stejskalovou); Autenticita a literatura (1999, též přispěl); Báseň mého srdce (2005, s N. Richtrovou a K. Pioreckým, též přispěl); Karel Hynek Mácha a jeho dědicové (2010).
LITERATURA
Knižně: LX (sborník k 60. narozeninám, bibliof. 2011).
Studie a články: P. A. Bílek in Generace osamělých běžců (1991); H. Kupcová in Český dekameron (1994); M. Pohorský: Ve své poezii…, in V. K., Krajina s torzy (2001); J. Opelík: Doslov, in V. K., Zátiší s loňskými ořechy (2004); J. Med: Doslov, in V. K., Pijáci melancholie (2009); Markéta Kořená: Triumf hmoty, Souvislosti 2011, č. 2; P. Hájek: Říct to starými slovy znova, in V. K., Adieu Paris (2013); M. Bátorová: Súčasná rýmovaná poézia a báseň-kronika. Retro? E. Ondrejička, V. Křivánek, M. Richter, Slavica Litteraria 2015, č. 2; J. Hejk: Za vrátky do ticha, in V. K., Vrátka do ticha (2016); J. Opelík: Doslov, in V. K., Duše je divný pták (2018).
Recenze: Vypouštění holubice: V. Kolár, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 24; (vok) (= V. Vodák, tj. M. Vacík), LD 7. 7. 1983; fsch (= F. Schildberger), BV 15. 7, 1983; jrf (= J. Rulf), ZN 28. 7. 1983; P. Šisler, Práce 4. 8. 1983; J. Rulf, ZN 18. 8. 1983; J. Peterka, LM 1984, č. 5 * Jan Neruda: J. Lukeš, SvSl 3. 3. 1984; J. Holoubek, MF 5. 4. 1984; B. Svadbová, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 15; Vl. G. (= V. Gardavský), ČČH 1984, č. 4; J. Jiroušek, LM 1984, č. 8; J. R., Věda a život 1984, č. 9; J. Peterka, ČL 1985, č. 1 * Nahé stromy: F. Schildberger, BV 24. 9. 1985; J. Rulf, ZN 8. 10. 1985; J. Olšovský, Práce 9. 10. 1985; Z. Heřman, MF 22. 1. 1986; V. Kolár, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 3; J. Kracíková, Průboj 5. 8. 1986; M. Blahynka, LM 1986, č. 8 * Karel Hynek Mácha: Z. Hrbata, Český jazyk a literatura 1986/1987, č. 7; R. Šťastný, LM 1987, č. 3; L. Brožek, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 33 * Kameny písní: J. Rulf, LidN 30. 5. 1990; P. A. Bílek, Tvar 1990, č. 24; V. Píša, Tvorba 1990, č. 41 * Testamenty: P. Vašák, Právo 5. 10. 1999; R. Matys, NK 1999, č. 38; P. Čermáček, Host 1999, č. 8, Recenzní příloha; J. Chrobák, Tvar 2000, č. 1; I. Harák, Psí víno 2000, č. 13 * Býti básníkem v Čechách: js (= Jan Suk), NK 1999, č. 36 * Krajina s torzy: R. Kopáč, MFD 5. 2. 2002; P. Burian, Haló noviny 12. 2. 2002; J. Chrobák, Tvar 2002, č. 9; M. Hrabal, Host 2002, č. 7, Recenzní příloha * Tušové kresby: J. Krejčí, Host 2004, č. 3; R. Kopáč, Psí víno 2004, č. 28 * Zátiší s loňskými ořechy: M. Pohorský, Tvar 2005, č. 4; M. Hrabal, Psí víno 2007, č. 41 * Kolik příležitostí má báseň: P. Šidák, A2 2008, č. 32; O. Mainx, Protimluv 2008, č. 4; K. Přikrylová, Tvar 2008, č. 15 * Pijáci melancholie: V. Probst, LitN 2010, č. 18; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2010, č. 17; M. Hrabal, Psí víno 2010, č. 52; P. Hájek, H_aluze 2010, č. 13; K. Bukovjanová, Host 2010, č. 8 * Vladimír Holan básník: J. Flanderka, Tvar 2010, č. 21; P. Vokřínek, Bohemica litteraria 2011, č. 2; P. Šimák, A2 2011, č. 6, k tomu polemika P. Šámal, A2 2011, č. 12 a P. Andreas, A2 2011, č. 14; Jan Suk, Weles 2011, č. 44/45; M. Chocholatý, Host 2011, č. 3; X. Galmiche, ČL 2011, č. 5 (přel. V. Košnarová) * Adieu Paris: I. Pospíšil, Týdeník Rozhlas 2014, č. 9; J. Chrobák, Host 2014, č. 4 * Vrátka do ticha: P. Bílek, LitN 2017, č. 3; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2017, č. 9 * Duše je divný pták: P. Bílek, LitN 2019, č. 8; I. Pospíšil, Slovenské pohľady (Bratislava) 2020, č. 9 * Svědomí slova: J. Opelík, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2017, č. 127; M. Hrabal, Světlík 2017, č. 65 (3); Z. A. Eminger, iLiteratura 19. 9. 2017 (online).
Rozhovory: (mš), Svoboda 25. 7. 1984; D. Sedlická, MF 31. 1. 1985; J. Kašák, Svoboda 27. 7. 1985, příl. Příloha; fr (= P. Frýbort), Tvorba 1986, příl. Kmen č. 28; šim (= Z. Šimonková), VP 22. 4. 1986; J. Kašák, Svoboda 30. 5. 1986; L. Brožek, MF 9. 9. 1988; V. Sůva, NK 1989, č. 44; J. Rulf, ZN 18. 11. 1989; J. Chuchma, Mladý svět 1989, č. 49; P. Foglová, LidN 6. 5. 1996; rv (= J. Červenková), Tvar 1999, č. 11; M. Jareš, Tvar 2006, č. 14; L. Kasal, Tvar 2008, č. 3; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2008, č. 37; P. Eichler, LitN 2008, č. 47; K. Kubíčková, MFD 27. 12. 2008; I. Matějka, LitN 2010, č. 7; Z. Lebl, Naše rodina 2010, č. 47.